Zmenšování, Scorched Earth, Šestiraňák, Sanjuro, Zahradnictví: Rodinný přítel

Zmenšování (Downsizing, 2017) - 60 %

Je to hodně velká agitace, ale je pojata tak epicky a místy absurdně, že jsem se prostě jen díval dál a dál, i když se mi chtělo spát, protože jsem chtěl vědět, jak to vlastně skončí. Jasně, unesený ze závěru nejsem, ale díky hereckým výkonům, vizuální stránce a scénáři tohle není jen bohapusté plácání, ale to poselství v tom je.

Scorched Earth (2018) - 50 %

Gina Carano je prostě moje oblíbenkyně, a tak mi ani nějak nevadí, že film není vyloženě geniální, protože ona zde má dost prostoru. Jen je škoda, že její role nemá více akčních okamžiků, většinou se objede s použitím zbraní, což v jejím případě jen značí nevyužitý potenciál. Zajímavá variace na western.

Šestiraňák (Six Shooter, 2004) - 90 %

Martin McDonagh prostě dokáže zaujmout, ať už je to krátký film nebo dlouhý. Tady si chvíli říkáte, o čem to vlastně bude, co se z toho může vyvrbit dobrého, ale pak jen až do konce zíráte na to, co se tu děje. A je to opět herecky i scenáristicky skvělé, navíc je to sakra drsné, ale přitom pořád niterné, emotivní.

Sanjuro (Tsubaki Sanjuro, 1962) - 80 %

Toshirô Mifune a Akira Kurosawa opět ve velmi dobré formě, takže jejich spolupráce prostě funguje. Samurajské filmy v tomhle podání mají svou poetiku, mají dobré postavy a popravdě jsem docela rád, že tentokrát nebyl Akira Kurosawa nějak moc rozmáchlý a spokojil se s hodinou a půl stopáže filmu.

Zahradnictví: Rodinný přítel (2017) - 40 %

Vzhledem k propagaci bude mít člověk od snímku "Zahradnictví: Rodinný přítel" a vlastně od celé trilogie, příliš velká očekávání, která prostě nemůžou dojít naplnění. Ondřej Sokol tu má skvělou roli, která si v závěru zasloužila víc než pár slov. A když se nad tím člověk zamyslí, on je jediný, kdo vyniká. Chybí humor, drama je dobré, ale je to příliš rozvláčné už u prvního dílu.

Good Night Good Morning, Julie, Jurassic School, Kagemuša, Kahaani

Good Night Good Morning (2010) - 70 %

Indické filmy - i když tenhle je hodně zaměřený i na trh mimo Indii, protože je celý anglicky a navíc v americké koprodukci - dovedou překvapit. Snímek "Good Night Good Morning" je přesně takové překvapení. V podstatě jen dialogy na telefonu, které jsou černobílé, do toho barevné prostřihy většinou beze slov, ale já se prostě bavil.

Julie (Julia, 2008) - 60 %

Herecký koncert Tildy Swinton, která dovede neskutečně překvapit. Režisér si byl vědom, kde je jeho silná zbraň, a tak ji také používá co nejvíce, protože ví, že v příběhu to místy skřípe. Neví, jestli to chce být tarantinovské, nebo zase naprosto vážné, a tak se ani divák nemůže pořádně rozhodnout, což mu kazí zážitek.

Jurassic School (2017) - 40 %

I když je to strašně předvídatelný film, který v sobě nemá pořádně žádný nápad a jedná se jen o limonádu pro děti, kde je všechno černobílé, tak musím vyzdvihnout jednu skutečnost, a to je použití animatronické loutky dinosaura. Jasně, ne ve všech scénách, ale aspoň na těch detailech ano, to mě hodně potěšilo.

Kagemuša (Kagemusha, 1980) - 80 %

V téhle době už Akira Kurosawa moc dobře věděl, co má dělat, když chce mít silnou scénu. A já jsem si říkal, že právě u Kurosawy se v obraznosti inspiroval takový Scorsese se snímkem "Silence". "Kagemuša" je snímek velkolepý, ale přitom zaměřený na postavy, kdy ale scény na bojišti dokážou skutečně ohromit.

Kahaani (2012) - 70 %

Dle mého jedna z mála ukázek, kdy Indové dokazují, že jsou schopni natočit thriller, který je skutečně vážný a který je napínavý. Jasně, žena s dítětem pod srdcem je trochu klišé, ale tady je to rozehráno dobře hned od začátku. Navíc je zde vrah, který se tak sem tam ukáže, jenž je skutečně nepříjemný ve své obyčejnosti, tedy v obyčejnosti na první pohled.

Včera narození, Hamlet podniká, Nebe, Hello, Dolly!, Opilý anděl

Včera narození (Born Yesterday, 1993) - 40 %

Je to docela zábavné, má to docela dobré postavy, které jsou hrány skvělými herci, hlavně John Goodman je můj oblíbenec, ale je to pořád jenom remake. Snímek z roku 1950 je mnohem vtipnější, a to hlavně proto, že Judy Holliday je ve své roli prostě úchvatná. Melanie Griffith taková není, vlastně mi zrovna ona moc nesedla.

Hamlet podniká (Hamlet liikemaailmassa, 1987) - 60 %

Hamlet už úplně jinak. Nemůže se snímku vzít, že by neměl myšlenku, ale říkám si, jestli bylo až tak nutné tohle spojovat se Shakespearem a jeho jedinečnou divadelní hrou. Možná by to fungovalo i jednoduše jako film bez odkazu na tuto tragickou postavu. V mém případě by to možná fungovalo ještě o něco více.

Nebe (Heaven, 2002) - 75 %

Tom Tykwer má dar pro to, aby zachytil zajímavé lidské osudy, ale především z toho lidského hlediska. Tohle není zbytečně vyhrocené akční drama, i když by mohlo být, pokud by se to dostalo do americké produkce. Právě ale díky té lidské, poklidnější, niternější rovině je to ale zajímavější a více vás to zasáhne.

Hello, Dolly! (Hello, Dolly!, 1969) - 60 %

Jednoduše si nemyslím, že by byla Barbra Streisand tak skvělou herečkou a prostě mi ve většině filmů spíš vadí. Je to i případ filmu "Hello, Dolly!", kde jsou jiné prvky, které mě dovedly uchvátit. V první řadě skvělá choreografie, výborná režie Gena Kellyho, ale nebyl to příběh, který je takový jednoduchý.

Opilý anděl (Yoidore tenshi, 1948) - 75 %

První film, kde se ke Kurosawovi přidal jako herec Toshiro Mifune, a je to hned spolupráce velmi dobrá. Nejen, že Mifune ukazuje svoje mistrovství, ale především Kurosawa ukazuje, kde je jeho síla - ve filmu s příběhem, který v sobě mísí lidské prvky s takovými, které nejsou pro obyčejné lidi normální, třeba jako členství v Yakuze. A funguje to skvěle.

Bitter Harvest, Včera narození, Hamlet, Smrtící atrakce, Sny Akiry Kurosawy

Bitter Harvest (2017) - 40 %

Jak natočit snímek z ukrajinských dějin, udělat z toho rádoby hollywoodskou podívanou, chtít natočit něco velkolepě blazeovaného a přitom zapomenout na to, že se jedná o film z prostředí Ukrajiny, nikoli z Ameriky. Vůbec mi to nesedlo, mladí herci se sice snaží, ale moc jim to nejde, starší harcovníci zase nemají žádný prostor. Ne, tenhle pokus o historický velkofilm nevyšel.

Včera narození (Born Yesterday, 1950) - 70 %

Judy Holliday je v tomhle snímku skutečně uhrančivá a člověk jen zírá, jak krásně dokáže tu blbou holku hrát. Je proto zábavná, nenudí a nenudí ani celý zbytek ansámblu, který se skutečně velmi dobře sešel, i když Broderick Crawford je možná až příliš velkou karikaturou své postavy, čímž možná až moc zbytečně vyčníval.

Hamlet (2009) - 80 %

Jestli si myslíte, že shakespearovské hry modernizované do současného prostředí nemohou fungovat, tak vás "Hamlet" z roku 2009 přesvědčí o tom, že to fungovat může. Patrick Stewart je vyloženě pro roli Claudia narozený, David Tennat zase přesvědčil, že Hamleta zvládne. Trochu moc dlouhé, ale dá se to snést.

Smrtící atrakce (Heathers, 1988) - 70 %

Zajímavé spojení thrilleru a teen komedie, které stojí na tom, že jsou zde oblíbení a neoblíbení žáci, a že ty neoblíbení se mohou rozhodnout s těmi druhými udělat krátký proces. Stačí jen ten správný impuls, tentokrát v podobě jednoho pohledného mladíka, který to nemá v hlavě v pořádku. Je tu správná dávka nadsázky, a tak snímek funguje.

Sny Akiry Kurosawy (Yume, 1990) - 70 %

I kdy jsou zde obrazy, které jsou skutečně nádherné, obrazy, které ukazují, že se Akira Kurosawa na konci své kariéry ještě mnohem více ponořil do lyriky, jsou to spíše jeho dějovější filmy, které se mi zamlouvají a které mě skutečně baví. Z tohohle jsem měl pocit, že se spíše jedná o velmi dobře natočené umělecké cvičení.

13 hodin: Tajní vojáci z Benghází, Nástupce, Rudovous, Riskni to s Polly, Emmanuelle, Queen of the Galaxy

13 hodin: Tajní vojáci z Benghází (13 Hours: The Secret Soldiers of Benghazi, 2016) - 60 %

Na to, že je tohle Michael Bay, je to docela dobré. Nemám v něj důvěru, ale je vidět, že ho válka a válečné filmy opravdu zajímají, takže je umí natočit. Na konci tam jsou zase emoce, které na druhou stranu vůbec neumí, ale výběr herců, kteří nejsou až tak známý, byl dobrou volbou a dává snímku dobrý look.

Nástupce (All the Way, 2016) - 70 %

Bryan Cranston opět dokazuje, jak zajímavým hercem je a že mu osobnosti skutečně jdou. Doufám, že se k podobným rolím dostane ještě více, protože je prostě radost ho sledovat. Skvělý herec, který zvládne nuance postav ve všech různých emocích. Tohle je herecký koncert a ukázka toho, že Amerika má pořád co vyprávět i z nedávné historie.

Rudovous (Akahige, 1965) - 90 %

Akira Kurosawa si opět vybral velmi silný příběh, který se mu podařilo natočit poměrně komorně, ale přitom mu dát silný nádech, kdy vás bude zajímat, jak to dopadne, jak se vztahy mezi postavami vyvinou a jaké budou následky jejich chování. Toširó Mifune vy zde dobře vypadal i v barvě, hlavně kvůli názvu.

Riskni to s Polly (Along Came Polly, 2004) - 40 %

Neskutečně předvídatelná komedie, kde v podstatě od začátku víte, jak se budou jednotlivé vztahy vyvíjet. To by nebyl takový problém, protože schéma se skoro očekává, ale že to bude mít tak dva tři vtipné momenty, to je na komedii se Stillerem celkem malá. Na druhou stranu Jennifer Aniston je zde celkem zajímavá.

Emmanuelle, Queen of the Galaxy (1994) - 40 %

Popravdě by to i mohla být celkem sranda, kdyby to bylo trochu víc hardcore. Ne, oprava, je jedno, že to není moc hardcore, ale dívat se na ty umělé holky je prostě příšerné. Fakt se to může někomu líbit? Raději holku, co má malá prsa, než holku s obříma, která jsou vyplněná více umělou hmotou než tkání.

Ran, Dorihwaga, Heneral Luna, Joe Dirt 2:Beautiful Loser, Standoff

Ran (Ran, 1985) - 80 %

Film "Ran" je krásně natočený, má skvělé bojové scény, skvělé herecké výkony, které jsou místy naprosto uhrančivé, ale stejně jsem se nemohl zbavit dojmu, že ten film je nepřístupný, že mě nedokázal vtáhnout. Je to silná divadelní tragédie natočená ve filmu, kdy jsou využity možnosti filmu oproti divadlu a zachována synergie obou médií, ale stejně jsem z promítání neodcházel kompletně nadšený.

Dorihwaga (2015) - 70 %

Korejcům se rozhodně musí nechat, že dobu vystihli skutečně parádně, a to včetně toho, jak se jim ji podařilo vystihnout vizuálně. Skoro bych řekl, že se vyrovnali Japoncům, nebo je dokonce v něčem překonali. S tím pak souzní i příběh, který je tak krásně emotivní a silný, že vás rozhodně dovede zaujmout nebo zasáhnout.

Heneral Luna (2015) - 70 %

Filipínský historický snímek "Heneral Luna" má rozhodně svoje chyby a chvílemi vypadá hodně amatérsky, ale zároveň jsou zde momenty, které ukazují sílu filmové výpovědi a toho, jak je možné akcentovat dějiny i politiku, stejně jako lidské postoje jako loajalitu nebo zradu. Herecky překvapivě velmi povedené, nejvíce pak překvapí gore scény.

Joe Dirt 2:Beautiful Loser (2015) - 35 %

Nějaké moc velké zlepšení oproti prvnímu filmu opravdu nenastalo. Je to v podstatě ve stejném duchu a nejlepší na tom je skutečnost, že se tu děje něco jiného. No, ono je to vlastně to samé, ale trochu jiným pohledem. Prostě cestování v čase. Tohle je něco, na co můžou fandové komedií slyšet, protože je to tak blbé, až to dává smysl.

Standoff (2016) - 60 %

Musím říct, že jsem od filmu nic moc nečekal a jako první film v roce 2016 to není až tak zlé. Takové příjemné béčko, kde se dva muži snaží o to zabít toho druhého a každý má svou motivaci. Jeden zabíjet svědky, druhý chránit. Má to svoje hodnoty, není to nic objevného, nesnaží se to o nic víc. Prostě fajn.

Děrsu Uzala, HairBrained, Cheery Point, #Lucky Number, Manglehorn

Děrsu Uzala (Dersu Uzala, 1975) - 90 %

Nesmírně silný film, kterým Akira Kurosawa dokázal, že pořád má na to, aby natáčel filmy, které si bude svět pamatovat. A je jedno, že to bylo v Rusku. Naopak, on dokázal prostředí využít způsobem, jakým se to daří většinou jen dokumentaristům. V tomhle případě je to ve prospěch děje a je opravdu skvělá podívaná. Příroda i člověk jsou v dokonalém souladu i proti sobě, stejně jako člověk a společnost.

HairBrained (2013) - 60 %

Ale jo, ono je to místy ujeté přesně takovým způsobem, který se mi docela zamlouvá, navíc je zde soutěživost, znalosti a všechno kolem toho, což z toho dělá téma, které mě baví. Není to skvělé, ale má to hezké momenty a je to tak nějak dovedeno do zdárného konce, což mi sedlo. Moc se netlačí na pilu, většinou.

Cheery Point (2013) - 15 %
Ono to vypadá strašně jednoduše. Uděláme dystopickou společnost tím, že všechny navlečeme do bílého a všichni se budou tvářit jako bez emocí. Když má emoce, tak je to springer, těch se chceme zbavit. A potom... aha, to je vlastně celé, navíc bez jediné dobré scény, pouze s jednou, která stejně není dovedena do nějakého překvapivého, respektive originálně brutálního momentu.

#Lucky Number (2015) - 40 %
No jo, zase jedna klasická americká romantická komedie, která nemá nic, co by mělo překvapit a děj je jasně daný, prostě kostra, na kterou se nabalí něco, co je trochu zajímavé. Tohle je opravdu jenom trochu zajímavé, a to díky postavám, které jsou docela snesitelné, ale dělají pořád hovadiny, za které si ten happy end ani nezaslouží.

Manglehorn (2014) - 60 %
On je to smutný příběh a ve svém finále krásný, ale jeho pojetí je tak obyčejné. Ano, tohle je lidský život a takhle může probíhat, ale nebýt Ala Pacina, který opět exceluje a nedává na odiv svou velikost, tak je to snadno zapomenutelný snímek, který jen přehlédnete a ráno už si na něj nevzpomenete. Za to herectví ale dávám hodně.

Krvavý trůn, Přednosta stanice, Get Santa, Právo na hřích, DCU: Liga spravedlivých: Trůn Atlantidy

Krvavý trůn (Kumonosu jo, 1957) - 90 %

Akira Kurosawa byl prostě geniální tvůrce a jeho filmy jsou neskutečně silné. Tady v tom případě se jedná o snímek, který vás dokáže dostat emocemi, ale stejně tak i akčními scénami, které jsou místy opravdu velkolepé. Krásná scéna ze závěru se šípy je výborným vrcholem, kdy je vidět, že Kurosawa měl po ruce nejen smysl pro výtečný záběr, ale také herce, který dokáže to, co režisér chce. Mifune byl geniální.

Přednosta stanice (1941) - 95 %

Vlasta Burian tu vlastně hraje vyčuraného blbečka, ale je to tak roztomilý blbeček, kterému prostě neodoláte. Jaroslav Marvan je mu tady skutečně výtečným nahrávačem a společně prostě jedou. Zita Kabátová je doplňuje svou krásou a padne tam jako ulitá. Některé vtipy jsou opravdu tak skvělé, že se smíchu neubráníte.

Get Santa (2014) - 60 %

Ke konci snímek hodně ztrácí na zajímavosti a vytrácí se z něj i humor, už je to jen taková vánoční nutnost, ale do té doby je to celkem dobrá vánoční komedie, která hlavně těží z toho, že do role Santy byl obsazen skvělý herec. Jim Broadbent je výborný a jeho gangsta style mě naprosto dostal natolik, že jsem každému musel scénu z basy ukázat.

Právo na hřích (1932) - 35 %

Je to takové moc hloupoučké, aby to mohlo být skutečně vtipné, herci tu hodně přehrávají, a tak se na to místy docela kouká, ale i to je otázka toho, jak se před více jak 80 lety natáčelo. Je vidět, že přechod na zvukový film tu nebyl úplně dokonán, ale stále ještě bylo důležité do divadelní a tajtrlíkovské pojetí.

DCU: Liga spravedlivých: Trůn Atlantidy (Justice League: Throne of Atlantis, 2015) - 40 %

Jen další příběh o tom, jak superhrdinové něco zvládnou jen ve chvíli, kdy jsou v týmu. Atlantida je zde prezentována jako temná země a Aquaman je zajímavou postavou, ale její potenciál v tomhle případě rozhodně nebyl využit. Je to prostě jen slabé další cosi o supehrdinech, protože u těch se tvůrci nemusí zase až tolik snažit, protože je toho tolik, že většina toho prostě zapadne.