Nebeské dny, Spectre, I Smile Back, Dítě z Maconu, The Condemned 2

Nebeské dny (Days of Heaven, 1978) - 60 %

Budu rozhodně patřit k těm, kteří Terrence Malicka nijak zásadně nemilují. Jeho filmy nejsou špatné, vizuálně - a v tomhle případě i hudebně - jsou zajímavé, ale to prostě neznamená, že mě ten film bude bavit. Tohle je celkem obyčejný milostný trojúhelník, který je podán zajímavou formou, což z něj nedělá dokonalý film.

Spectre (Spectre, 2015) - 80 %

Od dvacáté čtvrté bondovky jsem dostal přesně to, co jsem očekával. Je tu skvělá akce, jsou tu i trochu ujeté scény, parádní bondovská romantika, výborné vychytávky. Pravda, už to není tak temné jako předchozí díl, ale zase se scénář snaží o to, aby dříve viděné dávalo smysl. Já jsem spokojený a v kině jsem si film užil naplno.

I Smile Back (2015) - 60 %

Sarah Silverman se začíná prezentovat jako hodně zajímavá herečka, tak uvidíme, co z ní ještě režiséři dostanou. Tady jsem jí tu mrchu věřil, ale ona přitom není lidskou zrůdou, jen je taková ztracená. Což je dobře, protože s ní neztratíte celou dobu kontakt, jinak by to nefungovalo. Takhle je to povedená sebedestrukce.

Dítě z Maconu (The Baby of Mâcon, 1993) - 55 %

Ale jo, jsou zde tak intenzívní scény, až z toho mrazí stejně tak to může znechutit, ale svou podivně temně krvavou poetikou a barokní nabubřelostí mě ten film prostě nedostal. Na druhou stranu se musí uznat, že tohle je film, který se jen tak nevidí a jako celkový zážitek je jedinečný. Přesto mě ke Greenawayovi asi nepřitáhne.

The Condemned 2 (2015) - 25 %

Tak nějak nevidím důvod v tom, proč by zrovna tohle mělo být pokračování filmu z roku 2007. Není zde nic, na co by se pořádně navazovalo. Tohle je jen prostě snaha trochu ten film prodat. A co si budeme povídat, nemá toho zase tolik co nabídnout, aby mu tohle alespoň trochu nepomohlo. Nudný akční film.

Casino Royale, Cavemen, Crimson Winter, Česká policejní akademie 1., Date and Switch

Casino Royale (Casino Royale, 1967) - 40 %

Tohle je prostě zběsilost, která je sice první adaptací "Casino Royale", ale v první řadě je to taškařice, kam se podařilo prodrat všechno možné. Co nejvíce ohromí, to je přítomnost úžasných herců, navíc v neskutečně velkém počtu. Ani není možné říct, kdo zde exceluje, i kdy Ursula Andres je určitě nepřehlédnutelná, stejně jako Niven, Sellers nebo Allen, i když ti jiným způsobem. No a samozřejmě nesmím zapomenout na Orsona Wellese, který měl trochu držet dietu.

Cavemen (2013) - 15 %

Na prosto obyčejný film o lidech, který bohužel vůbec ničím nevyniká. Jako kdyby všichni žili ve vakuu, svůj malý šťastný život a ty útrapy, kterým se musely stavět, jsou jen o tom, jestli budou nebo nebudou mít dobrý sex. Ono se to tváří, že je to o životě, ale ve skutečnosti není. Tohle je jen karikatura toho, co život představuje. Není to ani dramatické a ani vtipné. Ach jo.

Crimson Winter (2013) - 20 %
Jeden z těch filmů, kde je vidět, že někdo chtěl, ale ono to moc nešlo. Je to fantasy, je to trochu hororové, jsou zde divní upíři a v konečném důsledku příběh, který ale opravdu neskutečně nudí. Nedá se nic dělat, o upírech prostě nemže točit každý. Tohle je přesně ten případ. Rádoby něco, ale nakonec nic. Ani levnější produkce tenhle film, který je zbytečně roztahaný, moc neomlouvá.

Česká policejní akademie 1. (1993) - 10 %
Tohle ne... Když to člověk poslouchá jen v audio verzi, je to sranda, ale když to vidí a slyší, jak všechny mluví Izer, říká si, jaký tohle mělo vlastně smysl. No, kromě toho, že se Izer v té době asi prodával, žádný. Strašný paskvil, který vzhledem k audio nahrávkám opravdu nemá smysl a opravdu není zábavný. Některé vtipy jsou holt vtipnější, když je člověk jen slyší.

Date and Switch (2014) - 40 %

Ukázka toho, že komedii - romantickou - není možné dělat jen o heterosexuálních párech, ale také případně o páru homosexuálním. Není ani tak s podivem, že je to stejně užvaněná nuda jako v případě klasické heterosexuální romantické komedie. Hlavně aby to nebylo nějak morálně závadné... Ach jo, kdy se už ti Američani naučí i do mainstreamu trochu kopnout?

Povolení zabíjet, Prci, prci, prcičky: Nahá míle, Scooby-Doo 2: Nespoutané příšery, Enderova hra, Rocky III

Povolení zabíjet (Licence to Kill, 1989) - 60 %

Ne, že bych měl s Timothym Daltonem nějaké problémy, naopak, jako Bond mi docela sedí, ale ty filmy nikoli. Už poslední díl s Rogerem Moorem byl celkem úpadek, který pokračoval, a to v podstatě po celou dobu, kdy byli Bondem Dalton a pak Brosnan. V případě Daltona nejsou příběhy zajímavé scenáristicky, i když "Povolení zabíjet" se snaží trochu vrátit nějaké minulé události, s Brosnanem už je to úpadek celkem kompletní, i když první dva díly ještě ušly. Musím říct, že jsem rád za Craiga.

Prci, prci, prcičky: Nahá míle (American Pie Presents The Naked Mile, 2006) - 30 %

U tohohle dílu jsem se prostě nebavil, ale tak já mám se série "American Pie Presents" vůbec docela problém. Přijde mi to jen jako odvození geniální série "American Pie", což tedy samozřejmě je, ale jde jen o to, že se zde využijí nějaké základní nápady, které sed roztahají do více méně celovečerního filmu. Humor stupidní, postavy nepříjemné.

Scooby-Doo 2: Nespoutané příšery (Scooby-Doo 2: Monsters Unleashed, 2004) - 25 %

Není to až tak stupidní jako první díl, alespoň na první pohled, ale není to ani nijak velký zábava. Postavy jsou nudné, pořád stejné ploché. Problém je s tím, že už od začátku je jasné, jak to dopadne. U krátkého, dvacetiminutového kresleného dílu by to nevadilo. U celovečerního filmu je to pořádný problém. Tohle je neskutečný paskvil, film, který se nebude nejspíš líbit ani dětem.

Enderova hra (Ender's Game, 2013) - 60 %

Docela dlouho jsem neviděl nějaké pořádné, klasické sci-fi, které by mě bavilo. Tohle mě bavilo, jenže jsem si celou dobu říkal, jak skvělé to musí být v knížce. Tam by ani ten konec nevyzněl tak hrozně. Rozhodli se ale natočit film, který je silný, emotivní, má zajímavé postavy a silné momenty, ale také slabiny, kde hlavně trénink bez gravitace vyznívá tak nějak hluše a divák moc nepochopí, o co vlastně jde. Při celkem vysokém rozpočtu snímek vyznívá možná až moc komorně. Pořád se ale něco hýbe.

Rocky III (Rocky III, 1982) - 80 %
Tak už je to hodně jen o sportu, hodně se zaměřuje na to, jak to je v ringu a jak dopadne zápas. Už to není tak silné lidské drama jako v předchozích dvou filmech a série se tu veze na tom, že se Rocky stal oblíbenou postavou a sám Stallone toho chtěl využít. Osobně ho mám raději než Ramba, a tak se to promítá i do mého hodnocení. Tohle jsou prostě filmy, s nimiž jsem vyrůstal. Navíc nový vývoj vztahu s Apollo Creedem mě pořád dojímá.

Křižovatka smrti 3 - Tentokráte v Paříži, Hop, Rocky II, Dech života, Příběh Alvina Straighta

Křižovatka smrti 3 - Tentokráte v Paříži (Rush Hour 3, 2007) - 40 %

Třetí díl se nám snaží vytvořit komplexnější propojení s předchozími díly, hlavně s tím prvním. Vrací se nám malá holka z prvního dílu a promlouvá do dění, které je jinak poměrně logicky klasické. Tucker a Chan blbnou, první předvádí, jak rychle dokáže mluvit, druhý zase svoje akrobatické schopnosti. Jen další díl v sérii, s kterým tato pozvolna upadá hlouběji do podprůměru. Jaký asi bude čtvrtý díl?

Hop (Hop, 2011) - 20 %

Ani nevím, proč jsem na tenhle film šel do kina. Snad kvůli Kaley Cuoco, ale ani v tomhle případě nebyla má očekávání naplněna. Stupidní velikonoční film o tom, jak je těžké být velikonočním králíkem. Film, kdy jsou animované postavy v jinak skutečném prostředí, nikdy nebyly moc úspěšné. Králíka Rogera hned tak něco nepřekoná. Tenhle nevtipný a nezajímavý pokus určitě ne.

Rocky II (Rocky II, 1979) - 95 %

Co se mi hned na začátku líbí, to je skutečnost, že vlastně nejde o snímek o boxu, ale o romantiku, kde ale čekáte, co se zvrtne. Sly mi v téhle roli prostě sedne. Prostě frajírek, ale myslí to dobře. Sylvester Stallone si tady vytvořil životní roli - nemyslím zrovna v tomhle filmu, ale v téhle sérii - a ukazuje, že je schopen zahrát v podstatě každou rovinu své postavy. Smutného, radostného, ztrápeného, trapného i odhodlaného. Prostě mu ho žeru i s návnadou a jsem sakra subjektivní. Tohle jsou ale prostě filmy, které mě dostaly v dětství a já si nemůžu pomoct, pořád to okouzlení touhou porazit někoho, trvá.

Dech života (The Living Daylights, 1987) - 65 %
Timothy Dalton není rozhodně špatný James Bond a hned po prvních minutách jsem měl pocit, že toho humoru zde bude méně a že sem tam bude hráno na trochu temnější strunu. To se skutečně potvrdilo, i když mnohdy je to jen hrané a nakonec se ještě dozvíte, jak všechno skutečně bylo a je to trochu odlehčeno. Přesto je zde vidět určitý posun, a to hlavně ve srovnání s následnými bondovkami s Brosnanem. Dalton vytvořil zajímavou postavu, která určitě nemusela sednout každému, ale rozhodně má šarm a skutečnost, že se nesnaží celou dobu hláškovat, mi také celkem seděla. Přesto je jeho příběh až moc schematický a nijak zásadně mezi ostatními nevyniká.

Příběh Alvina Straighta (The Straight Story, 1999) - 100 %
Krásný příběh o tom, jak se jeden starý pán rozhodne na stará kolena znovu vydat na cestu a navštívit bratra, který měl mrtvici. Oba bratři spolu nemají nejlepší vztah a dlouho se neviděli, a tak je Alvinova cesta osobním očistcem. Tohle opravdu není klasický David Lynch, ale díky tomu, jak snadné je ho pochopit, díky tomu, jak nepateticky, ale přesto silně podává osudy člověka, se můžete podívat na jedinečný snímek, který dokáže během hodiny a tři čtvrtě ukázat to, jak je život krásný a zároveň hrozný. Ať chceme nebo nechce, stáří tam na nás někde čeká. Ale stáří ještě neznamená, že přestaneme žít, jen to bude víc bolet.

Temný úsvit, Gnomeo & Julie, Křižovatka smrti, Volání o pomoc, Dnes neumírej

Temný úsvit (Rescue Dawn, 2006) - 70 %

Vzhledem k tomu, že byl příběh natočen podle skutečné události, tak i celkem kousnu ten závěr, který bych řece jen viděl temnější. Jenže v tomhle příběhu prostě jde o to, že se zachrání. Nakonec, je to jeden z mála lidí, který prošel džunglí a přežil. Neskutečně syrové v tom, co vidíte, intenzivní a nepříjemné. Christian Bale jasně dává najevo, že je skvělým hercem, který pro roli udělá opravdu cokoli. Hlavně jeho scény se zvířaty jsou skutečně hodně bizarní. K němu tohle patří. Kdyby se to odehrávalo jen v té džungli, film má ještě vyšší hodnocení.

Gnomeo & Julie (Gnomeo & Juliet, 2011) - 50 %

Na tomhle snímku je nejzajímavější to, že shakespearovský příběh je převeden do komedie, kde hlavní roli hrají zahradní trpaslíci. No, a to je vlastně všechno, co je třeba k tomuhle filmu říct. Pak už je to všechno jen standard, kde nic moc navíc nedostanete, dokonce i toho vtipu je zde celkem poskrovnu. No a asi je jasné, že tohle nebude končit jako Shakespearova klasika.

Křižovatka smrti (Rush Hour, 1998) - 55 %

Když jsem se poprvé - ano, až v roce 2014 - díval na tenhle film, uvědomil jsem si, jak moc je Jonah Hill podobný Chrisovi Pennovi, a to nejen postavou, ale i dikcí. Zajímavé. Ale k filmu. Kdybych ho viděl tak před deseti lety, kdy nebyly filmy ještě tak plné uřvaných černochů, asi by mě to hned od začátku chytlo trochu víc. Ale je pravda, že Jackie se mi neomrzí. Chris Tucker je v originále jen těžko snesitelný, ale nějak si tahle dvojka prostě sedne. Neříkám, že je to výborné, ale sem tam některé scény sednou.

Volání o pomoc (Reign Over Me, 2007) - 75 %
Musím říct, že na tenhle film jsem byl zvědavý už nějakou dobu. Adam Sandler je můj oblíbený herec a ve vážné rovině ho zase tolik neznám. Tady to zvládl výborně, a i když příběh někdy přesně neví, jestli chce zapůsobit smutně anebo vás vlastně rozesmát, není to až tak na škodu. Scénář je dobrý a podává událost 11. září poměrně lidsky a hodně snesitelně. Povedlo se to. Není to film, který asi bude na vrchu vaší filmotéky, ale neměl by se v ní až tak moc ztrácet.

Dnes neumírej (Die Another Day, 2002) - 30 %
Brosnanův run mi v bondovkách obecně moc nesedl, ale to, co tvůrci předvedli ve snímku "Dnes neumírej", to už je opravdu hrozné. Digitálně je to naprosto strašné. V domnění, že to triky oživí, byl vytvořen další sci-fi Bond, který je ale od skvělého "Moonrakera" naprosto k nerozeznání. "Moonraker" je výborný, a to i trikově, v tomhle případě se jedná o ukázku toho, jak mohou triky vypadat špatně. Zbytečně přehnané herecky špatné, scenáristicky nezajímavé. Nikdy více. Pro mě nejslabší Bond ze všech.

Hellboy Animated: Iron Shoes, Jeden svět nestačí, Odcházení, Hellboy II: The Golden Army - Prologue, Ondine

Hellboy Animated: Iron Shoes (2007) - 60 %

Fajn kraťas, který vyniká hlavně asi vtipem a odlehčením. Není to nic jiného, než příběh o tom, jak Hellboy zneškodní jednu příšeru. Popravdě to mohlo být ještě kratší a možná ještě vtipnější, kdyby to skončilo už během pádu z věže, ale tak každý má nějaký vkus. Pro mě dobré, ale nic skvělého to není.

Jeden svět nestačí (The World Is Not Enough, 1999) - 50 %

Protože mám slabinu pro Sophii Marceau, asi je jasné, že moje hodnocení nebude úplně dokonale objektivní. No, jenže ani Sophie Marceau to nezachrání, když je příběh místy naprosto stupidní. Pořád mám pocit, že Brosnan je snad nejhorší Bond. V tomhle případě mu nepomáhá ani castingově naprosto špatně obsazená Denise Richards. Místo, aby roli obsadili zajímavou, zralou herečkou, šoupnou tam mladou, prsatou krasavici. No, těch chyb je víc, konec už je směšný. Ale role Sophie Marceau je skvělá, jen kdyby scénáristé ještě trochu lépe zvládli svou práci.

Odcházení (2011) - 55 %

Kdyby ten film natočil někdo jiný než Václav Havel, naprosto ho strhám. Hra na stejné téma na divadle je výborná a je strašně moc vidět, že na divadle měla zůstat. On jí pomáhá právě i ten omezený prostor jeviště, kde se není moc kam roztahovat. Film je představením výborných českých herců a tak trochu pocta sama sobě, ale to je bohužel všechno. Pana Havla ale uznávám jako dramatika, jako člověka a jako představitele národa, a tak alespoň těch 55 % dávám.

Hellboy II: The Golden Army - Prologue (2008) - 40 %

Tenhle film vyšel v komiksové podobě dokonce i u nás a je o tom, jak vznikla zlatá armáda, o které je druhý hellboyovský film. V komiksové podobě se jednalo o sešitek, který byl v podstatě marketingovým nástrojem na podporu filmu. Dával se zdarma. Přidaná hodnota filmu je v pouze zvuku a trochu rozpohybovaných obrázcích, ale to je všechno, jinak se pořád jedná o panely z komiksu.

Ondine (Ondine, 2009) - 75 %
Krásný poetický příběh, kterému strašně pomáhá prostředí přímořského městečka. Rybář si vyloví svou vílu a začínají se dít věci. Krásné i méně hezké, ale jeho život se určitě mění. Neil Jordan dokáže držet kouzlo, a to hlavně díky skvěle vybraným hercům, kdy naprosto neskutečná je Alison Barry v roli dcery Colina Farrella. Snímek vás dostane laskavým příběhem, který ukazuje těžký úděl některých lidí tak, jak je. Není to patetické, a to i přesto, že podstat snímku je pohádková.

Zítřek nikdy neumírá, Horton, Once, Dannyho parťáci 2, Veřejní nepřátelé

Zítřek nikdy neumírá (Tomorrow Never Dies, 1997) - 70 %

Nebudu tvrdit, že je to výborná bondovka, ale pro mě je to zajímavější než "Zlaté oko". Je to hlavně v tom, že i když dostává logika zase na zadek, není to až tak okaté jako v případě předchozího filmu. I když Teri Hatcher nebyla nijak skvělou volbou, ale Michelle Yeoh už je o něčem jiném. Velký problém je ale Jonathan Price, který mi v roli hlavního záporáka neseděl. Hrozný herecký výkon a obecně postava. Na druhou stranu téma je celkem zajímavé.

Horton (Horton Hears a Who!, 2008) - 70 %

Když vám sedne to, jak Dr. Seuss svoje příběhy zaměřoval, že v sobě měli dost z ekologie, i když se pořád jednalo o příběhy pro děti, sedne vám i tenhle film. Ty příběhy v sobě mají nádhernou fantazii, jedinečnou, kdy se zde střetávají jak nápady v oblasti zápletky, tak i nápady vizuální, protože Dr. Seuss sám dělal i ilustrace ke svým knihám. Do filmu se to podařilo promítnout příjemně. Trochu jiný animák, ale ne zase tolik.

Once (Once, 2006) - 80 %

Když hrají neherci, je často vidět, jak se před kamerou chovají nereálně. V případě Glena Hansarda a Markéty Irglové k tomuhle nedošlo. Jsou poměrně přirození. V kontrastu je pak vidět, jak někteří namířenou kameru nezvládli, a přirozenost se vytratila. Ale tak ono v tomhle případě jde i o ten amatérismus před kamerou, který celkovému dojmu hodně dává. Na tomhle příběhu, i když jede podle scénáře, je krásné, že ho mohl napsat sám příběh a vy tomu snadno uvěříte. A ta hudba...

Dannyho parťáci 2 (Ocean's Twelve, 2004) - 50 %
První film, akorát v Evropě a s Catherine Zeta-Jones. A to je vlastně celé. Až příliš dlouhý úvod, který vede k tomu, že jen čekáte na samotnou akci, která se nedostaví. Co bylo v první filmu zajímavé, to se zde v podstatě zkopírovalo a zase tak moc invence se nepřidalo. Je to docela škoda, ale i Soderbergh viděl, že něco funguje, a tak ten nápad dojil. Změnil akorát to, že akce je mnohem méně a vše se odehrává hlavně v konverzačním provedení. Náboj se ztrácí.

Veřejní nepřátelé (Public Enemies, 2009) - 60 %
Nějak si nemůžu pomoct, asi na mě padl stín "Kmotra", ale tenhle mafiánský film mi prostě nesedl. Ne, že by se Johnny Depp nesnažil, Bale se snaží vždycky, někdy až moc, ani ta Mannova režie není špatná, navíc digitální, širokoúhlá kamera... Snad kdybych to viděl v kině a ne na malé obrazovce, tak bych si to víc užil. Dobově zvládnuté, ale příběhově mě snímek prostě nechytnul. Asi koukám na pravdu moc filmů.

Zmatená duše, Zastav a nepřežiješ, Vyhlídka na vraždu, Zlaté oko, Hotelový pokoj

Zmatená duše (Numb, 2007) - 65 %

Tak, že je Matthew Perry celkem dobrý herec, to už tak nějak vím. Že se zahazuje většinou v celkem zbytečných komediích, to je věc druhá. "Zmatená duše" je přece jen celkem krok správným směrem. Vyšlo mu to dobře, je to takový ten moderní komediálně dramatický film, kde máte pocit, že to dokonce o něčem je. A ono je. Jen sem tam se do toho promítne nějaké to klišé, které vás trochu zamrzí. Pravda, závěr je také docela očekávaný, ale dá se snést.

Zastav a nepřežiješ (Crank, 2006) - 70 %

Musím říct, že tahle akce se mi líbila. Výborný nápad, který má dobrý adrenalinový drive. Není to úplně dokonalé a není to dotažené do konce, mohlo by to být trochu drsnější, ale Jason má prostě dar, díky kterému ho můžu v podstatě v každé roli. A tohle mu rozhodně slušelo. Někdy bych měl zkusit i to pokračování.

Vyhlídka na vraždu (A View to a Kill, 1985) - 80 %

Docela mě uzemnilo, když jsem v poslední Moorově bondovce uviděl Patricka Macneeho alias Johna Steeda z mého milovaného seriálu "The Avengers", kde jsem mimochodem poprvé poznal Dianu Rigg, která byla Bond girl v jediné bondovce s Lazenbym. Kruh se uzavřel. Nemluvě o tom, že se nejedná o dva jediné herce ze seriálu "The Avengers", kteří se v bondovkách objevili. Docela mi přijde úsměvné, že Macnee je jen o pět let starší než Moore. Mimo to, co jsem napsal, mě potěšila přítomnost Christophera Walkena a také malá role pro Dolpha Lundgrena. Jak by se mi pak takový film mohl nelíbit?

Zlaté oko (GoldenEye, 1995) - 55 %

Vzhledem k tomu, že si postupně dávám všechny bondovky, došlo samozřejmě i na "Zlaté oko", i když tady jsem trochu předběhl chronologii, protože na bondovky s Brosnanem se chtěla podívat i přítelkyně. Po Rogerovi Moorovi je tohle strašné zklamání, kde je těch nelogičností tolik, že je to místy až hrozně otravné. A nemůžu si pomoct, Pierce Brosnan má sice šarm, ale nemá to správné charisma. Jeho Bond je celkem unylý a Natalya Simonova mu podlehla jen proto, že to měla ve scénáři. Akční, zajímavá zápletka, ale provedení nic moc.

Hotelový pokoj (Hotel Room, 1993) - 75 %

Docela by mě zajímalo, jestli se náhodou tvůrci snímku "Čtyři pokoje" trochu neinspirovali právě touhle Lynchovou televizní minisérií o třech dílech, kde se David věnoval třem příběhům, které se v různých letech odehrávají v jediném pokoji jednoho hotelu. Příběhy na sebe nemají nějakou zásadní návaznost, prostě je to jen o tom, co se stalo ve třech různých dnech, které jsou od sebe navíc docela vzdálené, v jednom hotelovém pokoji. Osobně mám tenhle koncept hodně rád, protože se zde dá vymyslet skutečně hodně. A pokud má tvůrce nápady, může to být opravdu jedinečné dílo. Lynch zůstal poměrně narativní a natočil tři konverzační dramata. Nejstatičtější je poslední, které je také nejdelší. Aneb jak se pokusit diváka dostat tím, co se říká. Ale jo, ono se to docela daří. Navíc ta úžasná zvuková kulisa, která nikdy nezmlkne. Kolem nás jsou neustále zvuky, a nejen kolem nás, i v nás, a tím mě Lynch pořád dostává, protože on nedělá nic jiného, než že to akceptuje.