Zobrazují se příspěvky se štítkemdavid lynch. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdavid lynch. Zobrazit všechny příspěvky

středa 20. prosince 2017

#Stuck, Hired Gun, Joe Bullet, Twin Peaks: The Return, Wind River




#Stuck (2014) - 40 %
Romantická komedie - ani ne moc romantická a ani ne moc komedie - která nenadchne ani neurazí. Postavy zde nejsou takové, že by vás odradily od sledování, ale stejně tak vás nějak moc zásadně nedovedou nalákat. Což je škoda, protože se s nimi dalo pracovat a dovedly by možná i strhnout na svou stranu.

Hired Gun (2016) - 60 %
Mám rád rockovou hudbu, a tak se mi tenhle snímek líbil jako náhled na to, jak vlastně tahle hudba také vypadá, respektive jak je tvořena. Člověk zná třeba jména osobností, ale ani si neuvědomí, že za jejich úspěchem jsou i hudebníci, jejichž jména tak skloňována nejsou. Za tenhle zajímavý vhled s osobnostmi se mi film líbí.

Joe Bullet (1973) - 50 %
"Joe Bullet" je jihoafrická odpověď na blaxploitation, a to skutečně s černošskými herci, což je na 70. léta v této zemi velmi odvážný krok. Však to také vedlo k tomu, že byl film dlouho zakázaný a až v poslední době se dostává ven, dokonce na DVD. A jo, jako brakový snímek rozhodně stojí za pozornost.

Twin Peaks: The Return (2017) - 80 %
Nejde hodnotit seriál, respektive jeho třetí sezónu, jako něco, co by bylo krásné, co by bylo skvělé. Ale já si nemůžu pomoct, i když tam jsou sekvence, části, pojetí, které mi nesedí, stejně na mě dokázala třetí sezóna dosednout podobně silně jako první dvě, a to i přesto, že naprosto jiným způsobem. Lynch už je ve svém pojetí filmu/seriálu tak daleko, že buď s ním dál jeho hru hrajete, anebo nikoli. Mě si už asi tolik omotal kolem prstu, že jsem jen zíral, jak je možné natočit seriál.

Wind River (Wind River, 2017) - 90 %
Jeden z nejlepších thrillerů roku 2017, a to ještě není rok 2017 u konce. Ale pochybuji, že "Sněhulák" dosáhne podobných kvalit. Je to napínavé, je to dramatické, je to depresivní, jsou zde skvělé postavy, kdy Renner a Olsen jsou skvělá dvojice, ale i ty vedlejší jsou vychytané. Život v rezervaci skvěle zachycen, stejně jako krása a děsivost přírody.

středa 14. května 2014

Lak na vlasy, Chacun son cinéma, I Am Soldier, Ice Soldiers, Ve jménu krále 2


Lak na vlasy (Hairspray, 1988) - 80 %
První jsem viděl nedávný remake, ale John Waters mi ukázal, že jeho filmů se prostě bát nemusím. Myslel jsem, že bude trochu cvok, a ne že by nebyl, ale ukazuje, že je velmi schopným režisérem a že dokáže komedii - navíc muzikálovou - zdárně táhnout, a to způsobem skutečně nezapomenutelným. Navíc si k tomu vybral skvělé herce. Divine mi nesedí, ale v tomhle případě není až tak protivný/protivná.

34 známých i méně známých, ale uznávaných režisérů bylo osloveno, aby natočili tříminutové snímky o tom, jak vnímají kino a film. Je to zajímavá sebranka, ale kromě nápadu zde není nic, co by mě opravdu nadchlo. Lars von Trier zaujal, stejně tak i Cronenberg, Lynch nepřekvapil, ostatní prostě jen neokouzlili. Je v tom nostalgie, skoro ve všech, ale není příliš přenositelná na diváka. Film ale celkem obstojně dokáže ukázat, že film je vlastně magie, která se spojuje z obrovského množství prvků.

I Am Soldier (2014) - 35 %
Tak nějak jsem si říkal už na začátku, jestli tenhle snímek může být něčím výjimečný. Podle všeho nikoli. Prostě jen další britská snaha vyzkoušet si různé žánry, ale všechny je podávat na jeden způsob. Rádoby drsně a chlapácky. Prostě to nějak nefunguje, když už to člověk vidí tolikrát. Chce to trochu více obměnit.

Ice Soldiers (2013) - 55 %
Nemůžu si pomoct, ale jak mi Dominic Purcell ještě poměrně nedávno vadil, v těchhle béčkových filmech mi sedne pořád víc a víc. Není to žádné herecké eso, ale hraje přesně to, na co má. Začíná mi to být celkem sympatické. Jasně, tohle je taková jednodušší variace na "Univerzálního vojáka", ale ten sníh tomu celkem sluší. Dobré béčko, které si sem tam až moc hraje na něco víc.

Ve jménu krále 2 (In the Name of the King 2: Two Worlds, 2011) - 40 %
Konečně jsem se dostal i na druhý díl "Ve jménu krále", kde hlavní roli po Jasonu Stathamovi převzal Dolph Lundgren. Uwe Boll šel cestou levného filmu, což je patrné na celkem nudných "malých" scénách, ale na druhou stranu nemám pocit, že by to byl až takový průšvih. Uwe Boll si dál točí svoje malá béčka, jen tomuhle dal zase jednou celkem příšerný scénář. Dolph to ale se ctí ustál, dokonce se snažil i hrát, což je příjemné.

čtvrtek 3. dubna 2014

Day of the Fight, Planeta 51, More Things That Happnened, Fantastická čtyřka, 42 One Dream Rush


Day of the Fight (1951) - 50 %
Stanley Kubrick se postavil za kameru a natočil čtvrthodinový dokument o jednom boxerovi, jehož jméno nám dnes už asi nic neřekne. Jednalo se o boxera Waltera Cartiera, jehož jsme sledovali před zápasem. Jsou zde výborné záběry kamery při zápase, ale není to zase nic tak převratného. Parádní na tom je, že už zde je vidět, jak moc později bylo pro Kubricka důležité vyprávět příběh. V tom se stal mistrem.

Planeta 51 (Planet 51, 2009) - 50 %
Celkem obyčejný animák, který pro mě vyniká jen tím, že se jedná o sci-fi, kdy ale provedení mimozemšťanů zde není nijak perfektní, spíš je docela obyčejné. Příběh o tom, jak se člověk ztratí a jak mu pomohou k tomu, aby se mohl vrátit. Animace výborná, jinak nic moc. Průměr ano.

David Lynch natočil tolik materiálu pro "Inland Empire", že i z těch scén, co se neobjevily v konečné, tříhodinové verzi, dokázal poskládat bonusový film. Pravda, je to film, který má "pouze" 76 minut, ale pořád se jedná o délku, jež naznačuje, že materiálu bylo obrovské množství. Nedokázal jsem se propojit s filmem, tohle bylo jen utrpení navíc.

Fantastická čtyřka (Fantastic Four, 2005) - 45 %
Tak ani napodruhé - anebo už napotřetí? - se mi tenhle film nedostal pod kůži a jen ukazuje, jak jsou některé komiksové filmy slabé. Základní zápletka jednoduchá, zbytečně se zde řeší scény, které jsou jen zdlouhavé a nudné, nemají pro děj místo. Herecké obsazení není tak špatné, ale tohle je legendární tým Marvelu, který osobně mám moc rád. Doufám, že nová verze bude lepší.

42 One Dream Rush (2009) - 60 %
42 režisérů a jejich dvaačtyřicetisekundové snímky podle jejich vlastních snů. Zajímavý experiment, to rozhodně. Podívejte se do hlav režisérských osobností i mně známých tvůrců. Je to hodně podivná mozaika, která pro mě funguje jen jako experiment. Většinou se jedná jen o zážitek okamžiku. V některých případech se ale nějaký ten dobrý nápad vydere na povrch a zaujme. V rychlém sledu se dojem trochu vytrácí.

středa 2. dubna 2014

Inland Empire, Machři, Flying Padre, The 3 Rs, Divoké vlny


Inland Empire (Inland Empire, 2006) - 30 %
Sledovat postupně filmy Davida Lynche je peklo. Když jsem si po nějaké době zase pustil "Inland Empire" a sledoval obraz tou hnusnou digitální kamerou, říkal jsem si, že prostě nerozumím tomu, co je na tomhle filmu tak obdivováno. Atmosféra? Super, ale jeho předchozí filmy mají mnohem lepší. Herecké výkony? Tak s těmi se tak nějak počítá. Absence děje a jeho tříštění na scény, které zdánlivě a nakonec i skutečně nemají souvislost? Ale no tak, vždyť je to Lynchova obchodní značka. Obrácení do nitra? Tak v tom případě je název až samoúčelný. Bohužel mi z toho všeho vychází skutečnost, že Lynch opojen svým egem a svým jedinečným pohledem na svět vytvořil něco, čemu už ani nemá smysl porozumět. Miluji jeho filmy, ale ne ty, co natočil v novém tisíciletí. Co na filmu oceňuji, to je hra se zvukem, která je prostě parádní, ale to je doména každého Lynchova filmu.

Machři (Grown Ups, 2010) - 75 %
Dvojka mě rozhodně dostala víc, ale už v tomhle prvním dílu jsem měl pocit, že i když jsem tyhle postavy nikdy neviděl, stejně je znám, a tak pro mě není těžké se s nimi a jim smát. Je to prostě tím, že tihle herci spolu hrají poměrně často, a tak si na ně zvyknete. Miluji Sandlerův humor a ty jeho závěrečné morality snadno kousnu. Jen tak dál.

Flying Padre (Flying Padre: An RKO-Pathe Screenliner, 1951) - 40 %
Tak co si budeme povídat. Kdyby tohle nenatočil Stanley Kubrick, zapadne to v televizních archivech. Jsou zde záběry, které pak sám rád používal (například letecké), ale tohle je jednoduše televizní dokument o létajícím knězi, který přináší spásu a pomoc tam, kam by se jinak nedostaly. Informačně spíš taková kuriozita, filmařsky celkem obyčejné.

The 3 Rs (2011) - 50 %
Ale jo, tohle má docela ujetou myšlenku, která vás navíc neotravuje tak dlouho. Jen minuta filmu, která je upoutávkou na vídeňský filmový festival. Proč ne? Je to ujeté, je to nesmyslné, je to Lynch. Nehledám v tom něco víc. Ta minuta mě ale nezabila. "Inland Empire" to zvládlo sto osmdesátkrát lépe.

Divoké vlny (Surf's Up, 2007) - 75 %
Mám pocit, že poslední dobou mě dojme snad všechno... Ale je fakt, že u tohohle animáku se tvůrci docela snažili. Kromě toho, že se jim podařilo vytvořit celkem zajímavý příběh - nijak originální, ale zajímavý ano - dokázali také použít trochu jiný styl. Většina filmu je natáčena jako dokument a ono to vypadá dobře. Sem tam na to zapomenete, ale ono se vám to pak připomene a je to v pořádku. Funguje to, stejně jako emoce ve filmu.

sobota 29. března 2014

Rocky Balboa, Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna, Sejmi je všechny, Frajeři ve Vegas, On the Air


Rocky Balboa (Rocky Balboa, 2006) - 100 %
Sly se vrátil k postavě Rockyho po šestnácti letech, třicet let poté, co natočil první film. Hned úvodem mě naprosto dostal a já jsem si uvědomil, jak je příběh Rockyho a Adrian nádherný. Je to krásná romance, naprosto obyčejná, ale ukazuje nádherný soulad mezi mužem a ženou. Nebyli dokonalý hollywoodský pár, ale byli dokonalý pár filmový. Hádali se, ale nikdy se nepřestali milovat. Už jen pro tohle je tahle série nádherná. Šestým filmem tomu Sly dal tu správnou, krásnou a zároveň nesmírně smutnou tečku. Vrátil se velikán a ukázal, že to, co tvořil, mělo smysl. A má to smysl pořád. Šestý film mě neskutečně dojal. Sly natočil nádherný tribut a plnohodnotné pokračování zároveň. Víc není co dodat.

Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna (Pirates of the Caribbean: On Stranger Tides, 2011) - 60 %
Série mě docela baví a ani čtvrtý díl mě nijak moc nezklamal, snad i proto, že jsem od něj nic nečekal. Penélope Cruz a Ian McShane byly velmi příjemná oživení, Geoffrey Rush je naprosto skvělý. Jack Sparrow už je trošičku ohraný, hlavně proto, že Depp podobně hraje i jinde, ale k "Pirátům" to prostě patří. Jo, zábava na odpoledne dobrá.

Sejmi je všechny (Shoot 'Em Up, 2007) - 50 %
"Neprůstřelná vesta je lepší investice než kolébka." Docela našlapaná akce se zajímavým záporákem, ale ne zajímavě napsaným, zajímavě zahraným. Paul Giamatti je prostě frajer. Clive Owen se do role také hodí, dobrý machr. Zajímavé momenty, přesto někdy docela sterilní. Není to až tak zábavné, jak se to tváří, sem tam to ale diváka strhne akcí. Dneska rozdávám nějak moc vysoká hodnocení. Tak ne, za ty blbé triky musím jít jen na průměrné hodnocení.

Frajeři ve Vegas (Last Vegas, 2013) - 70 %
Je to strašně klišovité, strašně předvídatelné, ale já si stejně nemůžu pomoct, tyhle filmy, kde se na stáří dívají trochu z nadhledu, mi prostě sedí. Navíc při tomhle úžasné obsazení, kdy jsem ani netušil, že Kevin Kline má blízko k sedmdesátce, jsem byl prostě nadšený. Zasmál jsem se, pobavil jsem se, příjemně strávený večer. Nic moc víc, ale někdy i tohle stačí.

On the Air (1992) - 50 %
Po "Městečku Twin Peaks" se Lynch a Frost vrhli na seriál "On the Air", kterého se odvysílaly pouze tři epizody, a to i přesto, že jich bylo natočeno celkem osm. Jednalo se o další neúspěšný projekt, který vedl k tomu, že se Lynch rozhodl dále s televizními stanicemi moc nespolupracovat. Výjimkou mělo být "Mulholland Drive", ale to se nakonec předělalo do celovečerního filmu, ač mělo původně jít o pilot televizního seriálu. Ten měl původně 88 minut. "On the Air" je seriál, který sem tam prezentuje humor absurdní, sem tam groteskní, sem tam bezhlavou taškařici. Tohle je něco, co nemohlo masově sednout v době vysílání a ani o dvacet let později.

pátek 28. března 2014

Rocky V, Trable v ráji, Mulholland Drive, Sedm životů, Road to Perdition


Rocky V (Rocky V, 1990) - 70 %
No jo, no. Je to pátý díl a dalo se čekat, že už to bude trochu slabší než předchozí filmy. Přece jen, udržet kvalitu i u pátého dílu je celkem náročné. Stallone se rozhodl, že svému hrdinovi dá krizi středního věku a nechá ho projít osobním dramatem a rodinnou krizí. K tomu se ještě chce stát manažerem a pozná, jak je svět zkorumpovaný. Je toho najednou nějak moc najednou, velké souboje jsou pryč, všechno je to komorní a vlastně i celkem nudné a hlavně předvídatelné. No dobře, ony jsou předvídatelné i předchozí filmy, ale tohle je holt trochu křeč. Máte pocit, že Rocky je zde úplně jinou postavou. Jenže ten konec je stejně paráda a zase trochu jiný styl. Navíc pak přišel ještě šestý díl.

Trable v ráji (Couples Retreat, 2009) - 25 %
Další špatná ukázka toho, jak je Vince Vaughn špatným hercem a jak si vybírá filmy, kde v podstatě nemusí nic hrát. Pořád to samé - špatné vtipy, skvělí herci, hrozné postavy, zajímavé a nevyužité nápady. Nezachrání to ta spousta herců. Něco podobného už nechci znovu zakusit. Stejně asi ale budu muset s podobnými filmy...

Mulholland Drive (Mulholland Dr., 2001) - 60 %
Nemůžu si pomoct, ale asi už jsem viděl moc Lynchových filmů v příliš krátké době, což vede k tomu, že se mi "Mulholland Drive" prostě nelíbí tak, jak by asi mohlo. Jenže když se na tenhle film dívám, vidím zdě všechna předchozí díla, která Lynch natočil. Je zde něco z "Twin Peaks", je zde něco z "Lost Highway", z "Modrého sametu" a také určitá intenzita "Zběsilosti v srdci". Je skvělé, že si Lynch drží svůj styl, že je to pořád on, ale jeho mind games jsou pro mě spíše utrpením. Nejšílenějším mi přijde, že jsou zde lidé a snaží se ten film analyzovat s tím, že zde existuje jasné vysvětlení toho, co sledujeme. K Lynchovým filmům (hlavně tedy k těm posledním vyjma "Příběhu Alvina Straighta") prostě klíč neexistuje. Nejde o to pochopit, co režisér myslel, ale prostě si z filmu něco vzít, najít si tu svojí vlastní cestu, ale nečekat, že ta vaše je jediná a správná. V tomhle je Lynch geniální, jenže v tomhle je i repetitivní. Skoro se děsím ještě zhlédnout "Inland Empire", což je zatím vrchol jeho stylového zapadnutí.

Sedm životů (Seven Pounds, 2008) - 50 %
Tohle je ten klasický útok na emoce, co se asi většinou bude líbit. Člověk, co si hodně vytrpěl, se snaží pomoct jiným lidem. Chce za vším udělat poměrně tlustou čáru a nenechat nic nevyřešené. Jaké to je, když vám někdo dá dar nového života? Asi to nečekáte. Jak zareagujete? Budete podezřívaví? Asi ano. Tohle je téma, z kterého by se dalo vytěžit neskutečné množství myšlenek, zápletek, ale tvůrci se rozhodli pro spasitelsky romantickou. Emoce, emoce, emoce. Je jich tolik, že mě to nakonec nechalo chladným. Ach jo.

Road to Perdition (Road to Perdition, 2002) - 80 %
Nemůžu si pomoct, ale Tom Hanks mi tam prostě nesedl. Anebo jsem si prostě jen myslel, že Hanks bude ještě trochu drsnější. Takové nabourání image by si ale asi nemohl dovolit. Že Sam Mendes natočí dobrý film, to je celkem jasné, více mě překvapuje, že je to možné podle komiksové předlohy napsané Maxem Allanem Collinsem. Komiks jsem zatím nečetl, ale také se na to dostanu. Leží mi tu na stole. Mendes vybral dokonalý styl, správnou vizuální stránku a intenzitu situací většinou podtrhává minimem explicitnosti. Finále výborné, já se přiznám, že jsem na něj úplně zapomněl.

úterý 25. března 2014

Křižovatka smrti 3 - Tentokráte v Paříži, Hop, Rocky II, Dech života, Příběh Alvina Straighta

Třetí díl se nám snaží vytvořit komplexnější propojení s předchozími díly, hlavně s tím prvním. Vrací se nám malá holka z prvního dílu a promlouvá do dění, které je jinak poměrně logicky klasické. Tucker a Chan blbnou, první předvádí, jak rychle dokáže mluvit, druhý zase svoje akrobatické schopnosti. Jen další díl v sérii, s kterým tato pozvolna upadá hlouběji do podprůměru. Jaký asi bude čtvrtý díl?

Hop (Hop, 2011) - 20 %
Ani nevím, proč jsem na tenhle film šel do kina. Snad kvůli Kaley Cuoco, ale ani v tomhle případě nebyla má očekávání naplněna. Stupidní velikonoční film o tom, jak je těžké být velikonočním králíkem. Film, kdy jsou animované postavy v jinak skutečném prostředí, nikdy nebyly moc úspěšné. Králíka Rogera hned tak něco nepřekoná. Tenhle nevtipný a nezajímavý pokus určitě ne.

Rocky II (Rocky II, 1979) - 95 %
Co se mi hned na začátku líbí, to je skutečnost, že vlastně nejde o snímek o boxu, ale o romantiku, kde ale čekáte, co se zvrtne. Sly mi v téhle roli prostě sedne. Prostě frajírek, ale myslí to dobře. Sylvester Stallone si tady vytvořil životní roli - nemyslím zrovna v tomhle filmu, ale v téhle sérii - a ukazuje, že je schopen zahrát v podstatě každou rovinu své postavy. Smutného, radostného, ztrápeného, trapného i odhodlaného. Prostě mu ho žeru i s návnadou a jsem sakra subjektivní. Tohle jsou ale prostě filmy, které mě dostaly v dětství a já si nemůžu pomoct, pořád to okouzlení touhou porazit někoho, trvá.

Dech života (The Living Daylights, 1987) - 65 %
Timothy Dalton není rozhodně špatný James Bond a hned po prvních minutách jsem měl pocit, že toho humoru zde bude méně a že sem tam bude hráno na trochu temnější strunu. To se skutečně potvrdilo, i když mnohdy je to jen hrané a nakonec se ještě dozvíte, jak všechno skutečně bylo a je to trochu odlehčeno. Přesto je zde vidět určitý posun, a to hlavně ve srovnání s následnými bondovkami s Brosnanem. Dalton vytvořil zajímavou postavu, která určitě nemusela sednout každému, ale rozhodně má šarm a skutečnost, že se nesnaží celou dobu hláškovat, mi také celkem seděla. Přesto je jeho příběh až moc schematický a nijak zásadně mezi ostatními nevyniká.

Příběh Alvina Straighta (The Straight Story, 1999) - 100 %
Krásný příběh o tom, jak se jeden starý pán rozhodne na stará kolena znovu vydat na cestu a navštívit bratra, který měl mrtvici. Oba bratři spolu nemají nejlepší vztah a dlouho se neviděli, a tak je Alvinova cesta osobním očistcem. Tohle opravdu není klasický David Lynch, ale díky tomu, jak snadné je ho pochopit, díky tomu, jak nepateticky, ale přesto silně podává osudy člověka, se můžete podívat na jedinečný snímek, který dokáže během hodiny a tři čtvrtě ukázat to, jak je život krásný a zároveň hrozný. Ať chceme nebo nechce, stáří tam na nás někde čeká. Ale stáří ještě neznamená, že přestaneme žít, jen to bude víc bolet.

pátek 21. března 2014

Lost Highway, Transformers, Pako to mahô no ehon, Přelet nad kukaččím hnízdem, Ray


Lost Highway (Lost Highway, 1997) - 90 %
Tohle už je Lynchův přechod k filmům, které prostě nikdo nechápe a pochopit nemůže. Lynch je netočí proto, aby je lidé chápali, ale proto, aby z nich něco měli - nějaké emoce, nějaké působení. I nuda je působení. Z trojice filmů "Lost Highway", "Inland Empire" a "Mulholland Drive" je tohle pro mě jednoznačně vítěz, a to díky té neskutečně temné atmosféře, podbarvené úžasnou industriální hudbou v kontrastu s Badalamentiho lyričtějším soundtrackem. Přesto z posledních čtyř velkých Lynchových filmů je pro mě nejlepší pořád "Příběh Alvina Straighta". "Lost Highway" vychází vlastně z toho, že vás někdo sleduje. Tohle není příjemný pocit a tomu odpovídá i atmosféra. Tenhle film může mít tolik výkladů a ani jeden nebude správně, ale líbí se mi, jak v tom každý chce najít ten jeden, dokonale fungující smysl. Dělám to také, ale ono to prostě nejde.

Transformers (Transformers, 2007) - 30 %
Nesnáším tuhle sérii. Je to jen vyhypované nic o ničem, co se snaží diváky dostat skvělými skládacími roboty, co se změní v parádní bouráky, náklaďáky, stíhačky, apod. A ono to, bohužel, funguje. Už se můžeme "těšit" na čtvrtý díl. Jako já chápu, že člověk potřebuje i tu zábavu, ale nemůžu si pomoct, to se za to musí utratit stovky miliónů na rozpočtech a stejně mít jen prázdnou hloupost, kterou jde mít i s levnými triky? Jenže to by asi nebylo ono... Za triky 30 %.

Pako to mahô no ehon (2008) - 85 %
Neskutečný japonský, vizuálně nádherný film. Ona ta nádhera tkví v tom, že je to neuvěřitelně kýčovité, ale zároveň neuvěřitelně imaginativní. Je to, jako kdybyste se předávkovali něčím hodně sladkým, a pak jste všechno viděli přes cukrovou vatu. Nádherné barvy, nádherné nápady, neuvěřitelné propojení s 3D i klasickou animací, a do toho navíc krásný příběh. Trochu jako "Velká ryba", ale z pohledu dítěte a mnohem ujetější. Přesto pořád krásné. Když se říká, že Japonci dokáží natočit věci, které nikde jinde neuvidíte, tak tohle je jedna z nich. Jen to není explicitně úchylné, ale vizuálně krásné a, pravda, docela bizarní. Ty pozitivní dojmy ale jednoznačně převládají.

Přelet nad kukaččím hnízdem (One Flew Over the Cuckoo's Nest, 1975) - 95 %
Dlouho jsem tady měl tenhle legendární snímek připravený a dlouho jsem se k němu nemohl dostat. Konečně jsem ho viděl a musím říct, že je to skutečně intenzívní podívaná. Někteří herci ty své blázny hrají naprosto skvěle. Danny DeVito je naprosto úchvatný, ale tak je jasné, že hlavní pozornost je kladena na Nicholsona a Fletcher. Líbí se mi, že ten souboj není většinou přímý, ale je to taková studená válka. Krásně to graduje. Každá scéna má svou sílu, i když její vrchol může nastat až postupně. Když chcete vytvořit peklo, nepotřebujete démony.

Ray (Ray, 2004) - 80 %
Tohle je přesně ten typ filmu, kde se může herec skvěle předvést. Zajímavá a známá postava, která neměla úplně jednoduchý osud (slepota, problémy s drogami, nevěrou), navíc zpěvák. Takže to bude chtít opravdu schopného herce. Tím se ukázal Jamie Foxx, který skutečně předvádí životní roli. Neskutečně uvěřitelný, skvělý hlas a všechno ve prospěch filmu. Ten je sám o sobě postaven poměrně dobře a flashbacky jsou dobře propojovány se současným děním. Ano, je to pořád jen životopis, ale divák se doví všechno důležité. Herecky excelentní.