středa 16. listopadu 2016

Biutiful, Oběti války, Jeskyně zapomenutých snů, Gui lai, The Big One


Biutiful (Biutiful, 2010) - 60 %
Alejandro González Iñárritu má rozhodně lepší filmy, ale tady ukazuje, že je mu blízký i celkem normální život a že nepotřebuje digitální triky k tomu, aby natočil dobrý film. Ne, že by to s těmi triky nějak přeháněl, ale v poslední době přece jen hodně dbá na to, aby všechno vypadalo dokonale, a tak došlo i na pořádné triky v "Revenantu". Ozdobou filmu ale není režie ani scénář, je to Javier Bardem.

Oběti války (Casualties of War, 1989) - 80 %
Když se na tenhle snímek podíváte s odstupem, tak si uvědomíte, jak jednoduchý vlastně celý příběh je. Ale právě v jednoduchosti je jeho síla. Svým jednoznačným vyprávěním vede k tomu, že nám chce ukázat, co také znamená válka, ještě taková zbytečná, a jak se na účastnících podepisuje. Sean Penn je odporný, což jen ukazuje jeho schopnosti.

Jeskyně zapomenutých snů (Cave of Forgotten Dreams, 2010) - 90 %
Nádherný pohled do jedné jeskyně, kam se člověk nepodívá, alespoň ne člověk, který není vědcem a v jeskynním systému nepracuje. Werner Herzog přináší zajímavý dokument a osobní komentáře, které trochu narušují prožitek, jindy ho zase prohlubují. I tak zůstává film jedinečným zážitkem, který jinde nenajdete.

Gui lai (2014) - 70 %
Čína ukazuje, že má k natáčení nejen skvělou techniku, ale také skvělé režiséry, kteří ve velkém dokáží vyprávět příběh lidí a přitom naznačit, jak vlastně národ smýšlel v období, které bylo pro zemi kritické. Osudy lidí jsou utvářeny politikou a jsou jí tak silně ovlivňovány, že mohou být zničeny. Trochu mi přijde, že Zhang pořád dá hodně na pozlátko, ale funguje mu to.

The Big One (1997) - 60 %
Michael Moore je docela dobrý glosátor a má zajímavé nápady, jako třeba v tomhle případě, kdy vlastně svoje promo turné k jedné ze svých knih, pojal jako možnost natočit další ze svých dokumentů. Celkem mu to vyšlo, ale nemůžu si pomoct, nějak mi tu chybělo skutečně silné spojující téma, tedy kromě Michaela samotného.