Zabijáci z maloměsta, Ismach Hatani, Thelma, Vlákna, Tiempo de Morir

Zabijáci z maloměsta (Dræberne fra Nibe, 2017) - 50 %

Tenhle snímek má skoro na to, aby byl kultovní, ale nedaří se to, prostě to není dotaženo do většího bizáru, anebo tam nejsou tak dobré vtipy, aby vás to skutečně dovedlo dostat. A nakonec ani ten příběh není tak skvělý, aby stálo za to se na něj koukat. Docela mě mrzí, že to tvůrci nevzali ještě o něco ostřeji.

Ismach Hatani (2016) - 40 %

Nevím, díval jsem se na film a měl jsem pocit, že je určen v podstatě jen židovské komunitě, které může připadat i celkem vtipný. Je fajn, že to je celkem kvalitně natočeno, ale prostě mi to nic nedalo a nic mi to neřeklo. Když film skončil, byl jsem si jistý, že tohle je něco, na co si už nikdy nevzpomenu.

Thelma (Thelma, 2017) - 70 %

Když už jsem si myslel, že mě film trochu uspává, že to má momenty, které nejsou zrovna moc záživné, tak pak najednou přišel se scénou, která mě zase dovedla dostat. "Thelma" má na první pohled trochu nečekané prvky, ale na pohled druhý jsou to prvky, které v celkovém konceptu filmu rozhodně fungují.

Vlákna (Threads, 1984) - 80 %

Škoda, že se tvůrci nerozhodli, že to bude skutečně jako dokument, celé, aby to bylo ještě autentičtější, anebo aby to bylo lépe hrané, asi by to bylo skutečně unikátní dílo, ale takhle jsem měl pocit, že tomu něco chybí. Ale musí se nechat, že to pořád má velmi silnou vypovídací schopnost a je to velmi dobře promyšlené.

Tiempo de Morir (1966) - 60 %

I když je snímek docela naivní a bere se moc vážně, což nakonec vede k tomu, že je lehce úsměvný, myslím, že úplně klidně snese srovnání s tím, co se v Americe natáčelo v 50. letech a vlastně i v 60. letech. I tam se našlo až moc westernů, které zapadly. Tenhle mexický má ale rozhodně svoje - černobílé - kouzlo.

Svědek, Doly krále Šalamouna, Svět ticha, Sr. Pig, John Stratton: V první linii

Svědek (Garde à vue, 1981) - 80 %

Výborná ukázka francouzských schopností v oblasti žánru kriminálního thrilleru. Lino Ventura je tu skvělý jako detektiv, u kterého si nejste jistí, jestli je geniální, anebo jestli prostě jenom šlápl vedle. Výslech - jeden jediný - má výborný vývoj a v podstatě ani na chvíli nezůstanete v klidu, protože netušíte, kam se vyvine.

Doly krále Šalamouna (King Solomon's Mines, 1950) - 60 %

Snímek se mi popravdě více líbil spíše jako dokumentární filmy, kdy některé záběry na přírodu, na krajinu a na zvířata jsou skutečně krásné a jen jsem je obdivoval, jak se krásně podařilo zachytit alespoň to prostředí. Samotný příběh dolů je proveden tak nějak klasicky, v klidném dobrodružném tempu.

Svět ticha (Le monde du silence, 1956) - 40 %

Na jednu stranu super, protože zde jsou skutečně úchvatné záběry na život v moři, které ani po šedesáti letech nezestárly, na stranu druhou je pro mě docela nepříjemné sledovat tyhle "vědce", jak se nám snaží něco odhalit. Jejich chování k přírodě je mnohdy naprosto bez respektu, což mě děsí. Film pak podle mě jen splňuje efekt něčeho zajímavého za každou cenu.

Sr. Pig (2016) - 60 %

Takový celkem jednoduchý příběh o jednom starém muži, který už nemá moc se o co opřít, a tak se fixuje na své prase. Diego Luna jako režisér ukazuje, že je schopen natočit zajímavé, niterné příběhy, ale především to jsou Danny Glover a Maya Rudolph, kteří vám dovolí si tenhle lehce absurdní příběh prožít.

John Stratton: V první linii (Stratton, 2017) - 40 %

Nijak zásadně zajímavý akční film, který má v hlavní roli Dominica Coopera, jemuž toho akčního hrdinu moc nevěřím. Ale celkově nemá snímek scény, pro které by stálo za to se na něj dívat natož pak lapat po dechu, když dojde na nějakou akci. Film je lehce bourneovský, ale takových kvalit rozhodně nedosahuje.

Krok do tmy, Případ SK1, Tanečnice, Láska v hrobě, Kyky Ryky a pár vajec

Krok do tmy (1938) - 70 %

Český film a noir? To není úplně spojení, které si představíte, když se mluví o tomto žánru. Ale právě film "Krom do tmy" dokazuje, že to možné, je, i když takovým tím klasickým českým způsobem, a tedy s humorem, což je něco, co zrovna u noiru moc nemusím. Ale není to špatné a já jsem rád, že jsem tuhle českou perlu pro sebe objevil.

Případ SK1 (L'affaire SK1, 2014) - 60 %

Realisticky natočené francouzské kriminální drama, které evokuje starší francouzské filmy s herci jako Gabin nebo Delon. Přitom je to ale moderní, je to syrové a docela drsné, pokud zde dojde na záběry z místa činu. Zaměřeno je ale především na postavy a jejich vztahy a jejich rozvoj, čímž jde příběh trochu do pozadí.

Tanečnice (La danseuse, 2016) - 60 %

Trochu mi to připomnělo snímek "Egon Schiele", který jsem nedávno viděl. Je to životopisné, je to dobré, ale přijde mi to spíše jako takové klasické životopisné drama, kterému chybí něco navíc, co byste dostali. Jasně, dozvíte se o životě dané osoby, kterou nejspíš ani neznáte, jasně, měla zajímavý a dramatický osud, ale s tím prostě počítáte.

Láska v hrobě (2012) - 75 %

Drsný film o lidských osudech, který vás dovede zasáhnout. Díváme se na ně jako na póvl společnosti, ale stačí je chvíli sledovat a uvědomíte si, že jejich životy a city nejsou o moc jiné, než ty naše, jen jejich potřeby se zredukovaly, a přesto nedojdou naplnění. Ke konci si říkáte, jestli už se kamera měla jen dívat, anebo udělat i něco víc.

Kyky Ryky a pár vajec (Un gallo con muchos huevos, 2015) - 50 %

Moc jsem mexickému animovanému filmu nevěřil, ale je vidět, že se tvůrci alespoň trochu snažili o to, aby svoje diváky bavili, což se i trochu povedlo s tím, že je na animaci vidět, že je mnohdy zjednodušená - vajíčka jsou jasným důkazem - ale i v jejich podání jsou pohyby velmi dobré. Příběh není novátorský, ale celkové provedení mi na průměr stačilo.

Malí zloději, Sombrero, Split, Erekce, ejakulace, exhibice a další příběhy obyčejného šílenství, Take Me

Malí zloději (Sag-haye velgard, 2004) - 70 %

Příběh o tom, jak se dvě děti chtějí dostat za matkou, aby s ní mohli být. Problém je v tom, že matka je ve vězení a oni je tam nechají přespat jen jednu noc. Víc ne, protože děti přece do vězení nepatří. Za každou cenu se tam chtějí dostat. Tohle je ukázka trochu jiné filmařiny a hlavně i trochu jiného světa.

Sombrero (1953) - 50 %

Mexické prostředí, nějaké ty zápasy s býky, které prostě nesmí chybět, do toho romance, která je trochu tragická, protože se rozhodně nejedná jen o komediální film, ale přece jen nejlépe vyznívají taneční čísla, kterých se ve filmu několik objeví. Snímek se nakonec plácá jen v tom klasickém průměru.

Split (2016) - 20 %

Neplést se Shyamalanovým "Rozpolceným", protože tohle je jiný film, který se nám vlastně snaží říct, že je super mít nahé tělo a něco prostřednictvím něho říkat. Jenže tohle snímek sděluje docela dlouho a není to zrovna ono, ta výpověď se v tom ztrácí a vy se snadno filmem začnete nudit, protože vás hlavní postava může i štvát.

Erekce, ejakulace, exhibice a další příběhy obyčejného šílenství (Storie di ordinaria follia, 1981) - 50 %

Podle tématu bych čekal, že to bude všechno trochu špinavější, ale je zde vlastně jen pár scén, které vás opravdu vytrhnou. Hlavně ty, kde si Ornella Muti ubližuje. A to jsou scény, které vás dovedou uzemnit. Ale pak najednou nic a vy nedostanete to, co byste čekali od něčeho, co je natočeno podle Bukowského.

Take Me (2017) - 70 %

Celá ta myšlenka není dotažena do konce, ale nemůžu si pomoct, já jsem se u snímku "Take Me" mě prostě bavil. Celou dobu si říkáte, jak to vlastně je, i když pravda, finále není zrovna z těch nečekaných, ale herci jsou natolik dobří, že jim ty jejich role věříte. Je to docela zábavné, akorát drsné a za mě milé překvapení.

Zdaleka, Fame - cesta a slávou, Frankie and Johnny, Fort Yuma, Dámičky v sekáči

Zdaleka (Desde allá, 2015) - 70 %

Zajímavý snímek, který vnímám hlavně tak, že je možné se podívat na to, jak vypadá jiné prostředí a jak tam funguje zvláštní příběh o dvou mužích, kteří si k sobě nacházejí specifickou cestu. On je starší, druhý zase příliš mladý. Mají spolu intimní vztah, ale zároveň jsou každý jiný. Prostředí tomu velmi pomáhá.

Fame - cesta a slávou (Fame, 2009) - 30 %

Jasně, hudební scény jsou celkem fajn, ale s tím se tak nějak počítá, jinak je to další zbytečný remake, který nemá takovou naléhavost, jako tomu bylo u původního snímku, který byl tak nějak syrovější a nesnažil se prezentovat jako něco nablýskaného. Tam to "Fame" znělo skutečně ironicky, protože za slávou je spousta úsilí. Nemluvě o tom, že má svou cenu. Z tohohle remaku jsem to necítil.

Frankie a Johnny (Frankie and Johnny, 1981) - 70 %

Garry Marshall je ve svých filmech nesmírně předvídatelný, ale i to napomáhá tomu, abyste se do jeho snímků dostali. Jsou to romance, které mají hlavu a patu. Alespoň u starších kousků. Jsou zábavné a zajímavé, protože mají dobré charaktery. Tohle potvrzují nejen Al Pacino a Michelle Pfeiffer, ale také klasicky dobré vedlejší postavy, kdy osobně se mi nejvíce líbil Nathan Lane.

Fort Yuma (Fort Yuma, 1955) - 45 %

Takový celkem klasický western, kterému v první řadě sluší Technicolor barvy. Jinak je to standardní příběh o tom, jak jeden člověk dokáže způsobit zlo a jak indiáni dovedou zabíjet. Je to místy docela drsné, ale opravdu jen místy, více se zde hraje na vztahy a zbytečný humor, který sem tam probleskuje.

Dámičky v sekáči (From Prada to Nada, 2011) - 40 %

Škoda, že je ten snímek ta předvídatelný. Ze začátku to vypadá, že by to mohla být ještě docela dobrá komedie, ale ono se ukáže, že je to vlastně docela obyčejná romance, kde už máte předem stanoveno, kdo s kým skončí, i když to tak na začátku nevypadá. Opravdu škoda, protože ten humorný potenciál na začátku byl.

Andílek na nervy, Malý Muk, Ejzenštejn v Guanajuatu, Stalo se za bílého dne, Poznamenaní

Andílek na nervy (2015) - 40 %

Ze začátku je to naprosto nesnesitelný film, snad i proto, že představitelka hlavní role je v tom, co předvádí, tak přesná, tak otřesná, tak příšerná. Těžko říct, jestli je jen tak dobrá, ale nemyslím si, proměnu, která byla naprosto nezbytná, jsem jí nevěřil, ale sem tam se tu objevil i vtip, jemuž se dalo zasmát. Jinak celkem tragické a hlavně místy hodně špatné postavy.

Malý Muk (Die Geschichte vom kleinen Muck, 1953) - 65 %

Hezká, celkem nápaditá pohádka, kterou bych si určitě víc užil ve chvíli, kdybych ji sledoval jako dítě. Líbí se mi ale celkově výprava, která mi tak nějak připomněla některé filmy od Raye Harryhausena, asi logicky hlavně ty se Sindibádem. Jsou zde dobré nápady, celé je to hezky nostalgické, ale nedovedlo mě to plně uchvátit.

Ejzenštejn v Guanajuatu (Eisenstein in Guanajuato, 2015) - 60 %

Peter Greenaway je jednoduše natolik osobitý režisér, že asi nemá moc smysl mluvit o tom, že jste od něj něco podobného nečekali. Přesto budete překvapeni, co vše dokáže natočit a zpodobnit. Ejzenštejna si vzal na paškál skutečně zajímavě a nutno říct že nikoli nudně. Podobně zajímavou a dobře natočenou homosexuální scénu jsem ve filmu asi ještě neviděl.

Stalo se za bílého dne (Es geschah am hellichten Tag, 1958) - 80 %

Kriminální thriller ze Švýcarska, k tomu rok 1958? To zní... no minimálně zvláštně, ale ve skutečnosti je to parádní ukázka kriminálních filmů, kdy při finálním odhalení vraha, respektive při scéně, kdy se o sám odhalí, jsem jen zíral na to, jak je to dobré. Je to trochu delší, než by muselo, ale lze to omluvit budováním atmosféry a napětí.

Poznamenaní (The Search, 1948) - 70 %

Tohle je celkem tradiční příběh ve smyslu, že se snaží divákovi ukázat, že existují dobré konce. "Poznamenaní" doslova křičí tím, že musí mít happy end. A vy ho nejspíš budete chtít. Také vás nejspíš dostane to, jak moc se zde mluví česky, že hlavní hrdinkou je Češka. Válka přinesla silné příběhy a tenhle k nim také patří.

Nejkrásnější den, Lucía, a co pak, Čtvrtá mocnost, Hell or High Water, Bojovnice

Nejkrásnější den (Der geilste Tag, 2016) - 60 %

Kdyby tohle byl originální film, tak je to příjemné spojení komedie a tragédie, ale on to bohužel až tak originální není, a to jednoduše proto, že už před dvaceti lety Němci natočili "Klepání na nebeskou bránu". Východisko je stejné, vývoj celkově velmi podobný. "Nejkrásnější den" je přesto dobrý a Matthias Schweighöfer se začíná stávat mým oblíbeným německým hercem.

Lucía, a co pak (Después de Lucía, 2012) - 80 %

Šikana je jednoduše něco, co nesnáším, a tak, když ji vidím, má to pro mě vždy silné emoce. V případě snímku "Lucía, a co pak" o to silnější v tom smyslu, že od začátku vůbec není jasné, o čem snímek bude a jakým směrem se vydá. Když už se jím ale vydá, je to nepříjemné sledovat a je to silné, ať už je závěr, jak chce, zvláštně nerealistický.

Čtvrtá mocnost (Die vierte Macht, 2012) - 50 %

Takový celkem průměrný thriller o tom, jak se člověk dostal někam, kde být nechtěl. A asi se není moc čemu divit, že tím, co ho dostalo tam, kde nechtěl být, byla žena. Celkem klasické schéma, které má to štěstí, že má docela zajímavé kulisy Ruska a ne až tak špatné tempo, které však rozhodně není strhující.

Hell or High Water (2016) - 80 %

Moderní westernový příběh, kterému neskutečně sedl výběr hereckého obsazení, kdy Ben Foster je parádně šílený, Chris Pine zase dobře nečitelný, no a nakonec je zde Jeff Bridges, u kterého sice začínáte mít pocit, že hraje lehce podobné role, na druhou stranu je to celkem jedno, protože je hraje skvěle.

Bojovnice (Kriegerin, 2011) - 40 %

On se ten snímek tváří, jako že je hodně realistický a že je to něco, co by se skutečně mohlo stát, že je to silný příběh, ale nemůžu si pomoct, ten příběh mi přišel celkem nudný a s hrdiny jsem se nedokázal ani trochu sžít. Myslel jsem, že alespoň ten vztah mezi "hrdinkou" a utečencem bude zajímavý, ale nebyl.

Odsouzení, Kronika jedné lásky, Desierto, Magické stříbro, MacGyver: Metal Saw

Odsouzení (Conviction, 2010) - 60 %

Snímek o tom, jak to může dopadnout, když uvězní nesprávného? Ne, vlastně ne. Tohle je snímek o tom, jak je silné pouto mezi bratrem a sestrou, pouto, které se zdá silnější, než cokoli jiného. Minulost nás utváří a utváří naše vztahy. Tohle je síla filmu, který jako právní drama bohužel tak skvěle nefunguje.

Kronika jedné lásky (Cronaca di un amore, 1950) - 50 %

Italský film o tom, jak to může dopadnout, když nevěříte vlastní ženě a pošlete na ni detektiva. Celé je to podáno tak nějak bez výrazného nápadu, je to vyhrocené v podstatě jen dialogy, kterých je tu strašně moc a které jsou italsky přehnané a teatrální. Herecky mi to nepřišlo nějak moc uhrančivé, spíše průměrné.

Desierto (2015) - 60 %

Nevyplácí se z Mexika přecházet do Spojených států, protože někdy zde jsou takoví chlápci, kteří rádi loví škodnou. Sledujeme osudy několika Mexičanů proti jedinému Američanovi s puškou. Kdo s koho? Jednoduchý děj, ale přesto je to natočeno dost dobře na to, aby vás to ani chvíli nenudilo a vy jen čekali na to, kdo padne poslední.

Magické stříbro (Julenatt i Blåfjell, 2009) - 50 %

Takový pěkný, dětský film o trpaslících, kteří mají svoje vlastní pravidla, ale je zde jedna trpaslice, která je chce porušovat, ale vždy s dobrými úmysly. Je to vlastně taková pěkná pohádka, která trochu čerpá z jiné mytologie, ale na druhou stranu je to pořád strašně moc líbivé a je zde jen málo vyhrocených momentů.

MacGyver: Metal Saw (2016) - 45 %

Je to o malinko lepší než první díl, ale skutečně jen o malinko. Nemůžu si pomoct, ale to, jak je zde všechno popisováno ještě textově, aby si udělal představu i debil o tom, co MacGyver používá, my z toho dělá takovou naivní ptákovinu, a rozhodně ne v dobrém smyslu slova. Třeba se to ještě zvedne, ale oni ani ty epizody nejsou scenáristicky nic moc.

Biutiful, Oběti války, Jeskyně zapomenutých snů, Gui lai, The Big One

Biutiful (Biutiful, 2010) - 60 %

Alejandro González Iñárritu má rozhodně lepší filmy, ale tady ukazuje, že je mu blízký i celkem normální život a že nepotřebuje digitální triky k tomu, aby natočil dobrý film. Ne, že by to s těmi triky nějak přeháněl, ale v poslední době přece jen hodně dbá na to, aby všechno vypadalo dokonale, a tak došlo i na pořádné triky v "Revenantu". Ozdobou filmu ale není režie ani scénář, je to Javier Bardem.

Oběti války (Casualties of War, 1989) - 80 %

Když se na tenhle snímek podíváte s odstupem, tak si uvědomíte, jak jednoduchý vlastně celý příběh je. Ale právě v jednoduchosti je jeho síla. Svým jednoznačným vyprávěním vede k tomu, že nám chce ukázat, co také znamená válka, ještě taková zbytečná, a jak se na účastnících podepisuje. Sean Penn je odporný, což jen ukazuje jeho schopnosti.

Jeskyně zapomenutých snů (Cave of Forgotten Dreams, 2010) - 90 %

Nádherný pohled do jedné jeskyně, kam se člověk nepodívá, alespoň ne člověk, který není vědcem a v jeskynním systému nepracuje. Werner Herzog přináší zajímavý dokument a osobní komentáře, které trochu narušují prožitek, jindy ho zase prohlubují. I tak zůstává film jedinečným zážitkem, který jinde nenajdete.

Gui lai (2014) - 70 %

Čína ukazuje, že má k natáčení nejen skvělou techniku, ale také skvělé režiséry, kteří ve velkém dokáží vyprávět příběh lidí a přitom naznačit, jak vlastně národ smýšlel v období, které bylo pro zemi kritické. Osudy lidí jsou utvářeny politikou a jsou jí tak silně ovlivňovány, že mohou být zničeny. Trochu mi přijde, že Zhang pořád dá hodně na pozlátko, ale funguje mu to.

The Big One (1997) - 60 %

Michael Moore je docela dobrý glosátor a má zajímavé nápady, jako třeba v tomhle případě, kdy vlastně svoje promo turné k jedné ze svých knih, pojal jako možnost natočit další ze svých dokumentů. Celkem mu to vyšlo, ale nemůžu si pomoct, nějak mi tu chybělo skutečně silné spojující téma, tedy kromě Michaela samotného.