úterý 31. ledna 2017

Call of Heroes, Contract to Kill, Counting, David Brent: Life on the Road, Ghostheads


Call of Heroes (2016) - 70 %
Možná je děj trochu jednoduchý a záporák je strašně nudný a křečovitý, ale tohle je film, na který se chcete podívat pro jeho akční scény, a ty jsou prostě úchvatné. Hong Kong zase ukazuje, že nejkrásnější bojové scény mohou přijít jenom z Asie. A funguje to skvěle, místy dokonce i s digitálními triky.

Contract to Kill (2016) - 20 %
Steven Seagal už natáčí filmy jen proto, aby pořád točil, a také proto, aby si mohl sáhnout a nahou ženskou, Jiný důvod v tom moc není. Ruce dokáže v celkem statických záběrech pořád ohýbat dobře, ale spíše se nás snaží přesvědčit, že je výborným řečníkem, protože teď toho ve filmech nakecá hodně. Akce pak je na jiných anebo chybí úplně jako v tomhle případě.

Counting (2015) - 40 %
Nemůžu si pomoct, ale podobné dokumenty mi moc nedávají. Je zajímavé vidět, jak jsou různá místa odlišná, ale bez komentáře je to pro mě skoro jak sledovat video, které jsem si mohl natočit sám. Raději se na ta místa podívat a prožít si jejich atmosféru na vlastní kůži, to by byl teprve ten správný zážitek.

Ricky Gervais není můj velký oblíbenec, protože jsem jeho tvorbu nijak moc nesledoval, i když v poslední době se ke mně dostává víc. Musím ale uznat, že má zajímavý smysl pro humor, který mě tady uhranul. Někdy je to hrozně trapné, někdy je to prostě blbé, ale jindy jsou ty vtipy povedené. Měl bych dát "Kanclu" šanci.

Ghostheads (2016) - 50 %
Snímek ukazuje hlavně to, že je zajímavé, na co se lidé ve svém životě dokážou upnout a skutečně tím žít. Jako kdyby bylo moc komplikované žít sám za sebe, a je jednodušší navléct uniformu někoho jiného. Nebo jsme tím, co zkopírujeme? Vlastně nevím, jaký si udělat názor, ale film funguje hlavně jako zajímavý ukázka fandomu.

pondělí 30. ledna 2017

Zejtra napořád, Můj kamarád drak, Befikre, Boogie Woogie, Burning, Burning


Zejtra napořád (2014) - 45 %
Nevím, jestli to bylo skutečně myšleno jako komedie, protože v tomhle směru to podle mě moc nefunguje, jako romantika už ano, navíc to má trochu příměs něčeho drsnějšího, ale zase to nejde za nějaké hranice. Vica je zde skutečně bohužel otravná, i když jí to pořád neskutečně sluší. Postavy mě celkově nedokázaly tolik vtáhnout. Filmařky dobré.

Můj kamarád drak (Pete's Dragon, 2016) - 60 %
Jednoduše Mauglí, akorát v trochu jiném prostředí a s více lidmi, kteří do Mauglího života vstoupí. Jo a Mauglí se jmenuje Pete a jeho ochráncem je drak. Vizuálně krásné a snad bez chybičky, příběh ale neskutečně klišovitý s tím, že zde není vůbec nic překvapivého. Dobře odvedená práce, která se od Disneyho očekává, ale nic excelentního.

Befikre (2016) - 20 %
Indická romantika, která je neskutečně otravná, neskutečně nudná a krásně nablýskaná, což má skrýt skutečnost, že tyhle dvě hodiny jsou skutečně o ničem a není zde nic zajímavého, proč by stálo se na film podívat. Ani hudební čísla nebaví, ale co hůř, špatná je i chemie mezi herci, kteří vás prostě nedovedou vtáhnout.

Boogie Woogie (2009) - 60 %
Snímek o umění a o tom, kam až jsme ochotní pro umění zajít. Je pro nás umění skutečně tak důležité, že mu podřídíme všechno a zapomeneme na to, co by mělo být nejdůležitější, tedy na to, že jsme lidmi? Film beru jako hodně sžíravou komedii, spíše sociální kritiku, která má hodně zajímavé obsazení, a to včetně krásných prsou Heather Graham.

Burning, Burning (2015) - 30 %
Spíše podobenství, možná ještě propojené s road movie, kdy žena nejede autem, ale jde si pěšky městem, potkává podivné postavičky, které s ní něco prožívají, celé se to zamotává, místy je to spíše pohyblivá fotografie, ale v konečném důsledku jsem si říkal, že vlastně nevím, o čem to bylo, tedy kromě toho, že dovedeme být krásně vykořenění.

neděle 29. ledna 2017

25 Kille, A Girl Like Grace, Vánoce, Anastázie, Slepý pistolník


25 Kille (2016) - 40 %
Klasický indický film, který má hlavní problém v tom, že je nesmírně obyčejný. Je zde příběh, to žádná, ale k jeho vyprávění jsou používány prvky, které jsou i jinde. Hudba, která je prvoplánová, romance, která je skoro až zbytečná, dramatické scény, které vůbec nejsou dramatické. Navíc je to zase moc dlouhé.

A Girl Like Grace (2015) - 50 %
Šikana je pořádná svině a užije si jí i dívka v hlavní roli tohoto filmu. Že by se jmenovala Grace? Grace to ale nemá těžké jen ve škole, ona to má těžké i doma, protože její matka je alkoholička a navíc promiskuitní. Grace má celkem těžké se v takových podmínkách vyhrabat z dospívání. Film není nijak překvapiví, i když některé scény jsou drsné.

Vánoce (A Charlie Brown Christmas, 1965) - 60 %
Charlie Brown asi nezklame, protože je to skvěle vymyšlená postava, ale nemůžu si pomoct, v případě snímku "Vánoce" mi vadila animace, a to hlavně v propojení s mluveným slovem. Je to ta nějak divné. Navíc si pořád myslím, že tyhle postavy jsou mnohem lepší na papíře než v animované podobě.

Anastázie (Anastasia, 1997) - 60 %
Taková celkem klasická pohádka od Disneyho, která má jeden základní rozdíl, jímž se od většiny liší - je založena na skutečných událostech, ať už skutečně jsou prezentovány správně, anebo bylo všechno jinak. Dobré postavy, zábavné, dojemné, se skvělými písněmi. Esence Disneyho ale nic navíc.

Slepý pistolník (1971) - 70 %
Není to dokonalý film, ale postavy slepců mě prostě fascinují, hlavně ve chvíli, kdy jsou ještě lepší než ti, co vidí normálně. Ve westernovém prostředí to na mě působí prostě skvěle. Ringo Starr jako grázl je také fajn. A když už máte pocit, že by to mohlo končit, pořád se něco děje. Prostě takový ten snímek, který se snadno může stát vaším guilty pleasure.

sobota 28. ledna 2017

Always Shine, Full Contact, Funny Girl, Byl jsem lynčován, It Had to Be You


Always Shine (2016) - 60 %
Skoro se mi chce říct, že se z podobných dramat vytrácí klasická linka a hraje se už více na psychologii, sny, představy, jednoduše na trochu surreálnou stránku, kterou se podobné filmy prezentují. Ale jo, tohle se mi docela líbí, celkem efektně se tak znázorňuje pokroucenost lidské psychiky.

Full Contact (Full Contact, 2015) - 70 %
Snímek má zajímavé východisko. Co se asi stane člověku, který na dálku ostřeluje vojenské cíle s tím, že družicově vidí, co ostřeluje a je tím, kdo zmáčkne spoušť, i když není tím, kdo rozhoduje, ve chvíli, kdy trefí něco, co bylo jako cíl vyloženo špatně? Velmi zajímavý nápad a provedení, které není špatné.

Funny Girl (Funny Girl, 1968) - 75 %
Je to skutečně zábavná dívka, ale takovým zvláštně tragickým způsobem, což se projevuje hlavně v závěru, kde Barbara Streisand ukazuje svoje mistrovství naplno a celkem logicky se natahuje po Oscaru, který dostala. Za mě zaslouženě. Je úchvatná, zábavná, emotivní, prostě všechno, navíc je její role zajímavá.

Byl jsem lynčován (Fury, 1936) - 85 %
Skoro jsem si říkal, že ke konci už Langovi došel dech a finále není až taky silné, jak bych si přál, ale zase tolik to nevadí, protože to, co sledujete do té doby, je silné hodně. Lidstvo se zde krásně prezentuje jako lživé, násilné a neschopné přijmout odpovědnost za svoje činy. Tahle společnost je divná a je smutné, že za 80 let se nic nezměnilo.

It Had to Be You (2015) - 60 %
Taková hezká dramedie o tom, jak se jedna holka moc brzy dověděla, že ji chce její milý požádat o ruku a chytla z toho psotník a málem si zničila štěstí. To hledání sebe sama je zde prezentováno docela dobře i s tím, jaké chyby člověk dělá a je schopen se z nich poučit. Až na ten trapný happy end je to dobré.

pátek 27. ledna 2017

Zdaleka, Fame - cesta a slávou, Frankie and Johnny, Fort Yuma, Dámičky v sekáči


Zdaleka (Desde allá, 2015) - 70 %
Zajímavý snímek, který vnímám hlavně tak, že je možné se podívat na to, jak vypadá jiné prostředí a jak tam funguje zvláštní příběh o dvou mužích, kteří si k sobě nacházejí specifickou cestu. On je starší, druhý zase příliš mladý. Mají spolu intimní vztah, ale zároveň jsou každý jiný. Prostředí tomu velmi pomáhá.

Fame - cesta a slávou (Fame, 2009) - 30 %
Jasně, hudební scény jsou celkem fajn, ale s tím se tak nějak počítá, jinak je to další zbytečný remake, který nemá takovou naléhavost, jako tomu bylo u původního snímku, který byl tak nějak syrovější a nesnažil se prezentovat jako něco nablýskaného. Tam to "Fame" znělo skutečně ironicky, protože za slávou je spousta úsilí. Nemluvě o tom, že má svou cenu. Z tohohle remaku jsem to necítil.

Frankie a Johnny (Frankie and Johnny, 1981) - 70 %
Garry Marshall je ve svých filmech nesmírně předvídatelný, ale i to napomáhá tomu, abyste se do jeho snímků dostali. Jsou to romance, které mají hlavu a patu. Alespoň u starších kousků. Jsou zábavné a zajímavé, protože mají dobré charaktery. Tohle potvrzují nejen Al Pacino a Michelle Pfeiffer, ale také klasicky dobré vedlejší postavy, kdy osobně se mi nejvíce líbil Nathan Lane.

Fort Yuma (Fort Yuma, 1955) - 45 %
Takový celkem klasický western, kterému v první řadě sluší Technicolor barvy. Jinak je to standardní příběh o tom, jak jeden člověk dokáže způsobit zlo a jak indiáni dovedou zabíjet. Je to místy docela drsné, ale opravdu jen místy, více se zde hraje na vztahy a zbytečný humor, který sem tam probleskuje.

Dámičky v sekáči (From Prada to Nada, 2011) - 40 %
Škoda, že je ten snímek ta předvídatelný. Ze začátku to vypadá, že by to mohla být ještě docela dobrá komedie, ale ono se ukáže, že je to vlastně docela obyčejná romance, kde už máte předem stanoveno, kdo s kým skončí, i když to tak na začátku nevypadá. Opravdu škoda, protože ten humorný potenciál na začátku byl.

čtvrtek 26. ledna 2017

Forbidden Zone, Pevnost Apačů v Bronxu, Fúsi, Den blbec, Warrior Savitri


Forbidden Zone (1980) - 55 %
Rozhodně to není film pro každého a při jeho sledování jsem si říkal, jestli jsem už viděl něco divnějšího. Popravdě si nejsem jistý, jestli ano, nebo ne. Můžete si však být jistí, že tohle je nevšední zážitek, který vás ale dovede okouzlit svou bizarní nápaditostí. V tomhle ohledu prostě funguje a zaslouží si alespoň ten lehoučký nadprůměr.

Pevnost Apačů v Bronxu (Fort Apache the Bronx, 1981) - 60 %
Dobrý snímek s dobrými hereckými výkony a zajímavým pohledem do ulic. Paul Newman je klasicky dobrý, Pam Grier je krásně šílená, ale snímek je přece jen takový trochu moc pomalý, je to spíše dokument, který není dost dobře vygradovaný na to, aby dokázal strhnout. Škoda, protože to začínalo dost slibně.

Fúsi (Fúsi, 2015) - 70 %
Každý máme něco, s čím vstupujeme do života. Na jednu stranu je to fakt, jak vypadáme, jaké jsou naše fyzické predispozice, na druhou stranu je to něco uvnitř, co nás popohání kupředu, anebo táhne dolů. Fúsi je tlustý, ale navíc ještě žije ve vakuu, které si sám vytvořil. Film poměrně syrově a intenzivně ukazuje, jak se mu daří udělat ten jeden důležitý krok a něco změnit.

Den blbec (Nicht Mein Tag, 2014) - 40 %
Začal jsem film sledovat v jednom žlutém autobuse, ale udělalo se mi šoufl, tak jsem si řekl, že ho raději dokoukám doma, pokud vůbec. Nakonec ano a musím říct, že tohle rozhodně není jedna z lepších komedií německé provenience poslední doby. Je zde až moc nudných momentů a to finále je takové dost nablblé.

Warrior Savitri (2016) - 25 %
Teda s podprsenkou jít do vany, to už je na mě trochu moc. Cenzura intimních partií ve filmu je někde směšně tragická. K tomu ještě naprosto nefunkční akční scény, kdy hlavní představitelka je prostě marná, no a za výsledek máte jen hezké pozlátko s pěknými, dooranžova laděnými barvami, ale to je skutečně všechno, co tady dostanete.

středa 25. ledna 2017

Ben Hur, Příchozí, Socialismus, Divotvorný hrnec, Útěk


Ben Hur (Ben-Hur, 2016) - 20 %
Za mě tenhle snímek kandiduje na jeden z nejzbytečnějších remaků, jaké kdy byly natočeny. Myslel jsem, že to budou dvě hodiny proto, aby zde pak byla naprosto neskutečná scéna čtyřspřeží, ale ukázalo se, že ani v tomhle směru nemůže být klasika překonána. Trochu zvláštní, ale je tomu tak. Zbytečný film.

Příchozí (Arrival, 2016) - 90 %
Moc jsem se na tenhle film netěšil, protože jsem si po dlouhé době přečetl recenzi v Cinemě od namachrovaného arogantního Stránského, který podle všeho rozumí tomu, co to je film a jaký je ten správný, ale naštěstí Villeneuve a jeho dílo mluvili sami za sebe a ukázali, že je i v současné době možné natočit skvělé sci-fi, které má krásnou vizuální stránku, má triky, ale má i příběh, smysl a myšlenku..

Socialismus (Film socialisme, 2010) - 35 %
Film, který ukazuje, že Jean-Luc Godard je schopen natáčet i v dnešní době, že nezůstal v minulosti, ale jeho styl je pro mě prostě tak zvláštní, že mě na podobné filmy nebaví koukat. Cítím, že je zde nějaká hlubší myšlenka, ale díky formě se mi ji ani nechce hledat. Jako experiment je to zajímavé, jako výpověď je to dle mého spíše prázdné.

Divotvorný hrnec (Finian's Rainbow, 1968) - 55 %
Takový hezký, pozitivní muzikál, který má to štěstí, že zde má Petulu Clark, která má prostě nádherný hlas, ale také legendu Freda Astaira. Francis Ford Coppola dokázal, že zvládne i muzikál, i když ten je trochu moc roztahaný a některé zábavné scény zase tak zábavné nejsou a přijdou vám skutečně jen jako natahování děje.

Útěk (Flukt, 2012) - 60 %
Snímek, který je takový zvláštní, jak provedením, tak příběhem. Děj je vlastně jen o to, že banda grázlů, kdesi v minulosti, zajme dívku, její rodinu vyvraždí. Dívka pak chce jen utéct. O ničem jiném to není. Ani se zde moc nemluví, ale snímek přitom nenudí. Je akční, je pořádně drsný. A to je všechno. Nic víc, ale ani nic míň.

úterý 24. ledna 2017

Daleko od hlučícího davu, Faust, Komu zvoní hrana, Láska je láska, Ve větru


Daleko od hlučícího davu (Far from the Madding Crowd, 2015) - 60 %
Nejsem zrovna fanoušek kostýmních historických romancí, ale člověk chce alespoň jednou vidět klasiku. A tak jsem snímku věřil a myslím, že jsem neprohloupil. Vyloženě zklamání se nekonalo, ale stejně tak jsem nebyl ze snímku uchvácený podobně jako v případě prvního sledování filmu "Pýcha a předsudek". Profesionálně zvládnuté, očekávané a bez větší přidané hodnoty.

Faust (Faust, 2011) - 60 %
Zajímavá adaptace klasiky, která je na jednu stranu historicky poměrně přesná v tom smyslu, že jsou zde skutečně povedené kulisy a vy máte jasné zasazení do doby, na druhou stranu je to ale film, který má svoje snové prvky a funguje i v tomhle ohledu. Ani tak to ale neznamená, že by mě skutečně bavil, což se promítlo i do hodnocení.

Komu zvoní hrana (For Whom the Bell Tolls, 1943) - 70 %
Řekl jsem si, že by bylo docela fajn vidět tuhle především literární klasiku zfilmovanou. To se mi nakonec povedlo a já musím říct, že tenhle film táhne nikoli jeho předloha a příběh, který je prezentován, ale jsou to herci, kteří tomu dali duši. Gary Cooper a Ingrid Bergman si velmi dobře sedli.

Láska je láska (Fucking Åmål, 1998) - 60 %
Před těmi již téměř dvaceti lety musel být snímek trochu překvapivější, musel mít trochu větší dopad na diváka, ale v dnešní době, kdy alespoň mě přijde jakýkoli vztah mezi stejným pohlavím normální, je to spíš takový film na pohodu o tom, že najít cestu, jak dospět, je možné různými způsoby. Dvěma děvčatům fungoval tenhle.

Ve větru (Risttuules, 2014) - 60 %
Zvláštní film, a to především ve způsobu, jakým je natočen. Pokud byste čekali drsné drama ze sovětského gulagu, což se tak nějak podle základní anotace nabízí, tak dostanete něco naprosto jiného. To hlavní je vyprávěno slovem, v podstatě dopisy, které psala jedna z žen v gulagu uvězněných. Obraz funguje spíše jako lyrické dokreslení, což nemusí nutně oslovit.