Přání smrti, Deník strojvůdce, Nekonečná cesta, Ztratili jsme Stalina, Bohatství

Přání smrti (Death Wish, 1974) - 70 %

Charlese Bronsona popravdě moc herecky neznám, respektive nemám jeho filmy tolik nakoukané, ale musím říct, že je to herec rozhodně zajímavý, jehož projev k pojetí původního "Přání smrti" sedí. Celý film je takový jakoby mdlý, bez emocí, ale ona se v tom skrývá silná výpověď, která možná zbytečně měla další pokračování.

Deník strojvůdce (Dnevnik masinovodje, 2016) - 70 %

Srbskému filmu jsem nikdy moc nedal, ale "Deník strojvůdce" je ukázkou kinematografie, která dovede vyprávět zajímavé příběhy specifickým způsobem, kdy se do popředí dostává humor, který je místy celkem černý, což je krásně ukázáno i v pointě filmu. A to vás na "Deníku strojvůdce" prostě bude bavit.

Nekonečná cesta (Ikitie, 2017) - 70 %
Že na severu umí točit filmy, to se obecně dobře ví. Navíc mají tvůrci mnohdy celkem dobře pochmurnou atmosféru. Koprodukční "Nekonečná cesta" je historický válečný film, který na první pohled tak depresivně nevypadá, o to více vás pak právě svou temnou stránkou a beznadějností dovede dostat.

Ztratili jsme Stalina (The Death of Stalin, 2017) - 80 %
Skoro by se chtělo říct, že tuto událost je možné pojmout jen jako absurdní komedii, pokud už by se o komedii mělo jednat, ale nakonec se ukázalo, že to může být vtipná komedie, která je chytrá, ale přitom prezentuje historické události nikoli vyloženě věrně, ale příliš je nepřekrucuje, jen tím humorem.

Bohatství (The Fortune, 1975) - 40 %
Tohle je hodně promarněný potenciál, protože tady jsou herci, kteří jsou skvělí, ale chtěla se po nich vlastně groteska, která ani neměla moc dobrý scénář. Docela jsem se na to vzhledem k hlavním rolím docela těšil, ale ani jedna postava mě nedokázala nadchnout, protože byly jednoduše hodně špatně napsány.

Dům k pověšení, Ernest boduje, Stůl číslo 19, Time Toys, Titanic: The New Evidence

Dům k pověšení (Dom za vesanje, 1988) - 80 %

Na filmu je paráda, že se na jednu stranu jedná v podstatě o dokumentární film, který se snaží zachytit každodenní život cikánů, ale pak najednou dojde na scény, které jsou ve své podstatě epické a vizuálně krásné. A i když se film tváří ze začátku jak komedie, jeho vyznění nabírá na drsnosti a nepříjemnosti, až k samotnému konci. Parádní filmová práce!

Ernest boduje (Slam Dunk Ernest, 1995) - 30 %

Tady už se Ernest moc opakuje a Jim Varney hraje v podstatě to samé, co hrál v dílu ve škole. Na jednu stranu trouba, který všechno pokazí, ale pak najednou skvělý hráč basketbalu, kterému sláva stoupne do hlavy. Už jde jen o to pitvoření se a o kontrast blbosti a dokonalosti, kdy nakonec blbost vítězí, protože je krásně prostá.

Stůl číslo 19 (Table 19, 2017) - 50 %

Člověk by si myslel, že to bude zajímavá komedie - zajímavá hlavně díky obsazení - ale ono je to nakonec docela hořkosladké. A není to špatné. Jenže pak se tvůrci rozhodli, že všechno zabijí tím, že předvedlo tak pitomý konec, jaký se dlouho neviděl. Když nevíš jak, tak sázej a profláknuté hollywoodské recepty.

Time Toys (2016) - 40 %

Takový ten klasický rodinný film, kde jde hlavně o to, aby děti zvítězily nad zlými dospělými, v tomhle případě i díky sci-fi udělátkům, která se zde objevují. Pár známých tváří se zde objeví, většina z nich se trapně pitvoří, film trochu překvapí přítomností digitálních triků, ale moc jich není, stejně jako není moc zábavy ve sledovaném díle.

Titanic: The New Evidence (2017) - 70 %

I když by vás třeba Titanic a jeho tragédie nezajímaly, tomuhle dokumentu se musí nechat, že se snaží o to, aby byly nové poznatky podány zajímavou formou, která je moderní a která využívá trikové technologie. Od ani ne padesátiminutového dokumentu je to víc, než jsem čekal, protože díky tomu dochází k zajímavým rekonstrukcím a poměrně názorným ukázkám.

Always Shine, Full Contact, Funny Girl, Byl jsem lynčován, It Had to Be You

Always Shine (2016) - 60 %

Skoro se mi chce říct, že se z podobných dramat vytrácí klasická linka a hraje se už více na psychologii, sny, představy, jednoduše na trochu surreálnou stránku, kterou se podobné filmy prezentují. Ale jo, tohle se mi docela líbí, celkem efektně se tak znázorňuje pokroucenost lidské psychiky.

Full Contact (Full Contact, 2015) - 70 %

Snímek má zajímavé východisko. Co se asi stane člověku, který na dálku ostřeluje vojenské cíle s tím, že družicově vidí, co ostřeluje a je tím, kdo zmáčkne spoušť, i když není tím, kdo rozhoduje, ve chvíli, kdy trefí něco, co bylo jako cíl vyloženo špatně? Velmi zajímavý nápad a provedení, které není špatné.

Funny Girl (Funny Girl, 1968) - 75 %

Je to skutečně zábavná dívka, ale takovým zvláštně tragickým způsobem, což se projevuje hlavně v závěru, kde Barbara Streisand ukazuje svoje mistrovství naplno a celkem logicky se natahuje po Oscaru, který dostala. Za mě zaslouženě. Je úchvatná, zábavná, emotivní, prostě všechno, navíc je její role zajímavá.

Byl jsem lynčován (Fury, 1936) - 85 %

Skoro jsem si říkal, že ke konci už Langovi došel dech a finále není až taky silné, jak bych si přál, ale zase tolik to nevadí, protože to, co sledujete do té doby, je silné hodně. Lidstvo se zde krásně prezentuje jako lživé, násilné a neschopné přijmout odpovědnost za svoje činy. Tahle společnost je divná a je smutné, že za 80 let se nic nezměnilo.

It Had to Be You (2015) - 60 %

Taková hezká dramedie o tom, jak se jedna holka moc brzy dověděla, že ji chce její milý požádat o ruku a chytla z toho psotník a málem si zničila štěstí. To hledání sebe sama je zde prezentováno docela dobře i s tím, jaké chyby člověk dělá a je schopen se z nich poučit. Až na ten trapný happy end je to dobré.

Diaz: Neuklízej tu krev, Epizoda ze života sběrače železa, Hon zin, Legenda o Pavlovi a Pavle, Růžový panter 2

Diaz: Neuklízej tu krev (Diaz - Don't Clean Up This Blood, 2012) - 60 %

Snímek se zdá trochu prvoplánový v tom, jak diváka vykrádá, na druhou stranu se snaží - a myslím, že i celkem věrně - zachytit, jak to dopadne, když lidem dáte moc a řeknete jim, že můžou dělat, co chtějí. Dopadne to tak, že ji zneužijí, stejně jako za to nedostanou trest. Film není skvělý, ale připomenutí toho, že se něco podobného může dít, mi přijde důležité.

Epizoda ze života sběrače železa (Epizoda u zivotu beraca zeljeza, 2013) - 50 %

Takový celkem jednoduchý, i když na první pohled celkem silný příběh o tom, jak to může dopadnout, když nemáte na pořádnou zdravotní péči. Je dobré, jak je to natočené s neherci - alespoň myslím - protože to vyznívá celkem věrně. Jenže když film skončil, najednou jsem zjistil, že to se mnou nic neudělalo.

Hon zin (2012) - 60 %

Hong Kong odvedl dobrou práci, ale v tomhle smyslu skutečně jen dobrou. Máte pocit, že tohle je něco, co jste už viděli, jen je to ve skutečně dobré technické kvalitě. Akční scény mi nepřišly až tak dobře vygradované, když jsem čekal nějaký vrchol, tak přišlo hluché místo. Není to zklamání, jen nejsem ohromen.

Legenda o Pavlovi a Pavle (Die Legende von Paul und Paula, 1973) - 70 %

Nejen, že je to zajímavé zachycení doby se všemi jejími specifickými módními výstřelky, ale zároveň je to film poeticky lyrický, který má některé scény vyloženě laděné do poetična a vyznívají krásně a divně zároveň. Daří se jim tak ale vyjádřit zajímavou dobu a to, jak vznikají a zanikají vztahy mezi lidmi.

Růžový panter 2 (The Pink Panther 2, 2009) - 30 %

Snímek, který se oproti prvnímu dílu absolutně nikam neposunul. Je to pořád stejná ptákovina, stejné gagy, některé naprosto stejné, což je celkem tragické, i když tohle dělal i původní "Růžový panter". Geniální odhalení případu mi zase nesedělo, herecký výběr super, potenciál rozhodně nevyužit. Jo, jiné to vlastně je, Dreyfuse hraje John Cleese.

Kandahár, 12 úkolů pro Asterixe, The Adderall Diaries, Stereo, Země nikoho

Kandahár (Safar e Ghandehar, 2001) - 60 %

Pohled na to, jak se také žije v některých oblastech, a to i ve srovnání s mentalitou, která už je západní, což pro hlavní postavu platí. Vrací se někam, kde už to nezná, někam, kde jsou zvyky podivné ve srovnání s tím, co funguje na západě. Jako náhled do oblasti je to rozhodně dobré, mimo jiné i proto, že se mnoho nezměnilo.

12 úkolů pro Asterixe (Les 12 travaux d'Astérix, 1976) - 90 %

Rozhodně můj nejoblíbenější film z celé série. Mám ho v hlavě prostě zakořeněný a musel jsem ho vidět mnohokrát. Je to krásná kritika společnosti, hlavně tedy byrokracie, kdy scéna s propustkou A38 je jednoduše nezapomenutelná. Obě dvě postavy jsou zábavné, ale jakmile vidíte nějaký z jejich prvních filmů, začnete mít pocit, že jsou obě postavy trochu vyčpělé.

The Adderall Diaries (2015) - 40 %

Snímek, který se docela příjemně tváří jako zajímavý thriller a rodinné drama zároveň. Myslíte si, že důraz bude kladen na soud, který probíhá v pozadí, ale za nějakou dobu si uvědomíte, že je všechno vlastně trochu jinak a veškerý potenciál, který byl na začátku prezentován, se ztrácí, a vy si jen můžete užívat ty dobré herce.

Stereo (Stereo, 1969) - 60%

Popravdě tenhle film obdivuji hlavně na základě toho, jakou má formu. I když je to jedna z Cronenbergových prvotin, tak máte pocit, že to natočil člověk, který měl jasnou vizi. Ano, je to komorní, ale přitom je to jasně stylizované a profesionálně provedené. Cronenberg nepochyboval. A já nepochybuji, že i po letech tohle dílo dovede oslovit.

Země nikoho (No Man's Land, 2001) - 80 %

Na první pohled takový celkem jednoduchý film, který se snaž ukázat to, jak je válka vlastně šílená, jak je nesmyslná a co všechno dovede v lidech vzbudit, pokud nemají dostatečně silnou vůli, anebo prostě pokud se dostanou do nepředvídatelné situace. A neplatí to pouze pro vojáky, ale i pro civilisty a také pro reportéry.

Underground, Nightmare Nurse, Savva. Serdce voina, Style, Statečné srdce získá nevěstu

Underground (Underground, 1995) - 80 %

Na tomhle snímku je krásně vidět, že se jedná o film, který byl natočen na Balkánu. Emir Kusturica do něj dal tolik neskutečné energie, že tomu ani nebudete věřit. A přitom se jedná o film, který má docela vážné momenty, ale ono se toho v těch třech hodinách vystřídá tolik, že vás to stejně nenechá spadnout do deprese. Veselé, vážné, jedinečné.

Nightmare Nurse (2016) - 40 %

Chlapeček se trochu zláme a potřebuje k tomu sestru. No jo, Amerika je země neomezených možností. Žádnou sestru bych si tam opravdu nenajal. Film má dobré vypjaté momenty a hodně se snaží o to, aby byl nepředvídatelný, což prostě moc nejde. Casting tomu zabraňuje. Finále už je trochu blbé, může zato i skutečnost, že to je televizní film, kde chybí trocha té explicitnosti. Ale v první části jsem nějaké to nepříjemné napětí i cítil.

Savva. Serdce voina (2015) - 50 %
Rovnou se přiznám, že od ruského animovaného filmu jsem nic skvělého nečekal. Nakonec si ale myslím, že se jim to podařilo zvládnout celkem se ctí a že je zde snaha zaujmout i za hranicemi. Ten příběh je klišovitý, o tom žádná, ale celkově už jsem měl z filmu pocit, že se snaží o kvalitnější film než jen něco v duchu "uděláme animák za každou cenu".

Style (2016) - 90 %

Tak musím říct, že jsem v jeden den viděl dva indické filmy, jeden nový (tenhle) a jeden starší ("Statečné srdce získá nevěstu"). A z obou jsem byl naprosto nadšený. "Style" má skvělou stylizaci, což tak nějak naznačuje už název a je to naprosto skvělé, a to jak v romantické rovině, tak i v těch soubojích, které jsou tak nádherně přehnané, ale přitom bez počítačů, že se dá jen potěšeně vzdychnout.

Statečné srdce získá nevěstu (Dilwale Dulhania Le Jayenge, 1995) - 90 %

Romantika ve velkém. První polovina filmu je o tom, jak se do sebe zamilují, druhá polovina je o tom, jak o savou lásku bojují. Má to tři hodiny, ale vůbec to nevadí. Je to zábavné - Indové ve Švýcarsku vypadají překvapivě skvěle - je to skvělé co do choreografie a vlastně i herecky mě to naprosto nadchlo. Začínám chápat lásku k Bollywoodu.

W. R. - mysteria organismu, Věčně mladá, Láva, V hlavě, Trabantem Hedvábnou stezkou

W. R. - mysteria organismu (W.R. - Misterije organizma, 1971) - 70 %

Zajímavý mix dokumentu, hraného filmu, experimentálního filmu i filmu klasicky snímaného, ale také životopisu, politické agitace a snímku, i který určitým způsobem zachycuje dobu. Tohle se prostě musí vidět, aby si člověk z takového filmu něco vzal. Mě tohle rozhodně zaujalo, ale určitě to není pro každého.

Věčně mladá (The Age of Adaline, 2015) - 70 %

Celý nápad se mi velmi líbil, ale bohužel ke konci to pro mě trochu ztrácelo dech a bylo to až moc poplatné tomu, co se od amerického romantického filmu očekává. Nebylo zde žádné překvapení a myslím si, že celý potenciál nápadu nebyl využit. Přesto je to jedna z nejhezčích romancí, jaké jsem za poslední dobu ze spojených států viděl.

Láva (Lava, 2014) - 60 %

Co si budeme povídat, z té animace, která se na nás od počátku hrnula, mi prostě spadla huba. Naprosto skvělé vykreslení přírody, ostrova, zvířat. Bohužel jsem měl opravdu jen pocit, že je to o té úžasné animaci, protože příběh byl jen takové hezké zalíbení se divákovi. Ono do není špatné, ale nic zásadního to neřekne. Prostě dojemně hezký filmeček, který vyniká grafickou stránkou.

V hlavě (Inside Out, 2015) - 95 %

Rozhodně jeden z nejoriginálnějších a nejzajímavějších animáků roku a možná vůbec celé světové filmové historie. Možná mi trochu vadilo, že ten příběh byl přece jen trochu předvídatelný a zase tolik moc nenabídl, ale to vůbec nevadilo, protože tady se na sebe neskutečně vrší nápady, je to krásně promyšlené a vymyšlené a nakonec i tak emotivní, že mě to na konci málem položilo. Scéna s Bing Bongem byla prostě nádherná. Rozhodně nejlepší animák roku, a to už jsem si ani nemyslel, že Pixaři s něčím tak moc zabodují. Ale oni jsou prostě jedineční.

Trabantem Hedvábnou stezkou (2009) - 70 %

Skvělý začátek zajímavého projektu a vlastně i takové životní cesty. Na tomhle dokumentu je opravdu jen trochu vidět, jak krásná místa na světě pořád ještě existují, ale i tak jsou zde záběry a informace, které stojí rozhodně za to. Je zde hlavně dost z toho, kudy se cestovalo a jak to šlo, jaké byly problémy, ale to nevadí, přece jen je to hodně o trabantu. Ty novější díly jsou ale mnohem promakanější.

Půlnoční kovboj, Baron Prášil, Bloodsucking Cinema, Černá kočka, bílý kocour, Temné patro

Půlnoční kovboj (Midnight Cowboy, 1969) - 80 %

Zase jednou jsem si vytvořil obrázek o filmu, který se lišil od toho, jaký film ve skutečnosti je. Nic to nemění na tom, že je to film výborný, který je především skvěle zahraný. Jak Jon Voight, tak Dustin Hoffman podávají skvělé výkony v příběhu, který je místy zbytečně moc psychedelický, ale v celkovém vyznění snadno pochopitelný a působivý.

Baron Prášil (1961) - 90 %

Sledovat snímky Karla Zemana je prostě neskutečný zážitek, protože to jsou filmy natolik jedinečné a specifické, že se nad nimi musíte rozplývat. Jaké animační a filmařské postupy Zeman používá, to je skutečně k neuvěření. Ale k neuvěření je i jejich efekt, který je prostě dech beroucí a jeho podání velryby nebo jiných příšer je prostě magicky nádherné. A takový je i celý příběh.

Bloodsucking Cinema (2007) - 50 %

Několik nadšenců - a není jich zrovna málo - mluví o tom, že mají rádi upíří filmy. To není zrovna málo, ale překvapivě to ani není moc. Jsou nadšení, mladí a neklidní. No dobře, někteří už jsou celkem staří. Bohužel zde není tolik zajímavých informací, jak by si člověk přál a prostě se jede s tím, že se tady objeví zajímavé tváře a budou mluvit o legendárních a méně legendárních upířích filmech. Na ten průměr to stačí.

Černá kočka, bílý kocour (Crna mačka, beli mačor, 1998) - 80 %
Výborný film, který mě velmi překvapil. Ani nevím, co jsem čekal, ale tuhle černou komedii plnou balkánské energie prostě ne. Ať už se vám budou postavy, líbit nebo ne, snímku prostě nevezmete, že vlastně nemá slabá místa a celou dobu si jede a strhne s sebou diváka, který bude jen zírat na to, co sleduje, a jak to funguje. Tady jsou národní vlivy moc vidět a je to strašně dobře.

Temné patro (Dark Floors, 2008) - 40 %
Aneb jak se dělá marketing metalové nebo jaké skupině. Lordi je skupina, která mě naprosto minula, i když podle všeho je jejich komerční potenciál výrazný. Tímhle filmem se to jen rozhodli potvrdit a natočili něco, co dějově absolutně nedrží pohromadě, ale sem tam zaujme triky a nějakou tou skoro děsivou scénou.