Always Shine, Full Contact, Funny Girl, Byl jsem lynčován, It Had to Be You

Always Shine (2016) - 60 %

Skoro se mi chce říct, že se z podobných dramat vytrácí klasická linka a hraje se už více na psychologii, sny, představy, jednoduše na trochu surreálnou stránku, kterou se podobné filmy prezentují. Ale jo, tohle se mi docela líbí, celkem efektně se tak znázorňuje pokroucenost lidské psychiky.

Full Contact (Full Contact, 2015) - 70 %

Snímek má zajímavé východisko. Co se asi stane člověku, který na dálku ostřeluje vojenské cíle s tím, že družicově vidí, co ostřeluje a je tím, kdo zmáčkne spoušť, i když není tím, kdo rozhoduje, ve chvíli, kdy trefí něco, co bylo jako cíl vyloženo špatně? Velmi zajímavý nápad a provedení, které není špatné.

Funny Girl (Funny Girl, 1968) - 75 %

Je to skutečně zábavná dívka, ale takovým zvláštně tragickým způsobem, což se projevuje hlavně v závěru, kde Barbara Streisand ukazuje svoje mistrovství naplno a celkem logicky se natahuje po Oscaru, který dostala. Za mě zaslouženě. Je úchvatná, zábavná, emotivní, prostě všechno, navíc je její role zajímavá.

Byl jsem lynčován (Fury, 1936) - 85 %

Skoro jsem si říkal, že ke konci už Langovi došel dech a finále není až taky silné, jak bych si přál, ale zase tolik to nevadí, protože to, co sledujete do té doby, je silné hodně. Lidstvo se zde krásně prezentuje jako lživé, násilné a neschopné přijmout odpovědnost za svoje činy. Tahle společnost je divná a je smutné, že za 80 let se nic nezměnilo.

It Had to Be You (2015) - 60 %

Taková hezká dramedie o tom, jak se jedna holka moc brzy dověděla, že ji chce její milý požádat o ruku a chytla z toho psotník a málem si zničila štěstí. To hledání sebe sama je zde prezentováno docela dobře i s tím, jaké chyby člověk dělá a je schopen se z nich poučit. Až na ten trapný happy end je to dobré.

Psí odpoledne, Vlk samotář a mládě 2: Řeka smrti, Z for Zachariah, Bouřlivá dvacátá léta, Western Union

Psí odpoledne (Dog Day Afternoon, 1975) - 80 %

Al Pacino zase podává jeden ze svých neskutečných výkonů, a to v režii Sidneyho Lumeta, který předvedl snímek, jenž by se dal z počátku považovat za komedie, ale který má takovou postupnou gradaci, že je vám jasné, že tohle nemůže skončit dobře, a to i přesto, že zápornému hrdinovi budete docela fandit. Stejně jako ostatní.

Vlk samotář a mládě 2: Řeka smrti (Kozure Ôkami: Shinikazeni mukau ubaguruma, 1972) - 90 %

Příběhy o cti, alespoň tedy ty japonské, jsou prostě skvělé. Já mám pocit, že v tomhle se jim nikdo nevyrovná, protože žádný národ v sobě nemá čest tak zakořeněnou. Tyhle příběhy chcete sledovat, protože jsou dobré, jsou kruté, mají skvělé akční scény a nebojí se. Navíc jsou zde opravdu silné emoce. Tohle se mi líbilo více než první díl.

Z for Zachariah (2015) - 60 %

Líbí se mi, že se v tomhle případě katastrofický film pojal jako velmi dramatická romance, která vede ke konci, jež prostě nemůže být pěkný, ale zároveň je snímek pojat jako celkem originální a jsou zde nápady, které překvapí. No jo, temné romance já mám docela rád a zrovna tahle temná romance není až tak špatná.

Bouřlivá dvacátá léta (The Roaring Twenties, 1939) - 80 %

James Cagney v další skvělé roli, kdy ukazuje, že by klidně mohl hrát i naprosto normální postavu,ale okolnosti tomu nechtějí a on se musí dostat do role grázla, kterému ale fandíte, a nakonec s ním budete muset strpět i jeho osud. Škoda, že to není scenáristicky trochu zajímavější, stejně tak zde chybí dobré ženské herecké výkony, ale Cagney a nakonec i Bogart vám to vynahradí.

Western Union (Western Union, 1941) - 65 %

Takový celkem klasický western, kde se zase jednou ukazuje, jak se alespoň tvůrci snaží odčinit to, jak se bílý muž podepsal na indiánech. Fritz Lang ukazuje, že byl schopen natočit i celkem komerční věc, která je tak nějak prvoplánově zábavná, ale i ty vtipné scény přitom dovedl pojmout s grácií sobě vlastní. Celkově ale snímek zásadně nevyniká.

Znovuzrození, Kingsman: Tajná služba, Babes in Arms, Závěť doktora Mabuse, Martin Scorsese v roli průvodce americkým filmem

Znovuzrození (Seconds, 1966) - 80 %

Velmi temný film o tom, že i když člověka život nebaví, i když chce víc a chce si splnit sny, nemusí to být nutně to, co dosáhne, protože někdy jsou v cestě překážky, které nechápe a nevidí je. Tady ani tak nejde o překážky jako o temnotu, která se vine lidskou společností a která je zastupována jedinci i skupinami. Černobílá snímku hodně pomáhá.

Kingsman: Tajná služba (Kingsman: The Secret Service, 2014) - 80%

Hodně jsem se na tenhle film těšil a možná jsem byl trošinku zklamaný, ale to jen proto, že očekávání byla příliš vysoká. Colin Firth na druhou stranu moje očekávání naprosto předčil, protože jeho scéna v kostele je naprosto geniální, ale tak ona vyniká v celém filmu. Příběh má šmrnc, má pořádný drive, je místy pěkně drsný a prostě cool. Jestli takhle má vypadat moderní špionážní film, jsem velmi spokojený.

Babes in Arms (1939) - 80 %

Tvůrce Busby Berkeley byl prostě jednou z největších osobností muzikálu celé filmové éry. "Babes in Arms" je celkově spíše pozitivním filmem, i když se nějakým těm vážnějším tématům úplně nevyhýbá a snaží se je trochu řešit. Mickey Rooney a Judy Garland si skvěle sedli a moc dobře se na ně dívá.

Závěť doktora Mabuse (Das Testament des Dr. Mabuse, 1933) - 100 %

Je až neuvěřitelné, jak snadný byl pro Fritze Langa přechod z němého filmu na zvukový. Jako kdyby ten zvukový film natáčel celý život. V první scéně máte pocit, že pojetí zvuku a filmu ještě není ono, ale pak si uvědomíte, že všechno je záměr a ty zvuky na vás dolehnou stísněně. Zápletka je trochu béčková, ale to bych rozhodně neviděl jako negativum. Je to prostor pro úchvatné efekty, které by jako digitální rozhodně nemohly vypadat lépe.

Martin Scorsese v roli průvodce americkým filmem (A Personal Journey with Martin Scorsese Through American Movies, 1995) - 100 %

I když dávno milujete film a je pro vás něčím důležitým, s Martinem Scorsesem si tuhle lásku můžete uvědomit naplno. Věnuje se filmu od jeho počátků až do 60. let a dělá tak se skutečnou láskou, která se přenese i na vás. Filmy si podobnou pozornost zaslouží, protože je to něco, co nás ovlivňuje, co nás provází, co nás vysvětluje. A Martin Scorsese to podává cestou, která je úchvatná.

Doktor Mabuse, dobrodruh, Kuky se vrací, Cellular, Nanuk - člověk primitivní, Jackass Presents: Bad Grandpa

Doktor Mabuse, dobrodruh (Dr. Mabuse, der Spieler - Ein Bild der Zeit, 1922) - 75 %

Tenhle film se jednoznačně vyznačuje zajímavou atmosférou, nádhernými, někdy až neskutečně temnými obrazy a příběhem, za který by se nemuselo stydět žádné moderní špionážní drama. Fritz Land už v této době dokázal, jak velkým je filmařem a že je předpoklad, že se od něj ještě dalších zajímavých kusů můžeme dočkat. A to se nakonec také splnilo. Co je na filmu někdy možná těžko snesitelné, to jsou až příliš teatrální výstupy, hlavně v závěru je Mabuse až příliš divadelní. K němému filmu to patří a jeho šílenství je tak okázale podtrhnuto. Fritz Lang ale některými obrazy skutečně ukazuje svou filmovou sílu. "M" je ale "M".

Kuky se vrací (2010) - 85 %

Otec a syn Svěrákové rozhodně ukázali, že jim spolupráce květe v podstatě v jakémkoli případě. Překvapilo to hlavně proto, že je "Kuky se vrací" loutkový film, navíc s tak podivnými postavami. Je to originální, zajímavé, nové, svěže akční v některých momentech, ale stále pohádkové. Zděnek svěrák potvrdil, že jeho hlas je zajímavý i pro dabing, i když jsem si musel na hlasy některých herců trochu zvykat. Nakonec ale film, který se rozhodně ve Svěrákově (je jedno kterého) filmografii neztratí.

Cellular (Cellular, 2004) - 70 %

Ale jo, tenhle film má ten správný drive, nenechá vás vydechnout, a to je přesně to, co chtěl udělat. Nechat vás sjet na vlně adrenalinu. Nakonec od Ellise bych ani nic moc jiného nečekal. Povedlo se mu udělat snímek správně klaustrofobní a rychlý. Evans do role docela sedí, sem tam zvládne i vtip, Kim Basinger je pro roli výborná. I když moc nehraje, vypadá to, že do toho dává všechno. William H. Macy je castingově naprosto výborně obsazený a dostane se mu docela akčních scén, což bych od něj také nečekal. Není to film roku 2004, ale jako popcornová zábava je to možná lepší než rozvleklé blockbustery.

Nanuk - člověk primitivní (Nanook of the North, 1922) - 85 %
Jeden z prvních dokumentů, které byly kdy vytvořeny. "Nanuk - primitivní člověk" si ale získal celkem dost kritiků hlavně proto, že kamera zde není jen jako nástroj, který zaznamenává, ale muž za ní je i tím, kdo koordinuje. Je to částečně hrané, protože Flaherty chtě jednoduše mít dobré záběry. Vzhledem k tomu, že si svůj předchozí materiál, kterého byly hodiny, spálil, nechtěl už točit něco, co pro něj nebude dokonalé. A svým způsobem to dokonalé je. Na svou dobu zajímavé, místy sirové, jak tím, co vidíme, tak tím, co cítíme, scény, se dokáží vrýt do paměti, ale hlavně dokáží prezentovat život těch, kteří jsou zde zobrazeni. Věříte, že takhle žijí, a uvědomíte si, že vy takhle žít nechcete. Silný dokument, který rozhodně překvapí kvalitou obrazu i po více jak 90 letech.

Jackass Presents: Bad Grandpa (2013) - 70 %
Pravda, s "Jackass" nemám moc velkou zkušenost. V době jejich největší popularity mě naprosto minuli. Musím ale říct, že v tomhle případě jsem se místy docela dobře bavil, líbilo se mi, že to má nějaký příběh, i když primárně je to pořád jen sled scének. Budu muset dát těmhle magorům ještě šanci a vrátit se k jejich starším kusům. Seriál asi už nedám, ale ty filmy by mohli zaujmout. Maska Johnnyho Knoxvilla naprosto neskutečná. Kdybych nevěděl, že je to on, nepoznám ho.