Bonjour Anne, CarGo, My Pet Dinosaur, Studentská těla, Oklamaný

Bonjour Anne (2016) - 45 %

Na jednu stranu se to tváří jako fajn konverzační romance, na druhou stranu jsem si ale říkal, že doufám, že do té Paříže dorazí co nejdříve, protože odrovnaný jsem z filmu rozhodně nebyl. Jako kdyby si Eleanor Coppola zamilovala Woodyho Allena a chtěla natočit něco v jeho duchu. Natočila, ale je to opravdu jen v tom duchu.

CarGo (2017) - 20 %

Taková docela hodně levná náhrada za "Auta", která prostě nefunguje už jen proto, že je zde opravdu hnusná grafika. Takhle odfláknuté 3D jsem snad ještě neviděl, dokonce i textury jsou tak ubohé nebo plně chybí, že mi bylo skoro stydno se na ten film koukat. Nemluvě o tom, že vizuálně se to snažilo moc přiblížit "Autům".

My Pet Dinosaur (2017) - 40 %

V poslední době se točí až moc filmů rodinného ražení, kde vystupuje nějaký drak nebo dinosaurus, že to není už moc originální. Snímek "My Pet Dinosaur" má i problém v tom, že se snaží být moc roztomilý a dějově je opravdu hodně průhledný. Skoro od začátku je jasné, jak a kam bude snímek směřovat.

Studentská těla (Student Bodies, 1981) - 65 %

Rozhodně jedna z nejlepších hororových parodií, jaké jsem kdy viděl. Zná to slasher a dovede film jako slasher podat, ale přitom je všechno postavené na hlavu. A většinou to ani není moc trapné. Jsou zde dobré scény, dobré prvky, díky kterým jsem se skutečně bavil a film jsem si užil. Takové parodie by se mohly točit.

Oklamaný (The Beguiled, 2017) - 60 %

Sofia Coppola natočila vizuálně podmanivý film, kterému asi není moc co vytknout do stylizace, kostýmů a výpravy, čemuž ještě pomáhají herci, kteří svoje party zvládli skvěle, hlavně Kirsten mi tu přišla krásně v pozadí, taková skoro hloupá, což mi k ní nesedí, ale přitom to zvládla skvěle. U Nicole se tomu ani nedivím.

Ben Hur, Příchozí, Socialismus, Divotvorný hrnec, Útěk

Ben Hur (Ben-Hur, 2016) - 20 %

Za mě tenhle snímek kandiduje na jeden z nejzbytečnějších remaků, jaké kdy byly natočeny. Myslel jsem, že to budou dvě hodiny proto, aby zde pak byla naprosto neskutečná scéna čtyřspřeží, ale ukázalo se, že ani v tomhle směru nemůže být klasika překonána. Trochu zvláštní, ale je tomu tak. Zbytečný film.

Příchozí (Arrival, 2016) - 90 %

Moc jsem se na tenhle film netěšil, protože jsem si po dlouhé době přečetl recenzi v Cinemě od namachrovaného arogantního Stránského, který podle všeho rozumí tomu, co to je film a jaký je ten správný, ale naštěstí Villeneuve a jeho dílo mluvili sami za sebe a ukázali, že je i v současné době možné natočit skvělé sci-fi, které má krásnou vizuální stránku, má triky, ale má i příběh, smysl a myšlenku..

Socialismus (Film socialisme, 2010) - 35 %

Film, který ukazuje, že Jean-Luc Godard je schopen natáčet i v dnešní době, že nezůstal v minulosti, ale jeho styl je pro mě prostě tak zvláštní, že mě na podobné filmy nebaví koukat. Cítím, že je zde nějaká hlubší myšlenka, ale díky formě se mi ji ani nechce hledat. Jako experiment je to zajímavé, jako výpověď je to dle mého spíše prázdné.

Divotvorný hrnec (Finian's Rainbow, 1968) - 55 %

Takový hezký, pozitivní muzikál, který má to štěstí, že zde má Petulu Clark, která má prostě nádherný hlas, ale také legendu Freda Astaira. Francis Ford Coppola dokázal, že zvládne i muzikál, i když ten je trochu moc roztahaný a některé zábavné scény zase tak zábavné nejsou a přijdou vám skutečně jen jako natahování děje.

Útěk (Flukt, 2012) - 60 %

Snímek, který je takový zvláštní, jak provedením, tak příběhem. Děj je vlastně jen o to, že banda grázlů, kdesi v minulosti, zajme dívku, její rodinu vyvraždí. Dívka pak chce jen utéct. O ničem jiném to není. Ani se zde moc nemluví, ale snímek přitom nenudí. Je akční, je pořádně drsný. A to je všechno. Nic víc, ale ani nic míň.

Návrat do divočiny 3D, Past, Zlomený šíp, Nejlepší z Brooklynu, Cotton Club

Návrat do divočiny 3D (Born to Be Wild, 2011) - 80 %

Konečně film, který byl natočen přímo pro IMAX a má trochu větší smysl než jenom ukázat zvířátka v hezkých obrazech. V tomhle případě se dokonce jedná i o nějaké poselství, které je sice místy podáno příliš doslovně a trochu naivně, ale zároveň je ukázáno, co je možné udělat pro to, abychom některé druhy zachránili.

Past (Bound, 1996) - 75 %

Andy a Larry - nebo Lana a Lilly, jak chcete - Wachowští/Wachowské uměli/uměly natáčet filmy a na začátku jejich kariéry je to pořád sakra znát. "Past" nemá vyloženě scénář, který by byl plný zlomů a nečekaných událostí, ale plyne ve skvělém tempu a dovede vás strhnout snadno na svou stranu i zajímavými herci.

Zlomený šíp (Broken Arrow, 1950) - 70 %

James Stewart je prostě tak skvělý herec, že mu budete věřit i toho chlapa, který se snaží o to, aby byl mezi bělochy a Apači mír. Ten scénář je v současné době celkem klišovitý, indiány nehrají indiáni, ale i tak to má poselství a hlavně skvělého hrdinu v hlavní roli, na kterého mě bavilo se koukat a ani trochu mě to neurazilo.

Nejlepší z Brooklynu (Brooklyn' Finest, 2009) - 50 %

Kdyby to nebylo tak zbytečně natahované, tak mě to možná i baví, ale v tomhle případě jsem měl prostě pocit, že přede mnou defiluje spousta postav, kdy pouze z té, kterou hrál Richard Gere, jsem měl pocit, že je opravdu zajímavá. Závěrečný masakr je celkem cool, ale to je tak trochu všechno. Výborní herci v průměrném až podprůměrném filmu.

Cotton Club (The Cotton Club, 1984) - 55 %

Francisovi Fordovi Coppolovi se musí nechat, že i v tomhle snímku se mu skvěle podařilo zachytit dobu a také jazzovou atmosféru, a to ve spojení s v podstatě klasickým mafiánským filmem. Natolik klasickým, že ten příběh v podstatě nijak zásadně nevyniká a jeho ozdobou je hlavně Richard Gere a jeho herecké i muzikantské schopnosti.

Srdce temnoty: režisérská apokalypsa, Ratter, Remember, Riddle Room, Dvojí život Veroniky

Srdce temnoty: režisérská apokalypsa (Hearts of Darkness: A Filmmaker's Apocalypse, 1991) - 90 %

Krásná ukázka toho, že když má vzniknout něco velkého, je potřeba pro to něco obětovat. Nejen Francis Ford Coppola v tomhle případě šel přes neskutečné překážky, šel do velkého rizika, ale všichni, kdo s ním na filmu dělali a vydrželi dlouhé natáčení, si zaslouží poklonu. Dílo, kterému dali vzniknout, ale stojí za to. Stejně jako tento dokument o jeho natáčení.

Ratter (2015) - 25 %

Snímek, který si chce hrát na velmi závažný, protože zobrazuje problematiku, která je v současnosti celkem aktuální, ale dělá to jen na efekt, a to takový, aby ani na konci jste neměli pocit, že jste viděli něco dobrého. Úhly záběru jsou někdy těžko realizovatelné náhodou, ale tak fajn, je to film, jenže je to i o tom, že je to bez napětí, bez očekávání. Nudný stalking, to je zlé.

Remember (2015) - 75 %

Jasně, hlavně je to snímek o tom, jak se starý pán snaží nezapomenout na to, co má vlastně udělat, ale nic z toho se mu nedaří. Christopher Plummer je ale v roli devadesátiletého pomstychtivce skvělý. No, sám na to má už dobrý věk. Ale překvapivě ani scénář tohoto filmu není špatný a jednotlivé události jsou mnohdy opravdu neskutečně náhodné, ale přitom skvěle zapadají do vzorce. Finále skvělé.

Riddle Room (2016) - 15 %

Tady někdo hodně hrál hry, které jsou označovány jako "escape room" a pak se rozhodl, že je vlastně super nápad podle toho natočit film. No, jak se ukázalo, zase tak skvělý nápad to není, protože i když je na začátku hodně dobrý potenciál, v průběhu se ukazuje, že nic jiného, než napínavý začátek, tu nebyl. Zabité, naprosto zabité.

Dvojí život Veroniky (La double vie de Véronique, 1991) - 70 %

Krzysztof Kieślowski mi víc seděl v sérii "Dekalog", která tak nějak byla dostatečně realistická, aby ty emoce, které chtěl prezentovat, vyzněly. V případě více experimentálního filmu, kterým "Dvojí život Veroniky" je, už mi jeho pojetí tolik nesedlo. Je to pořád dobrý film, ale prostě mě neohromil, jak jsem doufal.

Apokalypsa, Hunger Games: Síla vzdoru 2. část, 90 Minutes in Heaven, Flutter, Water Power

Apokalypsa (Apocalypse Now, 1979) - 100 %

Těšil jsem se na ten snímek, hodně jsem se na něj těšil už dlouhou dobu. A nezklamal mě ani trochu. Viděl jsem režisérskou verzi, která je extra dlouhá, ale stojí za to. Tohle je krásná ukázka válečného šílenství, které se mění na cestu do hlubin lidské duše. Temné, neskutečně temné se skvělými hereckými výkony a úchvatnou režií.

Hunger Games: Síla vzdoru 2. část (The Hunger Games: Mockingjay - Part 2, 2015) - 65 %

I když jsem z kina odcházel rozčarovaný, protože si pořád myslím, že film nemel vhodnou gradaci a jen některými scénami útočil na efekt - tohle se přece jen hodně pozitivně podařilo v podzemní scéně, v její nejdramatičtější části - tak si myslím, že jsou zde ta sociálně-kritická témata akcentována dobře a u filmu je možné přemýšlet. Nakonec ta romance končí trochu hloupě a bez potřebného náboje, ale to se dá snést.

90 Minutes in Heaven (2015) - 5 %

Dvouhodinový film, v kterém se nám představitel Anakina Skywalkera snaží namluvit, že síla je vlastně bůh a víra v něj. Je to tak otřesně propagandistické, že se na to prostě nedá dívat, navíc je to často nasvětlené, jako kdyby se bůh pořád díval. Ne, já opravdu nesnáším křesťanské filmy. Je to jak nábor pro fanatiky.

Flutter (2011) - 40 %

Když se na to podíváte trochu s odstupem, tak je zde i docela dobrá myšlenka, celkem zajímavé postavy, ale nějak to na mě nezapůsobilo tak, jak by mohlo. V tomhle případě už mi přijde trochu lepší film "13: hra smrti". Tohle je proti tomu takový jednodušší čajíček, který může nadchnout, ale taky neoslovit.

Water Power (1977) - 65 %

Zdá se skoro až překvapivé, že kolem takové úchylky je možné vystavět relativně funkční thriller. Naplno se ale ukazuje, že pornografie, respektive hardcore erotika může být součástí filmu a umocnit zážitek, nikoli jen jitřit fantazie a sloužit jako něco, co motivuje k onanii. Jenže tohle jsou spíše výjimky než pravidlo.

Rozhovor, Me and Earl and the Dying Girl, Pan Nikdo, Země zítřka, Mr. Right

Rozhovor (The Conversation, 1974) - 80 %

Krásná ukázka toho, že ono něco znamená žít v odloučení, ale něco jiného je být úplně sám a všechno tratit. Nádherně a zároveň děsivě sebedestrukční snímek, který ukazuje, jak byl Coppola schopný režisér a také scénárista. Možnosti zvuku zde využívá naprosto v souladu s potřebami filmu, což jen umocňuje celkový efekt.

Me and Earl and the Dying Girl (2015) - 80 %

Kdyby to v závěru nebylo až tak zdlouhavé - i když zde jsou pořád naprosto skvělé scény - asi bych šel ještě výše, možná i na maximum. Ale ke konci už to pro mě něco trochu ztratilo. Tohle je jeden z těch filmů, který krásně ukazuje, že smrt je součástí našeho života a že s tím prostě nic neuděláme. Je to přitom pojato s láskou k člověku a k vztahům, které jsou zde podány celkem originálně. Za tohle si tvůrci zaslouží potlesk.

Pan Nikdo (Mr. Nobody, 2009) - 35 %

Zajímavé použití hudby, zajímavé scény, dobré herecké výkony, skvělé nápady, ale to všechno v něčem, co je jenom takové leporelo nápadů, ale pohromadě drží opravdu jen proto, že od začátku máte pocit, že je to něco důležitého. A ono není. Tohle je prostě jen hra na diváka, která nevede ke zdárnému konci.

Země zítřka (Tomorrowland, 2015) - 80 %

Disney ukázal další krásnou vizi, která je prostě na oko krásná. Kromě toho se vám ještě dostává příběh, který je hezky rodinný, ale sem tam i s nějakým tím drsnějším momentem. Krev ale samozřejmě nečekejte. Pokud máte Disneyho rádi, dostanete to, co očekáváte, možná ještě něco navíc. Já jsem si z filmu odnášel příjemný hřejivý pocit. Na vteřinku člověk uvěří, že má lidstvo naději.

Mr. Right (2015) - 20 %

No jo no, romantická komedie, která nemá nic, co by mělo zaujmout. Jako je hezké, že se natáčí filmy pro bílé a filmy pro černé, a to i v dnešní době - ne, ve skutečnosti je to strašně pokrytecké a pořád se ukazuje rozdělenost lidí - ale jinak je tohle naprosto bez nápadu, nudné, jedině s celkem snesitelnými postavami... kdyby to mělo tak deset minut.

I Am Here, John Doe: Vigilante, Jack, Zlatokopové z Arkansasu, Zvoník u Matky Boží

I Am Here (2014) - 40 %

Nějak mě tenhle styl filmování unavuje. Oni nevzali úplně špatný základ. To, že žena chce dítě, je celkem logické, a když ho nemůže mít, bude jednat i nelogicky. Jenže ta náletová kamera, která chce zabírat obličeje co nejblíže, pomalé tempo a děj, který by se vešel na jeden odstavec, to prostě není něco, co by mě bavilo. Ovšem klobouk dolů před Kim, která je i po šedesátce skvělá.

John Doe: Vigilante (2014) - 60 %

Premisa je výborná. Jeto přesně to, co mám rád. Mezi lidmi se objeví někdo, kdo chce potrestat zlo. Není to nic originálního, ale tohle téma rozhodně není mrtvé a pořád je o čem psát a natáčet. Tady je místy akce na úkor myšlenky, což mi sem tam trochu vadilo, ale ne natolik, aby to film naprosto odsoudilo.

Jack (Jack, 1996) - 60 %

Je to takové trochu prvoplánově emotivní, což mi na tom celkem vadilo, ale Robin Williams měl prostě pro podobně blbé role docela talent. Coppola ani režií, ani myšlenkou moc neexceluje. Trochu mě zaráželo, že se vůbec neřešilo to, že dospělý mezi dětmi v jedné třídě, který není učitel, by mohl rodičům připadat jako pedofil.

Zlatokopové z Arkansasu (Die Goldsucher von Arkansas, 1964) - 50 %

Průměrný western, který přišel ve stejné době jako "Vinnetou". Hlavně tu potěší přítomnost známých českých tváří. Olga Schoberová tu nemá moc důležitou roli, ale takový Jiří holý je vidět mnohem víc. Jinak je to ale celkem klasický westernový příběh o tom, jaký negativní vliv má zlato na lidi, kteří se dostanou do jeho blízkosti.

Zvoník u Matky Boží (The Hunchback of Notre Dame, 1996) - 75 %

I když si u Disneyho hodně předělal příběh podle sebe, je to předělání celkem povedené a funkční. Postavy dostávají jasné rozměry, jsou černé, nebo bílé. Snad jen ten Quasimodo je trochu zajímavější. Použití 3D prvků je tu otřesné, ale na druhou stranu písně jsou parádní. Disneyho verze tak rozhodně není špatná.

Kmotr III, Better Living Through Chemistry, Big Bad Wolves, Experiment Philadelphia, Na odstřel

Kmotr III (The Godfather: Part III, 1990) - 60 %

Konečně jsem se dostal i ke třetí části této trilogie, kterou jsem neustále odkládal pro její neskutečnou délku. Je to ale za mnou a já jsem z posledního dílu docela zklamaný. Jako kdyby se opakovalo stárnutí Dona  Vita Corleoneho v podání Marlona Branda, jen teď s celkem charismatickým a také parádně narušeným Al Pacinem. Jsou zde navíc celkem podobné scény jako v prvním filmu, a tak se místy zdá, že je celá látka jen recyklovaná. Nejsem zklamaný, jen mě film prostě nezaujal tolik jako dva předchozí.

Better Living Through Chemistry (2014) - 45 %

Celkem průměrná komedie, která nijak moc nenadchne. Z provinčního chlapíka se stane rebel, který málem něco hodně posere, ale štěstí mu přeje a on to nepodělá úplně. Sam Rockwell není v podobných rolích úplně nejlepší, Olivia Wilde je pořád jen krásná, a tak nejvíc vynikají Ray Liotta a Jane Fonda, kteří tam ani nijak moc nejsou. Celkem obyčejná americká komedie. Prostě nic víc.

Big Bad Wolves (2013) - 85 %

Izraelských filmů jsem zatím moc neviděl, pokud se nepletu, tohle je čtvrtý, a to ty předtím byly i v koprodukci. Rozhodně mě ale překvapilo, co mi Izraelci naservírovali. Téma stejné jako ve filmu "zmizení", ale pojetí spíše jako thrillerová komedie. A ono to překvapivě funguje. Ano, jsou zde momenty, které jsou směšné, a to i přesto, že tématika je hon na pedofila. Je to variace a to, co člověk může, co by měl, ale právě tím pojetím je tohle naprosto jiné. Je to kontroverzní, je to překvapivé, ale rozhodně to není špatné. Tohle chce odvahu, což se nakonec vyplatilo.

Experiment Philadelphia (The Philadelphia Experiment, 1984) - 40 %

Přiznám se, že jsem čekal něco trochu jiného, než jen blbé cestování v čase, které je naroubované na známý experiment Philadelphia. Asi jsem měl spíš sáhnout po nějakém dokumentu. Tohle je prostě jenom sci-fi na motivy událostí, kdy nikdo pořádně neví, co se tenkrát v roce 1943 stalo. Nemůžu jinak, tohle mě prostě nezaujalo, jen důvod, jak udělat časovou smyčku. To už se ani z historických událostí vycházet nemuselo.

Na odstřel (State of Play, 2009) - 75 %

Moc jsem od toho filmu nečekal, asi jsem mu moc nedůvěřoval, ale nakonec mě mile překvapilo, že je to docela dobře sehraný thriller, trochu politický, vlastně trochu víc, který funguje i přes hereckou přítomnost Bena Afflecka. Není to žádné velkolepé dílo, ale z hlediska filmového a žánrového to je více jak solidní. Scénář moc nekulhá, Russell Crowe film zase úspěšně táhne.