pondělí 15. dubna 2013

Chladnokrevně (1996) - 50 %


Chladnokrevně (In Cold Blood, 1996)
"Chladnokrevně" je naprosto skvělá a chladnokrevná kniha Trumana Capoteho, která se zabývá jedním případem, kde došlo k vraždě čtyřčlenné rodiny. K vraždě naprosto zbytečné. "Chladnokrevně" je také film, které byl podle této knihy natočen v roce 1967 a svým syrovým, téměř dokumentárním stylem přenesl knihu na plátna skutečně věrohodně. "Chladnokrevně" je také televizní film z roku 1996, který zpracovává stejnou předlohu a pokusil se o její přepracování do současné podoby. Nabízí se otázka proč? To není pro televizi jednodušší odvysílat snímek z roku 1967, který je svým pojetím a dopadem na diváka skutečně velmi silný, až drásavý?
V případě televize nelze mnohé mluvit o snaze komerčně uspět, ale přesto se zrovna tento remake jeví jako zbytečný. První film samozřejmě nemohl být překonán, ale nejhorší na tom je, že se nedostavila ta potřebná atmosféra. Kam se poděla drásavost? Kam se poděla deprese, která na člověka padá jak z toho činu, který vrazi vykonali, tak i z toho, jak jsou následně popraveni? Jsem si jistý, že do jisté míry je to dáno tím, že film je barvený. Najednou jako kdyby se z něj něco vytratilo. Pak je to také tím, že se tvůrci rozhodli rozdělit příběh do dvou filmů, respektive do dvou, hodinu a půl dlouhých dílů. První se zabývá tím, jaké události předcházely vraždě, druhý díl se zajímá o události, jež následovaly. Problém pak vzniká v tom, že například velmi důležitá část před popravou je zkrácena na minimum, a tak potenciál, který se ve vězení skrývá, není vůbec využit. Škoda, poprava se pak stává obyčejnou popravou.
Nová, televizní verze má pak několik základních problémů. Příliš velké seznamování se s postavami. Dává se do toho moc emocí přímo ve filmu, ale první film z roku 1967 těžil z toho, že byl dokumentaristický, držel si odstup. Emoce se pak dostavily samy, v podstatě jako vedlejší efekt. Film je až moc chronologický - snižuje se efekt, protože už v polovině víme, co se stalo. Scéna v domě se odehraje příliš brzy, a  i když ne celá, přesto se odhalí dost na to, aby byl divák o část zážitku ochuzen. Herecké obsazení je pak poměrně nevýrazné, což by zase tak nevadilo, ale jde spíše o to, že ani herecky film nevyniká. Nejde o jména, ale o kvalitu. Sam Neill zde hraje další ze svých kladných rolí, v nichž ho mám raději, ale je jen jedním z vyšetřovatelů, i když v podstatě postavou hlavní. Alespoň na straně zákona. Film se ale především zaměřuje na záporné postavy, na dva vrahy.
Právě v postavě jednoho vraha je možné najít jedno velké pozitivum, a to Erica Robertse. Kromě toho, že zjistíme, že Eric Roberts dobře zpívá, také pochopíme, že je to skvělý herec, a to přesto, že se prezentuje spíše v béčkové produkci. On je tím, kdo podává skutečně dobrý výkon a více tak zdůrazňuje postavu Perryho Smithe, kterou ve své knize zdůraznil i Capote. Kdyby ani Roberts nijak nevynikal, film skutečně nemá co zásadního nabídnout. Ve srovnání s filmem z roku 19´67 však bude nadále vyznívat jako slabší provedení, provedení, které nepochopilo, co je výsadou předlohy i prvního filmu - v syrovosti ukázat, jak zbytečná je smrt člověka, a to ve dvou podobách. Nejprve v podobě smrti rodiny, která zemřela naprosto bez důvodu, jen pro zabití samotné, a potom i ve smrti vrahů, kdy se ukazuje, že jejich smrt nezměnila naprosto nic.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete ujistit, že první film z roku 1967 je skutečně dílo génia.
Hodnocení: 50 % za to, že je to jen hroší remake prvního filmu podle Capoteho knihy