Ještě před tím, než studio Pixar vypustilo svou první velkou bombu, "Příběh hraček", natočilo krátký filmy "Plechový panáček", který se jako první dočkal ve studiu Pixar Oscara za animaci. "Luxo junior byl nominovaný, ale ještě na sošku nedosáhl. "Plechový panáček" byl prvním z mnoha zlatých rytířů, na které si studio sáhlo. Další přicházeli postupně.
Pokud jsem tvrdil, že ve filmečku "Sen o klaunovi" se objevují motivy, které byly pro Pixar důležité, v případě snímku "Plechový panáček" to platí dvojnásob. Samozřejmě, že proto, že při prvním pohledu se nabízí srovnání s "Příběhem hraček". Samozřejmě, v hlavní roli vystupuje hračka, ale je to i v tom, jaký je zde na hračky pohled. John Lasseter k nim musí mít velmi speciální vztah a jsem si jistý, že je jeden z těch lidí, co na svoje hračky nezapomene. Asi budu také jeden z nich. Svého plyšového medvěda mám pořád v posteli a hračky nevyhazuji, to za mě musí udělat někdo jiný, a to i když jsou skutečně velmi rozbité. Líbí se mi pak, jak je na hračky nahlíženo i ve snímku "Plechový panáček". Dětskou optikou. Hračky jsou ty, co nám mají dělat radost, ale i ony mají strach. Stejně tak jsou smutné, když si s nimi nechceme hrát. Tohle všechno je součástí kraťasu "Plechový panáček", který navíc má i hororovou sekvenci, která skutečně může vyvolat mrazení, hlavně asi u dětí.
Za hororovost může i skutečnost, jak je vyrenderované dítě. Není to nic moc, vypadá strašně uměle, jako panenka, což jen dokazuje, že lidská postava je přece jen na animování velmi komplikovaná. Na druhou stranu, tohle jsou pořád začátky 3D animace (chybí stíny, tvary jsou zjednodušené) a tak se musí ocenit, že se do tak komplikované postavy, jako je ta batolecí, tvůrci pustili. Co ovšem hraje prim, to je opět příběh. A hračky. Jediný pohled hraček, uhnutí očima, to ve vás vyvolá emoce, které se nemusí povést ani celovečernímu filmu, který se označuje za drama. Pro animaci další krok kupředu, stejně tak i pro animované snímky s příběhem.
Odkaz na film: Plechový panáček (v angličtině)
Pokud jsem tvrdil, že ve filmečku "Sen o klaunovi" se objevují motivy, které byly pro Pixar důležité, v případě snímku "Plechový panáček" to platí dvojnásob. Samozřejmě, že proto, že při prvním pohledu se nabízí srovnání s "Příběhem hraček". Samozřejmě, v hlavní roli vystupuje hračka, ale je to i v tom, jaký je zde na hračky pohled. John Lasseter k nim musí mít velmi speciální vztah a jsem si jistý, že je jeden z těch lidí, co na svoje hračky nezapomene. Asi budu také jeden z nich. Svého plyšového medvěda mám pořád v posteli a hračky nevyhazuji, to za mě musí udělat někdo jiný, a to i když jsou skutečně velmi rozbité. Líbí se mi pak, jak je na hračky nahlíženo i ve snímku "Plechový panáček". Dětskou optikou. Hračky jsou ty, co nám mají dělat radost, ale i ony mají strach. Stejně tak jsou smutné, když si s nimi nechceme hrát. Tohle všechno je součástí kraťasu "Plechový panáček", který navíc má i hororovou sekvenci, která skutečně může vyvolat mrazení, hlavně asi u dětí.
Za hororovost může i skutečnost, jak je vyrenderované dítě. Není to nic moc, vypadá strašně uměle, jako panenka, což jen dokazuje, že lidská postava je přece jen na animování velmi komplikovaná. Na druhou stranu, tohle jsou pořád začátky 3D animace (chybí stíny, tvary jsou zjednodušené) a tak se musí ocenit, že se do tak komplikované postavy, jako je ta batolecí, tvůrci pustili. Co ovšem hraje prim, to je opět příběh. A hračky. Jediný pohled hraček, uhnutí očima, to ve vás vyvolá emoce, které se nemusí povést ani celovečernímu filmu, který se označuje za drama. Pro animaci další krok kupředu, stejně tak i pro animované snímky s příběhem.
Odkaz na film: Plechový panáček (v angličtině)
Hodnocení: 70 % za to, že i když to dítě vypadá hrozně, z těch hraček na vás padne příjemná nostalgie
Žádné komentáře:
Okomentovat