neděle 7. dubna 2013

Chladnokrevně (1967) - 95 %


In cold blood99.jpg
Chladnokrevně (In Cold Blood, 1967)
Když si film "Chladnokrevně" - jeho první verzi, tuhle z roku 1967 - pustíte, skoro okamžitě vám začne běhat mráz po zádech. Není to proto, že by se tam dělo něco strašlivého, ale je to čistě hudbou, která zde hraje. Samozřejmě, může za to i vizuální stránka. Film je celou dobu černobílý a syrový, skoro jako kdyby se jednalo o dokument, ale není tu nikdo, kdo by mluvil na kameru. Kameraman je pouze chlapík, který všechno sleduje, naprosto nezúčastněně, ať už se jedná o obyčejnou rozmluvu v hotelovém pokoji, nebo zabíjení rodinu Clutterových.
K vraždě rodiny Clutterových došlo 15. listopadu 1959. Jednalo se o vraždu zvláštní, na první pohled nebyl patrný motiv. Herbert Clutter, jeho žena a dvě děti (dcera a syn) byli nalezeni mrtví v jejich domě, nikde nebyly známky boje, nikde ani známky toho, že by bylo něco ukradeno. Vypadalo to jako zločin z nenávisti, ale postupně bylo zjištěno, kde se nachází pravda. Tuhle pravdu objevil i Truman Capotem, spisovatel, který celý příběh mrtvé rodiny a jejích dvou vrahů zpracoval do knihy, která nese právě název "Chladnokrevně" (v originále "In Cold Blood"). Právě chladnokrevnost, s jakou byla vražda spáchána, to je základní faktor, který na vás dopadne, a to jak při čtení knihy, tak i při zhlédnutí filmu. "Chladnokrevně" je snímek, který vás chladnými nenechá.
Film není přesným, chronologickým popisem událostí, stejně jako jím není kniha. Kniha byla napsána tak, aby měla silný efekt, a to se jí povedlo. Stejně tak i film. Nejprve nás seznamuje s vrahy a s rodinou, následně dojde k samotné vraždě, ale my nevím, proč se tak stalo. Sledujeme pak pátrání, které nakonec vede k úspěchu, ale až při výslechu zjišťujeme, co se vlastně všechno stalo, respektive jaká je výpověď samotných vrahů. Tím ale film nekončí, pokračujeme až do chvíle, kdy dojde k popravě obou pachatelů. Je to Kansas, 60. léta, takže poprava, která muže čeká, je poprava oběšením.
Vrahové byli chladnokrevní a ani systém se s nimi nemaže, ale to není až tak důležité. Předpokládám, že podobných případů se stalo větší množství. Vražda pro nic za nic, i když je pravda, že zde důvod byl. Většina motivace však vycházela z toho, že vrahové byli určitým způsobem pokřivení. Tak, že se to i těžko popisuje. Jsou skutečnými lidmi, jednají jako skuteční lidé, ale přitom v jednu chvíli všechno hodí za hlavu a udělají něco těžko pochopitelného. Proč? Na tuhle otázku je asi jediná odpověď: Proč ne? Je těžké najít jinou. Film je dokonalý v tom smyslu, že příběh předvádí naprosto syrově, nezaujatě, tak, jak se stal. Sledujeme lidi, sledujeme jejich osudy a nelíbí se nám ani jedno. Jak smrt Clutterových, tak poprava vrahů. Druhá poprava a její zpomalený záběr, to, jak se provaz napne, tělo se propne a pak o něco vyskočí, jako kdyby to byl bungee jumping za krk, to je jedna z nejnepříjemnějších scén, jakou jsem kdy ve filmu viděl. Tím, že je to skutečně scéna poslední, je jen podtržen dojem, jaký na diváka udělá. Budete sedět zaražení a překvapení. Znechucení, ale zároveň s pocity nejistými. Skutečně si to zasloužili? Každý si najde trochu jinou odpověď. Kdyby se měl natočit jediný film o tom, jak někdo zabil někoho jiného, měl by to být právě snímek "Chladnokrevně". Jak byli chladnokrevní vrazi a jak byli chladnokrevní lidé na popravě, tak je chladnokrevný i film. Černobílá mu sedí dokonale.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, jak se natáčí opravdu silný snímek podle skutečných událostí.
Hodnocení: 95 % za to, že film je stejně chladnokrevný jako kniha, která je stejně chladnokrevná jako skutečný případ