Na snímek "Pád Bílého domu" jsem se osobně docela těšil, hlavně proto, že jsou zde tři herci, které mám hodně rád. Navíc Gerard Butler zase jednou v hlavní roli něčeho akčního a ne jen nutně komického, to prostě musí stát za to. A také celkem stálo. I když je hodnocení, které jsem snímku dal, poměrně vysoké, nemyslím si, že by nebylo úplně nezasloužené. Kromě toho, že herecké výkony jsou přesně takové, které podobně nenáročný film vyžaduje, je zde navíc ještě akční stránka, která je velmi dobrá. Za to už pak může Fuqua a jeho tým, kteří dokázali scény nasnímat zajímavě a dobře. Přesto zde jsou nedostatky, které se jen tak nepromíjejí.
Příběh filmu není právě komplikovaný, ale to se u podobně akčního snímku ani neočekává. Je to akční film, chcete především akci. Té dostanete skutečně dostatek. Mike je osobní ochránce amerického prezidenta a je s ním v Camp Davidu, odkud se má celá prezidentská rodina vydat na vánoční benefiční akci. Je hrozné počasí, a tak dojde k dopravní nehodě, při níž umírá první dáma. Ani Mike ji nedokázal zachránit. Střih. Dostáváme se o 18 měsíců dál. Mike už pro prezidenta nepracuje, protože se na něj prezident nemohl dávat. Jeho strážce mu připomínal událost, která se stala. Mike ale dělá jen kousek vedle, v kanceláři na ministerstvu financí, z čehož není zrovna odvázaný. Akce na sebe nenechá dlouho čekat. Na cestě je totiž jihokorejský ministr, s nímž má prezident vyjednávat situaci okolo Severní Koreje. K tomu v podstatě ani nedojde, protože teroristé mají jiné plány. Během několika minut dobývají Bílý dům, dobývají onen titulní Olympus. Docela sebevědomá přezdívka pro sídlo prezidenta, že?
Tak a nejprve k těm nedostatkům. Nechybí, to je jasné. Snímek je místy nesmírně vlastenecký, hlavně proslov na konci je spíš nutností, aby to nevypadalo, že Fuqua chtěl jen zničit Bílý dům, ještě musel ukázat, jak se národ po těch událostech zase spojí. Vlastenectví je zde trochu moc silné, Američané zase jednou musí dokázat, že jsou silní a že se dokážou podržet. Sem tam je tu nějaký ten neschopný generál (bohužel zrovna s tváří Roberta Forestera), sem tam další postavy, které jsou trochu moc předvídatelné. Také onen úvod s manželkou je trochu moc nadbytečný. Přitom by stačilo poslat Mika na den volna a dopadlo by to stejně. Trauma ze smrti paní prezidentové nehraje podstatnou roli. Navíc by se vypuštěním úvodu zkrátila stopáž, která je při svých dvou hodinách přece jen hodně nadsazená.
Teď ale k tomu pozitivnímu. "Pád Bílého domu" není standardní akcí. Kromě toho, že se zde doslova devastují památníky americké historie a symboly Ameriky, dochází i na to, že jsou porušována některá klišé akčního filmu. I když se nepřítel vzdává a na chvíli se polepší, je nemilosrdně zabit. Útočníci si většinou neberou příliš servítky a kosí to kolem sebe hlava nehlava. Žádné, že někomu dají zbraň k hlavě a pak vyhrožují. Oni dotyčnému hlavu prostřelí a pak až hodlají vyjednávat. Surovost, s jakou je Bílý dům napaden, je až nevídaná, ale podaná velmi dobře. Navíc hloupost toho nejlepšího obranného týmu je skutečně zábavná. Jestli se dá Bílý dům dobýt za 13 minut, Barack Obama by se měl začít bát, protože Severokorejci jsou více než jen neklidní.
I když má film určité nedostatky, daří se mu nenudit a je nabitý skoro od začátku až do konce. Vím, že mnozí Butlera nemusí, ale já ho uznávám a tady mi sedí. Je lidský i nesmlouvavý. O Morganovi Freemanovi už ani nemluvím, ten chlap je prostě neskutečný, a to i v téhle malé roli. Do kina se zanedlouho chystá snímek "Útok na Bílý dům". Předpokládám, že se bude jednat o něco podobného, navíc také s dobrým hereckým obsazením a v režii Rolanda Emmericha. Jsem docela zvědavý, jak tahle bitva dvou podobných filmů uvedených v podobném termínu dopadne, ale osobně si vsázím na to, že Fuqua vyhraje. Emmerich může jen překvapit, ale u něj se vlastenectví, kdy každému leze vlajka s hvězdami a pruhy snad rovnou ze zadku, očekává.
Příběh filmu není právě komplikovaný, ale to se u podobně akčního snímku ani neočekává. Je to akční film, chcete především akci. Té dostanete skutečně dostatek. Mike je osobní ochránce amerického prezidenta a je s ním v Camp Davidu, odkud se má celá prezidentská rodina vydat na vánoční benefiční akci. Je hrozné počasí, a tak dojde k dopravní nehodě, při níž umírá první dáma. Ani Mike ji nedokázal zachránit. Střih. Dostáváme se o 18 měsíců dál. Mike už pro prezidenta nepracuje, protože se na něj prezident nemohl dávat. Jeho strážce mu připomínal událost, která se stala. Mike ale dělá jen kousek vedle, v kanceláři na ministerstvu financí, z čehož není zrovna odvázaný. Akce na sebe nenechá dlouho čekat. Na cestě je totiž jihokorejský ministr, s nímž má prezident vyjednávat situaci okolo Severní Koreje. K tomu v podstatě ani nedojde, protože teroristé mají jiné plány. Během několika minut dobývají Bílý dům, dobývají onen titulní Olympus. Docela sebevědomá přezdívka pro sídlo prezidenta, že?
Tak a nejprve k těm nedostatkům. Nechybí, to je jasné. Snímek je místy nesmírně vlastenecký, hlavně proslov na konci je spíš nutností, aby to nevypadalo, že Fuqua chtěl jen zničit Bílý dům, ještě musel ukázat, jak se národ po těch událostech zase spojí. Vlastenectví je zde trochu moc silné, Američané zase jednou musí dokázat, že jsou silní a že se dokážou podržet. Sem tam je tu nějaký ten neschopný generál (bohužel zrovna s tváří Roberta Forestera), sem tam další postavy, které jsou trochu moc předvídatelné. Také onen úvod s manželkou je trochu moc nadbytečný. Přitom by stačilo poslat Mika na den volna a dopadlo by to stejně. Trauma ze smrti paní prezidentové nehraje podstatnou roli. Navíc by se vypuštěním úvodu zkrátila stopáž, která je při svých dvou hodinách přece jen hodně nadsazená.
Teď ale k tomu pozitivnímu. "Pád Bílého domu" není standardní akcí. Kromě toho, že se zde doslova devastují památníky americké historie a symboly Ameriky, dochází i na to, že jsou porušována některá klišé akčního filmu. I když se nepřítel vzdává a na chvíli se polepší, je nemilosrdně zabit. Útočníci si většinou neberou příliš servítky a kosí to kolem sebe hlava nehlava. Žádné, že někomu dají zbraň k hlavě a pak vyhrožují. Oni dotyčnému hlavu prostřelí a pak až hodlají vyjednávat. Surovost, s jakou je Bílý dům napaden, je až nevídaná, ale podaná velmi dobře. Navíc hloupost toho nejlepšího obranného týmu je skutečně zábavná. Jestli se dá Bílý dům dobýt za 13 minut, Barack Obama by se měl začít bát, protože Severokorejci jsou více než jen neklidní.
I když má film určité nedostatky, daří se mu nenudit a je nabitý skoro od začátku až do konce. Vím, že mnozí Butlera nemusí, ale já ho uznávám a tady mi sedí. Je lidský i nesmlouvavý. O Morganovi Freemanovi už ani nemluvím, ten chlap je prostě neskutečný, a to i v téhle malé roli. Do kina se zanedlouho chystá snímek "Útok na Bílý dům". Předpokládám, že se bude jednat o něco podobného, navíc také s dobrým hereckým obsazením a v režii Rolanda Emmericha. Jsem docela zvědavý, jak tahle bitva dvou podobných filmů uvedených v podobném termínu dopadne, ale osobně si vsázím na to, že Fuqua vyhraje. Emmerich může jen překvapit, ale u něj se vlastenectví, kdy každému leze vlajka s hvězdami a pruhy snad rovnou ze zadku, očekává.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vědět, jak snadno dostat na kolena amerického prezidenta.
Hodnocení: 65 % za akci i pojetí, které rozhodně nejsou tuctové
Žádné komentáře:
Okomentovat