středa 16. května 2018

Zmenšování, Scorched Earth, Šestiraňák, Sanjuro, Zahradnictví: Rodinný přítel




Zmenšování (Downsizing, 2017) - 60 %
Je to hodně velká agitace, ale je pojata tak epicky a místy absurdně, že jsem se prostě jen díval dál a dál, i když se mi chtělo spát, protože jsem chtěl vědět, jak to vlastně skončí. Jasně, unesený ze závěru nejsem, ale díky hereckým výkonům, vizuální stránce a scénáři tohle není jen bohapusté plácání, ale to poselství v tom je.

Scorched Earth (2018) - 50 %
Gina Carano je prostě moje oblíbenkyně, a tak mi ani nějak nevadí, že film není vyloženě geniální, protože ona zde má dost prostoru. Jen je škoda, že její role nemá více akčních okamžiků, většinou se objede s použitím zbraní, což v jejím případě jen značí nevyužitý potenciál. Zajímavá variace na western.

Šestiraňák (Six Shooter, 2004) - 90 %
Martin McDonagh prostě dokáže zaujmout, ať už je to krátký film nebo dlouhý. Tady si chvíli říkáte, o čem to vlastně bude, co se z toho může vyvrbit dobrého, ale pak jen až do konce zíráte na to, co se tu děje. A je to opět herecky i scenáristicky skvělé, navíc je to sakra drsné, ale přitom pořád niterné, emotivní.

Sanjuro (Tsubaki Sanjuro, 1962) - 80 %
Toshirô Mifune a Akira Kurosawa opět ve velmi dobré formě, takže jejich spolupráce prostě funguje. Samurajské filmy v tomhle podání mají svou poetiku, mají dobré postavy a popravdě jsem docela rád, že tentokrát nebyl Akira Kurosawa nějak moc rozmáchlý a spokojil se s hodinou a půl stopáže filmu.

Vzhledem k propagaci bude mít člověk od snímku "Zahradnictví: Rodinný přítel" a vlastně od celé trilogie, příliš velká očekávání, která prostě nemůžou dojít naplnění. Ondřej Sokol tu má skvělou roli, která si v závěru zasloužila víc než pár slov. A když se nad tím člověk zamyslí, on je jediný, kdo vyniká. Chybí humor, drama je dobré, ale je to příliš rozvláčné už u prvního dílu.

Žádné komentáře:

Okomentovat