středa 19. července 2017

Poslední mejdan, Desu nôto: Light Up the New World, Displacement, Radiopetti, Soukromé neřesti, veřejné ctnosti


Poslední mejdan (Can't Hardly Wait, 1998) - 50 %
Něco jako "Prci, prci, prcičky", ale s tím rozdílem, že to není tak příjemně ujeté a ani tak vtipné, nemluvě o tom, že o nahotě tady nemůže být řeč, když je to vlastně podivná romantická komedie, kde ten konec ani chvíli nevěříte. Ale naštěstí je tu tolik herců, které poznáte, že vás jen tohle hledání bude bavit.
Nemůžu si pomoct, ale filmová série "Desu noto" už mi přijde jako nastavovaná kaše, kdy tvůrci neví, kdy mají skončit. Jako ono se na to vůbec špatně nekouká, naopak, kouká se na to dobře, ale nemyslím si, že by měl příběh stále co říct a stále dovedl vzbudit to napětí. Pravda, ale to se z mangy do hrané verze nikdy nepodařilo pořádně.

Displacement (2016) - 50 %
Jasně, že tohle nebude trikové sci-fi, ale je to hlavně o dialozích a o tom, jak se dokáže scenárista/režisér poprat s časem a jednotlivými skoky. Snímek je velmi dlouhý, skoro se chce říct, že zbytečně dlouhý, ale docela se mi líbí, že se tvůrci snažili a šlo jim o to, aby měl příběh hlavu a patu. Alespoň ten průměr mu dám.

Radiopetti (2015) - 80 %
Vymyslet podobný film, to chce prostě mít ten správný nápad, mít to správné cítění a rozpoložení. Jasně, je to jen snímek o dědovi, který rád poslouchá rádio a v podstatě díky tomu zůstává v minulosti, v které se cítí nejlépe. Ale přesto musí žít i v současnosti a není to jednoduché. Skoro by se chtělo říct, že to je banální, ale přitom je to výborné.

Soukromé neřesti, veřejné ctnosti (Vizi privati, pubbliche virtù, 1976) - 50 %
Docela tomu sluší onen historický ráz a skutečnost, že to má nějaký děj, i když je to jen taková cesta jedné postavy, kterou kamera neustále sleduje. Snímek není vyloženě explicitní, na druhou stranu se zde najdou záběry, které mohou docela mile překvapit, a to nejen mužské publikum. Jako kdyby ale snímek nevěděl, jestli chce být erotický nebo vypravěčský.