pátek 20. listopadu 2015

Rozhovor, Me and Earl and the Dying Girl, Pan Nikdo, Země zítřka, Mr. Right


Rozhovor (The Conversation, 1974) - 80 %
Krásná ukázka toho, že ono něco znamená žít v odloučení, ale něco jiného je být úplně sám a všechno tratit. Nádherně a zároveň děsivě sebedestrukční snímek, který ukazuje, jak byl Coppola schopný režisér a také scénárista. Možnosti zvuku zde využívá naprosto v souladu s potřebami filmu, což jen umocňuje celkový efekt.

Kdyby to v závěru nebylo až tak zdlouhavé - i když zde jsou pořád naprosto skvělé scény - asi bych šel ještě výše, možná i na maximum. Ale ke konci už to pro mě něco trochu ztratilo. Tohle je jeden z těch filmů, který krásně ukazuje, že smrt je součástí našeho života a že s tím prostě nic neuděláme. Je to přitom pojato s láskou k člověku a k vztahům, které jsou zde podány celkem originálně. Za tohle si tvůrci zaslouží potlesk.

Pan Nikdo (Mr. Nobody, 2009) - 35 %
Zajímavé použití hudby, zajímavé scény, dobré herecké výkony, skvělé nápady, ale to všechno v něčem, co je jenom takové leporelo nápadů, ale pohromadě drží opravdu jen proto, že od začátku máte pocit, že je to něco důležitého. A ono není. Tohle je prostě jen hra na diváka, která nevede ke zdárnému konci.

Země zítřka (Tomorrowland, 2015) - 80 %
Disney ukázal další krásnou vizi, která je prostě na oko krásná. Kromě toho se vám ještě dostává příběh, který je hezky rodinný, ale sem tam i s nějakým tím drsnějším momentem. Krev ale samozřejmě nečekejte. Pokud máte Disneyho rádi, dostanete to, co očekáváte, možná ještě něco navíc. Já jsem si z filmu odnášel příjemný hřejivý pocit. Na vteřinku člověk uvěří, že má lidstvo naději.

Mr. Right (2015) - 20 %
No jo no, romantická komedie, která nemá nic, co by mělo zaujmout. Jako je hezké, že se natáčí filmy pro bílé a filmy pro černé, a to i v dnešní době - ne, ve skutečnosti je to strašně pokrytecké a pořád se ukazuje rozdělenost lidí - ale jinak je tohle naprosto bez nápadu, nudné, jedině s celkem snesitelnými postavami... kdyby to mělo tak deset minut.