Ticho na moři, Holky na tahu, Terumae romae II, The Most Hated Woman in America, The Room

Ticho na moři (La mer à l'aube, 2011) - 60 %

Čekal jsem, že to bude film, který dokáže s člověkem zamávat, ale to se nějak nestalo. Ne že by to bylo vyloženě špatné, to zase ne, pořád je to snímek o jednom silném válečném příběhu, ale to provedení je místy takové očekávané, jako kdyby se z té strojenosti vytratily emoce, které to mohlo mít.

Holky na tahu (Rough Night, 2017) - 50 %

Jakmile se něco děje, je to dobré, je to vtipné, má to správný drive. Ale ve chvíli, kdy začnou všechny zúčastněné hodně mluvit, už to není ono a je to akorát trapné, bez nějaké pořádné hlášky, kdy se dámy chovají s prominutím jako krávy. Bez výjimky. Celkově zajímavé obsazení, které je zabito zbytečnými kecy, jež nemají hloubku ani vtip.

Terumae romae II (2014) - 50 %

Vlastně se docela divím, že vůbec na nějaké pokračování došlo, protože tohle je snímek, který je tak specifický že si říkáte, jak k tomu mohl ještě někdo něco vymyslet, ale stalo se, je zde druhý díl a není to špatné, jsou zde docela dobré vtipy, ale je to jinak v podstatě to samé, co dostanete s prvním filmem.

The Most Hated Woman in America (2017) - 40 %

Životopisný příběh o ženě, která chtěla v Americe ukázat, že je možné žít bez toho, aby člověk věřil v boha. Ano, nedopadla dobře. Tohle samo o sobě je zásadní skutečnost, pro kterou stojí za to na film kouknout, pokud o Madalyn Murray O'Hair nic nevíte. Provedení je ale spíše takové obyčejné, zbytečně střihové.

The Room (2003) - 60 %

Vzhledem k tomu, že je tohle kultovní snímek, na který mnozí diváci nedají dopustit, asi jsem čekal, že to bude ještě větší pecka. Musím ale uznat, že herecký projev Tommyho Wiseaua je prostě natolik špatný a natolik jedinečný, že budete místy jen zírat na to, co vyplodil. Mysle to vážně, nebo ne? To je jedno, tohle je něco, co vás dovede snadno odradit. A asi i nadchnout. U mě je nadšení decentnější.

Ghost in the Shell, Velký dar, Král Artuš: Legenda o meči, Po strništi bos, Mimi šéf

Ghost in the Shell (Ghost in the Shell, 2017) - 40 %

Nějak nic... Na jednu stranu jsou zde velkolepé, parádní záběry, které ukazují, že triky jsou na skvělé úrovni, i když i ty někdy vypadají divně, ale pak je tu příběh, který mě v tomhle americkém podání nebavil. Jako kdyby chtěli Američané točit "Blade Runnera", který se jen tváří, že je "Ghost in the Shell". S anime se nedá srovnávat.

Velký dar (Gifted, 2017) - 80 %

Mckenna Grace byla skvěle vybrána a jí věříte, že je to geniální holka. Ale možná ještě větším překvapením je Chris Evans, který není jen svalnatý hezoun, ale dá i komplikovanější roli. A je, je to dojemné, ale takovým způsobem, že mě film bavil, chtěl jsem vědět, jak to dopadne, a nemohl jsem se od něj odtrhnout.

Král Artuš: Legenda o meči (King Arthur: Legend of the Sword, 2017) - 60 %

Děj má místy skvělý drive, ale stejně tak mi chvílemi vadí způsob, jak Guy Ritchie scény natočil. Nejen, že se divák bude trochu ztrácet, ale ten efekt není takový. Najednou jsem měl pocit, že je to opravdu jen namachrované, nic moc víc. Ale pak přišly trikové scény nebo některé akční, a žasnul jsem.

Po strništi bos (2017) - 60 %

Snímek mě vyloženě nezklamal, ale doufal jsem, že to bude ještě o něco vtipnější, že tam bude více humoru Zdeňka Svěráka, ale je to v tomhle ohledu trochu slabší. Jako vzpomínkový film to ale funguje, hlavně pak díky skvělým dětským hrdinům. Dějová linie okolo postavy Vlka (Oldřich Kaiser) v sobě měla mnohem více potenciálu.

Mimi šéf (The Boss Baby, 2017) - 60 %

Není to nijak skvělý animák, nemá vyloženě originální příběh, ale prostě si nemůžu pomoct, Alec Baldwin, i když jen namluvením, byl v hlavní role skvělý a jeho mimi šéf je prostě skvělá postava. Ostatní už je takové celkem obyčejné, ale on to díky svému smyslu pro humor a načasování skvěle táhne. A jo, humor je zde dobrý.

Velký útěk, The Forger, Adormidera, Avengers: Age of Ultron, Gallipoli

Velký útěk (The Great Escape, 1963) - 90 %

Velkofilm, který v sobě má všechno. Velký příběh, kde je obrovské množství postav, které se vám dokážou dostat pod kůži. Drama i humor, tragédi i úlevu. Na konci pravda vyznívá docela temně. A přitom se všechno odehrává na relativně malém prostoru. Tomuhle snímku je máloco vytknout. Rozhodně stojí za zhlédnutí.

The Forger (2014) - 60 %

Travolta patří k mým oblíbencům, a tak jsem si tenhle film, kde hraje dramatickou postavu - a hraje ji docela dobře - celkem užíval. Ten scénář není dokonalý, je takový prvoplánově emotivní, ale ono se v těch vyhrocených momentech docela drží ty emoce a zbytečný patos držet na uzdě. Fajn snímek, ale asi ho rychle zapomenu.

Adormidera (2013) - 50 %

Má to sem tam docela dobré souboje, příběh není až tak špatný, jak by se po prvních minutách zdálo, a nakonec celkově, filmově to není až tak zle zvládnuté. V konečném důsledku tedy celkem ucházející, průměrný film, který vás nijak nevytrhne, ale vlasy si škubat nemusíte, když se rozhodnete na něj kouknout.

Avengers: Age of Ultron (Avengers: Age of Ultron, 2015) - 60 %
Tak už je to tady. Moje únava z komiksových superhrdinů už se projevila i při sledování tohoto blockbusteru. Je to opakování toho, co bylo vytvořeno v jedničce, akorát je tu navíc skvěle nadabovaná postava Ultrona, která je ale celkově pěkně zbytečná. Tedy kromě toho, že musela udělat pořádnou díru do země a zabít jednu postavu, která se mi jako jedna z mála zdála zajímavá. Vztahově nudné, protože to nikam nevede, nejsvětlejším momentem je Elizabeth Olsen, která tady svůdností a krásou směle strčí do kapsy Scarlett. Doufám, že u dalších filmů se budou tvůrci více snažit, protože tohle je jen hrocení pixelů.

Gallipoli (Gallipoli, 1981) - 75 %
Výborný australský film, který především ukazuje sílu toho, když má scénář velmi dobře napsané postavy. Nejde ani tak o to, co se děje, ale primárně o to, že postavy poznáte. Stávají se naprosto zásadním prvkem a díky nim ty momenty, které jsou v tomhle kontextu historické, můžete prožít skutečně silně.

Svět za sto let, Monster Roll, Jarhead 2: Field of Fire, Hadley TK-421, Under the Skin

Svět za sto let (Things to Come, 1936) - 75 %

Trochu netradiční sci-fi, které bude pro současného diváka nejspíš dost těžko snesitelné. V první řadě je to proto, že zde nejsou žádné hlavní postavy, ale prostě lidé a myšlenky, které prezentují. Ve druhé řadě je to proto, že jsou zde poměrně rozsáhlé skoky v čase, kdy film pojímá celé jedno století. H. G. Wells však přesto ukazuje, jak byl vizionářský a jak dokázal o světě přemýšlet.

Monster Roll (2012) - 70 %

Velká mořská monstra, do toho japonští kuchaři se svými nástroji, to je prostě něco, co se musí vidět. Je škoda, že je to jen krátký film. Doufám, že se tvůrcům skutečně podaří vytvořit snímek, který by měl celovečerní délku, moc jim to přeju, i když je jasné, že tohle bude jenom pro omezenou skupinu lidí. Mohlo by to ale být parádní.

Film můžete zhlédnout zde.

Jarhead 2: Field of Fire (2014) - 35 %

Pokračování filmu, který pokračování ani nepotřeboval, navíc určitě ne v tomhle provedení. Tohle je akční film, který se snaží tvářit jako něco, co má i hlubokou myšlenku, která je spojena s válkou, ale tu nakonec nenajdete. Prostě jenom snímek, který je trochu akční, trochu se zde střílí a trochu vás může na pár desítek minut zabavit.

Hadley TK-421 (2011) - 40 %

Nějaké emoce se v tom skrývají, ať už ve vás vzbudí smích, anebo alespoň trochu soucitu, ale nějak moc si mě tenhle snímek nezískal a já jsem měl co dělat, abych ho vlastně dokoukal. Závěr mi nesedl, přišel mi jen jako nutné zlo.

Film můžete zhlédnout zde.

Under the Skin (2013) - 60 %

Tohle nemůže být a není film, který sedne každému. Pokud do toho jdete s tím, že uvidíte nahou Scarlett, tak sice ano, ale možná se vám vůbec nevyplatí na tu frontální scénu čekat. Na druhou stranu, tohle je zajímavá forma přemýšlivého sci-fi, které se vlastně v konečném důsledku snaží dokázat, že lidstvo za to stojí. Já si tím až tak jistý nejsem... Film si jde svou vlastní cestou, stejně tak i režie a kamera, a této cesty se drží celou dobu. Co se filmu nemůže vzít, to je výkon Scarlett, ten je úchvatný.

Heart, Továrník Dodsworth, Teacher of the Year, Chef, Vznik tvorstva

Heart (2010) - 40 %

Kdyby se z tohoto snímku udělal standardní hudební videoklip, klidně i v tomhle provedení s danou hudbou, asi by to bylo lepší. Takhle je to jen něco, co se tváří strašně umělecky a hluboce, ale stejně to vyznívá jen jako podivný psychedelický sen o smyslu života a místě jednoho srdce.

Film můžete zhlédnout zde.

Továrník Dodsworth (Dodsworth, 1936) - 70 %

Z hlediska hereckého je to výborný film. To, co předvádí především Walter Huston je neskutečné. Je uvěřitelný, jako kdybyste skutečně sledovali muže, který se snaží vyrovnávat s každodenním životem. Ono to pak v konečném důsledku není špatné ani příběhem, ale nějak mi to úplně nesedlo a přišlo mi to vizuálně až moc blazeované.

Teacher of the Year (2012) - 50 %

No, na to, že je to označováno jako černá komedie, dá se ta komedie tušit jen v první polovině. Vtipná je i scéna na záchodě, ale celkově to není něco, co by mou touhu po černém humoru skutečně uspokojilo. Situace jsou zde zajímavé a dá se jim usmát, ale jen usmát.

Film můžete zhlédnout zde.

Chef (2014) - 90 %

Hodně jsem se bál toho, co Jon Favreau spáchá ve svém dalším filmu, který je očividně hodně autorský (režie, scénář, hlavní role). Ale bát jsem se nemusel. Tohle je prostě jeden z těch pěkných, lidských filmů, kde jde o pouta mezi lidmi a také o to, aby člověk šel za tím, co chce dělat, ať už je cesta jakákoli. Jen nesmí zapomínat na ostatní. Navíc měl Favreau k dispozici parádní herce, a to na všech postech.

Vznik tvorstva (The Origin of Creatures, 2010) - 40 %

Graficky je to určitě dobré, hodně profesionální. Co se týká imaginace, není to až tak skvělé, ale přece jen, to, co si tvůrci vymysleli, bylo skvěle zpracováno, tedy provedeno. Jinak ale není moc o co stát, jen o ty dojmy, které s sebou kvalitní digitální provedení nese.

Film můžete zhlédnout zde.

Její komorník, Aaron Burr, Part 2, Lucy, Sudden Death!, Belle

Její komorník (My Man Godfrey, 1936) - 70 %

Ano, místy je to neskutečná kadence dialogů, která je obdivuhodná, navíc v souladu s tím, že je to místy skutečně vtipné. Hlavní postavy jsou krásně ujeté, hlavně Carole Lombard místy hraje až neuvěřitelně uvolněně. Na druhou stanu to ale pořád není komedie, která by mě naprosto odrovnala. Je to dobré, ale ne úžasné.

Aaron Burr, Part 2 (2012) - 45 %

Nahlédnutí do historie a na to, jak je možné ji vyprávět trochu jinak a nakonec dojít k jiným závěrům, než jaké jsou dané učebnicí. Z hlediska vypravěčského asi celkem zajímavé, především co do formy, z hlediska diváckého ale moc neuchvátí.

Film můžete zhlédnout zde.

Lucy (Lucy, 2014) - 70 %

Ten nápad je prostě skvělý. Ne originální, ale tahle látka mě prostě neskutečně baví. Stejně jako se mi líbí, že z toho Besson místy dělá parádní béčko. Herce si nemohl vybrat lépe, příběhově mu to funguje, i když osobně bych klidně snesl více filosofování a méně akce v závěru. Mám z toho filmu pořád rozporuplné pocity, ale myslím, že přece jen tu myšlenku Besson uchopil dobře.

Sudden Death! (2010) - 70 %

Trochu mi to připomnělo ten díl "Buffy", kde se také zpívalo. Některé melodie byly podobné. Navíc i onen humor je velmi podobný, blíží se takovému tomu whedonovskému. Docela mě to pobavilo i v tom smyslu, jak je to drsné. Hezky se zde hraje na kontrasty a to mi prostě sedí.

Film můžete zhlédnout zde.

Belle (2013) - 50 %

Tak jsem si jenom potvrdil, že mě prostě historické filmy nebaví a je jen několik málo těch dramaticko-romantických filmů, které mě skutečně dostanou. "Belle" rozhodně není "Pýcha a předsudek", a i když se herci snaží a jejich herecké výkony vyznívají skutečně dobře, zůstává pro mě film strojenou a křečovitou podívanou.

Poloprofesionálové, Juno, Sólokapr, Rocky IV, Lumière & spol.

Poloprofesionálové (Semi-Pro, 2008) - 35 %

Nevím, čím to je, ale Will Ferrell mě poslední dobou nějak točí. Když hraje hlavní roli, nějak moc se nesnaží přizpůsobovat, nechce se měnit, pořád si hraje to samé. Tahle sportovní komedie rozhodně není něco, co by na tom mělo změnit. Ferrell na sebe stahuje pozornost, i když zajímavější jsou postavy Woodyho Harrelsona, ale také třeba André Benjamina. Nic to nemění na tom, že to je komedie spíše podprůměrná, která nijak nesnaží měnit nebo převracet klišé sportovních filmů, ale sama na nich jede.

Juno (Juno, 2007) - 90 %

jeden z těch krásných filmů o životě se zajímavý postavičkami na všech frontách, s nimiž se ale dokážete celkem úspěšně sžít. Výborně vybraní herci, kteří předvádějí civilní výkony, nepřehrávají, nederou se zbytečně dopředu a společně vytvářejí fungující skupinu, na kterou vás prostě baví se dívat. Podobných filmů je poslední dobou nějak hodně.

Sólokapr (Scoop, 2006) - 60 %

Woody Allen je prostě zajímavé v každé podobě, a i když to není úplně ono, i když to místy docela skřípe, tak je to pořád výsledek, za který se nemusí stydět. Z jeho herectví je spíše jen ozvuk a myslím, že je celkem pochopitelné, že už to herecky více méně zabalil. Vybral si zajímavé herce, ale stejně je nejlepší na tomhle jinak celkem průměrném filmu scénář, který je vlastně komediálním thrillerem, jenž funguje. Není to nic skvělého, některé prvky jsou zbytečné, třeba úplné finále, ale myšlenka to je zajímavá a celkem umně natočená.

Rocky IV (Rocky IV, 1985) - 95 %

Jeden z nejlepších filmů s Rockym, ato především proto, že v popředí jsou pět souboje jako ve trojce, ale tentokrát jsou geniálně vyvážené s lidskými osudy. Změna vztahu Rockyho s Apollem zde dosáhla vrcholu, ale hvězdou tohoto filmu je prostě skvělý Dolph Lundgren, který zde začíná svou kariéru, a to rolí skutečně velkou. Nezapomenutelný díl se skvělým finále a vlastně i poselstvím, které dnes zní možná hloupě ale ve své domě mělo opodstatnění.

Lumière & spol. (Lumière et compagnie, 1995) - 60 %

Zajímavý projekt, kde šlo o to, aby se skupina režisérů, celkem jich bylo 40, zhostila zajímavého úkolu - natočit krátký film na původní kameru, kterou vynalezli bratři Lumièrové. Pro režiséry, kteří mají různé styly, někdy i poměrně zdlouhavé, byla výzva o to větší, že jedním z pravidel účasti byla i skutečnost, že se musí omezit pouze na maximálně tři záběry a na celkovou do 52 sekund. Celý film je pak spíše celkem zajímavým dokumentem o tom, jak i v současné době je možné tvořit s něčím, co je dnes považováno za prehistorické. Tvůrci se úkolu zhostili s vervou a každý přinesl něco specifického. Samotný snímek by však vyžadoval trochu více přehlednosti a systematičnosti. Jako experiment zajímavé. To je tak všechno.

Sám doma 3 a 4, Legendary: Tomb of the Dragon, Afro Samurai: Resurrection, Make Your Move

Sám doma 3 (Home Alone 3, 1997) - 25 %

Skupina dospělých se jako mentálové honí za jedním autíčkem na dálkové ovládání, kdy dosah ovládání je neskutečně dlouhý, prochází všemi zdmi a nevím, co ještě. Ano, zápletka je oproti klasickým dvěma filmům s Macaulayem Culkinem, což bohužel nic nemění na tom, že je celkem obstojně pitomá. Člověk by ani nevěřil, že scénáristou byl také John Hughes. Herci jsou zde příšerní, všichni komplet, potěší pak jen přítomnost mladičké Scarlett Johansson. Blbost to je, ale jako odpad... to nevím.

Legendary: Tomb of the Dragon (2013) - 60 %

I když jsem si myslel, že nejsem Adkinsův fanda, tak musím říct, že už mi ten jeho obličej natolik uvízl v hlavě, že se na ty jeho filmy i docela těším. Navíc film, kde hraje i Dolph Lundgren, to je něco, co bych si nechtěl nechat ujít. K tomu všemu tady jde o zvířata, která by neměla žít, a ke všemu jsou animována strašnými digitálními triky. Je to špatné, je to klišé na klišé, ale stejně je to taková strašná zábava, že to prostě dáte. Anebo se na to ani nebudete dívat. Docela jsem se bavil, takže proč ne.

Sám doma 4 (Home Alone 4, 2002) - 10 %

Ano, skutečně vznikl i čtvrtý, a ano, skutečně se postavy jmenují stejně jako v prvních dvou filmech a rádoby se na ně navazuje. Vzniká tak naprostý nesmysl, který se nám snaží říct, že ty postavy jsou tupé jako poleno a špatně napsané. Jenže John Hughes je takové vůbec nenapsal. Takové je udělali noví scénáristé a vytvořili něco, co nikdy nemělo spatřit světlo světa. Je mi líto, co se ze série stalo, protože tenhle film si ani trochu nezaslouží nést jméno "Sám doma". Snímek moc neomlouvá ani skutečnost, že se jedná o televizní kousek. Krutá podívaná.

Afro Samurai: Resurrection (2009) - 50 %

Musím říct, že seriál se mi zamlouval mnohem více. Ono to pořád má svoje kouzlo, ten nápad s Afro Samurajem je sám o sobě prostě skvělý, ale nic to nemění na tom, že seriál měl mnohem lepší zápletku, která byla skvěle vystavěna. Pro ty, co se jim líbil seriál, je tohle fajn, ale osobně prostě nemůžu smazat pachuť, která mi po tomhle snímku zůstala. Seriál u mě vždycky bude hrát prim.

Make Your Move (2013) - 35 %

Jůů, další taneční kýč, tentokrát v korejsko-americké produkci. Rádoby drsný příběh, kde je kluk, který má problémy se zákonem a který se zaplete do špatné hry, ale hlavně je to tanečník, který to má v sobě. A o tom žádná, ten kluk umí tancovat. Jenže do toho se ještě musí zamilovat dělat průsery, snažit se z nich dostat... Na tancování tak nezbývá moc čas, což se na filmu projevuje negativně samozřejmě. Film se ke konci mění už v naprosto vyčpělou romanci, která nenadchne, spíš naopak. Problém je ale v tom, že ani to závěrečné taneční číslo není ničím výjimečné, i když se snažili i bubeníci. Ano, je to rytmické, pohne to s vámi, možná, ale že by vás to vyhodilo ze židle, to asi těžko.