Zajatkyně, Život té druhé, The Audition, The Exception, The Wall

Zajatkyně (La captive, 2000) - 40 %

Chantal Akerman opravdu nebude můj šálek kávy a nevím, jestli nějaký další film, který by se ke mně v její režii dostal, bude dost dobrý na to, abych ho dokoukal do konce. Ani mi to nepřijde moc intelektuální, spíš jen jako snaha ukázat, jak destruktivní a nesmyslné vztahy mohou někdy vznikat. A zanikat.

Život té druhé (La vie d'une autre, 2012) - 55 %

Tohle je tak skvělý námět! Žena je s mužem a pak najednou bum, probudí se, je o deset let více, ale ona si nepamatuje, co posledních deset let dělala. Musí svou podstatu, kterou si pamatuje, tedy deset let starou, konfrontovat se skutečností, která je výrazně odlišná. Herecky dobré, ale dějově nevyužitý potenciál.

The Audition (2016) - 60 %

Je to vtipné, to zase ne že ne, protože škorpení De Nira s DiCapriem tu prostě funguje, navíc výstup Brada Pitta tomu zase trochu pomůže. Ale přece jen se z téhle spolupráce, i když jen v rámci krátkého filmu, dalo vykřesat mnohem více a mohlo to být ještě o něco vtipnější a třeskutější. Krátká stopáž ale neurazí.

The Exception (2016) - 60 %

Christopher Plummer ukazuje, jak je velkým hercem a že rozhodně nic ze svého umění nezapomíná. Přesto není hlavní postavou, ty hrají Lily James a Jay Courtney v romanci plné vášně, lží a zrady, což je v konečném důsledku docela nuda, protože to nic nového nepřinese. Ti nacisti se sem skoro ani nehodí, i když je to samozřejmě podle historických událostí.

The Wall (2017) - 60 %

Docela odvážný pokus, jak natočit docela stísněný film. Skupina odstřelovačů bojuje o přežití. Pár postav na velmi malém prostoru, skoro se nic neděje, chtělo by s říct, ale přitom to vůbec není nudné a říkáte si, jak to asi dopadne. Taylor-Johnson a Cena předvedli svoje schopnosti a zaujali. Příjemně strávený čas.

Friend Request, Gulaab Gang, Kids, Sejmout zabijáka, Mlčení

Friend Request (2016) - 60 %

Byl by to ještě lepší horor, kdyby to nemělo tak nepříjemně předvídatelný průběh, kde se v podstatě nestane nic, co by bylo skutečně nečekané. Ale jako lekací horor to docela funguje, navíc se cítíte nepříjemně, když má něco přijít a jste z toho nesví, protože víte, že to nebude pěkné. Zapojení sociálních sítí je funkční, i když místy nelogické.

Gulaab Gang (2014) - 75 %

Na Indech se mi líbí, že dovedu spojovat žánry, které se jeví jako nespojitelné, anebo je toto spojení na první pohled dost těžko proveditelné. Ve snímku "Gulaab Gang" spojují akční film s revenge movie a do toho ještě řeší závažné téma postavení žen ve společnosti. A to spojení v tomhle případě skvěle funguje.

Kids (Kids, 1995) - 60 %

Snímek "Kids" mě zaujal hlavně skutečností, jak je to natočené a jak se mu daří zachytit realitu dospívání a to, jak se mladí chovají, co dělají a co dokážou udělat, třeba čistě jen proto, aby si vrzli. Jako kdyby ty zábrany byly trochu jinde, a ony jsou trochu jinde, ale takhle to sledovat... Není to příjemné.

Sejmout zabijáka (Kille the Irishman, 2011) - 50 %

Nemůžu si pomoct, ale za mě je tohle film, který sice může být podle skutečné události, ale zůstává nesmírně předvídatelný a nesledujeme zde postavy, které by byly nějak výjimečně zajímavé. Ztvárnění je celkem realistické, ale postavám to překvapivě nepřidává, ale ještě ubírá na jejich filmové obyčejnosti.

Mlčení (Silence, 2016) - 90 %

Martin Scorsese patří k režisérům, které zbožňuji a je vidět, že už ve svém věku dávno ví, jak točit film, jak jej udělat poutavým, krásným a navíc sdělit i nějaké myšlenky, o kterých můžete přemýšlet. Tohle se podařilo ve snímku "Silence", jehož anglický název je mnohem výstižnější. Skvělé herecké výkony, ale především úchvatná kamera a režie.

Legenda o Tarzanovi, Vlhká místa, Serge Gainsbourg, Gantz: O, George Harrison: Living in the Material World

Legenda o Tarzanovi (The Legend of Tarzan, 2016) - 60 %

Myslel jsem si, že to bude celkem hrozné, ale nakonec to bylo docela fajn. Ne že by se mi tahle podoba Tarzana dvakrát líbila, Margot vůbec nemusím, ale Afrika je zde krásná, Samuel má zase další hláškující roli, digitálně je to ucházející a je tu hodně zvířat, která ráda útočí. Místy je to pak krásně přitažené za vlasy.

Vlhká místa (Feuchtgebiete, 2013) - 60 %

Zajímavý film o tom, jak je také možné vnímat vlastní sexualitu a vlastní tělo. Je to takový pohled, který je hodně otevřený, hodně upřímný, ale přitom se snaží být i zábavný. Jsem si jistý, že se některým lidem z toho, co tu hrdinka místy dělá, může zvednout kufr, ale proč ne, pokud se takhle chce poznat.

Serge Gainsbourg (Gainsbourg (Vie héroïque), 2010) - 80 %

Joann Sfar zde předvedl své vizuální schopnosti a natočil životopisný film, který má ale i hodně fabulovaného a specifického o jednom z největších francouzských hudebníků. Krásné herečky byly vybrány pro role svých starších kolegyň, s nimiž měl Gainsbourg románky nebo i něco víc. Nejzajímavější je ale stejně ten pohled dovnitř, do nitra.

Gantz: O (2016) - 70 %

Až mě překvapilo, jak to bylo dobré. Teď nemyslím jen vizuální stránku, i když i ta je celkem ohromující, ale myslím spíše v tom smyslu, jak skvěle se povedlo předělat mangu do 3D podoby s tím, že budete jednotlivé postavy nadále poznávat. Dějově se to hodně podobá manze, takže spousta akce a příběh nic moc, ale funguje to, oproti ostatním "Gantz" filmům.

George Harrison: Living in the Material World (George Harrison: Living in the Material World, 2011) - 100 %

Každý dokument, kde se objevují Beatles anebo alespoň některý z jejich členů, mě zajímá, o to více pak, kdy se ho režijně ujal takový filmový mistr, jakým je Martin Scorsese. George Harrison byl jedním z těch tišších členů, ale přitom byl neméně tvůrčí a k tomu ještě velký inovátor. Finále už je trochu moc konstruované k slzám, ale dojem to udělá.

Schindlerův seznam, Letec, Tajemství jejich očí, The Lady in the Van, Dobrodružství Priscilly, královny pouště

Schindlerův seznam (Schindler's List, 1993) - 80 %

Rozhoně jeden z nejlepších filmů, jaké kdy Steven Spielberg natočil. Je to silný příběh, který je navíc vyprávěn místy velmi sirově, což i u Spielberga celkem překvapí, nebo minimálně v roce 1993 překvapilo. Skvělé herecké výkony, které ani klasický Spielbergův patos, i když velmi potlačený, neshazuje.

Letec (The Aviator, 2004) - 90 %

Jeden z těch snímků, za které měl Leo spíše dostat Oscara. Je to jeho skvělé představení, které ale není jedinou silnou stránkou filmu. Scorseseho režie je tak sebejistá, že si dovolí i přemrštěnou stopáž, protože ví, že nebude nudit. Poslední dvě hodiny mě tak uhranuly, že jsem se od filmu - už podruhé - nedovedl odtrhnout.

Tajemství jejich očí (Secret in Their Eyes, 2015) - 50 %

Docela dobrý thriller, jehož originál jsem prozatím neviděl, ale pokud bude alespoň o trochu lepší než tento americký remake, tak bych i řekl, že to může být hodně dobré. Myšlenka není špatná, ale rozhřešení se dá tušit, protože se až moc tlačí na herce a ne tolik na příběh. Herecky dobré ale díky nim je to trochu předvídatelné.

The Lady in the Van (2015) - 60 %

Tohle je koncert Maggie Smith, která ukazuje, že velkou herečkou je možné být v jakémkoli věku, stačí jen dobrá role. Tahle role je dobrá, ale celkově snímek trochu pokulhává a nedovedl jsem se do něj většinu stopáže dostat. Hlavně jako komedie funguje tak nějak podivně a rozhodně vás nemusí uhranout.

Dobrodružství Priscilly, královny pouště (The Adventures of Priscilla, Queen of the Desert, 1994) - 80 %

Tenhle snímek mě uchvátil. Postavy jsou tady tak parádně zahrané a ani trochu nevyznívají jako karikatury - no dobře, Guy Pearce chvílemi ano - že se vám s nimi snadno podaří propojit. Je to vlastně jen road movie, ale je vizuálně a hudebně krásné, navíc se snaží sdělit příběh, což je neméně důležité. Bál jsem se zbytečně.

Bez slunce, Gangy New Yorku, Husí kůže, Fakjů pane učiteli 2, Marťan

Bez slunce (Sans soleil, 1983) - 60 %

Chris Marker asi nebude můj oblíbený autor, i když se rozhodně jednalo o tvůrce, který je jedinečný a který má co nabídnout. Jeho pohled skutečně není možné snadno napodobit, stejně jako formu, kterou natáčí. I když se na první pohled jedná o dokument, tak je zde cítit jasná provázanost, která je spojena s Markerovou osobností a tím i jedinečná.

Gangy New Yorku (Gangs of New York, 2002) - 80 %

Moc jsem si ten snímek nepamatoval, jen základní kostru, a tak jsem si ho docela rád připomněl. A znovu jsem před sebou měl důkaz mistrovství několika osob. Skvělé režie Martina Scorseseho, kde každá scéna (akční, dramatická, milostná, komediální i velkolepá) jsou pojaté skvělé. Jedinečné výkony Daniela a Leonarda, kteří jsou mistry a dokonale si vrní. No a pak to kazí jen Cameron, která mi tu ani trochu neseděla, no a trochu patetický závěr, který ale rozhodně nedosahuje Spielbergových "kvalit",

Husí kůže (Goosebumps, 2015) - 60 %

K dokonalosti tomuhle snímku hodně chybí a dva mladí mužští hrdinové mě tak štvali, že jsem doufal, že zemřou, což samozřejmě vzhledem k žánru není možné. Ale Jack Black zde pro mě byl skvělý, přesně pro potřeby role, no a celkový nápad naprosto výtečný. Doufám, že si od Stineho v budoucnu konečně něco přečtu.

Fakjů pane učiteli 2 (Fack ju Göhte 2, 2015) - 80 %

Mám tyhle filmy prostě rád. Nejen, že se už od začátku tvůrci snaží o to, aby top bylo vtipné - a ono to vtipné je - ale oni tomu dávají i nějaký příběh, který má hlavu a patu a který je celkem originální. Stojí to však hlavně na postavách, které jsou prostě výborné, a já bych se k nim klidně rád vrátil znovu. Karoline Herfurth mi prostě učarovala, takže snad někdy příště více.

Marťan (The Martian, 2015) - 90 %

Bál jsem se toho, jak se podaří skvělou knihu převést do filmu, ale Ridley Scott prostě nezklamal. Vizuálně je tohle dílo nádherné, místy hodně připomíná "2001: Vesmírná odysea". Matt Damon skvěle film táhne a ostatní ho nejen doplňují, ale skvěle film dotvářejí. Až na to poselství, které je v knize ještě výraznější, se mi tohle prostě musí líbit.

Ohnivé vozy, Nikdy není pozdě, Doodlebug, Mys hrůzy, Ed Wood

Ohnivé vozy (Chariots of Fire, 1981) - 80 %

Já si z toho filmu nebudu pamatovat nic jiného než hudbu a ty nádherně zpomalené záběry na běžící lidské tělo, ale i kdybych si měl pamatovat jenom to, tak ten film stál za to. Tady jsou hudební a vizuální stránka tak vyvážené, že prostě nemůžu jinak - film jsem si užil a bavilo mě se na něj dívat a poslouchat ho. Vangelis je syntezátorový génius.

Nikdy není pozdě (Ricki and the Flash, 2015) - 40 %

Bohužel je to přece jen celkově trochu slabé a až snadno předvídatelné na to, aby to byl lepší než průměrný film. Co se musí nechat, to je Meryl Streep, která zpívá a která vypadá sakra o hodně mladší, než kolik jí skutečně je. Zpívání jí rozhodně jde a rockové písničky jsou ozdobou tohoto filmu o krizi v životě a následném nalezení vykoupení.

Doodlebug (1997) - 60 %

První film Christophera Nolana, který rozhodně neukazuje jeho génia, ale ukazuje to, jakým směrem se bude chtít Christopher Nolan vydat - směrem do lidské duše, ale směrem epickým a výpravným. Tohle je trikově přece jen povedené nato, že je to studentský film. Pointa se dá očekávat, ale zachycena je skvěle.

Mys hrůzy (Cape Fear, 1991) - 80 %

Martin Scorsese jednoduše ukazuje, že mu není žánr cizí, stejně jako Robert De Niro prokazuje, jaké jsou jeho herecké schopnosti, kdy v tomhle případě je skutečně odporný hajzl, na kterého se ani nechcete dívat, jak se ho budete bát. Je docela zajímavé vidět, jak vypadal Nick Nolte tenkrát a jak vypadá dnes. Herecky není tak silný jako Robert De Niro, ale rozhodně film netáhne dolů.

Ed Wood (Ed Wood, 1994) - 95 %

Já mám tenhle film prostě rád. Ukazuje sílu člověka, ukazuje sílu snu, ať už je to sen jakýkoli. A také ukazuje to, jak je možné nadchnout jiné lidi i pro celkem pěkné kraviny. Ed Wood musel mít nějaké svoje kouzlo, kterým dokázal ostatní lidi dostat a přimět je, aby s nimi natáčeli. Tim Burton s hereckými hvězdami tohle dokázal nádherně ztvárnit.

Woodstock, Grace, kněžna monacká, 10 pravidel jak sbalit holku, Tichý experiment, The True Cost

Woodstock (Woodstock, 1970) - 100 %

K tomuhle dokumentu prostě není moc co dodat. Kromě toho, že má naprosto skvělý střih a práci s více obrazy najednou, tak je to především nádherný záznam toho, jaká byla doba a jaká byla její hudba. Ta hudba je pořád úžasná a ty hodnoty... pořád se na ně kašle. Rebelství moc nepomohlo, ale můžeme doufat, že se někdy ještě jednou něco podobného podaří.

Grace, kněžna monacká (Grace of Monaco, 2014) - 40 %

Tohle je film, kde nejspíš sami tvůrci pořádně nevěděli, co mají vyprávět, a tak vložili i trochu té špionáže, psychologické drama, politické drama, lidské drama. Prostě je toho moc a nic pořádně nefunguje. A nic proti Nicole, ale ona prostě není Grace. Prázdný film, který to svoje poselství křičí, až to pěkné není.

10 pravidel jak sbalit holku (2014) - 50 %

Taková klasická romantická komedie, kterou dostanete dnes skoro všude. Je tu strašně moc vidět, že ten mustr jsme už také okopírovali podle Američanů a prostě jeden jasnou zápletku, která může zaujmout jen jediným - sem tam je vtipná. A ano, tahle česká komedie je sem tam vtipná. Ne moc, ale něco se najde. Navíc já mám Matouše Rumla rád.

Tichý experiment (The Quiet Ones, 2014) - 30 %

Tenhle horor začíná celkem slibně. Pak plyne a plyne a vy si uvědomujete, že už tam ale vůbec nic slibného není a že se všechna očekávání rozmělnila v něčem, co je až nepříjemně kostnaté. Ten film se chce tvářit jako překvapivý, jako jiný, ale ve skutečnosti v sobě nemá nic zajímavého, jen tu přetvářku směrem k divákovi.

The True Cost (2015) - 80 %
Každý film, který na tuhle problematiku bude upozorňovat, se mi bude líbit, protože se prostě jen ukazuje, jak pokrytecký je ten náš krásný svět. Když člověk vidí ty nanynky na YouTube, jak si kupují něco, co ani nechtějí, jak jim to ani nesluší a jak je to všechno prostě jen oblečení, diví se, proč vlastně někteří lidé žijí a co je smyslem toho jejich života. A jestli to vlastně celé má smysl. Kéž by se něco změnilo.

Znovuzrození, Kingsman: Tajná služba, Babes in Arms, Závěť doktora Mabuse, Martin Scorsese v roli průvodce americkým filmem

Znovuzrození (Seconds, 1966) - 80 %

Velmi temný film o tom, že i když člověka život nebaví, i když chce víc a chce si splnit sny, nemusí to být nutně to, co dosáhne, protože někdy jsou v cestě překážky, které nechápe a nevidí je. Tady ani tak nejde o překážky jako o temnotu, která se vine lidskou společností a která je zastupována jedinci i skupinami. Černobílá snímku hodně pomáhá.

Kingsman: Tajná služba (Kingsman: The Secret Service, 2014) - 80%

Hodně jsem se na tenhle film těšil a možná jsem byl trošinku zklamaný, ale to jen proto, že očekávání byla příliš vysoká. Colin Firth na druhou stranu moje očekávání naprosto předčil, protože jeho scéna v kostele je naprosto geniální, ale tak ona vyniká v celém filmu. Příběh má šmrnc, má pořádný drive, je místy pěkně drsný a prostě cool. Jestli takhle má vypadat moderní špionážní film, jsem velmi spokojený.

Babes in Arms (1939) - 80 %

Tvůrce Busby Berkeley byl prostě jednou z největších osobností muzikálu celé filmové éry. "Babes in Arms" je celkově spíše pozitivním filmem, i když se nějakým těm vážnějším tématům úplně nevyhýbá a snaží se je trochu řešit. Mickey Rooney a Judy Garland si skvěle sedli a moc dobře se na ně dívá.

Závěť doktora Mabuse (Das Testament des Dr. Mabuse, 1933) - 100 %

Je až neuvěřitelné, jak snadný byl pro Fritze Langa přechod z němého filmu na zvukový. Jako kdyby ten zvukový film natáčel celý život. V první scéně máte pocit, že pojetí zvuku a filmu ještě není ono, ale pak si uvědomíte, že všechno je záměr a ty zvuky na vás dolehnou stísněně. Zápletka je trochu béčková, ale to bych rozhodně neviděl jako negativum. Je to prostor pro úchvatné efekty, které by jako digitální rozhodně nemohly vypadat lépe.

Martin Scorsese v roli průvodce americkým filmem (A Personal Journey with Martin Scorsese Through American Movies, 1995) - 100 %

I když dávno milujete film a je pro vás něčím důležitým, s Martinem Scorsesem si tuhle lásku můžete uvědomit naplno. Věnuje se filmu od jeho počátků až do 60. let a dělá tak se skutečnou láskou, která se přenese i na vás. Filmy si podobnou pozornost zaslouží, protože je to něco, co nás ovlivňuje, co nás provází, co nás vysvětluje. A Martin Scorsese to podává cestou, která je úchvatná.