Zajatkyně, Život té druhé, The Audition, The Exception, The Wall

Zajatkyně (La captive, 2000) - 40 %

Chantal Akerman opravdu nebude můj šálek kávy a nevím, jestli nějaký další film, který by se ke mně v její režii dostal, bude dost dobrý na to, abych ho dokoukal do konce. Ani mi to nepřijde moc intelektuální, spíš jen jako snaha ukázat, jak destruktivní a nesmyslné vztahy mohou někdy vznikat. A zanikat.

Život té druhé (La vie d'une autre, 2012) - 55 %

Tohle je tak skvělý námět! Žena je s mužem a pak najednou bum, probudí se, je o deset let více, ale ona si nepamatuje, co posledních deset let dělala. Musí svou podstatu, kterou si pamatuje, tedy deset let starou, konfrontovat se skutečností, která je výrazně odlišná. Herecky dobré, ale dějově nevyužitý potenciál.

The Audition (2016) - 60 %

Je to vtipné, to zase ne že ne, protože škorpení De Nira s DiCapriem tu prostě funguje, navíc výstup Brada Pitta tomu zase trochu pomůže. Ale přece jen se z téhle spolupráce, i když jen v rámci krátkého filmu, dalo vykřesat mnohem více a mohlo to být ještě o něco vtipnější a třeskutější. Krátká stopáž ale neurazí.

The Exception (2016) - 60 %

Christopher Plummer ukazuje, jak je velkým hercem a že rozhodně nic ze svého umění nezapomíná. Přesto není hlavní postavou, ty hrají Lily James a Jay Courtney v romanci plné vášně, lží a zrady, což je v konečném důsledku docela nuda, protože to nic nového nepřinese. Ti nacisti se sem skoro ani nehodí, i když je to samozřejmě podle historických událostí.

The Wall (2017) - 60 %

Docela odvážný pokus, jak natočit docela stísněný film. Skupina odstřelovačů bojuje o přežití. Pár postav na velmi malém prostoru, skoro se nic neděje, chtělo by s říct, ale přitom to vůbec není nudné a říkáte si, jak to asi dopadne. Taylor-Johnson a Cena předvedli svoje schopnosti a zaujali. Příjemně strávený čas.

Spojenci, Ava's Impossible Things, Dark Chocolate, Gemidos de placer, Tarzan, syn divočiny

Spojenci (Allied, 2016) - 60 %

Brad Pitt je skvělý, Marion Cotillard je výborná a Robert Zemeckis ví, jak má natočit scénu, která bude na první pohled esteticky zajímavá. Vlastně si vybral pro další film i zajímavý příběh, ale já jsem se do něj nějak nedokázal dostat a tahle jinak silná dramatická romance mě prostě nedovedla odrovnat.

Ava's Impossible Things (2016) - 50 %

Snímek je na první pohled trochu emocionálním vydíráním, které nemusí na diváky fungovat, ale na druhou stranu je to taková zvláštní fantaskní směska, kdy to, co se děje v představivosti, není úplně špatné. Ale s koncem to prostě končí a vy nějak nevíte, co si o tom myslet. Zaujalo mě to však a úplně bych film neodpálkoval.

Dark Chocolate (2016) - 60 %

Indický snímek, který má jen hodinu a půl? Ano, i takové se najdou. "Dark Chocolate" je jedním z nich a ukazuje nám v retrospektivě příběh jedné mrtvé dívky. Je to docela sexy, má to správný drive a k cíli to míří svižně. Za mě je tohle docela fajn ukázka toho, že Indové i ten thriller celkem umí, když se trochu snaží.

Gemidos de placer (1983) - 40 %

Nudný erotický film, který má několik zajímavých scén, z kterých by něco mohlo být, ale Jesús Franco se prostě moc bál a neukázal to, co by bylo možné považovat za zajímavější. Přitom k dispozici má hezké herečky. Ani nějak moc nekvituji snahu z tohohle erotického filmu udělat thriller. Nefunguje to.

Tarzan, syn divočiny (Tarzan the Ape Man, 1932) - 70 %

Ze začátku jsem si říkal, jestli si ze mě někdo nedělá srandu a tohle má být opravdu ten slavný film s Tarzanem, protože tu byla poměrně hrozná triková stránka, ale nakonec se ukázalo, že práce se zvířaty je tady ve skutečnosti velmi dobrá a třeba souboj se lvem vypadá nádherně uvěřitelně. Maureen O'Sullivan je ale příšerně uřvaná.

Silver Lode, Železná srdce, Zmizelá, Equalizer, Valmont

Silver Lode (1954) - 95 %

Výborný western, který krásně ukazuje, jak je možné skutečnou politiku (mccarthyovský strach z komunistů) přenést do westernu, a to tak, aby film fungoval jako kritika společnosti, ale zároveň samostatně, bez potřebných znalostí. Rozhodně jeden z málo doceněných westernů, které vyprávějí skvělý příběh, navíc v reálném čase, kde se krásně ukazuje lidská hloupost a předsudky.

Železná srdce (Fury, 2014) - 75 %

První recenze mě překvapily, že byly celkem negativní, ale mě se tahle bitva jednoho tanku nesmírně zamlouvala. Skvělé charaktery výborně zahrané vybranými herci, Brad Pitt, který si drží laťku pořád neskutečně vysoko, a navíc nesmírně věrohodně nasnímaná špína a bolest druhé světové války. Kdo je vlastně zrůda?

Zmizelá (Gone Girl, 2014) - 80 %

Když se v polovině filmu odhalí pointa, jeden by si myslel, že Fincher vystřílel zbraně, ale on je natolik dobrý filmař, že i tímhle krokem dokáže diváka zaujmout a nakonec mu předvést další temnou jízdu, která končí ještě temnějším finále. Film sledujete doslova každou minutu, protože musíte vědět, jak to dopadne. Ben mi zase jednou ukázal, že přece jen hrát umí, když chce.

Equalizer (The Equalizer, 2014) - 70 %

Skvěle zvládnutý akční film, kde exceluje Fuquaova schopnost skvěle scény zrežírovat, ale stejně tak i Denzelova schopnost celý film utáhnout. Je to přesně ten hrdina, kterému chcete fandit. Co mi opravdu vadilo, to bylo zmizení Chloë Grace Moretz ze scény na více jak hodinu. A není to jen proto, že tu holku mám velmi rád, je to i proto, že to ublížilo příběhu.

Valmont (Valmont, 1989) - 80 %

Hodně se mi tohle Formanovo pojetí líbilo, především i proto, jak je to odlehčené. Annette Bening je tu naprosto skvělá a Colin, který jde proti svému typu i proti typu postavy mi tu hodně sedí. Ten závěr vychází docela do ztracena, ale to nic nemění na tom, že jsem si film užil a zase si oživil tenhle oblíbený příběh.

Ztracený víkend, Klub rváčů, Ďáblův advokát, Památkáři, Objížďka

Ztracený víkend (The Lost Weekend, 1945) - 90 %

Výborná ukázka toho, jak je možné natočit film o alkoholikovi a podat ho skutečně tíživě, i když od začátku nevíte, že to tak bude probíhat. Ta postupná gradace je skvělá, stejně jako forma, která byla v některých chvílích použita. Scéna s netopýrem je skutečně tíživá. Je škoda, že se Hollywood v té době řídil kodexem, protože by mě docela zajímalo, jak by to skončilo, kdyby etický kodex neexistoval. I tak je to skvělý film.

Klub rváčů (Fight Club, 1999) - 100 %

Davd Fincher předvádí neskutečnou hru, která není jen v tom, jak je celý příběh skvěle vypointovaný, ale zejména v tom, jak je natočený. To, že herecké výkony jsou úchvatné, s tím se tak nějak počítá, ale to, jaké jsou využity filmové nástroje, různé nálety kamery, vkládání na první pohled nesmyslných záblesků, mozaika snů a reality. David Fincher je králem temného psychologického thrilleru a dokazuje to v podstatě každým svým filmem.

Ďáblův advokát (Devil's Advocate, 1997) - 75 %

Ale jo, ten rozjezd je pomalý a ten konec až nepříjemně špatný v porovnání s tím, co jsme doposud sledovali a jak se film jevil po stránce toho, co by mělo na konci být. Jenže ty herecké výkony, kterým jedinečně kraluje Al Pacino, jsou prostě dobré. Keanu Reeves se pro tuto roli hodil dokonale, ale ve srovnání je přece jen vidět, jak je Al Pacino skvělý. Některé scény jsou zde naprosto skvělé, například ta v metru nebo ta úvodní u soudu.

Památkáři (The Monuments Men, 2014) - 50 %

Nemůžu si pomoct, ale celou dobu jsem měl pocit, že hlavně šlo o to, aby se bavili tvůrci a herci, kteří se na tomhle podíleli a kteří jsou skutečně z první ligy, ale stejně tak jsem měl pocit, že se trochu zapomnělo na to, aby se bavil i divák. Ten název a základní zápletka vzbuzovali něco, co bylo divákovi dáno. Ale přesně to, nic víc. Forma celkem snadná, uhlazená, jednoduše jsem ale necítil nic navíc.

Objížďka (Detour, 1945) - 75 %

Když se něco pokazí, tak se to pokazí kompletně. Neúspěšný člověk se stává ještě neúspěšnějším, protože tomu tak náhoda chce. Že je to levný film, je poznat hlavně ve chvíli, kdy se nad tím trochu zamyslíte. Jinak ale výborná ukázka filmu noir se skvělými klasickými prvky tohoto žánru. Hlavně ty stíny a ten voice-over jsou výborné.

Tajnosti, Princ z Persie: Písky času, The Seafarers, Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem, A-Team

Tajnosti (2007) - 50 %

Hezké, české, no a to je tak všechno. Žena v krizi středních let, stejně tak i chlap, ale na toho je zaměřeno méně. Klasické lidské radosti a strasti, které nejsou ničím gradované. Je to pěkné, ale u toho to prostě zůstává.

Princ z Persie: Písky času (Prince of Persia: The Sands of Time, 2010) - 70 %

Gemma Arterton je typ, který dokáže rozzářit každý film, ale v tomhle případě mě přece jen dostala nostalgie po staré DOSové hře, kterou jsem hrál na počítači, který je dnes maximálně v muzeu. Jasně, tohle má přece jen blíž k novějším hrám "Prince of Persia", ale já tam cítil i závan té staré klasiky. Akční zábava, nic jiného, ale zabavila.

The Seafarers (1953) - 40 %

Snímek je opět nejvíce zajímavý tím, že je to snímek Stanleyho Kubricka, který byl navíc dlouhou dobu ztracený. Nadále se jedná o dokumentární film, ale již poslední. Tento je jako první v barvě, což nebyla podmínka dalších Kubrickových filmů, jejichž autor se zamiloval i do černobílé. Snímek je zaměřen na námořníky, na to, jak se na sebe musí spolehnout, jak je jejich život náročný, ale zároveň do určité míry krásný. Opět hodnota spíše historická, kdy Kubrick celkem zajímavě zkoušel, jak scénou udělat ten správný dojem, vyvolat ty správné emoce. Je to moc televizní, moc přehnané, ale ve své době to mohlo fungovat.

Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem (The Assassination of Jesse James by the Coward Robert Ford, 2007) - 40 %

Umělecký western je samo o sobě spojení, které bych považoval za oxymóron, než za cokoli jiného. No, nijak mi to tenhle film nevyvrátil. Srovnání s Terrencem Malickem je celkem na místě, protože tempo je podobné. Ano, strašně moc se skrývá pod povrchem, určitě je to skvost, jak říkají někteří, já jen mám pocit, že autoři chtěli udělat z westernu něco, čím není, a tak vůbec nenatočili western, ale umělecký životopis s podtextem. Mluvit o napětí se tady prostě nedá. Dominikův pohled na svět nechápu a ostatně ani nemám chuť pochopit. Docela bych věřil tomu, že původní román bude zajímavější čtení.

A-Team (The A-Team, 2010) - 75 %

Seriál jsem ve své době naprosto zbožňoval, protože ti chlápci byli skvělý borci a Mr. T prostě největší. Jsem rád, že se tvůrci vrací k těmhle parádním seriálům a pořád marně doufám, že se Richard Dean Anderson třeba někdy vrátí jako MacGyver, ale ne jen v krátké reklamě. Čtveřice A-Team se vrátila znovu jako naprosto parádní frajeři a je radost se na ně dívat. hlavně s tímhle obsazením. Film prezentuje podobný příběh jako "Parchanti", ale tahle čtveřice je prostě víc cool. Je jim nakopáno, ale oni se zvednou a jdou dál. Když vám parta sedne, tohle schéma se neomrzí.

Konzultant, Den Som söker, Dirty Wars, Disconnect, Kámoši až na dno lahve

Konzultant (The Counselor, 2013) - 50 %

Pánové Scott a McCarthy se snažili, o tom žádná, ještě víc se snažili herci - všechny známé tváře zde předvádějí naprosto skvělé výkony - ale nakonec je to přece jen scénář, který ve Scottově režii selhává. Je to místy hodně drsné, překvapivě i celkem úchylné, ale některé postavy se zjevují tak, jak scénář potřeboval, divák většinu času nemá vůbec tušení, o co vlastně jde. Celou dobu jsem si říkal, že jako kniha to může fungovat skvěle, ale u filmu prostě nemá divák čas se nad tím zamyslet. Budu si tu knihu muset někdy sehnat.

Den Som söker (2013) - 60 %

Na snímku je vidět, že si něco bere z temných kriminálek, kterým se na severu celkem daří, zároveň je zde ale snaha podívat se na žánr trochu jinak, spíše z toho citlivějšího, rodinného pohledu. Ženě umírají její adoptivní rodiče a ona chce zjistit, odkud skutečně pochází. Film v sobě má napětí, ale jako kdybyste pořád jen čekali. A pak je najednou konec a vy jste to, po čem jste toužili, ať už to bylo cokoli, nedostali. Přesto má film své kvality a nelze říct, že by nutil, nebo že by byl úplně slabý, o ničem.

Dirty Wars (2013) - 80 %

Netuším, jestli tyhle dokumenty, které se nám snaží ukázat, jak správná a čestná je válka proti terorismu, něco dokážou, ale jen ať se natáčí, jen ať se jich natáčí co nejvíc. Dokument odhaluje skutečnosti, které byste si nikdy nedali do souvislosti, skutečnosti, které by neměly být nikdy známé. Docela se divím, že novinář Jeremy Scahill je pořád naživu. Je ti dobře. Někdo se v tomhle hnusu musí vrtat a ukazovat nám, jak to vlastně funguje. Jasně, film by šlo udělat lépe, ale jeho vypovídací schopnost je pořád nezměrná.

Disconnect (2012) - 75 %
Jason Bateman si zase zahrál ve filmu, kde se kradou identity. Ale tentokrát je to film s vážnější notou. Také je to film mnohem lepší než "Z cizího krev neteče". Vlastně ani nejde moc tyhle dva filmy srovnávat. Internet je neskutečně silná zbraň. To znamená, že může ubližovat. Ve snímku "Disconnect" vidíme hned tři způsoby, jak může internet ublížit a všechny tři mají celkem tragické následky. Tohle je prostě moderní svět. Je jedno kolik máme technologií. Pořád se ženeme do záhuby anebo tak někoho postrkáváme. Svět kolem se mění, ale člověk zůstává pořád stejný. Celkem smutná konstanta, která je v tomhle případě hodně dobře zachycena.

Kámoši až na dno lahve (Drinking Buddies, 2013) - 80 %
Tak jo, celkem dlouho jsem si říkal, že tenhle snímek mě prostě nemůže dostat, ale nakonec se mu to povedlo. Je hezké vidět, když herci skutečně hrají a je vidět, že si svoje role užívají. Tenhle civilní styl mi hodně sedí a já jsem rád, že konečně vidím Olivii ve snímku, kde konečně vyniknou její schopnosti. Mimochodem Olivia a Anna v jednom filmu, to je skoro jako splněný sen. Obě jsou výborné, stejně jako Jake Johnson. Tenhle film stojí na hercích a ti ho táhnou do výšin, i když je to vlastně jen snímek o tom, jak se život někdy sere a někdy zase ne.

Podfu(c)k, The Details, M is for Malnutrition, Sune i Grekland - All Inclusive, The English Teacher

Podfu(c)k (Snatch., 2000) - 75 %

Guy Ritchie má prostě dar. Kromě toho, že má kolem sebe skvělé herce, tak je to i dar toho, že dokáže být akční, vtipný a navíc jeho filmy vypadají dobře. Má zajímavou kameru, zajímavý střih, ale především i dostatečně zajímavý scénář, který sice stojí na dialozích, ale divák se bude kochat i tím, co vidí, tedy akcí a děním. Asi by se dalo říct, že je to britský Tarantino, ale přece jen mám ještě pocit, že to je především film pro zábavu, který se zas nic tak komplikovaného nesnaží sdělit. To beru, je to fajn, ale abych tomu dal skutečně maximální hodnocení, to by chtělo víc.

The Details (2011) - 50 %
Když si myslíte, že mývalové, kteří se vám usadili na zahradě, jsou velký problém. Pak přijde nevěra, druhá nevěra, nechtěné těhotenství, prachy vyhozené do vzduchu. Toho zlého se najednou stane docela dost a je třeba řešit problémy pořádného charakteru. Jenže je to celé v takovém podivném duchu. Není to komedie, není to ani čisté drama, jako kdyby nebylo jasné, co si chce film vybrat, což se prezentuje v tom smyslu, že humor ani drama není využívané v tu pravou chvíli. Škoda, kdyby to možná byla větší šílenost, asi by to dopadlo lépe.

M is for Malnutrition (2013) - 85 %
Neskutečně profesionální kousek, který vznikl na Slovensku. A pak že to v našich končinách nejde. Skvělé gore, výborné zombie a do toho ještě dobrá pointa. Kdyby takhle vypadal každý hororový kraťas, který u nás nebo u našich sousedů vznikne, je to paráda. Že by Slováci našli cestu, jak dělat kvalitní horor s profesionálním lookem? Jen tak dál!
Posoudit můžete sami zde: http://vimeo.com/78136968

Sune i Grekland - All Inclusive (2012) - 30 %
"Účastníci zájezdu" na švédský způsob. A musím říct, že Švédům to rozhodně nevyšlo tak skvěle jako u nás. Postavy jsou neskutečně nepříjemné, jejich chování je prvoplánově idiotské, což nakonec vede k tomu, že se snímek stává neskutečně otravným a vy v blahé naději doufáte, že tohle je vlastně slasher a celá rodina na dovolené umře. Nestane se. Místo toho se budete muset spokojit se stupidní komedií. Není to jen doména Američanů.

The English Teacher (2013) - 50 %
Julianne Moore hraje velmi samotářskou učitelku, která v sobě má hodně citu. Ten se pokusí ventilovat ve hře svého bývalého studenta, který nemá jinak možnost uspět. Rozhodne se, že jeho poměrně kontroverzní hru chce uvést jako středoškolské drama. Je to komedie, která není moc vtipné, drama, které je až moc zlehčováno, a navíc je to všechno překvapivě předvídatelné. Když jsem se díval na Julianne Moore, měl jsem pocit, že by v "Hannibalovi" zvládla i roli Masona Vergera. Asi to není moc lichotka, ale stejně se mi ta ženská líbí. Jen by neměla nosit sepnuté vlasy.

Killing Them Softly (2012) - 60 %

Killing Them Softly (2012)

Když dáte k filmu, že v něm hraje Brad Pitt, většinou je to trhák. Ale není film jako film. I když spolupráce mezi Bradem Pittem a režisérem Andrewem Dominikem. Film "Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem" rozhodně stojí za zapamatování. Ale vlastně i snímek "Killing Them Softly" je takovým kouskem. Jen nesmíte očekávat, že to bude velkofilm, spíš takové menší herecké představení, které se doslova vyžívá ve skvělých krvavých efektech. Ano, je málo filmů, kde výstřel do hlavy vypadá jako skutečný, ale poslední dobou se takových filmů objevuje stále více. "Killing Them Softly" je snímek, který tohle zvládá dokonale.
"Killing Them Softly" je dílem, které je nevyrovnané. Má v sobě potenciál, má skvělé momenty, za které by mohl být skutečně adorovaný, ale většinou se ztrácí v šedi průměru. Co bych rozhodně vyzdvihl, to je vizuální zpracování. Jsou zde spíše studené barvy, šedé, které dodávají tu potřebnou atmosféru. Ale Dominik šel dál a místy vložil skutečně geniální nasnímání a zpracování scén. Dopravní nehoda zde vyznívá jako něco téměř krásného. Ne proto, abychom ji mohli obdivovat, ale proto, abychom se mohli kochat pomalými záběry, letící kulkou, tříštícím se sklem. tou nejlepší scénou je ale stejně scéna závěrečná, kdy Pittův proslov je prostě to, co vás uhodí nejvíc. S Obamou za zády mají jeho slova ten správný dopad.
Filmu dominují herecké výkony, které jsou na jedné straně civilní a ne zrovna takové, abych si je pamatoval, jsou zde pak tací, kteří prostě hrají první ligu. O Bradovi Pittovi už asi nikdo nepochybuje, ale skvělý je zde James Gandolfini, Richard Jenkins a nakonec i Ray Liotta něco hraje, i když na jeho roli je nejlepší ta nakládačka, kterou dostane. Opět se ukazuje, že moderní filmy prostě dokážou zachytit mlátičku jako skutečnou, reálnou, žádné uhýbání, ale pěkně pořádné rány a spousta krve.
Je škoda, že má snímek "Killing Them Softly" poměrně jednoduchou zápletku a s postavami se většinou nestačíte sblížit. Jenda pokerová hra, loupež a člověk, který to přijede vyřešit, protože právě tahle jedna loupež by mohla v místní ekonomice nadělat pořádné problémy. Mafie je mafie, viníci musejí pykat. To se na konec také děje. No, a to je všechno. Brad Pitt je ve svých scénách tím, co je drží nahoře, zajímá vás, jak jeho práce skončí. Ale pořád to není představení, které by vám vyrazilo dech. Je to spíš pomalý thriller, než zběsilá akčárna. I tohle má nakonec dopad na to, že dojmy z filmu rozhodně nejsou tak ohromné, jak se mohlo čekat a jak spolupráce Pitta a Dominika slibovala.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete Brada Pitta vidět jako zabijáka.

Hodnocení: 60% za drsné pojetí a některé promluvy, které skutečně stojí za to

Warrior, X, MS-1, Sibiř, 5x rychle a zběsile, 3x Stooges, 2x Spy Kids, 1x Víla, Kevin i Jeff a další

Project X (Project X, 2012)

Vyhoďte do vzduchu vlastní barák, pak konečně budete cool a lidi vás začnou brát. Klid, rodiče to vezmou v pohodě. Máma si pobrečí, táta vás bude v duchu tiše obdivovat. Navíc holka, co jste jí skoro podvedly je do vás stejně pořád zabouchlá - nejspíš proto, že je totálně vypatlaná. Kámoši se z toho dostanou, protože... No, dobře, ten závěr už je viditelná nadsázka, ale stejně. "Project X" má nulovou hodnotu jako film a stejně tak nulovou hodnotu jako příběh. Kdybych to srovnal třeba s filmy "Prci, prci, prcičky", které sázejí na stejné publikum, chybí tu všechno - zajímavý příběh, nějaký děj, postavy, které stojí za to, abyste jim fandili, nesnášeli je nebo prostě něco. Trojice, s prominutím, dementů, kteří uspořádají mejdan století, jsou opravdu nerdi až to pálí, pitomí jak zlomené tágo v rukou bezrukého baseballisty. Nebyl jsem schopen jim fandit, nedokázal jsem se vžít do jejich potřeby vytvořit obrovskou pařbu. Asi to bude tím, že jsem spíš introvertní typ, navíc něčeho podobného jsem se nezúčastnil nikdy a ani to nemám v plánu. Já vím, teď jsem zapšklý ubožák, co se naváží do mladých, kteří si chtějí užívat. Tak ať si užívají, ale jestli tohle jsou filmy, které nám mají něco říct, nebo nás dokonce pobavit bez toho, aby tam byl jeden dobře vystavěný, nebo alespoň skutečně směšný vtip, to mi připadá dost ubohé. Musím říct, že skoro lituji, že jsem do toho šel. "Found footage" kamera naprosto bez smyslu, hlavně když je zde klasický hudební pozadí jako v normálně točeném filmu. Nemá to žádné opodstatnění, prostě se to jenom snaží být strašně cool a pro mladé. Opravdu nikdy víc!
Kdy je na film vhodné kouknout: Když jste ve věku, kdy vám přijde naprosto přirozené jít večer ven, ožrat se, poblít se, vyspat se do kocoviny. A hned další večer to zopakovat.

Hodnocení: 20% za to, že je to prostě o ničem, tenhle film nemá co říct

Útěk z MS-1 (Lockout, 2012)

Na "Útěk z MS-1" jsem slyšel jenom samé špatné názory, ale musím říct, že jsem až tak zklamaný zase nebyl. Co taky v poslední době čekat od Luca Bessona? To si vážně ještě myslíte, že přijde s něčím legendárním, že nás ještě něčím odrovná? Já mu věřím, že chce dělat béčkové věci a jsem rád, že je natáčí. Nebavím se u nich nijak velkoryse, ale tohle se mi celkem líbilo. Guy Pearce v roli tvrďáka, která mu sedí. Hláškuje jak Spider-Man při nejlepším zhoupnutí, navíc celkem dobře sekunduje Maggie Grace, z které přece jen po "Ztracených" vyrostla celkem snesitelná herečka. Jejich konfrontace je na filmu to nejlepší. Abych ale naznačil něco z děje. Ve vesmíru je stanice, která je ve skutečnosti vězením, kde jsou ti nejodpornější zločinci drženi ve stázi, nebo podobném stavu. Prezidentova dcera (Maggie Grace) se na stanici vydá, protože chce změnit, jak to tam chodí. Dojde ke vzpouře a ona se stává velmi cennou kořistí. Guy Pearce, který je křivě obviněn z vraždy svého přítele, má být na stanici dopraven jako vězeň. Situace se mění, a tak je Pearce tím jediným zachráncem, který může prezidentovu dceru dostat zpátky živou. Čekejte hromadu klišé, provařených motivů a ubohých záporáků. Jestli se něco nepovedlo, tak jsou to skutečně to špatní, protože jsou nudní asi jako posádka "Con Air" pod uspávacími drogami. Ne moc silnými. Akce není zase tolik, jak by se mohlo na první pohled zdát. Film přesto plyne celkem svižně, a když se smíříte s tím, že nedostanete nic nového a vlastně ani nijak výpravný film, spíš komorní podívanou, je to snesitelné. Jen nevím, proč to šlo do kin. Holt Besson si umí zajistit, aby jeho filmy šly na velká plátna.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když snesete jakékoli akční sci-fi.

Hodnocení: 45% za to, že je to zajímavé prostředí a Guy Pearce celkem dobře hláškuje

Útěk ze Sibiře (The Way Back, 2010)

Ten příběh zní jako stvořený pro filmové plátno. Z jednoho sibiřského gulagu se rozhodne utéct skupina vězňů různých národností. Před sebou mají stovky, možná tisíce mil nehostinné krajiny. Ledová Sibiř, nehostinná poušť Gobi, ohromné štíty Himalájí. Nevybavení, bez pořádného jídla, které by vydrželo déle, nemocní a podlomení se vydávají na neskutečnou cestu. Je jasné, že nepřežijí všichni. Vlastně hned od začátku víme, že přežijí pouze tři. Jak nám říká úvod, pouze tři lidé přešli hory a dostaly se na svobodu. ano, příběh je natočen podle skutečné události. Je to jedno z těch lidských silných dramat, kdy jedinec dokázal to, co by se nikdo jiný, kdo by nebyl v tak zoufalé situaci, nikdy neodvážil. Ne za takových podmínek. Je to velkolepé ve své malosti. Jenže Peter Weir (Truman Show nebo Master & Commander: Odvrácená strana světa) si většinou dává dost načas, než natočí něco nového, ale většinou to pak stojí za to. Ani v tomhle případě nestřelil úplně vedle, ale myslím si, že putování strádajících mužů a jedné dívky by bylo možné natočit ještě o něco drsněji, aby se na diváka více přenesla nemožnost celé poutě, skutečnost, že prostě všichni nedojdou, že všichni vědí, že někdo z nich ještě umře. Takhle jsou zde nádherné záběry na úžasné přírodní scenérie, hraje se na city, ale šlo by to přece jen udělat méně patetické a ještě o něco více lidsky. Nutno říct, že toho patosu zase není tolik. Mohlo ho být o hodně víc.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi pravdivé lidské osudy, které ne vždy končí dobře.

Hodnocení: 60% za to, že je to zajímavý příběh, který nám přibližuje historii, ale je to podáno poměrně bezpečně

Rychle a zběsile (The Fast and the Furious 2001)

"Rychle a zběsile" už je v podstatě akční klasika, navíc jedna z nejdelších sérií, která se v žánru stále drží na vrchu, navíc s novými díly nabírá i na kvalitě. Je zajímavé, že až pátý díl je hodnocen ze všech nejvíce. Série udělala hvězdu z Paula Walkera, který si to nezaslouží, ale budiž, tak to prostě je. Vin Diesel už nepotřeboval, aby z něj někdo hvězdu dělal, ten chlap jí ze sebe udělal, aby si status sem tam zabil nějakou pitomostí jako "Ochránce". Je však pravda, že "Rychle a zběsile" mu v kariéře ještě pomohlo. Film je zajímavý hlavně proto, že spojuje docela dobrou akci s celkem zajímavým příběhem. Paul Walker hraje policistu a má děsivě modré oči. I divák si však velkou část filmu myslí, že Paul je ve skutečnosti frajer jako ostatní, ale není tomu tak. Potřebuje se dostat na kobylku zlodějům aut. Podle všeho, vůdcem zlodějů by měla být právě postava hraná Dieselem. V tomhle směru zůstává i divák napjatý, protože si není jistý, jestli tím zlodějem skutečně je, nebo není. Díky tomu, že byl film první, byl nový a dalo se mu skočit na špek. Akce stála za to, navíc pro milovníky rychlých automobilů to byl naprosto dokonalý film. Já oceňuji snahu, navíc musím říct, že poté, co jsem si dal všech pět filmů během tří dnů - ať žijí DVD boxy - přišel jsem sérii docela na chuť. Ale Paula Walkera kvůli tomu nezačnu mít rád.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete podívat na pěkná auta, hezké holky a drsné chlapy.

Hodnocení: 50% za to, že to byla dobrá jízda a ještě to mělo nějaký příběh

Rychle a zběsile 2 (2 Fast 2 Furious, 2003)

Podruhé se nás Paul Walker snaží přesvědčit, že umí hrát a dokonce ještě umí řídit auto. Tentokrát neměl na pomoc Vina Diesela, který se přesto stal maskotem série, už jen proto, že se hned v dalším dílu, "Rychle a zběsile: Tokijská jízda", znovu vrátil. Jako parťák ale Walkerovi posloužil starý známý, respektive jeho starý známý. Objevuje se odnikud, ale podle všeho má s Walkerovou postavou docela dlouhou minulost. Je to pořádná scenáristická berlička, ale dá se to zvládnout. Nebo by se to dalo zvládnout, kdyby se film tak děsivě nesnažil být cool a chtěl diváka zarazit do sedačky výbornými vtipy. Tady jsem trochu ironický, protože hláškám se nějak daří narážet na útesy a tříštit se. Příběh je docela podobný tomu, co jsme viděli v prvním filmu. Jde zase o zločince a snahu je dostat pomocí toho, že se bude hodně rychle jezdit v hodně drahých autech. Podruhé už je to docela nudné a hlavně nezajímavé, protože film nepřináší nic nového. Je to škoda, ale i když se mohlo zdát, že s druhým dílem je série zabitá, nakonec se jí podařilo hned třetím dílem resuscitovat, i když nutno říct, že dost zvláštním způsobem. Na závěr bych chtěl konstatovat, že pořád nemám rád Paula Walkera.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete slyšet Paula Walkera, jak říká "bro". Několikrát!

Hodnocení: 30% za to, že už to byla jenom jízda se špatnými efekty a postrádalo to příběh

Perfect Days - I ženy mají své dny (2011)

S "Perfect Days" mám jeden základní problém - viděl jsem je nejprve na divadle. Nikoli v režii Alice Nellis se Zuzanou Bydžovskou v hlavní roli, ale v Jihočeském divadle, kde si hlavní roli zahrála Věra Hlaváčková, což vám asi moc neřekne, ale s klidem můžu konstatovat, že jsem se u představení velmi dobře bavil, protože herecké výkony byly výtečné, navíc na divadle přece jen vypadají příběhy lépe, hlavně pokud jsou pro divadlo primárně určeny. Podobný pocit jsem měl například z "Boha masakru", který nebyl v Polanského verzi špatný, ale pořád se jednalo více méně o divadelní hru přenesenou na plátno, kde divadelnost byla potlačena ve smyslu menších gest, i když ani v tomhle případě se nejednalo o velký rozdíl. Původní hra byla dobrá, dobrý byl i film. V případě "Perfect Days" to úplně neplatí. Na plátno se nepodařilo přenést příběh tak, aby zůstal stejně vtipný. Není to ale proto, že by Chýlková nebo Sokol hráli špatně, naopak, jsou výteční, například v porovnání s otravným Kleplem prostě vynikají. Kotek je na pomezí toho, aby ho člověk nesnášel nebo si ho oblíbil. S novým sestřihem, který mu hlavní postava vykouzlí, vypadá více teple než celý Sokol. Problém u filmu je v tom, že je trochu roztahaný a nějak se díky tomu nedaří vtipy gradovat tak, aby skutečně vyzněli zábavně. Usmějete se, ale za břicho se popadat nebudete. Přesto se jedná o dobré převedení hry na plátno, které určitě neurazí. Navíc, téma je velmi aktuální, hlavně tedy pro ženy.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vám tikají biologické hodiny.

Hodnocení: 60% za to, že na divadle z toho má člověk mnohem větší zážitek

Rychle a zběsile: Tokijská jízda (The Fast and the Furious: Tokyo Drift, 2006)

Máme tu třetí díl, kterým se "Rychle a zběsile" vrátilo v lepší kvalitě. Navíc zde chybí Paul Walker, čímž si umně získal plusové body. Za tohle ho mám opravdu rád. Už ne tolik za to, že se ve čtvrtém díle opět vrátil. Kdybych měl snímek "Rychle a zběsile: Tokijská jízda" přirovnat k jinému filmu, rozhodně by to byl "Karate Kid". Příběh je vystaven skutečně velmi obdobně. Problémový kluk (mladík) Sean se dostává do Japonska, aby se zde napravil. Jenže se dostává k autům. Hned první závodem ukazuje, že na místní šikmooké borce jednoduše nemá a že se bude muset spokojit s rolí outsidera, alespoň pokud se závodění týká. Jenže pak přichází jeho mentor, který mu věkově není tak vzdálený, jako byl pan Miyagi malému Danielovi. Tenhle mentor má ale peníze a auta, v kterých nechá Seana jezdit. Nejprve proto, aby mu je zrušil, později i s tím, že se opravdu něco naučí. Film tak jednoznačně směřuje k velkému finále, kterým je turnaj v karate. Vlastně ne, to jsem se nechal malinko unést. Film směřuje k tomu, aby došlo k finálnímu zúčtování, při které musí Sean samozřejmě vyhrát. Je to jednoduchá zápletka, která se liší od předchozích dvou snímků "Rychle a zběsile". V jednoduchosti je ale síla a série dostala nový náboj. Sice se v dalším díle vrací k zajetému, ale Justin Lin ukázal, že mu série bude sedět. Hlavně proto, že mu jde skvěle akce a závody v jeho podání jsou prostě výborné. Rozhodně rozdíl oproti vyčpělé dvojce. Když tomu dáte šanci, skousnete i čtvrtý díl, abyste si počkali na nejlepší pětku. Nebo mám říct zatím nejlepší?
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi film "Karate Kid" a chcete vědět, jak to vypadá, když ten kluk nedělá kung fu ani karate, ale jezdí v závodním auťáku.

Hodnocení: 40% za to, že to má o dost lepší drive než dvojka

The Three Stooges (The Three Stooges, 2012)

Odsoudit "The Three Stooges" by bylo velmi jednoduché. Humor se může zdát debilní, jednoduchý a místy dokonce hloupý. Neustále sledujeme tři chlápky. Jeden druhé dva mlátí za cokoli, druzí dva jsou přihlouplí, ale přitom vydávají skvělé zvuky a dělají zajímavá gesta. Jsou to jinak ale pitomci k pohledání, a to se vším všudy. Problém ale není v tom, že má film debilní humor, problém je v tom, že mladým bude přesně takhle připadat. "The Three Stooges" není nic jiného než snaha přenést grotesku do současnosti a natočit ji v barvě a se zvukem, ale se zachováním dřívějších postupů. Nejedná se o převedení těch nejlepších grotesek, ale spíše formátu. Forma je pak v tomhle případě lepší než obsah. V podstatě se jedná o dokonalou grotesku. A právě z toho důvodu nebude fungovat. Humor prostě není vtipný. Člověk se nebude smát tomu, jak jeden dostane do koulí, druhý uklouzne na banánové slupce, apod. The Three Stooges byla skupina, která působila od roku 1930 do roku 1971, kdy sestava se měnila, ale pouze v postavě Curlyho (střídali se různí herci s různými jmény), Larry a Moe zůstávali stejní. Jejich poznávacím znamením byly blbé účesy a jednoduchý humor, který šel místy až do absurdity. V nové podobě se "The Three Stooges" celkem podobají svým předobrazům, ale až natolik, že jejich obličeje a účesy jsou tak pitomé, že se to člověku musí protivit. Nejsou to hrdinové, které by si člověk zamiloval. Jejich humor není originální, v některých případech je vidět, že se scénáristé inspirovali v komice Jima Carreyho, ale rozhodně se nedostali na takovou úroveň. Bratři Farrellyové vzdali hold u nás nepříliš známé skupině, natočili moderní grotesku a neuspěli. Tohle prostě není něco, co se bude mladým líbit, ale já prostě musím vyzdvihnout formu, která je prostě dokonalá. Navíc skvělé zvuky, skutečně groteskní, v tomhle smyslu to stojí za to. A to zrovna nejsem typ, který grotesku vyhledává.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vám vážně vůbec, ale opravdu vůbec nevadí nablblý groteskní humor.

Hodnocení: 40% za snahu předvést grotesku dnešnímu divákovi

Strom života (The Tree of Life, 2010)

Kritici budou tvrdit, jak moc je tenhle film osobní a zároveň velkolepý, jak ukazuje filmové umění v jeho prapůvodní podobě, že je to další podobný film po "2001: Vesmírná odysea". Jenže - bohužel - je to také slátanina, na které Malick pracoval roky života. Pravda, on na každém svém filmu pracuje neskutečně dlouho, ale v tomhle případě prostě není výsledek tak dobře vidět. Příběh je zde pomíjivý, také není nijak komplikovaný. Vlastně je to o dospívání jednoho kluka v rodině, kde to nemá úplně jednoduché. Hlavně díky postavě otce, kterého výborně ztvárnil Brad Pitt, což je asi největší deviza filmu. Není v klasicky kladné roli, ale naopak, hraje uvěřitelnou postavu, která má světlé i tmavé stránky. Zbytek filmu je... Já nevím. Někteří budou říkat, že je to filosofické tápání nad našimi vlastními životy, já zase říkám, že se Malick až moc zamýšlel nad tím, odkud vlastně pocházíme a kam směřujeme. Z tohoto meditování pak vyšla podivná skládanka, která v jedno chvíli připomíná skvělé retro drama, ve chvíli druhé pal "Putování s dinosaury", aby se nakonec proměnila v ódu na klasickou hudbu. Co mě nejvíce potěšilo, tak začlenění Smetany. Po prvních tónech jsem tomu nechtěl věřit, ale "Vltavu" si prostě s ničím jiným nespletete. Tak nádherná skladba je prostě jedinečná. Malick tedy navíc není originální, ale představuje moderní popkulturní dílo, které se chce tvářit jako výtvor velkého umělce, který si řeší své mindráky z dětství a dospívání. Kdyby to narval do trochu přístupnější formy, možná by oslnil i diváky v širším rozsahu. Ale jak se brání zastánci filmu, tohle je opus pro otevřené hlavy. Myslím si, že otevřená hlava jsem, ale to bych také mohl hledat božský význam v každém zaschlém plivanci.
Modlím se za to, aby jeho další filmy byly přece jen více dějové, méně alternativní a více zajímavé.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že budete dvě hodiny koukat na umění.

Hodnocení: 50% za to, jak strašně umělecké to je

Rychlí a zběsilí (Fast & Furious, 2009)

Počtvrté a... No, není to úplně ono. Kromě toho, že se vrátil Vin Disel, který měl už malé cameo na konci třetího dílu, vrací se i můj neoblíbenec Paul Waker, který trochu zestárnul, ale ženám se přesto pořád musí líbit. Takový ten hollywoodksý kocour, který si na něco smysluplnějšího moc nesáhne. Tohle rozhodně není Brad Pitt, který se dokázal ze škatulky vymanit. Proměnil se v charakterního herce. Paul Walker je ale přesně ten typ, který se hodí pro "Rychle a zběsile". Spolu s Vinem Dieselem tvoří osvědčenou dvojici, která   si to musí ve čtvrtém filmu vyříkat a vyřešit problémy s minulostí. Koho vlastně hraje Paul Walker, to není jasné. I když se postava jmenuje pořád stejně - Brian O'Conner - pokaždé je za někoho jiného. V prvním filmu policista, ve druhém osoba, která stojí na hranici zákona, aby se ve čtvrtém filmu proměnil v agenta FBI. Nebuduřešit, jak se k práci dostal, co je důležitější, to je fakt, že má spadeno na drogového barona, jehož může dostat pouze za pomoci Vina Diesela a hlavně rychlých aut. Líbí se mi, jak se pořád daří tvůrcům omlouvat, že vlastně aut není potřeba, problémy by se daly řešit jinak, ale očividně v Americe jsou závody velmi populární, a když má průměrný Američan konflikt s jiným průměrným Američanem, prostě si dají závod, a kdo vyhraje, ten má v konfliktu také pravdu. Asi jsme ještě sto let za opicemi, že tohle u nás doposud ve větším nemáme. Příběh mě hodně zklamal, ale když dojde a závody, Justin Lin prostě jede na raketě.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete ještě dát šanci Paulu Walkerovi, který je přece jen dost špatným hercem.

Hodnocení: 35% za to, že se vrátil Vin Diesel v celkem obstojné formě

Spy Kids 3-D: Game Over (Spy Kids 3-D: Game Over, 2003)

Co se musí na filmu ocenit, to je rozhodně fakt, že nás Rodriguez nijak nenapíná a rovnou nás - ani ne po deseti minutách - vtahuje do akce. Co musím ocenit jako druhé, to je fakt, že se Rodriguez vydal cestou videoher a Juniho Corteze do jedné takové rovnou hodil. Jako fanoušek starých videoher a her na Gameboy rozhodně proti něčemu takovému nemám nic. Provedení je také velmi dobré, což jen umocňuje onen 3D dojem. Docela by mě zajímalo, jak by to vypadalo dnes ve 3D kině. Asi si ale nechám zajít chuť. Robert Rodriguez nepředvedl nijak skvělý scénář. Nechal se hodně inspirovat videohrami a do nich zasadil příběh, ve kterém Juni chce zachránit Carmen, která v jedné takové počítačové hře uvízla. Jedná se o velmi návykovou hru, kterou stvořil Toymaker v podání šíleného Sylvestera Stalloneho. Pak už následuje jenom zajímavá video hra, kde jsou postavami skuteční herci, sem tam to má drive, sem tam je to nuda. Na konec se ale moc nevyplatí čekat, protože je děsivě patetický. Rodriguez miluje svou rodinu. Však má také pět dětí. Patetické provolávání "Rodina!" na konci je spíš trapné než heroické. Trochu ironií osudu je skutečnost, že se Rodriguez po osmnácti letech manželství rozvedl, a to ještě před tím, než se ven dostal čtvrtý díl jeho závratné a postupně vyprázdněnější a vyprázdněnější rodinné série.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když už nevíte, na co jiného se podívat, a chcete vědět, co málem zničilo kariéru George Clooneyho.

Hodnocení: 30% za to, že je to celkem graficky zajímavé

Spy Kids 4D: Stroj času (Spy Kids: All the Time in the World in 4D, 2011)

Alexa Vega a Daryl Sabara už přece jen trochu vyrostli, a tak museli přijít noví dětští špióni. Jejich nevlastní matkou je Jessica Alba, sama špiónka, která dokáže ještě před porodem zvládnout hodně náročnou akci. Dobře pro ni. Jenže děti si ji prostě moc neoblíbili. Hlavně nevlastní dcera. To se ale změní ve chvíli, až děti zjistí, že je špiónkou a že vede zajímavý život. Jesica Alba hraje Marisu Wilsonovou, za svobodna Cortezovou. Ano, je to sestra Corteze, kterého si zahrál Antonio Banderas. Na něho se v tomhle filmu nedostalo, ale za to se objeví staří známí, tedy v úvodu zmiňovaní Sabara a Vega. Skutečně zestárli. Je to na nich vidět a už nejsou tak roztomilí. Přece jen, je to osm let od posledního filmu. Nehrají tedy prim, ale jejich roličky potěší. Což je asi tak všechno. Mluvící pes je klišé, docela chybí i camea známých herců, ale člověk se nemůže divit, že se na to Rodriguezovi vykašlali. Kvalita se naprosto vytratila, nějaké ty efekty nepotěší, nemají čím. Příběh je recyklací toho, co jsme viděli dříve, to, že se zde trochu hraje s časem, to nemá žádný hlubší význam. Ani nevím, jestli mám říkat, že je škoda, kam se série dostala. Ona zase tolik nadějí na úspěch neměla.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že film s Jessicou Albou nemůže být až takový průser.

Hodnocení: 20% za to, že už je toho opravdu moc a moc už se na to nedá koukat

Rychle a zběsile 5 (Fast Five, 2011)

Do pětice všeho dobrého. A ono to překvapivě všechno dobré skutečně bylo. "Rychle a zběsile" ve svém pátém díle dosáhlo pomyslného vrcholu, zbývá pak otázka, jestli je ještě kam stoupat. Co je na vině úspěchu? Prvním faktorem je návrat všech starých známých, včetně těch, které se od prvního nebo druhého dílu neobjevily. Druhým faktorem je skutečnost, že Paul Walker dostává trochu méně prostoru a je navíc snesitelný. Ale pořád ho nemám rád. K osvědčené skupině se přidal Dwayne Johnson, kterému pořád radši říká Rock. Dohromady to funguje. Film stojí na parťáctví, hláškování a pořádné akci. Konečně se úplně upustilo od závodění, alespoň v tom smyslu, že se dva borci postaví na start, vyjedou, a kdo dojede první, něco vyhraje, ať už je to něco cokoli nesmyslnějšího. Akce se zde využívá pro honičky v ulicích slumu v Brazílii (trochu připomíná "Mizery II", anebo k tomu, aby došlo ke špičkové loupeži. Trochu ve stylu "Dannyho parťáků", ale rozhodně ne s takovým důrazem na plánování. Přesto všechno vychází dokonale. Vin a Dwayne jsou nasvalení, Paul Walker se nám usazuje, a poté, co si zkusil policistu, agenta a něco mezi tím, konečně se dostává na druhou stranu zákona, kam stejně patří. Je to dlouhý film, ale dobře se na něj dívá. Nikdy jsem sérii nevyhledával, ale když už jsem se na ni rozhodl podívat, jsem rád, že prozatím končila právě takhle. Jsem docela zvědavý na šestku.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete zkusit Rychle a zběsile vs Dannyho parťáci a přesvědčit se, že si Dieselova muskulatura nijak nezadá s tou Rockovou.

Hodnocení: 60% za to, že série dostala nový náboj, jede kupředu a akční scény jsou skutečně vydatné

Ocelová pěst (Real Steel, 2011)

Asi budu za trapáka, ale mě se tenhle film prostě líbil. Nečekal jsem od něj, že dostanu vysoce povznášející filosofický zážitek, ani že budu jakkoli umělecky naplněn. Hugh Jackman si sice střihl "Fontánu", kterou považuji za výrazně lepší než v tomhle příspěvku recenzovaný film "Strom života", ale "Ocelová pěst" se od počátku rozhodně nejevil jako umělecky ambiciózní snímek. Nic takového také nedostaneme. Je to blockbuster, který nás chce ohromit vizuální stránkou, což se docela daří, protože souboje robotů jsou bezvadné, a zároveň nám chce prezentovat jeden nenáročný, jednoduchý a až příliš hollywoodský příběh. Charlie je ztroskotanec, bývalý boxer, který se musel trochu přeorientovat. V blízké budoucnosti nechtějí lidé vidět boxující lidi, z kterých by cákala krev, ale boxující roboty. Zvláštní, ale budiž. Box robotů je hudbou budoucnosti a Charlie se musel stát zápasníkem, tedy tím, kdo ovládá robota v ringu. roboti zde nejsou nijak polidšťováni, ale v podstatě se jedná o takové zmenšené "Transformers". Charlie je sice možná ztroskotanec, ale ztroskotanec, který zjistí že má syna, který mu překvapivě může pomoct a udělat z něj skutečného šampióna. Nebojte, krve se zde nedočkáte, takže můžete na film bez problémů s dětmi, kteří budou mít radost, že z toho ošklivého starého robota, co není vůbec pěkný, se možná stane šampión šampionů.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte chuť na trochu boxu bez krve.

Hodnocení: 60% za to, že je to jednoduché, přímočaré a stejně krásné

Musíme si promluvit o Kevinovi (We Need to Talk About Kevin, 2011)

"Musíme si promluvit o Kevinovi" je rozhodně... zajímavý film. Problém je ten, že je rozdělen do tří fází. První fáze je v tom, kdy se snažíme zapadnout do příběhu, přijmout na první pohled nesystematický styl vyprávění a zkusit odhadnout, o co tady asi půjde. Druhá fáze začíná tím, kdy už víme, o co asi půjde, a sledujeme, jak se drama rozvíjí, nabobtnává a houstne. Jenže po nějaké době se to zlomí a následuje třetí fáze. Třetí fáze je čekáním na to, co vlastně Kevin provedl. Tohle čekání je zdlouhavé, a to, co bylo doposud zajímavým soubojem mezi matkou a synem, se mění ve zdlouhavé vyčkávání na konec. Je to škoda, protože příběh, který se nám postupně odkrývá, je silný. Matka v podání stále více androgynní Tildy Swinton má problémy se svým synem, který místy připomíná Damiena z "Přichází Satan!". Deptá svou matku, která to nese velmi těžce a propadá se do stavu, který rozhodně nejde nazvat šťastným. My už od začátku víme, že Kevin něco provedl. Na to, co provedl, pak divák čeká celý film. To zjištění není tak silné, jak by mohlo být, protože film nás na to celou dobu připravuje. Přesto je to film, který na vás dopadne. Člověk se snaží, ale všechno prostě nedokáže ovlivnit. Jako kdyby v některých z nás skutečně rostlo zlo naprosto nekontrolovaně.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vás partner/ka nutí mít děti a vy ho/jí chcete přesvědčit, že to není dobrý nápad.

Hodnocení: 50% za to, že je to pořádně depresivní

Saxána a Lexikon kouzel (2011)

"Dívka na koštěti" je prostě klasika. Výborný příběh, skvělí herci a navíc ta chytlavá písnička, která když se vás chytí, tak nepustí. Od natočení filmu uběhlo hodně vody, konkrétně 40 let. Přesto se Václav Vorlíček rozhodl, že natočí pokračování. Možná čekal moc dlouho, možná prostě zaspal. Je ovšem pravda, že se o pokračování pokoušel déle. Nakonec to ale vyšlo až v roce 2011, kdy samotný film se vytvářel velmi dlouho, hlavně proto, že obsahuje obrovské množství digitálních efektů. Nutno říct, že efekty nejsou až tak špatné, ale pravdou je, že se prostě do filmu nehodí. Digitální a reálná složka nefungují dohromady. Digitální postavy vypadají až příliš uměle. To, co má ten skrček na obličeji, a co by očividně měly být vousy, se tváří jako nějaká čmáranice. A to není jediné. Hezké je, že se vrací staré postavy, smutné je, že jsou zde velmi málo. Saxána v podání Petry Černocké má minimum prostoru, a díky bohu za to, protože očividně zapomněla hrát. Jan Hrušínský hrát umí, ale ani on nemá prostor. Nejvíce ho pak dostane malá Saxána a také teta Irma v podání Jiřiny Bohdalové, která na sebe strhává pozornost. Nevím, jestli je to míněné pouze v dobrém smyslu. Spíš ne. Jako propagátor komiksu nesmím opomenout, že se ve filmu objevuje komiks kreslený Jiřím Grusem. Tenhle autor se dá poznat snadno, jeho styl je jedinečný, i když v tomhle případě se hodně blíží Saudkovi. Jinak ale "Saxána" jednoznačně zklame. Špatný příběh, špatné dialogy, hloupé postavy, nepěkné digitální triky a dohromady jedno z nejhorších pokračování co jsem kdy viděl. Navíc mi prostě chyběl pan Menšík.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když jste bezmezní fanoušci českého filmu a nic vás nezastaví, abyste viděli všechno, co u nás vyjde.

Hodnocení: 20% za to, že je mi líto, jak moc uvadl tenhle krásný pohádkový příběh

Dilema (The Dilema, 2011)

Proč musí být přípitky, které jsou většinou pronášeny v amerických komediích tak trapné? Asi ano. Jediný přípitek však není problém snímku "Dilema", problém je totiž celý film. Ron Howard zase ukázal, že není všechno zlato, co se třpytí, a i když obsadil celkem zajímavé herce, kteří mají komický potenciál (Vince Vaughn a Kevin James), ani jeden není využit. Vincovi v posledních letech trochu dochází dech a tady už je naprosto nevtipný. Kevin James je zase položen do role, která není zajímavá, a když už, nemá komickou, ale spíše dramatickou rovinu. Docela se pak nabízí otázka, proč je snímek vlastně označován za komedii. Není komický. To, že Vaughn padne na nějakou jedovatou kytku a naskáčou mu boláky, to není vtipné. Na víc jsme něco podobného viděli v "Hitchovi", kde to přece jen docela vtipné bylo, hlavně se tam celkem přehánělo, i když šlo o alergii. O čem film je? To je právě ten kámen úrazu. Dva kamarádi mají manželky, všichni čtyři se scházejí, jeden chlap načapá ženu toho druhého s někým jiným. Celou dobu pak jde o to, jestli to má tomu druhému poradit nebo nikoli. Co pro to Vaughn dělá je nesmyslné. Navíc hned na začátek zarazí, proč má takový film, zrovna s tímhle námětem, téměř dvě hodiny? Je jasné, že nebude každá minuta skvělá. Rozhodně není. Snímek hodně nudí, což je zásadní problém, a i když herci krásně pláčou, nebo se překotně snaží o nějaký ten groteskní vtip, neděje se nic tak zajímavého, aby to v divákovi vyvolalo jakékoli emoce. Opět jedna příšerná tragikomedie, která postrádá komedii i zajímavý dramatický prvek. Mluvit pak o nějakém buddy movie je naprosto zbytečné. Sandlerovi s Jamesem to jde mnohem lépe.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět komedii bez humoru a drama bez emocí.

Hodnocení: 30% za to, že to není ani vtipné, ani příliš dramatické, Vince je hrozný, Kevin upozaděný a celé je to příliš dlouhé

Warrior (Warrior, 2011)

Začínám mít vážně pocit, že není možné natočit špatné boxerské filmy. Z poslední doby je jich možné jmenovat několik. "Million Dollar Baby", "The Fighter" anebo "Rocky Balboa". Ani jeden není vyloženě špatný, každý má v sobě něco, co z něj dělá naprosto jedinečný zážitek. Nejinak je tomu v případě filmu "Warrior", kde sice nejde o box, ale o bojová umění, rozhodně má film však blíže k boxerským filmům, než nějakým karate či kung fu béčkům. Zápletka zní trochu provařeně. Dva bratři, kteří mezi sebou nemají nejlepší vztah, se chtějí dostat na velmi dobře placený turnaj. Každý má své dobré důvody. Jeden se spojí i s otcem, který se na ně v mládí vykašlal, ale chce ho pouze jako trenéra, nic jiného ho nezajímá. Chce vyhrát a jeho otec je nelepší. Druhý potřebuje oddlužit rodinu, a tak se z praxe učitele fyziky vrací do klece ringu, kde si chce trochu přivydělat. Je to jediné co kromě učení umí. Film trvá více jak dvě hodiny, ale rozhodně jsem se ani chvíli nenudil. Kromě toho, že jsou zápasy celkem dobré, i když nijak převratné, je to hlavně proto, že herci zde mají skutečně doslova koncert. Nick Nolte a Tom Hardy jsou skvělý a v jejich společných scénách se jen divíte, jak to dokonale funguje, i když tedy rozhodně nesledujete scény plné lásky. Boxerské filmy jsou vždy o hereckých výkonech. Tohle byla prostě nádhera sledovat. Doufám, že časem přijde zase něco podobného.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět silné boxerské drama. "The Fighter" byl skvělý, ale tohle je ještě lepší.

Hodnocení: 80% za to, že jsem dostal skvělý sportovní zážitek podtržený výbornými hereckými výkony - Hardy a Nolte jsou neskuteční

Jeff, který žije s mámou (Jeff, Who Lives at Home, 2011)

Mám své oblíbené herce. Kdo je nemá? V poslední době jsou to dva - Tom Hardy, který se skvěle předvedl ve výše recenzovaném, a Jason Segel, kterého považuji nejen za skvělého herce, ale především pak i za skvělého scénáristu. Mluvím o žánru komedie. V případě filmu "Jeff, který žije s mámou" poznáváme pouze jeho herecké kvality, které rozhodně jsou na úrovni. S filmem je jeden drobný problém. Rozhodně to není třeskutá komedie a Jeff, i když je v názvu filmu, není tak úplně hlavní postavou, ale určitým katalyzátorem, který výrazně ovlivňuje události, které se dějí jeho matce a jeho staršímu bratrovi. Susan Sarandon je záruka jistoty, což platí i v tomhle případě, Ed Helms je místy stejně otravný jako v sérii "Pařeb". Co se dá film vytknout, to je jeho prázdnota. Chvílemi, jako kdyby se skutečně vůbec nic nedělo, jako kdyby loď scénáristů najela na pevninu a oni nevěděli, jak s ní pohnout. Pomalé tempo je snad v souladu s Jeffovým životem. Jeff je flákač, který nemá pořádnou práci, je pořád zhulený a snaží se žít podle "Znamení". Ano, mluvím o tom filmu od M. Night Shyamalana, který Jeffa ovlivnil. V celém svém životě se snaží vidět znamení, která ho někam dovedou. Dostáváme se tedy na klasiku, že hrdina se na konci polepší, stan se lepším. Ta cesta není nezajímavá, ale jak říkám, je trochu nudná. Finále pak nějak nezapadá a na úplném konci přichází trochu zklamání. Bez dobrých herců by se film nikam nedostal. Za Susan a Jasona palec nahoru, ale jinak nic, co vás donutí k slzám nebo smíchu.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete na nenáročný film se špetkou emocí.

Hodnocení: 55% za jeden pěkný příběh

Víla (La fée, 2011)

"Víla" je moje první setkání s trojicí Dominique Abel, Fiona Gordon a Bruno Romy a musím říct, že to bylo velmi milé setkání. Věděl jsem, do čeho jdu, o to více mě jejich film zajímal. Propojení tance, divadla a filmu s příměsí klasických filmových triků a hlavně grotesky. Neskutečná směs, která by podle všeho měla fungovat jenom pro artová kina, ale tohle není film pouze pro ty, kteří mají otevřené hlavy, jak často rádi někteří recenzenti říkají, ale naopak, dle mého názoru je to snímek, který je určený pro všechny, protože každý si v něm může něco najít. Kromě toho, že jsem zde zase po delší době slyšel krásnou francouzštinu, kterou jsem se nesnášel učit, dostal jsem další dávku imaginace, hravosti a vizuální i lidské krásy. Dom a Fiona možná nejsou nejkrásnější na světě, ale to, jak se k sobě postavy chovají, to je něco nádherného. Film se zdá strašně jednoduchý, ale o to jde. Proč by měl být komplikovaný? On život je sám dost komplikovaný a situace, do kterých se dostanou hrdinové, rozhodně nejsou vždy snadné. Pokud vám nevadí groteska, ale pokud oceníte i jiný styl humoru než pouze konverzační, "Víla" je film pro vás. Myslím si, že každý v ní může něco najít. Já jsem se u snímku smál nahlas, a to se mi většinou nestává, alespoň ne ve chvíli, kdy se na filmy dívám sám. Opravdu jsem byl ze snímku nadšený. Pozitivní a krásný zážitek. Jako kdyby nic skutečně špatného nemělo existovat.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si chcete vzpomenout na staré grotesky v nádherném francouzském provedení.

Hodnocení: 70% za nádhernou ukázku hravosti a imaginace

Obhájce (The Lincoln Lawyer, 2011)

Matthew McConaughey zrovna není herec, kterého bych příliš obdivoval, ale v poslední době se zdá, že bude mít štěstí na role, které ukážou, co v něm skutečně je. "Obhájce" je rozhodně jedním z těch filmů, které nám ukazují, že není jenom z těch, kteří jsou ve filmech proto, aby ukázali propracovanou muskulaturu. I když je pravda, že jí prostě má. "Obhájce" je ukázkou toho, že tenhle člověk umí hrát. Je to více méně one man show, i když i Ryan Phillippe si ve své klasické póze hajzlíka, co má za sebou pěknou hromadu prachů vede docela dobře. Snad je to tím, že nemá tolik prostoru. Matthew McConaughey je ale uvěřitelný jako drsný právník, člověk, který si zajistí důkazy, jež potřebuje, ale i jako obyčejný člověk. Nemluvě pak o tom, že jako stratég je jeho postava výborná. Jak byste si vy odpověděli na tuhle otázku: "Co mám dělat, když vím, že je můj klient vrah?" Mick Haller si odpověděl po svém a přesto, že nás nejvíce zaujme soudní přelíčení, které je natočeno a zahráno dobře, to hlavní se děje mimo soudní síň. Už dlouho jsem nezažil takhle zajímavě propojenou kriminálku s právním dramatem, kde policisté nehrají prim, ale hlavní je právě postava právníka. Jako celek to na mě působilo dobře, ale závěr už je tak nějak klasicky zahrán do autu a končí možná až zbytečně moc pozitivně. Jinak ale nemusím moc vytýkat, film je rozhodně nadprůměr, i když ne veliký, dá se snadno skousnout i přes svou celkem dlouhou stopáž, a navíc si odnesete dobrý pocit z toho, že ne každý právník na Hallerově úrovni je hajzl. To sice nejspíš není pravda, ale nevadí.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si chcete dát jeden kriminální thriller z pohledu právníka-žraloka.

Hodnocení: 65% za výborného McConaugheyho a za celkem slušný příběh, který je nejlepší u soudu