Matky na tahu o Vánocích, Zkáza Titaniku, Accident Man, Nit z přízraků, The Disaster Artist

Matky na tahu o Vánocích (A Bad Moms Christmas, 2017) - 40 %

Já nevím, ale za rok vidí skutečně málo amerických komedií, které by byly opravdu vtipné. Bohužel se ukázalo, že film "Matky na tahu o Vánocích" nebude jedna z nich. Ty postavy mě tu prostě nebavily, snad jedině matky matek, ale nakonec byly použity do celkem předvídatelného schématu, což mi docela vadilo.

Zkáza Titaniku (A Night to Remember, 1958) - 80 %
Jasně, že to není tak velkolepé a technicky dokonalé jako Cameronův spektákl, ale už Roy Ward Baker věděl, že tohle je příběh o lidech a jejich osudech, nikoli jen o samotném potopení. A tohle se mu podařilo zachytit skvěle. A musí se nechat, že na svou dobu je i to potopení velmi dobře natočeno.

Accident Man (2018) - 70 %
Scott Adkins je zde ve velmi dobré formě, a to nejen herecké, ale i scenáristické. Jasně, není to vyloženě scenáristická perla, ale napsal si to na tělo a skvěle pak hlavní roli zvládnul, a to i s přispěním dalších, celkem zajímavých herců, i když nikoli nutně první ligy. Fajn nenáročný akční film, který mě bavil.

Nit z přízraků (Phantom Thread, 2017) - 80 %

Herecky není možné snímku "Nit z přízraků" asi nic moc vytknout, i když je škoda, že se Daniel Day-Lewis loučí, ale je to jeho volba a je to rozloučení v dobrém stylu, kdy opět ukazuje, jak velkým je hercem. Ale dějově mě snímek nedokázal až tak strhnout, jak jsem doufal, ale to se mi u Andersonových filmů stává skoro vždy.

The Disaster Artist (The Disaster Artist, 2017) - 90 %

Tommy Wiseau je takový přízrak sám o sobě, a tak film o něm prostě musí být zajímavý, což se v tomhle případě potvrdilo, stejně jako se mi potvrdilo, že James Franco je nesmírně nadaný, a to nikoli jen po herecké stránce, ale také po stránce režisérské. Celou dobu má snímek pevně v rukou a nepustí ho až do konce. Skvělá pocta, ale i výborný film.

Moje levá noha, Dekalog VIII, Arrowhead, Fourth Man Out, Kozí příběh se sýrem

Moje levá noha (My Left Foot: The Story of Christy Brown, 1989) - 100 %

Trochu jsem se toho snímku bál, přece jen není téma postižených to, které by mě hodně zajímalo, ale zároveň jsem se těšil na výkon Daniela Day-Lewise. A on nezklamal. To je naprosto neskutečný herec, kterých je jen málo a já bych ho dovedl přirovnat jedině k Marlonu Brandovi, i když ani s ním si nemá co vyčítat. Oba jsou neskutečné legendy. Ale tenhle film nestojí jen na něm, ale i na tom, že je celkově téma podáno neskutečně lidsky a krásně.

Dekalog VIII (Dekalog, osiem, 1988) - 65 %

Po silných příbězích v rámci série "Dekalog" následuje jeden trochu slabší, který se vzhledem k tématu jeví na první pohled jako velmi silný, ale nakonec se ukazuje, že to až taková sláva nebude. A také skutečně není. Nějak jsem od tohoto filmu čekal více a vina zde není podána tak, aby mě to skutečně dostalo.

Arrowhead (2016) - 35 %

Takový ten klasický snímek, který byste klidně mohli vidět v televizi. Je to sice sci-fi, al nějakými triky se šetří, je zde příběh, který se má vyprávět, ale je tak nějak ohraný, no a celkově z toho budete mít dojem, že to je levná produkce, kde sice možná šlo o myšlenku, ale žádná pořádná nikoho z tvůrců nenapadla.

Fourth Man Out (2015) - 30 %

Nejenom, že je docela náročné najít tu správnou holku, ale snímek "Fourth Man Out" se nám snaží ukázat, že je náročné najít i správného chlapa. Není jednoduché být gayem - jak jsem se dnes dověděl, někteří učitelé stále učí, že se jedná o nemoc - a tak ani hlavní hrdina to nemá jednoduché. A předvádí to v otravné a nezábavné komedii, která je ve skutečnosti tuctovou romancí.

Kozí příběh se sýrem (2012) - 30 %

Nemůžu si pomoct, ale i když se mi první díl dvakrát nelíbil, tak mě přece jen nakonec bavil více než díl první. Tady to nebylo tak přehnané, příběh měl jasnou linii, ale celkově to byla jen úlitba groteskám bez nápadu, jen se snahou podpořit pohádkový háv, který mi tu moc neseděl. Ty děti byly fajn, ale jako postavy prostě nic speciálního.

Pokoj s vyhlídkou, Hell and Back, Naebujadeul, Teukjong: Ryangchensalingi, Viděno osmi

Pokoj s vyhlídkou (A Room with a View, 1985) - 65 %

Jako romance to není až tak překvapivé, ale jako historický film je to velmi dobré a velmi zábavné. To vám pak i sedne to, jak jsou vtahy asexuální a jak i polibek může být hodně. A jeden vášnivý polibek může znamenat všechno. Herecky výborné, o tom je tenhle film primárně, protože jinak by to bylo jen další romantické drama, i když pravda, zábavné.

Hell and Back (2015) - 70 %

Animovaný film, který je pořádně sprostý, pořádně drsný a nevybíravý. Já vím, že mu do pořádného příběhu chybí hodně a mnohdy to zachraňuje jen těmi oplzlostmi, ale tak nějak mi to v tomhle smyslu jako celek sedlo. Ta animace je výborná, stop motion není tak tradiční, navíc to má skvělý dabing a někdy opravdu vychytané hlášky.

Naebujadeul (2015) - 55 %

Kdyby jen ty filmy nebyly tak zbytečně natahované. To by se mi to pak možná i víc líbilo. Ale mm pocit, že oni si Asiaté mnohdy drží dvouhodinovou stopáž čistě proto, aby to ty dvě hodiny mělo. Relativně dobrý příběh je tak rozprostřen do doby, která mu nesluší, kde se  vytrácí napětí a nastupuje nuda.

Teukjong: Ryangchensalingi (2015) - 50 %

Chvílemi docela sranda a vy si říkáte, jak se to asi vyvine, ale nakonec může přijít zklamání z toho, že nejsou jednotlivé scény dostatečně gradovány, a stejně tak není gradován ani samotný příběh. Tak nějak si to jede v celkem zažitých a očekávaných kolejích, film nepřekračuje žádné hranice a nakonec prostě nenadchne.

Viděno osmi (Visions of Eight, 1973) - 50 %

Co si budeme povídat, o olympiádách jsou rozhodně natočené lepší filmy. Tenhle je takový nesourodý a moc toho ve skutečnosti nepřinese. Sem tam ser trochu pobavíte, sem tam zaplesáte nad tím, jak skvěle lidské tělo může vypadat, ale jinak sledujete film bez náboje, kde se na vás to olympijské dění moc nepřenese.

Bez slunce, Gangy New Yorku, Husí kůže, Fakjů pane učiteli 2, Marťan

Bez slunce (Sans soleil, 1983) - 60 %

Chris Marker asi nebude můj oblíbený autor, i když se rozhodně jednalo o tvůrce, který je jedinečný a který má co nabídnout. Jeho pohled skutečně není možné snadno napodobit, stejně jako formu, kterou natáčí. I když se na první pohled jedná o dokument, tak je zde cítit jasná provázanost, která je spojena s Markerovou osobností a tím i jedinečná.

Gangy New Yorku (Gangs of New York, 2002) - 80 %

Moc jsem si ten snímek nepamatoval, jen základní kostru, a tak jsem si ho docela rád připomněl. A znovu jsem před sebou měl důkaz mistrovství několika osob. Skvělé režie Martina Scorseseho, kde každá scéna (akční, dramatická, milostná, komediální i velkolepá) jsou pojaté skvělé. Jedinečné výkony Daniela a Leonarda, kteří jsou mistry a dokonale si vrní. No a pak to kazí jen Cameron, která mi tu ani trochu neseděla, no a trochu patetický závěr, který ale rozhodně nedosahuje Spielbergových "kvalit",

Husí kůže (Goosebumps, 2015) - 60 %

K dokonalosti tomuhle snímku hodně chybí a dva mladí mužští hrdinové mě tak štvali, že jsem doufal, že zemřou, což samozřejmě vzhledem k žánru není možné. Ale Jack Black zde pro mě byl skvělý, přesně pro potřeby role, no a celkový nápad naprosto výtečný. Doufám, že si od Stineho v budoucnu konečně něco přečtu.

Fakjů pane učiteli 2 (Fack ju Göhte 2, 2015) - 80 %

Mám tyhle filmy prostě rád. Nejen, že se už od začátku tvůrci snaží o to, aby top bylo vtipné - a ono to vtipné je - ale oni tomu dávají i nějaký příběh, který má hlavu a patu a který je celkem originální. Stojí to však hlavně na postavách, které jsou prostě výborné, a já bych se k nim klidně rád vrátil znovu. Karoline Herfurth mi prostě učarovala, takže snad někdy příště více.

Marťan (The Martian, 2015) - 90 %

Bál jsem se toho, jak se podaří skvělou knihu převést do filmu, ale Ridley Scott prostě nezklamal. Vizuálně je tohle dílo nádherné, místy hodně připomíná "2001: Vesmírná odysea". Matt Damon skvěle film táhne a ostatní ho nejen doplňují, ale skvěle film dotvářejí. Až na to poselství, které je v knize ještě výraznější, se mi tohle prostě musí líbit.

Až na krev, Auta, Akta X: Chci uvěřit, Veronika se rozhodla zemřít, Spaceballs

Až na krev (There Will Be Blood, 2007) - 80 %

U Paula Thomase Andersona mám pocit, že nenávidí diváky a schválně natáčí film, alespoň v poslední době, kde si vede svou a je mu jedno, jak to divák přijme. Hlavně, že bude mít depresi. A tu budete mít. Tohle není hezký film. Není zde v podstatě nic pěkného. Zvuk a hudební složka mě místy doslova iritovaly. Jenže pak jsou tu herci v čele s Danielem Day-Lewisem. Hodinu jsem netušil, za co dostal Oscara, jenže pak ukázal, jak dokáže svou postavu pojmout komplexně a jak neskutečný je ve všech momentech. Tak odporného člověka jen tak nevidíte a v některých momentech ani nemůžete uvěřit, že to je jen hraní. On je neuvěřitelný. Škoda, že film nemá rád diváka. Hodnocení by mohlo být na ještě vyšším stupni.

Auta (Cars, 2006) - 80 %

V současné době už to nevypadá tak skvěle, ale přijít s nápadem, že v hlavní roli budou auta, použijí se jejich vlastnosti a trochu se polidští, to byla skutečně výhra. Děti, tedy hlavně chlapci, mají auta rádi, a i dnes, snad i díky neustále oživovanému zájmu, vidím i na malých dětech, jak se jim Blesk nebo Burák líbí. A mně se taky líbí. Dnes už se film rozvařil pokračováním a "Letadly", ale tenhle první je pořád zábavný.

Akta X: Chci uvěřit (The X Files: I Want to Believe, 2008) - 55 %

Tak se nám ta témata až nějak moc opakují, máte pocit, že sledujete nějaký ten díl znovu, že to vlastně není ani celovečerní film. Je to trochu vyčpělé, nemá to už ten správný náboj, tedy kromě toho, že Gillian je pořád kus. A nejspíš ještě větší. Ne, že by snímek nebyl napínavý, trochu je, ale stejně máte pocit, že to nic tak zajímavého není. Nakonec, tohle vlastně není nic jiného, než další díl, kterým se zase tolik nemění. Škoda, spíš šlo o to se vrátit k oblíbeným postavám než o cokoli jiného.

Veronika se rozhodla zemřít (Veronika Decides to Die, 2009) - 70 %
Paulo Coelho není můj oblíbený autor, ale možná to je jen proto, že jsem od něj zatím nic nečetl. Vlastně jsem do jedné knihy nahlédl, přečetl několik stránek, řekl si, že by mě to mohlo zajímat, ale už se k tomu nikdy nevrátil. Snad někdy v budoucnu. Téma filmu je rozhodně zajímavé a je provedeno tak, že z toho člověk nebude mít depku dalších 24 hodin. Sarah Michelle dokazuje, že hrát umí, i když si netroufne na všechny polohy. Zajímavý náhle do života lidí, kteří potřebují pomoc. Není to ohromující dílo, ale zaujme.

Spaceballs (Spaceballs, 1987) - 75 %
Už je to přece jen trochu zastaralé, ale dobrý vtip nikdy nepřestane být dobrým vtipem. V tomhle případě tu jsou výborné gagy, bohužel jsou doplněny i celkem obyčejnými vtípky, které vyznívají docela trapně. Jako parodie na "Star Wars" však snímek funguje dostatečně dobře. U některých scén jsem se skutečně pořádně zasmál, takže body ku prospěchu. Navíc, tohle není parodie, kterou si užijí jen fanoušci "Star Wars", zasmějí se i ostatní.

Poslední Mohykán (1992) - 85 %

Poslední Mohykán (The Last of the Mohicans, 1992)

Michael Mann je režisérem, který má na svědomí celkem uznávané filmy jako "Insider: Muž, který věděl příliš mnoho", "Collateral", "Nelítostný souboj" nebo "Miami Vice". Ve všech případech se jedná o filmy, které mají dobré scénáře a samozřejmě také dobré obsazení. Všechny je spojuje ale také něco jiného. Kromě toho, že Mann se celkem vyžívá v akčních scénách, dbá i na to, jak snímek vypadá. Výprava pro něj není jen doplněk, ale důležitá součást každého snímku. A právě ve filmu "Poslední Mohykán" tohle dokázal s velkým přehledem.

Pro "Posledního Mohykána" neměl tak skvělé herce jako pro ostatní filmy, ale samozřejmě pro hlavní roli získal jednoho z nejlepších. I tentokrát se podařilo Danielu Day-Lewisovi zastínit většinu svých hereckých kolegů, i když je pravdou, že ti indiánští mu skvěle sekundují a jejich význam pro film je místy důležitější. Ve finále je to patrné na první pohled. Daniel Day-Lewis však ukazuje, jak moc je univerzálním herec, a zvládá zde i akční scény, které jsou místy celkem dost brutální, až jsem si říkal, že tohle jsou efekty a triky, které v moderních filmech docela chybí. A herci se jich nebáli ani Mann a bylo to dobře, protože film tak vyznívá ještě silněji, dojem z něj je ještě bezprostřednější a drsnější.

Ke snímku "Poslední Mohykán" jsem se dostal až díky komiksové adaptaci, kdy jsem si říkal, že už je možná na čase se na tohle dílo podívat. Je to jeden z těch filmů, co o nich roky víte, ale skoro záměrně se jim vyhýbáte, i když o jejich kvalitách moc nepochybujete. Nakonec jsem rád, že jsem se k tomu dostal, protože snímek na mě skutečně udělal dojem. Ani ne tak kvůli příběhu, který se stejně celkem odlišuje od původní verze, nebo alespoň od komiksové adaptace, kterou jsem četl, ale to nic nemění na tom, že zde nějaké poselství je, a to i v oblasti rasismu a přístupu k jiným lidem. Oproti románu jsou tu jiné postavy, případně mají jiné úkoly, finální vyznění je také trochu odlišné, ale to vlastně tolik nevadí, protože základní témata zůstávají zachována. A stejně jako u komiksu se nemohu rozhodnout, které jeto hlavní. Rasismus, láska, nenávist... Je toho víc.

Dohromady však snímek vytváří skvělý celek, který funguje hlavně na základě propracovaných záběrů, které jsou nádherně propojeny s děním na plátně, hereckými výkony a hlavně hudbou. Ta je naprosto neskutečná. Úžasná kombinace různých motivů. Věděl jsem, že ten soundtrack je dobrý, už jsem ho slyšel, ale když ho dáte do jednotlivých scén, všechno najednou získává naprosto nový význam. Randy Edelman a Trevor Jones odvedli naprosto skvělou práci a já jsem po dlouhé době v mnoha scénách více vnímal ten nádherný hudební podkres, který na sebe sem tam strhává pozornost, ale neměl jsem pocit, že to je v neprospěch snímku, ale naopak. Díky zpomalovaným záběrům, velkolepým scénám, "Poslední Mohykán" nabývá na grádech a získává naprosto nový level při sledování. Krásná kombinace všech uměleckých řemesel, která se na filmu podílejí.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete jednou fandit indiánům a ne přistěhovalcům.

Hodnocení: 85 % za nádhernou výpravu a neskutečný soundtrack

Věk nevinnosti (1993) - 80 %

Věk nevinnosti (The Age of Innocence, 1993)

Ještě bych se trochu vrátil ke snímku "Alice už tu nebydlí". Stejně jako snímek "Věk nevinnosti" se jedná o film ze Scorseseho filmografie a oba mají trochu podobné téma, jen obě jsou nahlížena z jiného pohledu. Jaké je vlastně postavení ženy, respektive muže ve společnosti. "Alice už tu nebydlí" ukazuje ženu jako silnou hrdinku, která se staví proti problémům, jež jí život hází pod nohy, neustále se zvedá a jde dál, nejen bez muže, ale i přes ně, protože oni jsou těmi, kdo jí život komplikují. Je to ukázka toho, jak se měnilo postavení ženy ve společnosti v posledních desetiletích, ale i toho, jak se měnilo postavení ženy ve filmu. Z nevinné, bezbranné, která potřebuje ochranu, je to pořád sice křehká žena, která ale dokáže zvládnout všechny překážky osudu a pořád jít dál i bez pomoci muže.
"Věk nevinnosti" je snímkem o muži, který už má své místo ve společnosti jisté, je oblíbený, uznávaný. Částečně je to tím, kde se narodil a kdy. Žije ve společnosti, kdy je žena tou, která je v domácnosti, případně je to ona, kdo je poslušná a jako správná křesťanka se brzy vdá a v tomto manželství zůstane. Jenže sám hlavní hrdina Newland Archer (jako vždy naprosto přesvědčivý Daniel Day-Lewis) má trochu jiné názory na společnost a na rozdíl od ostatních mužů, vidí ženy jako sobě rovné. Snad i proto mu imponuje Ellen Olenska (Michelle Pfeiffer). Ona se totiž rozvedla. I zde tedy máme jednu ženu, která se staví proti osudu, proti společnosti, ale tentokrát je to muž, na kterého se soustředíme. On je vlastně tím slabochem, on je tím, kdo se podřizuje společnosti. I když miluje jinou ženu, dal slib jiné a vezme si ji, ač ona nikdy nebude tak milována, jako by si zasloužila. Tentokrát je to tedy muž, kdo je slabým hrdinou, on je tím, kdo je dalo by se říct - zženštilý. I v tomto směru ukazuje Scorsese, jak se společnost změnila, jak se role prolínají a jsou poměrně nestálé.
Příběh filmu "Věk nevinnosti" se odehrává v 70. letech 19. století v New Yorku ve vyšší společnosti, kde se nám představuje zmiňovaný právník Newland, který si má brát mladou May Welland (Winona Ryder), ale zamiluje se do ženy jiné, kterou je Ellen Olenska. Jak jsem již popsal, postavení muže v tomto případě není takové, jak očekáváme. Scorsese natočil citlivý snímek, který nám především představuje kostýmně a dobově skvěle zvládnutou romanci, která nekončí tak, jak by se dalo očekávat. I v tomto bode se tak jedná o silný snímek, který zaujme. Navíc má neskutečnou hudební složku, která střídá místy naprosté ticho, a je na ní vidět, že Scorsese si s hudbou tyká dokonale a že přesně ví, kdy je jaká melodie třeba. Však byl skladatel Elmer Bernstein také nominován na Oscara. Film si vysloužil celkem pět nominací, a to včetně herečky ve vedlejší roli (Winona), ale jedinou cenu získala pouze Gabriella Pescucci za kostýmy. Martin Scorsese dokázal, že je režisérem vhodným jak pro současný dramaticky romantický film, tak i pro dobové drama, může se klidně vydat do ulic současného New Yorku a natočit absurdní, ale přesto strhující film. Tenhle muž se nemusí štítit žádného žánru, protože v jeho případě na tom stejně moc nesejde. Zvládne dokonale všechno.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, že Daniel Day-Lewis umí být i milovník.

Hodnocení: 80 % za skvělé kostýmní drama, romantiku v historickém hávu s důrazem na dokonalost doby