středa 4. března 2015

Biruma no tategoto, Tři vejce do skla, Hercule Poirot: Dvacet čtyři černých kosů, Dědečkem proti své vůli, Hercule Poirot: Byt v třetím patře


Biruma no tategoto (1956) - 75 %
Současná japonská produkce, kterou sleduji, je v krásném kontrastu s těmihle starými, pomalými, přemýšlivými a krásnými filmy. Vojsko, které zpívá písně a jde do bitvy, muž, který se rozhodne, že každý zasluhuje takové pohřbení, které je hodno člověka. Krásné a přitom dojemné, i když je to na pozadí války. Zajímavé kombinace, které jsou Japoncům tak blízké.

Tři vejce do skla (1937) - 75 %
V závěru už ten film sice pokulhává a ty gagy nejsou ono, ale vidět Buriana ve dvou různých rolí, kdy obě mu skvěle sedí, to je přece jen něco zajímavého. Navíc je to příběh dobrodružný, napínavý a zajímavý, kde jsou některé velmi dobré záběry. Spojení humoru a kriminálního filmu tady funguje dobře, možná i proto, že se Vlasta Burian tolik nepitvoří.

Hercule Poirot: Dvacet čtyři černých kosů (Agatha Christie's Poirot: Four and Twenty Blackbirds, 1989) - 70 %
Záměna totožností prostě k detektivním příběhům patří, to je jasné. Tady se mi líbí, že je hned od začátku zřejmé, že k jedné takové záměně došlo, ale co je vlastně zajímavější, to je skutečnost, kdo se za danou osobu zaměnil a proč. V tomhle případě to funguje velmi dobře, a i přes pomalé tempo je příběh dostatečně zajímavý.

Oldřich Nový a Raoul Schránil si tady docela dobře sedli a jsou to ty správné tvrdohlavé palice, které byly pro takový příběh potřeba. Věra Ferasová je dětinsky výborná a celé je to takové roztomilé. Jenže pak najednou zjistíte, že je to trochu natahované a že v závěru už to v podstatě nemá co říct a vy jste rádi, že už to skončilo.

Hercule Poirot: Byt v třetím patře (Agatha Christie's Poirot: The Third Floor Flat, 1989) - 80 %
Vypadá to nejprve naprosto nevinně, ale pak se z toho vyvrbí velmi zajímavý detektivní případ, který mě bavil v podstatě od začátku do konce. Takový ten typ, kdy prostě musíte vědět, jak se to všechno stalo a proč, a to i přesto, že sami v podstatě nemáte možnost totožnost vraha odhalit, stejně jako ho neodhalil Poirot v divadelní hře. Z pěti prvních dílů mě tenhle bavil nejvíc. Místy výborně komické.