Cena za něžnost, Hotel Transylvánie 2, 12 Rounds 3: Lockdown, American Hero, Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář

Cena za něžnost (Terms of Endearment, 1983) - 80 %

Je to melodramatické, chvílemi až moc, ale když máte k ruce takové herce, jaké měl James L. Brooks, tak se vám prostě povede zvládnout všechno. Jack Nicholson je prostě neskutečný a je jedno, kolik mu dále prostoru, on ho využije naplno. Ale není to jen o něm, je to i o ostatních hercích, kteří jsou skvělí. Díky nim je to snadno kousnutelné.

Hotel Transylvánie 2 (Hotel Transylvania 2, 2015) - 80 %

Až mě mrzí, že jsem prvnímu dílu dal jenom 60 %, protože si myslím, že si zaslouží víc. Tohle je zábavný animovaný film, který je určený opravdu pro celou rodinu, a to i přes některé ty drsnější scény, které zde jsou. Jak je to ale animované, tak to prostě vyznívá hezky. Mám rád Sandlerův humor a tady mě zase jednou skvěle bavil.

12 Rounds 3: Lockdown (2015) - 60 %

Žádný skvělý akční film to není, ale až mě překvapilo, že to vůbec není špatné. Omezené prostředí jedno budovy je stále docela dobrým prostředím ve hře kočky na myš. Jsou zde překvapivě drsné scény, ale přece jen mimo kameru, no, a když už jsme u toho, tak mi nevadily ani ty postavy. Jo, s tímhle dílem jsem spokojený. Funguje skvěle samostatně.

American Hero (2015) - 40 %

Velké zklamání ne, ale malé určitě. Tady se nabízel prostor pro celkem ujetou akční komedii, ale oni se rozhodli, že to bude film s poselstvím, který vypráví o jenom superhrdinovi, který si neuměl poradit se svými schopnostmi. Will Smith byl v tomhle lepší, a to i přesto, že trikově snímek úplně nepropadá. Ne, tohle prostě moc nebavilo.

Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949) - 80 %

Krásný český film, který ukazuje, že jsme skutečně byli schopni natáčet skvělé komediální a parodické filmy, jen jsme na to pořádně zapomněli. Martin Frič byl neskutečně jistý a sebejistý režisér, který tady vede skvěle mluvené i těch pár němých scén. Do toho výteční herci, kteří se nebojí přehrávat. A účinek je dokonalý.

Fanny a Alexandr, Amidst the Devil's Wings, Smrtgasmus, Our Times, Valentin Dobrotivý

Fanny a Alexandr (Fanny och Alexander, 1982) - 90 %

Netradiční Ingmar Bergman, který ukazuje, že skutečně plně ovládl filmové médium a divákovi prezentuje krásné i bolestné dětství Fanny a Alaxandra. Jsou roztomilí, ale svět kolem nich není jen krásný. Dětství může být zábavné, může bolet, a tohle je v tom snímku krásně vidět, navíc jeho vizuál je na oko prostě příjemný.

Amidst the Devil's Wings (2014) - 25 %

Nezajímavý, nezábavný film, jeden z těch, které se berou nesmírně vážně, ale přitom ve skutečnosti nemají co nabídnout. Možná sem tam nějaká trochu akčnější nebo drsnější scéna, ale ve skutečnosti nic, co by vás opravdu dokázalo vtáhnout, což je i problém s herci, kteří jsou tak nějak celkem nevýrazní, stejně jako celá vizuální stránka.

Smrtgasmus (Deathgasm, 21015) - 60 %

Pecka to úplně není. Na to to má až moc prvků, které mi trochu vadily - ten hlavní jsou digitální efekty, které jsou místy prostě otřesné. A ten tah na bránu není tak dobrý. Ale téma není špatné, provedení také ne a sem tam se člověk docela i zasměje. Parodování je tady prováděno hezky, že nemáte ani pocit, že by to bylo trapné, jako v klasických hororových parodiích.

Our Times (2015) - 85 %

Dvouhodinový romantický film s Tchaj-wanu? Nečekal jsem, že mě to tak dostane, ale stalo se. Byly zde scény, které mě emotivně skoro vyčerpaly, většinou tedy k slzám. Ono to není nějak moc objevné, ale ten příběh je podán tak krásně lidsky a ty postavy jsou tak krásně podány, že jsem si ty dvě hodiny prostě užil naplno.

Valentin Dobrotivý (1942) - 70 %

Chvíli trvalo, než jsem se do toho dostal a než mě to začalo bavit, ale po té půl hodině, možná trochu později, už jsem zase jel na tom krásném humoru našich černobílých filmů "pro pamětníky". Ale co si budeme povídat, jejich premiéru už si opravdu tolik lidí pamatovat nebude. Ale to nevadí, protože tyhle filmy mají co nabídnout i nám. Ten konec je skvělý.

Jeřábi táhnou, Křidýlko nebo stehýnko, Wicked Blood, Slovo dělá ženu, Krevní pouto

Jeřábi táhnou (Letyat zhuravli, 1957) - 80 %

Po druhé světové válce a hlavně po smrti Stalina se zase Rusové pustili do filmů, které skutečně stojí za to. Tenhle romantický příběh má neskutečně krásnou kameru, ale on i příběh je krásný. Trochu to má z realismu, ale přitom je tu pořád vlastenectví, i když se rozhodně nedá mluvit o silně socialistickém filmu. I proto se vyplatí na něj podívat.

Křidýlko nebo stehýnko (L'aile ou la cuisse, 1976) - 80 %

Už dlouho jsem neviděl nějakou komedii s de Funèsem, a tak jsem docela rád, že tou další byla zrovna komedie o jídle. Jakmile je někde jídlo, hned mě ten film baví o hodně víc. Třeba "Lásce na kari" ta indická kuchyně strašně pomohla. Tady toho jídla zase tolik nebylo, ale spojení dvou skvělých komiků tomu dalo svoje. Výborně jsem se bavil. Tyhle filmy navíc dávám jen v češtině, což má ještě kouslo navíc.

Wicked Blood (2014) - 60 %

Nijak výrazný film, ale natočený tak, že to dokáže udržet napětí. Postavy a jejich vztahy jsou docela zajímavé., navíc Abigail Breslin má prostě takový kukuč, že s ní ten film rádi prožijete a fandíte jí. Trochu jsem doufal, že Sean Bean se dožije konce filmu, ale to by prostě nesměl být on. Ale tak vydržel hodně, hodně dlouho.

Slovo dělá ženu (1952) - 60 %

Já vím, že to je strašné v tom, jak to propaguje rovnost, která vlastně nikdy pořádně neexistovala, což je patrné i v současnosti, je to hodně agitační, a vůbec příběh je strašně banální, ale ono je vidět, že se ti herci prostě snažili a že Oldřich nový chtěl pořád hrát, i když role dostával špatné. Chtěl jsem vědět, jak to dopadne, i když to bylo zřejmé. Pravda, ta radost z práce je místy hodně ubíjející.

Krevní pouto (Next of Kin, 1982) - 75 %

Celou dobu se mi honilo hlavou: Tohle je australský horor? To má tak strašně moc z italského gialla, místy i skvělou hudbu, až jsem si to musel ověřit. Výborně laděný mysteriózní horor, který je sice označován jako slasher, ale to označení giallo tomu sluší lépe. Není to explicitní, tedy ne moc, ale o to více je to atmosférické a děsivé.

Gigant, Sobota, Zloděj životů, Nejlepší člověk, Planeta upírů

Gigant (Giant, 1956) - 65 %

Elizabeth Taylor je tu krásná a nelze jí prostě nic vytknout. Navíc vždycky uměla hrát. Rock Hudson je dobrý, ale to, co předvádí James Dean, hlavně ve druhé polovině filmu, to je prostě paráda, protože tady je vidět, že talentu měl v sobě opravdu dost. Jenže i tak mě ten film moc nebavil. Je to zajímavá sága, hlavně pokud se týká délky let, které prostupuje, ale výjimečnou pro mě není.

Sobota (1944) - 65 %

S Oldřichem Novým čekáte romantickou komedii. Tak tu určitě nečekejte, i když ona to romantika je, ale dramatická. Vdaná žena se zamiluje do okouzlujícího muže, který jí slibuje všechno, dokud ona nezjistí, že on je také svázaný manželstvím. Film o tom, že člověk dělá chyby a že někdy je možné je napravit. Oldřich Nový ukazuje, že i vážnější role mu sluší.

Zloděj životů (Taking Lives, 2004) - 30 %

Tak tohle bylo hodně velké zklamání. Po první scéně je člověk natěšený, protože by to mohlo být něco skutečně dobrého, napínavého, ale ono se z toho napětí záhy vytrácí, protože divákovi je hned jasné, koho vlastně hledají. Nic na tom nemění ani twist v závěru, který byl stejně průhledný. Jen ta nahá Angelina to vytáhla na těch pár procent.

Nejlepší člověk (1954) - 50 %

Vlasta Burian tu dostal minimum prostoru, i když on by měl být teoreticky hlavní postavou, a to nikoli jen pro své herecké a komediální schopnosti, ale primárně pro dějové rozložení filmu. Nakonec se ukazuje, že tu není hlavní postava, ale že tohle je jen variace na český Kocourkov, která není moc zdařilá.

Planeta upírů (Terrore nello spazio, 1965) - 70 %

Přiznám se, že jsem čekal přece jen ještě trochu víc, na druhou stranu je třeba si uvědomit, že tohle pořád strčí do kapsy mnohá americká béčka 50. a 60. let. Je to krásně studiové, efekty a triky jsou jednoduché, ale prostě dostatečně efektní pro potřeby filmu. Navíc je tu pak hororový prvek, který je skutečně děsivý. Jo, jako béčko tohle funguje prostě dobře a já jsem se u filmu bavil. Navíc je to vizuálně parádní. Krásně kýčovité.

Psané ve větru, Hotel Modrá hvězda, Annie, Zlaté dno, Pepek námořník

Psané ve větru (Written on the Wind, 1956) - 65 %

Obrovskou devizou tohoto filmu není ani Rock Hudson, Robert Stack nebo Lauren Bacall, ale jí Dorothy Malone, která je ve své roli prostě úchvatně odpudivá. Výborně zahráno a jen kvůli ní na snímek stojí za to kouknout. Mám rád filmy, kde jde o sebedestrukci, ale tenhle mě přece jen zase tolik nenadchl.

Hotel Modrá hvězda (1941) - 85 %

Další skvělá komedie z éry dnes nazývané pro pamětníky. No, ono už jí zase tak moc lidí nepamatuje. Oldřich Nový je opět skvělý, i když na konci už je jeho postava trochu nablblá, ale tou, kdo tomuhle filmu skutečně vévodí, je Nataša Gollová, která je jednoduše úchvatná, krásná a roztomilí.

Annie (Annie, 1982) - 60 %

Nemůžu si pomoct, ale holt jsem jako první viděl snímek "Annie" s Quvenzhané Wallis, která mě natolik uchvátila, že tahle původní "Annie" už mě tolik nedostala. Navíc ta titulní holka se mi nezamlouvala, nebylo to ono. Ty písně jsou ale výborné i v tom původním podání. Jen mě to prostě tak nenadchlo.

Zlaté dno (1942) - 80 %

Asi na mě de před třicítkou stáří, nebo co, ale nemůžu si pomoct, filmy s Vlastou Burianem jsou prostě skvělé. Tohle je jen další důkaz. Jeho humor je tentokrát laskavý, stejně jako je laskavá postava, kterou hraje. Opět je to hlavně o něm, a to i přesto, že není tak útočný, tak moc výstřední. Hezký film o tom, že lidé mohou být dobří.

Pepek námořník (Popeye, 1980) - 25 %

Ano, na začátku sice přišla trocha nostalgie, když se ozvala úvodní znělka seriálu, který jsem měl jako dítě rád, ale jakmile se objevili herci, už to šlo do kopru. On je Robin Williams skvělý a skvěle tu postavu vytvořil. Shelley Duvall je neméně výborná, ale k čemu to je, když se na to ty dvě hodiny prostě nedá dívat? Je to pitomé, je to navíc muzikál, a o to horší je, že se to strašně moc snaží o podobu s kreslenou postavou, stejně jako o to, aby se tam toho stalo strašně moc. Strašně moc se stane, ale už si stejně přejete, aby to skončilo.

K smrti odsouzený uprchl, Kristian, Convict, Katakomby, He Who Dares: Downing Street Siege

K smrti odsouzený uprchl (Un condamné à mort s'est échappé ou Le vent souffle où il veut, 1956) - 80 %

Nesmírně zajímavý snímek, který je ve svém provedení velmi poklidný, a to i přesto, že jde o únik vězně. Svou poetikou je to film noir, ale bez akce, velmi zpomalený. Vůbec to ale nevadí, protože to, jak sledujeme všechno dění očima toho, kdo chce uprchnout, vytváří dostatečné napětí, ale kromě toho také silné, emotivní situace. A to i bez hudby. Ono to jde, když se chce, je se musí i trochu umět chápat film a jeho možnosti.

Kristian (1939) - 90 %

Další skvělá ukázka toho, že jsme natáčeli opravdu výborné filmy, ať už je to jen komedie, anebo v tomto případě komedie romantická. Je to zábavné, ale je to i chytré, což je v dnešní době poměrně unikát. Takové komedie už natáčet neumíme, a mám pocit, že je to i proto, že dnes prostě nemáme tak zajímavé herce.

Convict (2014) - 40 %

Ale jo, až na to, že to bylo takové trikově nudné, myslím v oblasti krve a násilí, tak se mi tenhle film zamlouval dost na tolik, abych mu dal alespoň těch 40 %, a to i přesto, že je to vlastně jen jedno velké klišé a v oblasti vězeňského dramatu to nepřináší nic naprosto nového. Ale ono to vězení prostě má svoje kouzlo. Hodně temné kouzlo.

Katakomby (1940) - 90 %

Vlasta Burian je skutečně Král komiků a v tomhle snímku to dokazuje mimo jiné tím, že je jeho postava skutečně správně cynická a vlastně i zlá, ale stejně tak je neodolatelná. Navíc každá další postava, která ve filmu je, mu skvěle nahrává na smeče, nejlépe pak Jaroslav Marvan a Theodor Pištěk, i když v jeho případě většinou stačí i mlčení. Vlasta Burian byl prostě neskutečný bavič.

He Who Dares: Downing Street Siege (2014) - 20 %

Když už má Amerika svoje dva filmy o tom, jak byl napaden Bílý dům, tak proč by Británie neměla alespoň jeden o tom, jak byla napadena Downing Street? To si nejspíš řekli tvůrci a zkopírovali příběh amerických filmů a napasovali ho do britských kulis. Jo, a k tomu ještě přidali herce, na které se ale ani trochu dobře nekouká.

Stopaři, Son of a Gun, Hercule Poirot: Rhodský trojúhelník, Dívka v modrém, Hercule Poirot: Dobrodružství na moři

Stopaři (The Searchers, 1956) - 90 %

John Ford a John Wayne ukazují, že je možné natočit western, který bude dramatický, ale nebudou v něm vůbec vadit ani ty humorné prvky. Co je ale lepší, to je Waynova postava, která není jeho standardem, protože jde mnohem více do temnoty. Skoro jsem litoval toho, že scénář nezašel ještě o něco dál, ale je fakt, že to by Duke nemohl svým fanouškům udělat. I tak je tohle skvělý western.

Son of a Gun (2014) - 60 %

Je mi jasné, že si ten film po nějaké době nebudu vůbec pamatovat, ale takhle hned po zhlédnutí jsou tam postavy, které jsou docela zajímavé, je to celé správně drsné a nakonec to dopadne i tak nějak pěkně pohádkově, což je v dobrém kontrastu s tím, co jsme do té doby viděli. Ewan McGregor, což mě překvapilo, byl skvělý i v téhle roli.

Hercule Poirot: Rhodský trojúhelník (Agatha Christie's Poirot: Triangle at Rhodes, 1989) - 80 %

Jakmile se podíváme do orientu, je to pro mě něco, co mě hned trochu baví. No dobře, ono Řecko až takový orient není, ale stejně tím Poirot dostává naprosto nový náboj. V tom prostředí, hlavně na pláži, je velmi komický, a to i bez věrného Hastingse. Navíc samotný detektivní případ je výborný, hlavně proto, že opravdu překvapí jeho rozuzlení.

Dívka v modrém (1939) - 80 %

Je mi celkem jedno, jestli Baarová sympatizovala s nacisty, dělali to bohužel i další. Její herecké představení v téhle romantické komedii je prostě skvělé a s Oldřichem novým mají skvělé momenty, tedy dokument je ona skutečně komtesou. Výborné, vtipné momenty se na sebe vrší jeden za druhým a ta konfrontace starého s moderním je místy až neuvěřitelně nápaditá.

Hercule Poirot: Dobrodružství na moři (Agatha Christie's Poirot: Problem at Sea, 1989) - 80 %

A zase Poirot ve velmi exotickém prostředí, navíc na lodi a se skvělými postavami. David Suchet si finální odhalení vyloženě užíval, a tak si ho může užít i divák, a to i v případě, že mu jeho přítelkyně v podstatě již na začátku řekla, jak to celé je. Mělo to skvělou logiku, a tak jsem jí věřil. A měla pravdu. Výborný díl.

Biruma no tategoto, Tři vejce do skla, Hercule Poirot: Dvacet čtyři černých kosů, Dědečkem proti své vůli, Hercule Poirot: Byt v třetím patře

Biruma no tategoto (1956) - 75 %

Současná japonská produkce, kterou sleduji, je v krásném kontrastu s těmihle starými, pomalými, přemýšlivými a krásnými filmy. Vojsko, které zpívá písně a jde do bitvy, muž, který se rozhodne, že každý zasluhuje takové pohřbení, které je hodno člověka. Krásné a přitom dojemné, i když je to na pozadí války. Zajímavé kombinace, které jsou Japoncům tak blízké.

Tři vejce do skla (1937) - 75 %

V závěru už ten film sice pokulhává a ty gagy nejsou ono, ale vidět Buriana ve dvou různých rolí, kdy obě mu skvěle sedí, to je přece jen něco zajímavého. Navíc je to příběh dobrodružný, napínavý a zajímavý, kde jsou některé velmi dobré záběry. Spojení humoru a kriminálního filmu tady funguje dobře, možná i proto, že se Vlasta Burian tolik nepitvoří.

Hercule Poirot: Dvacet čtyři černých kosů (Agatha Christie's Poirot: Four and Twenty Blackbirds, 1989) - 70 %

Záměna totožností prostě k detektivním příběhům patří, to je jasné. Tady se mi líbí, že je hned od začátku zřejmé, že k jedné takové záměně došlo, ale co je vlastně zajímavější, to je skutečnost, kdo se za danou osobu zaměnil a proč. V tomhle případě to funguje velmi dobře, a i přes pomalé tempo je příběh dostatečně zajímavý.

Dědečkem proti své vůli (1939) - 55 %

Oldřich Nový a Raoul Schránil si tady docela dobře sedli a jsou to ty správné tvrdohlavé palice, které byly pro takový příběh potřeba. Věra Ferasová je dětinsky výborná a celé je to takové roztomilé. Jenže pak najednou zjistíte, že je to trochu natahované a že v závěru už to v podstatě nemá co říct a vy jste rádi, že už to skončilo.

Hercule Poirot: Byt v třetím patře (Agatha Christie's Poirot: The Third Floor Flat, 1989) - 80 %

Vypadá to nejprve naprosto nevinně, ale pak se z toho vyvrbí velmi zajímavý detektivní případ, který mě bavil v podstatě od začátku do konce. Takový ten typ, kdy prostě musíte vědět, jak se to všechno stalo a proč, a to i přesto, že sami v podstatě nemáte možnost totožnost vraha odhalit, stejně jako ho neodhalil Poirot v divadelní hře. Z pěti prvních dílů mě tenhle bavil nejvíc. Místy výborně komické.