Utu, Kaagaz Ke Fools, Kdyby tisíc klarinetů, L.A. Slasher, L.A. - Přísně tajné

Utu (1984) - 80 %

Nějak moc nadějí jsem do tohoto filmu nevkládal, protože mě zase tolik nebaví filmy o původním obyvatelstvu, ale tohle mě překvapilo v tom směru, jak moc dobře je to natočeno. Sice se ke mně dostala nepříliš kvalitní kopie, ale ono je celkem náročné některé filmy získat. Ani špatná obrazová kvalita však nedokázala zastřít, že tohle je silné, a to v různých směrech, a nesmírně jisté ve všech momentech.

Kaagaz Ke Fools (2015) - 50 %

Jo, asi se mi to líbí hlavně proto, že je to z Indie a že jsem jejich kinematografii ještě nedal moc šanci. Ale první polovina filmu mě docela zaujalo a já jsem byl zvědavý, jak se to vyvine. Bohužel ten následný vývoj je tak zbytečně křečovitý a předvídatelný, že se vám celkem snadno připomenou americké romantické komedie. Tady to má navíc jen ty zpěvy, které k Bollywoodu prostě patří.

Kdyby tisíc klarinetů (1964) - 90 %

Kdyby ten závěr nevyzněl tak nějak do prázdna a já neměl pocit, že je to useknuté tak v půlce, tak bych tomu filmu dal i 100 %. Takhle jenom 90 %, ale tohle je jeden z těch filmů, které mě prostě strhnou, když se na ně divám, a to hlavně svou hudební stránkou. Ta je prostě úchvatná a já jsem nadšený.

L.A. Slasher (2015) - 60 %

Tohle je zvláštní film. Na jednu stranu je to béčko, které mě nemůže chytnout, na druhou stranu je to přesně ten typ brakového filmu, který mám rád. No a pak chvílemi probleskává genialitou. Skvělé béčkově herecké obsazení a k tomu naprosto úchvatný soundtrack. Tohle je film, který bych i přes jeho celkem jednoduchou zápletku klidně viděl rád znovu.

L.A. - Přísně tajné (L.A. Confidential, 1997) - 75 %

Ten film mě úplně nedostal, i když mu prostě nelze upřít spousta skvělých prvků. Příběh, který má tah na bránu, je zamotaný tak akorát a hlavně je dobře odkrýván. Základem jsou ale výborně napsané postavy, které jsou ještě lépe zahrány. Tady nedošlo k omylu se žádným hercem, který se ve snímku objevuje. Navíc je zde úchvatná výprava, kdy se opravdu vracíte v čase do té správné doby.

Peníze, Cold Deck, Jerusalem, Kawasakiho růže, Zóna soumraku

Peníze (L'argent. 1983) - 60 %

Zajímavá forma tohoto filmu, která jako kdyby byla bez emocí, se mi na jednu stranu líbí, ale pak je zde skutečnost, že mě film prostě nebavil. Jsou zde zajímavé jednotlivosti, které mi sedí a které mě baví, ale pak je zde celek, který mi prostě nesedl a nudil jsem se u něj. Zase za tak výjimečný prostě nemůžu film považovat.

Cold Deck (2015) - 55 %

Není to skvělý film, má hodně svých slabin, ale když se podívám na tohle a jiná podobná béčková dramata, mám z tohohle prostě pocit, že se tvůrci snažili a chtěli tomu alespoň trochu dát. Ty postavy nejsou špatné, jejich motivace jsou celkem uvěřitelné a já jsem se s těmi postavami dokázal ztotožnit. Takže tohle je fajn, ani jsem to nečekal.

Jerusalem (2013) - 60 %

Hezký dokument o Jeruzalému, který by se celkem dobře vyjímal jako propagace v rámci nějaké cestovní kanceláře. Vizuálně je to krásné a ukazuje Jeruzalém jako skutečně nádherné město. V komentáři je i dostatek informací, ale přece jen je to hlavně o historii a důvodu, proč město stojí, nikoli o tom, proč se bortí, což přece jen trochu celému obrázku chybí.

Kawasakiho růže (2009) - 60 %

Sakra, to téma vůbec není špatné a někdy bych chtěl udělat podobný příběh, který má hloubku, a to jak společenskou, tak lidskou. Bohužel forma, kterou je to prezentováno, tedy v podstatě taková meditace, není až tak skvělá. A asi by nejsilnější scénou neměla být tak, kde se manžel snaží se svou milenkou přesvědčit vlastní ženu, že vlastně nedělal nic zlého a že si o tom jenom musí promluvit. Tahle rodinná linie je jen na začátku a v kontextu se pak jeví až přebytečná.

Zóna soumraku (Twilight Zone: The Movie, 1983) - 60 %

Až na ten Spielbergův kus (druhá povídka), je to docela zábavné a celkově povedené, pokud nemáte nijak velké hororové nároky a nebude vám vadit, že se u těch povídek nebudete bát. Tady jde v první řadě o to, aby se divák nenudil a možná i pousmál, a pak také o to, aby sledoval skvělé masky a triky, a ty jsou klasické a místy parádní, i když v nijak velkém množství.

Bez slunce, Gangy New Yorku, Husí kůže, Fakjů pane učiteli 2, Marťan

Bez slunce (Sans soleil, 1983) - 60 %

Chris Marker asi nebude můj oblíbený autor, i když se rozhodně jednalo o tvůrce, který je jedinečný a který má co nabídnout. Jeho pohled skutečně není možné snadno napodobit, stejně jako formu, kterou natáčí. I když se na první pohled jedná o dokument, tak je zde cítit jasná provázanost, která je spojena s Markerovou osobností a tím i jedinečná.

Gangy New Yorku (Gangs of New York, 2002) - 80 %

Moc jsem si ten snímek nepamatoval, jen základní kostru, a tak jsem si ho docela rád připomněl. A znovu jsem před sebou měl důkaz mistrovství několika osob. Skvělé režie Martina Scorseseho, kde každá scéna (akční, dramatická, milostná, komediální i velkolepá) jsou pojaté skvělé. Jedinečné výkony Daniela a Leonarda, kteří jsou mistry a dokonale si vrní. No a pak to kazí jen Cameron, která mi tu ani trochu neseděla, no a trochu patetický závěr, který ale rozhodně nedosahuje Spielbergových "kvalit",

Husí kůže (Goosebumps, 2015) - 60 %

K dokonalosti tomuhle snímku hodně chybí a dva mladí mužští hrdinové mě tak štvali, že jsem doufal, že zemřou, což samozřejmě vzhledem k žánru není možné. Ale Jack Black zde pro mě byl skvělý, přesně pro potřeby role, no a celkový nápad naprosto výtečný. Doufám, že si od Stineho v budoucnu konečně něco přečtu.

Fakjů pane učiteli 2 (Fack ju Göhte 2, 2015) - 80 %

Mám tyhle filmy prostě rád. Nejen, že se už od začátku tvůrci snaží o to, aby top bylo vtipné - a ono to vtipné je - ale oni tomu dávají i nějaký příběh, který má hlavu a patu a který je celkem originální. Stojí to však hlavně na postavách, které jsou prostě výborné, a já bych se k nim klidně rád vrátil znovu. Karoline Herfurth mi prostě učarovala, takže snad někdy příště více.

Marťan (The Martian, 2015) - 90 %

Bál jsem se toho, jak se podaří skvělou knihu převést do filmu, ale Ridley Scott prostě nezklamal. Vizuálně je tohle dílo nádherné, místy hodně připomíná "2001: Vesmírná odysea". Matt Damon skvěle film táhne a ostatní ho nejen doplňují, ale skvěle film dotvářejí. Až na to poselství, které je v knize ještě výraznější, se mi tohle prostě musí líbit.

Velké rozčarování, Pan, Hunting the Phantom, Christmas Eve, Lásky jedné plavovlásky

Velké rozčarování (The Big Chill, 1983) - 80 %

Mám rád konverzační filmy, které jsou založené na zajímavém příběhu, ale především mají k dobru skvělé herce. A tady snad ani jeden herec nebyl vybrán špatně, ale všichni dokonale sedli svým rolím, a to jak muži, tak i ženy. Tohle je taková filmová balada o tom, jak je život zkurveně krásný. Ať tak nebo tak, vždycky ho stojí za to žít, protože se můžete smát.

Pan (Pan, 2015) - 60 %

Tak nějak jsem nevěděl, co přesně od tohoto filmu čekat a to, co jsem nakonec dostal, je... no, pro mě rozporuplné. Herecky nádherně obsazené, Rooney Mara je tu skvělá, vizuálně jsou to krásné orgie, ale přesto mi to přišlo nesmírně ploché a vlastně jen jako film na efekt, kde mi chybělo to, co má příběh s Peterem Panem mít - okouzlení dětstvím a ta krásná bezstarostnost. Tohle zde prostě nebylo.

Hunting the Phantom (2014) - 40 %

Ale co. Sem tam je tu nějaká ta docela dobrá akční scéna, je tu Kristanna Loken, která pořád stojí za víc než jeden pohled, no a pak je zde atmosféra, která se dá celkem snést. Má to nějaký ten béčkový nádech, kdy si nejste jistí, jestli se film vlastně bere vážně, nebo ne. Takže díky tomu alespoň těch 40 % tomu dám.

Christmas Eve (2015) - 30 %

Jo, je vidět, že to má tu správnou vánoční atmosféru, která na vás padne skutečně jen v tomhle období. A taky to má Patricka Stewarta, což je opravdu celkem jedno, protože filmu nic navíc nedává. Vypadne elektřina, několik lidí se někde zasekne, a zjišťují, jak je skvělé být člověkem a mít druhé. No, nic objevného, ale některé vztahy jsou fajn.

Lásky jedné plavovlásky (1965) - 75 %

I když neměl Miloš Forman v Československu dostatečné prostředky, aby točil velkofilmy, dovedl si poradit s tím, co dostal, a mohl tak natočit malé, ale silné snímky, které skvěle vypovídají o tom, jací vlastně jsou Češi a jaké hlouposti ve svých životech řešíme, aniž bychom si uvědomovali, že tím někomu ubližujeme.

El Norte, Pád Země, Zánik, Krakatit, Taking Off

El Norte (1983) - 80 %

Silný příběh je prostě silný příběh, a když je ještě skvěle zahraný a dobře natočený, tak se z toho stává jednoduše skvělý film. Tady vůbec nevadí, že se mluví španělsky. Vlastně by ani nevadilo, kdybyste neměli titulky. Ti herci jsou tak skvělý a ten příběh tak krutě krásně dojemný, že zamáčknete na konci slzu a pak si jen povzdechnete, že tak to prostě je.

Pád Země (Earthfall, 2015) - 15 %

Takové klasické béčkové sci-fi, kde jde jen o ten jeden katastrofický nápad, ale pak už se sleduje jenom celkem nudný - i když by měl být dramatický - příběh, a to s postavami, které nejsou vyloženě odpudivé, ale jsou nezajímavé, stejně jako způsob, jakým je to celé natáčeno. Tohle vám prostě nic nedá.

Zánik (Extinction, 2015) - 65 %

Zombie jsou látkou, která je většinou pojata jako blbé béčko, ale někdy se přece jen tvůrci odhodlají k něčemu lepšímu. Apokalypsa je zde pojata originálně se sněhem, což se přece jen v souvislosti se zombie tak často nevidí, ale primárně je zaměřeno na postavy a jejich minulost a současnost. To vede k tomu, že jsou zde silná i slabší místa. Celkově ale dobré.

Krakatit (1948) - 90 %

Úchvatná podívaná. Otakar Vávra natočil krásně snový noirový film, a to všechno v českém prostředí a s naprosto jedinečnými scénami, které se v našem filmu vůbec moc nevidí. Tohle je prostě krása pohledět, užijete si každou scénu, i ten surreálný přístup k celému dílu, kdy jsem měl zatím pocit, že tohle je nejlepší adaptace, jakou jsem viděl, nebo četl v komiksu. Odvážné, moderní, parádní.

Taking Off (Taking Off, 1971) - 70 %

Miloš Forman se přesunul přes Západní Evropu do Spojených států a udělal zde to, co mu šlo nejlépe i v Československu. Natáčel lidi. On je nejprve studoval a pak z nich vyhmátnul přesně ty správné okamžiky, které budou na plátně vypadat dobře a donutí vás přemýšlet. I když se asi nejvíce do hlavy zapíše scéna s jointem, tak památných scén, které nahlížejí na Američana své doby, je zde více.

Fanny a Alexandr, Amidst the Devil's Wings, Smrtgasmus, Our Times, Valentin Dobrotivý

Fanny a Alexandr (Fanny och Alexander, 1982) - 90 %

Netradiční Ingmar Bergman, který ukazuje, že skutečně plně ovládl filmové médium a divákovi prezentuje krásné i bolestné dětství Fanny a Alaxandra. Jsou roztomilí, ale svět kolem nich není jen krásný. Dětství může být zábavné, může bolet, a tohle je v tom snímku krásně vidět, navíc jeho vizuál je na oko prostě příjemný.

Amidst the Devil's Wings (2014) - 25 %

Nezajímavý, nezábavný film, jeden z těch, které se berou nesmírně vážně, ale přitom ve skutečnosti nemají co nabídnout. Možná sem tam nějaká trochu akčnější nebo drsnější scéna, ale ve skutečnosti nic, co by vás opravdu dokázalo vtáhnout, což je i problém s herci, kteří jsou tak nějak celkem nevýrazní, stejně jako celá vizuální stránka.

Smrtgasmus (Deathgasm, 21015) - 60 %

Pecka to úplně není. Na to to má až moc prvků, které mi trochu vadily - ten hlavní jsou digitální efekty, které jsou místy prostě otřesné. A ten tah na bránu není tak dobrý. Ale téma není špatné, provedení také ne a sem tam se člověk docela i zasměje. Parodování je tady prováděno hezky, že nemáte ani pocit, že by to bylo trapné, jako v klasických hororových parodiích.

Our Times (2015) - 85 %

Dvouhodinový romantický film s Tchaj-wanu? Nečekal jsem, že mě to tak dostane, ale stalo se. Byly zde scény, které mě emotivně skoro vyčerpaly, většinou tedy k slzám. Ono to není nějak moc objevné, ale ten příběh je podán tak krásně lidsky a ty postavy jsou tak krásně podány, že jsem si ty dvě hodiny prostě užil naplno.

Valentin Dobrotivý (1942) - 70 %

Chvíli trvalo, než jsem se do toho dostal a než mě to začalo bavit, ale po té půl hodině, možná trochu později, už jsem zase jel na tom krásném humoru našich černobílých filmů "pro pamětníky". Ale co si budeme povídat, jejich premiéru už si opravdu tolik lidí pamatovat nebude. Ale to nevadí, protože tyhle filmy mají co nabídnout i nám. Ten konec je skvělý.

De stilte rond Christine M., Bad Roomies, Klíč k určování trpaslíků podle deníku Pavla Juráčka, Válka světů

De stilte rond Christine M. (1982) - 60 %

Zvláštní film, který se na první pohled tváří celkem normálně, ale to, o čem vypráví, vlastně normální není. Celkově je ten pohled filmu tak zvláštně zkreslený, že vlastně nevíte, jestli s tím, co zde vidíte, máte souhlasit, anebo vůbec ne. Myslím, že ten film se vás může dotknout, stejně jako vám nemusí říct vůbec nic.

Bad Roomies (2015) - 35 %

Skoro to vpadá, že by to mohla být docela sranda. Ale opravdu jen skoro. Rozhodně to nedrží kvalitu vtipů celou dobu, ale jen v některých záblescích, což je celkem škoda, protože ty postavy nebyly až tak špatné, za což mohli hlavně jejich představitelé. Jenže nakonec je to stejně klišovité a některé nápady jsou zabité.

Containment (2015) - 30 %

Líbí se mi, že se tvůrci pokusili o to, aby vytvořili něco, co bude paranoidní, co bude na jednotlivé postavy tlačit zdi a oni nebudou moct utéct. Tohle omezování prostoru je dobrým nástrojem, ale přece jen to chce trochu umu, aby to dopadlo hodně dobře. Tohle nedopadlo ani dobře a snímek snadno zapadne.

Klíč k určování trpaslíků podle deníku Pavla Juráčka (2002) - 60 %

Dobrý film, ale jsem si skoro jistý, že i v té deníkové, tištěné podobě, by ty zápisky byly zajímavé, možná ještě zajímavější, než v tomhle provedení. Ale nejspíš je stejně nikdy číst nebudu. Život Pavla Juráčka rozhodně nebyl jednoduchý a je plný zajímavých zvratů, ale tenhle film mi k jeho minimálnímu poznání stačil.

Válka světů (War of the Worlds, 2005) - 60 %

No tak ne. Na druhé pokoukání už to rozhodně nebylo ono a je zde spousta věcí, které mi klasicky na Spielbergovi vadí - melodramatičnost, která je někdy zbytečná, neskutečný patos a scény, které jsou protahovány, aniž by na mě měly efekt. Vlastně jsem ani necítil už napětí. No, skoro to vypadá, že chci založit klub "Nenávidím Spielberga", ale tenhle film pořád patří k těm, co od něj ještě celkem snesu.

Noc svatého Vavřince, A Second Chance, Highlander: The Search for Vengeance, Purpurová barva, Zuzana Michnová - Jsem slavná tak akorát

Noc svatého Vavřince (La notte di San Lorenzo, 1982) - 80 %

Tenhle film má skutečně svou velmi specifickou atmosféru, která vás pohltí, anebo se budete muset smířit s tím, že je to pro vás jen další válečný film z prostředí, které tak dobře neznáte. Mě ale italský film, který je takovou zvláštní pohádkou s krutými lidmi, ale i s těmi, kteří chtějí žít, dostal a okouzlil.

A Second Chance (2015) - 70 %

I když je to hodně dlouhé, až skoro neúnosně, tak je to pořád zajímavá, hezká, zábavná a emočně celkem vyrovnaná romance. Docela pak překvapí, že se jedná o filipínský film, kde postavy mluví neskutečnou hatmatilkou, která je v jedno chvíli místním jazykem, ve druhé se ale plynule přechází do angličtiny. Dobré, líbilo se mi to.

Highlander: The Search for Vengeance (2007) - 60 %

Tak jo, nejlepší díl "Highlandera" je ten poslední, a to navíc animovaný. Je to trochu smutné, protože se mi ten nápad série líbí, ale nedá se nic dělat. Tohle propojení je nejfunkčnější, jsou zde skvělé emoce, příběh není dokonalý, ale jeho vizuální stránka je krásná a dovolila mnohem více, než by dovolil hraný film s malým rozpočtem.

Purpurová barva (The Color Purple, 1985) - 50 %

Herecké výkony skvělé, ale jinak je tohle tak hnusně schematické a patetické, až mám pocit, že je to neuvěřitelné, že ten film má tak vysoké hodnocení. Skoro si myslím, že je to opravdu mnou, ale na druhou stranu, nebude to tím, že Spielberg natočil film o černoších pro bílé, aby bílí mohli říct, že tohle tu chybělo? Popravdě takový "Komorník" je lepší a v emocích uvěřitelnější.

Zuzana Michnová - Jsem slavná tak akorát (2013) - 80 %

Ten dokument je jednoduše natolik zajímavě pojatý a natočený, že prostě nemůžu s hodnocením níže. Tohle mě bavilo, i když osobnost Zuzany Michnové v podstatě neznám a dozvěděl jsem se o ní až tímhle způsobem. Líbilo se mi, jak se podařilo hrát si s formou, hrát si s filmem jako médiem. Skvěle pojaté, což je základ toho, proč mě to tak bavilo.