Battlecreek, Becks, Belle epoque, Mugen no junin, Krev mé krev

Battlecreek (2017) - 50 %

Další spíše temnější romance o klukovi, který má nepříjemnou, ale ne nakažlivou kožní chorobu, o tom, jak si ho matka chce držet u sebe, ale jak on konečně najde volnost díky dívce, která to ale také neměla v životě jednoduché. Ale kdo jo, že jo? Nakonec se se svými temnými stránkami musí trochu poprat, ale není to vyloženě boj na život a na smrt.

Becks (2017) - 50 %

Takový romantický příběh o jedné muzikantce, které nedopadla poslední láska, a tak se vrací k matce, která není zrovna otevřená lesbickým vztahům své dcery. Dcera sem tam něco zazpívá, a aby to měla jednoduché, tak se zamiluje do vdané ženy. Prostě příběh o tom, jak to lidi nechtějí mít v životě snadné.

Belle epoque (Belle epoque, 1992) - 60 %

Rozverný film, o tom, jak idylický venkov vlastně vůbec není idylický a jak je celkem komplikované vyjít se ženami, pokud se muž zamiluje hned do několika. Anebo nezamiluje, ale jen se mu líbí, když jich má více na lopatkách. A co, že jsou to sestry. Podání filmu je tak příjemné, že bude diváka spíše bavit.

Mugen no junin (2017) - 70 %

Takashi Miike mě zase přesvědčil o tom, že je jedním z nejlepších japonských režisérů, a to primárně v tom, jak žánrově různorodý je. Dovede natočit všechno. Tady máte pocit, že je to realistické historické drama, ale přitom to má i prvky, které jsou primárně prostě mrknutím na diváka, jsou cool. Takashi mě opět bavil.

Krev mé krev (Sangue del mio sangue, 2015) - 50 %

Nejprve historická část, která je dobře natočená, je i celkem intenzivní, následně současná část, která je lehce fantaskní, ale skutečně jen lehce. Lepší mi přišla první část, ale je zřejmé, že je zde myšlenkové propojení. Bohužel to nic nemění na tom, že vás tenhle snímek může celkem snadno nebavit.

Deu suay doo, Kaze ni tatsu raion, Realive, Revolt in the Big House, Jízda vysočinou

Deu suay doo (2009) - 50 %

Akční romantický film, který má jeden výrazný problém. Prostě není ničím zapamatovatelný. I když jsou zde akční scény, nejsou nijak skvělé. Je zde několik postav, na které se film hodně soustředí, ale ani jedna není z těch, které by vás dovedly strhnout na svou stranu, a tak nakonec převáží pocit, že je to celé takové malé, průměrné.

Kaze ni tatsu raion (2015) - 80 %

Takashi Miike tady krásně ukazuj, jak moc všestranným režisérem je a že opravu zvládne jakýkoli žánr. A když říkám jakýkoli, myslím jakýkoli. Tady si troufnul na lidské drama, které ale umí podat s citem, že nebudete mít pocit, že se vás snaží nějak emočně vydírat. Navíc oproti většině svých filmů skvěle zvládá i pomalé tempo vyprávění.

Realive (2016) - 50 %

Nemůžu si pomoct, ale kdyby se z toho filmu vzalo několik těch hlavních myšlenek, které zde jsou o životě a o smrti, místo toho, abyste se na něj celou dobu dívali, napsal se o tom článek, nebo nějaké pojednání, tak to bude mít větší a silnější dopad než tento film. Je to přemýšlivé sci-fi, ale dějově je prostě nudné.

Revolt in the Big House (1958) - 60 %

Vězeňské drama, které, nato že je celkem staré, vlastně není vůbec špatné, jen se v současné době zdá takové trochu pohodové, kdy sice jsou zde vyhrocené scény, ale přece by jim mnohdy slušelo trochu více explicitnosti nebo alespoň špíny. Jako kdyby vězení nebyla ani tak strašným místem pro život, pokud narazíte na správné lidi.

Jízda vysočinou (Ride the High Country, 1962) - 70 %

Dobrý western mě vždycky dovede potěšit a Sam Peckinpah věděl, jak takový natočit. Vybral si postavy, které stály za to, kdy hrdinové jsou silní, hajzlové slizcí, ale rozhodně nejsou jen dvojrozměrní. Boj o ženu je pak ozvláštněn tím, že žena zde není vyloženě kráska, ale přesto ji chtějí získat.

Fantastická zvířata a kde je najít, Disraeli, Hluboko, Rupture, Terra Formars

Fantastická zvířata a kde je najít (Fantastic Beasts and Where to Find Them, 2016) - 75 %

Nějak jsem se na film ani moc netěšil, i když jsem slyšel nějaké zvěsti, že to je docela dobré. A ono to je víc než jen docela dobré. Byl jsem naprosto uchvácený potvůrkami, které se zde objevily. Není to jediná silná stránka, ale scenáristicky je to přece jen trochu slabší. Prostě rozjezd pro něco většího, ale s dobrými postavami.

Disraeli (1929) - 60 %

Ze začátku jsem si nebyl jistý, jestli nemá být postava Disraeliho v tomhle filmu jen karikaturou, protože on tak vypadá. Snímek je hodně divadelní, čemuž přispívá i herectví George Arlisse, ale je to právě on, kdo drží film nad hladinou a kdo z něj dělá alespoň trochu výjimečné dílo, nejen historickou hrou.

Hluboko (Djúpið, 2012) - 60 %

Jako silnou stránku tohoto snímku beru skutečnost, že nás na tenhle příběh upozorňuje. Dokud se jedná o část s přežitím, je to místy docela silné, dobře natočené, skoro i strhující. Ale jakmile je to mimo moře, už to prostě tak strhující není a vlastně to i lehce nudí, stejně tak i flashbackové scény, které mi nic moc navíc nepřinesly.

Rupture (2016) - 50 %

Takový klasický film o tom, že všechno je jinak, než si obyčejný člověk celou dobu mysle. Přiznám se, že kdyby hlavní roli nehrála moje oblíbená Noomi, asi se po filmu ani moc nějak nepídím. Ale v jejím případě mě prostě baví film sledovat, i když je to jinak docela slabé, nebo v tomhle případě maximálně průměrné. Scény s pavouky vám ale budou kroutit prsty u nohou.

Terra Formars (2016) - 70 %

Co si budeme nalhávat, Takashi Miike je prostě můj oblíbený tvůrce, a v podstatě cokoli, co natočí, je pro mě zajímavé. Tedy už je strašně moc vidět, jak ho přitahuje manga, jenže je také moc vidět, jak dokonale má zvládnutou vizuální a technickou stránku filmu. Na tohle se prostě skvěle kouká. Jasně, že příběh, není nic moc, ale vizuálně je to pro mě uhrančivé.

Tanec v temnotách, Asterix a Kleopatra, Gokudou daisensou, How to Plan an Orgy in a Small Town, Tygr a drak

Tanec v temnotách (Dancer in the Dark, 2000) - 60 %

Ne, Lars von Trier nebude můj šálek čaje a jeho film mě prostě tolik nedostávají. Tedy alespoň ne všechno. A právě snímek "Tanec v temnotách" je jeden z těch filmů, který mě tolik neoslovil. Muzikálová čísla překvapivě dobrá, ale příběh mi prostě přišel celkem jednoduchý a jen umocněný onou stylizací.

Asterix a Kleopatra (Astérix et Cléopâtre, 1968) - 65 %

Nemůžu si pomoct, ale ani tenhle díl mě nebavil tolik, jako mě to bavilo dřív. Já jsem zatížený na jiný, který přišel až o něco později. Ale přesto jsou zde docela dobré gagy a vizuální stránka také není vůbec špatná, především v tom, jaké zde byly nápady ohledně architektury, která asi v Egyptě plně nebyla.

Gokudou daisensou (2015) - 70 %

Tohle je přece jenom Miike, kterého si více představuji jako akčního režiséra, který se nezastaví před žádným násilím a před žádným bořením hranic mezi žánry. Tohle na jednu stranu vypadá jako pořádně drsná gangsterka, když se najednou objevil žabák. A celé to nějak zázračně funguje. Drsné souboje, skvělé vychytávky a opět neskutečné triky.

How to Plan an Orgy in a Small Town (2015) - 70 %

Až mě překvapilo, jak mě ten snímek bavil. Jasně, erotik, nějaké ostřejší, je v něm minimum, ale je to celkem vtipné, má to docela dobou dramatickou linku a hlavně celkem příjemně úchylné postavy, které díky jedné "orgii" zjistí, co je vlastně v jejich životě důležité. Nenápadný snímek, který mě potěšil.

Tygr a drak (Wo hu cang long, 2000) - 100 %

Neskutečně nádherný film, který se vám bude ale zamlouvat pouze v případě, pokud přistoupíte na jeho nereálnou hru a nebudete si nic dělat z toho, že postavy létají. Ale právě v tom je krása tohoto uměleckého akčního baletu, který má navíc i nádherné postavy a velmi silný příběh, není jen akcí nebo uměním samým pro sebe.

Gladiátor, Ange et Gabrielle, Fast Company, Zeburâman: Zebura Shiti no gyakushû, Stvořeni pro lásku

Gladiátor (Gladiator, 2000) - 80 %

Dřív jsem tenhle snímek nesnášel, protože jsem neměl rád Scotta ani Crowa. Dneska Scotta pořád moc nemusím, zato Russella Crowa zbožňuji, protože to prostě je skvělý herec. A i když bych chtěl snímek hodnotit ještě víc, tak nemůžu, protože prostě obsahuje prvky, které mi vadí. Jako ten zbytečný patos. I tak je to ale velkolepá podívaná.

Ange et Gabrielle (2015) - 40 %

Těch zábavných scén je zde skutečně pomálu, i když nějaká by se zde našla. Jako romantika je to na první pohled trochu nové, ale když se chvíli koukáte, zjistíte, že je to vlastně jen omšelé, kdy se dva lidé, kteří nemají nic společného, dají dohromady. Takže v konečném důsledku spíše romantická nuda, která nemá moc vtipu.

Fast Company (1979) - 60 %
Cronenberg ještě rozhodně nebyl ve své nejlepší formě a spokojil se i s trochu horším provedení některých bouraček, ale přesto podává obrázek o tom, jak jsou lidské vztahy komplikované. Navíc to prezentuje v uřvaném a rychlém hávu, který je místy hodně sexy, což se mi na něm líbilo asi nejvíce. Má to ale potřebný drive a zase tolik to nezestárlo.

Zeburâman: Zebura Shiti no gyakushû (2010) - 60 %

Přišlo mi to lepší než první film, což je primárně dáno asi tím, že mi celkově víc sedla vizuální stránka tohoto díla. Je to novější a prostě to vypadá lépe, místy mi to přišlo i vtipnější, ale ani tentokrát jsem neměl pocit, že sleduji toho Miikeho, který mě dokáže pro některé své filmy dokonale strhnout.

Stvořeni pro lásku (Faa yeung nin wa, 2000) - 70 %

Dramatu, které je vlastně velmi specifickou romancí, bych měl dát ještě jednu šanci, protože mám pocit, že je ve snímku trochu víc, než jsem na první sledování přijal. Stylisticky mi to přišlo naprosto výborné, skvělé aranžování scény včetně kostýmů herců, ale ani tak jsem se nedovedl k postavám dokonale dostat. Přitom tohle by se mi mělo tematicky hodně líbit...

Americká krása, Babysitting 2, Ledová sezóna, Zebraman, Všichni možní sběrači a já

Americká krása (American Beauty, 1999) - 100 %

Jedinečný film, který stojí na naprosto úchvatných hereckých výkonech, ale stejně tak i na skvělém scénáři a výborné režii. Kevin Spacey vás provede maloměstským životem a jeho pozlátko strhne jako náplast, pod kterou tkáň pořádně hnije. A přitom je to pořád zábavné, emotivní a vy budete jen trnout. A pak je tu ještě Mena...

Babysitting 2 (2015) - 40 %

Takové obyčejné pokračování, které si udrželo úroveň prvního filmu mimo jiné i tím, že bylo zvoleno trochu exotické prostředí. Film ale hlavně ukazuje to, jak Christian Clavier zestárnul a že se pomalu dostává do formy, v níž by namísto Asterixe mohl hrát spíše Obelixe. Sem tam se něčemu možná zasmějete.

Ledová sezóna (Norm of the North, 2016) - 40 %

Asi je v tom nějaká nutnost, že filmy, které se odehrávají za polárním kruhem, musejí mít ekologické poselství, které je divákům doslova otloukáno o hlavu. Tohle platí i v případě "Ledové sezóny", jejímž smyslem je, aby si lidé uvědomili, že vlastně není dobrý nápad stavět domy na ledu... Opravdu závratná myšlenka. Ale sem tam je to i trochu zábavné.

Zebraman (2004) - 55 %

Miikeho mám moc rád, ale tentokrát mi jeho film až tolik nesedl. Přitom je to tak ujeté, jak se mi to většinou líbí. Anebo možná je to přece jen ujeté málo. Jsou zde pěkné triky, jsou zde pěkné scény, ale celkově mi to připadalo spíše zdlouhavé. Tohle by se mi možná více líbilo jako manga než jako hraný film.

Všichni možní sběrači a já (Les glaneurs et la glaneuse, 2000) - 70 %

Rozhodně zajímavý dokument, tedy minimálně v tom, jaké téma si pro zpracování režisérka vybrala. Ale nakonec je přece jen ještě zajímavější to, jak obsáhle se jí téma podařilo pojmout, ukázat co všechno takové sbírání obnáší, a přitom zůstala věrna lidem, o kterých chtěla vyprávět, tedy na první pohled chudších, jakoby ztracených. I na nich najdete něco víc.

2 ou 3 choses que je sais d'elle, Zatôichi senryô-kubi, Slaměný štít, Souboj na slunci, Christmas in Connecticut

2 ou 3 choses que je sais d'elle (1967) - 50 %

Já se na tyhle film dívám, ale jako kdybych nic neviděl. Baví mě různé prvky, které Godard používá, například v tomto případě hlas vypravěče, ale jako celek mi ten film prostě nesedl, a to i přesto, že téma je zajímavé a je podáno téměř dokumentárním stylem, anebo alespoň formou velmi realistického pojetí scén.

Zatôichi senryô-kubi (1964) - 80 %

Zatoichi se dostává do pořádných problémů, protože se stává osobou hledanou. Samozřejmě, že je to všechno nedorozumění a on je za hajzla jen proto, že ho prostě lidé nenechají na pokoji. On už si ale najde cestu, jak se s problémy vypořádat. Stejně mu nic nezbývá. Úsměv a zarputilost jsou mu vlastní, stejně jako neskutečně rychlý meč.

Slaměný štít (Wara no tate, 2013) - 85 %

Další skvělá ukázka toho, že Takashi Miike je prostě schopen natočit cokoli a hlavně pokaždé dobře. Chopil se thrilleru o tom, že je vypsána odměna na vraha. Policie musí vraha chránit. Skvělá zápletka, která je výborně rozvržena i přes dlouhou stopáž. Miike se zbavil jakýchkoli výstřelků a natočil temný thriller, který vás strhne.

Souboj na slunci (Duel in the Sun, 1946) - 55 %

Strašně moc zdlouhavý snímek, což mu velmi škodí. Není to ale celé tak špatné, jen se vaše pozornost postupně rozmělňuje, až si ten finální souboj ani pořádně neužijete, a to je přitom zajímavý a tematicky novátorský. Jenže to bohužel jako celek vůbec není dobře natočeno a místy budete spíše trpět, než abyste se kochali. Gregory Peck ve výborné, ale postupně nudné roli.

Christmas in Connecticut (1945) - 75 %

Tohle je romantická komedie, která mě bavila. V tomto období se točily v Hollywoodu celkem zajímavé a vtipné věci, což je i po letech poznat, protože ty filmy nijak nezestárly a jsou nadále zábavné a vtipné. Ten příběh je sám o sobě tak kouzelný, navíc si ho všichni herci skutečně užívají, což jen dává filmu tu správnou atmosféru.

David Holzman's Diary, Focus, Shin Zatôichi monogatari: Kasama no chimatsuri, Tantei monogatari, Odložený let

David Holzman's Diary (1967) - 50 %

Ocením snímek za to, jak si hraje realitou a jak ukazuje, co je vlastně film a jaká je jeho realita, nebo pseudorealita. Celé je to vlastně jedná velká hra, skutečnost se smývá a není jasné, co je pravda, a co je jen film, když s i uvědomíte, že okem kamery není nic pravda, všechno je vlastní, osobitý svět. Jen to podání je prostě nudné.

Focus (Focus, 2015) - 40 %

První polovina filmu, než se celý děj přesune o tři roky dále, mě docela bavila. Pak už to ale začalo být až neskutečně poplatné tomu, že v tom hraje Will Smith a že to prostě nemůže v ději trochu experimentovat. Ano, není za klasického klaďáka, ale přesto je jeho postava klišovitá a s ní i celý příběh, který je sem tam sexy, ale sem tam to pro mě bylo utrpení, hlavně z hlediska scenáristického.

Shin Zatôichi monogatari: Kasama no chimatsuri (1973) - 90 %
Ještě před tím, než se Shintaro Katsu vydal s postavou Zatoichiho do televize, kde natočil seriál o celkem 100 dílech, natočil 25. pokračování, které jeho postavu dostalo do rodného města. Ale ani tam na něj nečeká klid, ani tam nejsou věci v pořádku. A tak je na slepém šermíři, aby tento pořádek zjednal. Silný, emotivní, ale hlavně děsivě akční příběh, který vás bude bavit až do konce. Tady už se krví nešetřilo.

Tantei monogatari (2007) - 75 %

Takashi Miike tímhle filmem dokázal, že jsou mu pravidla žánru jasná a že dovede natočit detektivku, která vám dá to, co očekáváte. Podivný, tajuplný příběh, možná nečekané rozuzlení a zajímavé postavy. Jenže Miike zároveň ukazuje, že dokáže na správných místech žánr překračovat, a tak vám vlastně prezentuje pořádně hnusnou komedii, která se místy mění až na grotesku. A přitom je film pořád ve správných momentech nesmírně vážný.

Odložený let (Standby, 2014) - 55 %
Taková celkem průměrná romance, která má všechno, co dnešní romanci nechybí - celkem obyčejnou zápletku, kdy se potkají dva lidi, sbližování a nějaké ty humorné i emotivně vyhrocené situace. Má ale to, co z ní dělá mírně nadprůměrnou romanci. A to jsou postavy, které vás baví sledovat. Pokud by tohle film neměl, tak už to ani Irsko nezachrání. Stejně z něj moc neuvidíte.