Nejkrásnější den, Lucía, a co pak, Čtvrtá mocnost, Hell or High Water, Bojovnice

Nejkrásnější den (Der geilste Tag, 2016) - 60 %

Kdyby tohle byl originální film, tak je to příjemné spojení komedie a tragédie, ale on to bohužel až tak originální není, a to jednoduše proto, že už před dvaceti lety Němci natočili "Klepání na nebeskou bránu". Východisko je stejné, vývoj celkově velmi podobný. "Nejkrásnější den" je přesto dobrý a Matthias Schweighöfer se začíná stávat mým oblíbeným německým hercem.

Lucía, a co pak (Después de Lucía, 2012) - 80 %

Šikana je jednoduše něco, co nesnáším, a tak, když ji vidím, má to pro mě vždy silné emoce. V případě snímku "Lucía, a co pak" o to silnější v tom smyslu, že od začátku vůbec není jasné, o čem snímek bude a jakým směrem se vydá. Když už se jím ale vydá, je to nepříjemné sledovat a je to silné, ať už je závěr, jak chce, zvláštně nerealistický.

Čtvrtá mocnost (Die vierte Macht, 2012) - 50 %

Takový celkem průměrný thriller o tom, jak se člověk dostal někam, kde být nechtěl. A asi se není moc čemu divit, že tím, co ho dostalo tam, kde nechtěl být, byla žena. Celkem klasické schéma, které má to štěstí, že má docela zajímavé kulisy Ruska a ne až tak špatné tempo, které však rozhodně není strhující.

Hell or High Water (2016) - 80 %

Moderní westernový příběh, kterému neskutečně sedl výběr hereckého obsazení, kdy Ben Foster je parádně šílený, Chris Pine zase dobře nečitelný, no a nakonec je zde Jeff Bridges, u kterého sice začínáte mít pocit, že hraje lehce podobné role, na druhou stranu je to celkem jedno, protože je hraje skvěle.

Bojovnice (Kriegerin, 2011) - 40 %

On se ten snímek tváří, jako že je hodně realistický a že je to něco, co by se skutečně mohlo stát, že je to silný příběh, ale nemůžu si pomoct, ten příběh mi přišel celkem nudný a s hrdiny jsem se nedokázal ani trochu sžít. Myslel jsem, že alespoň ten vztah mezi "hrdinkou" a utečencem bude zajímavý, ale nebyl.

Poslední představení, American Beach House, Black & White & Sex, Clevelandský únos, Náhlý úder

Poslední představení (The Last Picture Show, 1971) - 80 %

Peter Bogdanovich ukazuje, jak byl v silný v tom, že dokázal znázornit zásadní okamžiky v lidských životech, a přitom je podat s trapností a s tím, abychom se nad sebou zamysleli a uvědomili si, že tohle jsou okamžiky, které jsme prožívali sami, s jinými lidmi, ale s velmi podobným rozpoložením, které na nás následně padlo. Skvěle zahrané i zrežírované.

American Beach House (2015) - 20 %
Asi body alespoň za toho Lorenza Lamase, protože nic moc jiného, co by stálo skutečně za pozornost, zde opravdu není. Je to romantická komedie, která není romantická a ani není zábavná. To, že se zde několik dívek odhalí, skutečně nevyznívá jako něco, proč se na takový snímek vůbec dívat.

Black & White & Sex (2012) - 40 %
Mě tohle kecání o sexu nebavilo. Je zde sice i nějaká gradace a zajímavé momenty a je nutno říct, že se tímhle formátem tvůrcům podařilo natočit snesitelný film, ale netuším, co tím chtěli říct. Osm prostitutek a jeden režisér, který je zpovídá. Nevím, když už tohle točím, chtěl bych asi něco říct, což se v tomhle případě nedělo. Alespoň nebylo řečeno nic nového.

Clevelandský únos (Cleveland Abduction, 2015) - 45 %
Myslím si, že reportáže, které byly v televizi, udělali větší službu, než tenhle film. Tohle spíš chápu jako snahu trochu ještě události medializovat a možná i podpořit prodeje knihy jedné z obětí. I kdyby, nemám jí to za zlé. Byznys je možné udělat z čehokoli. Film by ale měl být rozhodně drsnější a explicitnější. Takhle je to opravdu jen televizní filmeček.

Náhlý úder (Sudden Impact, 1983) - 75 %
Clint Eastwood pořád jako Harry Callahan baví, navíc tentokrát ve své režii, což se v rámci série stalo jen jednou. Je zde zajímavá postava ženy, jež se mstí, a vyvrcholení, které se dalo očekávat, ale sedí tomu prostě dokonale. Harry nic neztrácí na svém charakteru, což je jen dobře, a přitom má pořád vývoj.

In the Year of the Pig, A Thousand Kisses Deep, Zděšení, Expelled, The Day

In the Year of the Pig (1968) - 80 %

Ano, je to dokument, který rozhodně není nestranný, ale právě v případě války ve Vietnamu je něco jako nestranný dokument naprosto nezbytný. Jsou zde scény, které se vám skutečně zapíší do mysli, protože ukazují, jak se o něčem mluvilo, ale přitom se dělo něco naprosto jiného. O to děsivější je, že skutečnost byla i zaznamenána.

A Thousand Kisses Deep (2011) - 50 %

Celkem zajímavý nápad, který mi ale v současné době už nepřišel tak skvělý, jako by tomu bylo asi dříve. Prostě už je to trochu provařené a cestování v čase mě tolik nebere. Jenže tady se alespoň podařila docela dobrá pointa, která se sice dala postupem času tušit, ale ne nutně. Jinak ale hlavně průměrný film.

Zděšení (Blown Away, 1994) - 60 %
Tommy Lee Jones je v roli hajzla naprosto skvělý i s tím svým přízvukem, Jeff Bridges se svým otcem Lloydem jsou zase na dobré straně, a přitom to všude vybuchuje nebo bouchnout může. Efektně nic skvělého, příběh celkem provařený, ale prost to má náboj, díky kterému tohle sjedete na jeden zátah.

Expelled (2014) - 35 %
Náramná sranda tohle rozhodně není, protože hlavní postava je hovado, která si druhou šanci vyslouží tím, že někoho vydírá, ale pár vtipných momentů zde je, proto si myslím, že si to alespoň pár těch bodů zaslouží. Amorální hrdiny mám celkem rád, ale tohle je prostě sebestředné hovado, které si šanci nezaslouží.

The Day (2011) - 65 %
Tenhle film se mi alespoň trochu musí líbit. To prostě jinak nejde. Svět po apokalypse, zajímavá skupina postav, která cestuje a snaží se přežít, překážky, které jsou jim kladeny do cesty a které některé z nich stojí život, a to ani jejich smrt nečekáte. Díky postavám a herectví se mi tohle líbilo, protože příběh až tak zajímavý není.

Bitva o Alžír, We Are Monster, Král rybář, Trouble Along the Way, 46-okunen no koi

Bitva o Alžír (La battaglia di Algeri, 1966) - 70 %

Snímek je skvěle natočený, jsou zde momenty, kdy si opravdu nejste jistí, jestli je tohle hraný film nebo dokument, ale svým pojetím mě to prostě tolik neoslovilo. Je to silné, je to dobré, ale mně to jednoduše nesedlo. Asi je to tentokrát trochu i tou černobílou, která pro mě ten dojem zase tolik neumocňovala.

We Are Monster (2014) - 65 %

Silný příběh, který byl na plátno přenesen spíše průměrně, ale samotná skutečná událost to trochu zachraňuje. Problém s tím filmem je v tom, že vlastně většinu času sledujete vnitřní monolog hlavní postavy, vraha. Je vidět, že to, co dělá, není přímo z jeho hlavy, že je to dáno špatnými vlivy, což ho ale neomlouvá. To, co provedl, provedl sám a z vlastní šílené vůle. Závěrečný dovětek je ukázkou spravedlnosti v podání civilizace.

Král rybář (The Fisher King, 1991) - 70 %

Snímek, který mě nejprve dostal Gilliamovou imaginací, ale nakonec uchvátil hlavně hereckými výkony, které jsou prostě skvělé. Samozřejmě, že nejvíce budou vyčnívat Bridges a ještě o něco více Robin Williams, ale taková Amanda Plummer tu není neviditelná, i když její postava nemá tolik prostoru. Není to na Gilliama až tak divné a finále je pozitivně krásné.

Trouble Along the Way (1953) - 70 %

Tohle rozhodně není dokonalý film a chybí mu k dokonalosti dost, ale John Wayne hraje svou klasickou postavu chlapa, který má city, což se mi prostě líbí. Navíc hraje muže, který se snaží o to, aby získal svou dcerku do opatrovnictví, což je prostě dobré téma, které je i zvládnuté. Jen ta romantická rovina tady úplně nevyšla.

46-okunen no koi (2006) - 70 %

Takashi Miike je pro mě jeden z nejzajímavějších režisérů, protože nemá naprosto vyhraněný styl a každý film dovede natočit tak, aby to bylo co nejvíce přizpůsobeno vyznění příběhu nebo myšlenky. Tohle je přesně i případ filmu "46-okunen no koi". Vězeňské prostředí, minimalismus, dlouhé záběry, umělecké výstupy, hýření barev anebo naopak jejich potlačení. Z tohohle prostě musíte mít nějaký zážitek, i kdyby se vám to nemělo líbit.

Třpyt v trávě, Sedmý syn, Poslední samuraj, Muži, co zírají na kozy, Hvězdná pěchota

Třpyt v trávě (Splendor in the Grass, 1961) - 75 %

Skvěle zrežírovaný příběh o tom, že láska může dopadnout trochu jinak, než se očekává, protože lidská psychika prostě není to, co se od ní očekává. Krásně se zde ukazuje, že konvence jsou tu jen proto, aby byly porušovány a že nemohou platit pro každého. Asi bych i čekal trochu tragičtější konec, ale to už je ve mně. Herecky výborné.

Sedmý syn (Seventh Son, 2014) - 50 %

Je to prostě průměrné fantasy, které je moc mainstreamové na to, aby bylo opravdu moc drsné, a moc pohádkové, aby to strhlo dospělejší publikum. Ale je tu všechno, co od fantasy očekáváte - akce, krásná příroda, různé rasy a draci. K tomu navíc ještě neskutečně krásná Julianne Moore, které to tady sluší jako nikde, a Jeff Bridges, který pro mě táhne celý film.

Poslední samuraj (The Last Samurai, 2003) - 75 %

Je to možná místy trochu naivní, ale stejně se mi líbí, jak tenhle film ukazuje to rozdílné myšlení. Krásné na tom ale je, že je to celé o tom, že ty přístupy jsou sice rozdílné, ale když se bojuje a správnou věc, tak nejde o to, jaké jsou rozdíly, ale o to, co člověka spojuje. Musím říct, že ten japonský přístup se mi líbí víc a víc.

Muži, co zírají na kozy (The Men Who Stare at Goats, 2009) - 80 %

Nezachoval jsem si na film mnoho vzpomínek, ale věděl jsem, že mě bavil. Když jsem ho teď viděl podruhé, uvědomil jsem si, co mě na něm tak bavilo. Je to absurdnost velkého příběhu i toho, jak je podán. Herecké výkonu celou tu absurdnost jen umocňují, což je dobře, protože se tu sešla skvělá herecká parta. I podruhé jsem se parádně bavil.

Hvězdná pěchota (Starship Troopers, 1997) - 80 %

Krásná ukázka toho, jak je možné béčkový film natočit s výrazným přesahem. A také ukázka toho, jak to kritici většinou ani pochopili. Otázkou je, jestli Verhoeven natočil skutečně tak převratné béčko, anebo mají pravdu kritici. Já bych sázel spíše na tu první variantu, protože mimochodem i vizuální stránka je skvělá a souboje s brouky parádní.