pátek 17. listopadu 2017

Pravdivá pohádka, Praying with Anger, Pushpaka Vimana, Prorok, Příběh mého syna




Pravdivá pohádka (FairyTale: A Tru Story, 1997) - 70 %
Na tomhle snímku se mi líbí, že i když je podle skutečné události - ty fotografie jsou dohledatelné - tak nezůstává u toho, že chce za každou cenu dění racionalizovat, ale ponechává si onu krásnou dávku fantazie, která mnohým dospělým chybí. I já bych racionalizoval, což mě trochu mrzí, protože představivost je krásná.

Praying with Anger (1992) - 60 %
M. Night Shyamalan už v prvním filmu ukázal, že mu jde o to, aby vyprávěl příběhy, které nebudou prázdné, které budou mít co říct. Snímek "Praying with Anger" bude mít hodně z toho, jak sám M. Night Shyamalan přemýšlel sám o sobě a o svých kořenech. Není to skvělá výpověď, ale je vidět, že je osobní.

Pushpaka Vimana (2017) - 60 %
I když se na něj společnost dívá jako na grázla, rozhodně to neznamená, že by musel být špatným otcem. Mám pocit, že by se tohle dalo pojmout ještě trochu drsněji a hlavní postava by nemusela být na první pohled takový klaďas, ale přesto to docela funguje a má to svoje emoce, které se na diváka díky mladé herečce přenesou.

Prorok (Un prophète, 2009) - 80 %
Aneb jak by mohlo vypadat moderní "Kmotr". To vězeňské prostředí je zde zachyceno dobře a část se žiletkou mě asi bude strašit ve snech. Provedení zabití žiletkou pak naprosto geniální a odporné. Hlavní herecký představitel mi sedl, i když je hajzl, má něco do sebe, co vás může přimět mu i fandit anebo alespoň doufat, že umře později než jiní.

Příběh mého syna (Venuto al mondo, 2012) - 50 %
Nebudu lhát, tady dávám body hlavně za Penélope Cruz, která se zde ukáže v celé své kráse, jež je skutečně úchvatná. Příběh je takový hodně srdcebolný a nějaké ty politické události se zde až na pár výjimek jeví jen jako skoro zbytečná kulisa. Ale díky tomu dovede snímek chytnout za srdce a přimět vás třeba i k slze.

Žádné komentáře:

Okomentovat