sobota 30. dubna 2016

Třicet dva krátkých filmů o Glennu Gouldovi, Můj král, The Ouija Exorcism, Swap, Prostřihy


Třicet dva krátkých filmů o Glennu Gouldovi (Thirty Two Short Films About Glenn Gould, 1993) - 70 %
Tenhle film zaujme na první pohled tím, o kom vlastně je. Glenn Gould byl rozhodně zajímavou osobností, a to hlavně ve smyslu geniální a divnou. Ale na druhý pohled tenhle životopisný dokument/hraný film zaujme i svým provedením, kde jsou scény ze života, rozhovory, animace, prostě všechno možné. A přitom to drží pohromadě.

Můj král (Mon roi, 2015) - 50 %
Zajímavé drama. Anebo alespoň drama se zajímavým rozjezdem, které se ale postupně stává nudným a nudnějším. Tak nějak očekáváte, že z toho najednou bude něco velkého, něco skvělého, ale ten film se tam nedostane. Ani ty scény nenávisti, vzteku, konfliktu nejsou tak skvělé. Jen Vincent Cassel ukazuje, jak je skvělým hercem.

The Ouija Exorcism (2015) - 5 %
Tohle je důvod, proč se na natáčení hororu raději vykašlat. Krásná ukázka toho, jak udělat hororový film naprosto nehororový, nudný a s jediným zářným okamžikem - to když tu uvidíme prsa. Děsivost se řeší modrýma očima, jinak se zde skutečně nic děsuplného nestane. Další film s ouija deskou už asi nezvládnu.

Swap (2016) - 50 %
Takový pěkně průměrný film, kde je to, co jsem od něj očekával. Menší role pro známé tváře, které ani v jednom případě nejsou tak malé, že by to byl jen štěk. Trochu akční scénář, který má nakonec i fantastické/sci-fistické prvky, no a do toho ještě trocha té trapnosti a ne tolik nudy. Jo, za mě průměr určitě.

Prostřihy (Short Cuts, 1993) - 70 %
Film se mi líbí svou formou a tím, že i když má tři hodiny, tak skutečně nenudí, protože se prostě pořád něco děje. Děje se to tolika lidem, kteří jsou ale navíc propojeni, takže pořád zůstáváte ve střehu, aby vám neunikly nějaké souvislosti. V tomhle je snímek dobrý. Celkově mě ale nedokázaly některé příběhy tak zasáhnout.