úterý 21. ledna 2014

Intolerance, A.C.O.D., Barbarella, Železní andělé, Rivalové


Intolerance (Intolerance: Love's Struggle Throughout the Ages, 1916) - 100 %
Symbolismus rozhodně není ve filmu nic nového, vždyť jeden z průkopníků filmu, Georges Méliès, byl tím, kdo do filmu právě tohle vznesl, ale byl to D. W. Griffith, kdo to dovedl k dokonalosti. Závěr jeho geniálně rozporuplného eposu "Zrození národa" toho byl důkazem, snímek "Intolerance" v tom pokračuje, kdy žena houpající kolébku je nádhernou ukázkou takové filmové metafory. Ať se děje, co se děje, život pokračuje. I když jsou na sebe lidé hnusní, pořád mají naději. Naprosto úchvatná je forma vyprávění, kdy se prostřídávají čtyři různé příběhy, což byl také důvod, proč byl film pro tehdejšího diváka příliš náročný. Přeskakování mezi příběhy mátlo. Co si budeme povídat, diváci s tímhle stylem vyprávění mají problém i dnes. D. W. Griffith ale opět ukázal svou genialitu a schopnosti hrát si s mladým médiem, kterým film byl. To, co je předváděno s kamerou, se střihem, s narací, ale i s efekty, to jsou prvky, které jsou platné doposud. Mimochodem, i mezititulky zaujmou svou propracovaností, stejně jako odhalená ňadra, která později rozhodně nebyla samozřejmostí. Věrnost zachycení doby u historických příběhů je až dech beroucí.
Ještě jednu poznámku: Pokud zná člověk trochu příběh Ježíše Krista, tak v případě jeho ztvárnění ani nepotřebujete titulky, které ve filmu jsou, protože vám z hereckých výjevů a jednotlivých scén přesně dojde, co se děje, jaká pasáž Kristova života se odehrává. To je potvrzuje skutečnost, jak geniálním vypravěčem D. W. Griffith byl.

A.C.O.D. (2013) - 40 %
Začíná se to docela dobře, ale najednou zjistíte, že to je vlastně film o chudáčkovi, který se nemlže srovnat s tím, že si jeho rodiče zase vrznou. To je vlastně docela slabé. On kolem sebe kope, všechny nasere, s prominutím, dělá spoustu blbostí, ale asi je to jen fáze, protože je jasné, že mu bude odpuštěno. A, světe, div se, ono tomu tak skutečně je. Šablonovitý film, který má nějakou dobrou postavu, ale to všechno se ztrácí v tom, že už od začátku víte, jakými peripetiemi si projdete.

Barbarella (Barbarella, 1968) - 70 %
Tohle je opravdu neskutečná ptákovina, která je prostě na první pohled fetiš. A že na fetiš normálně nejsem, tak tohle se mi líbilo. Komiks jsem bohužel nečetl, ale snad se k tomu někdy dostanu. Některé scény jsou zde tak ujeté, že už vám prostě nezbude nic jiného, než se smát. David Hemmings je dokonalý a Jane Fonda je krásná. Její úvodní scéna je skvělá a přiznám se, že víc jsem přemýšlel nad tím, jak před skoro 50 lety tak skvěle simulovali stav beztíže.

Železní andělé (Tian shi xing dong, 1987) - 75 %
"Železní andělé" jsou pro mě VHS klasikou a filmem, který mě v mládí hodně ovlivnil v tom smyslu, že jsem se začal zajímat o hongkongský film a obecně o akční a bojové filmy. Jsem docela rád, že jsem si ho připomenul a doufám, že se dostanu i k jeho dvěma pokračováním, tedy hlavně k dílu druhému, který jsem si také zamiloval. Ano, herecky je to celkem hrozné, trikově taky, ale ta bezuzdná akce, skvělé postavy, tohle vám to vynahradí. A když ne, tak proč na něco podobného vlastně koukáte?

Rivalové (Rush, 2013) - 90 %
Musím říct, že mě hodně překvapilo, když jsem zjistil, že tohle natočil Ron Howard. Jako kdyby si konečně uvědomil, že nemusí být všechno tak strašně hollywoodské a že je možné natočit příběh více méně bez patosu, se silnými postavami, hlavně Daniel Brühl je úžasný, a bez příliš velkého důrazu na závody samotné. Ano, když už na ně dojde, je to přesně to, co byste od nich čekali a je to dobré, ale tady prostě vládne příběh a vztah dvou lidí, kteří se na první pohled neměli moc v lásce.