čtvrtek 28. února 2013

The First Time (2012) - 70 %


The First Time (2012)
Musím říct, že na tomhle film u mě okamžitě zaujala jedna věc. Dvě hlavní postavy spolu dokáží skvěle komunikovat osobně, když jsou vedle sebe, když si hledí do očí, ale nějak jim to nefunguje přes telefon. Je to tak příjemné, se zase vrátit ze světa chatů, SMS a skypování, do normálního světa lidí. Copak by to takhle nemělo fungovat normálně? Lidé by spolu měli umět mluvit, měli by se umět poslouchat a ne si jen chatovat, psát si něco, co vlastně ani nemyslí tak, jak to zní, anebo to zní jinak, než jak to myslí. Tohle poznávání je na snímku "The First Time" krásné, protože vám díky tomu hrdinové snadno přirostou k srdci. A ano, pořád je to teen komedie.
"Sex je mnohem lepší, než ho skutečně děláte." tohle je naprosto dokonalá věta, která shrnuje to, jaké mají mnozí zkušenosti ze svého "poprvé". Klidně bych se pod tuhle větu podepsal. Člověk o tom sní, myslí si, jaké to bude úžasné, ale jak jsou oba nezkušení ten výsledek je... no, řekněme mírně rozpačitý. Přesně tohle se stane i hrdinům teen komedie "The First Time", kterou velebím za to, že se zbytečně nesnažila tlačit na pilu. Nečekejte žádné "Prcičky" posté, ale pěkně romantický a celkem i něžný film, s nímž můžete naprosto klidně strávit hezký večer a vzpomenout si na svoje začátky. Mně prostě připomněl ty moje začátky a asi tohle bude důvod, proč se mi tak zamlouval.
V centru dění máme Dava a Aubrey, kteří se náhodou potkají, situace není dokonalá, hlavně pro něj ne, ale neztrapní se zase tolik, aby ona utekla. Povídají si a uvědomují si, že vlastně mají o čem. Tohle je pak v krásném kontrastu s tím, co se stane. Najednou si nemají co říct, najednou neví, jak se zachovat. Dostali se do téhle situace poprvé a neví, jak se s ní vypořádat. Je to trochu smutné, je to trochu komické, hlavně pro ty, kteří už s tím mají nějaké zkušenosti. Nemyslím si, že si "The First Time" bere za úkol vyděsit ty náctileté, kteří nemyslí na nic jiného. Spíš prostě ukazuje, že někdy to není tak jednoduché, jak to vypadá. Ale buďte v klidu. Jestli to poprvé není ono, podruhé už to bude lepší. Nebo aspoň potřetí.
V závěru se ze snímku stává celkem obyčejná romance, která trochu ztrácí náboj, dostávají se do popředí i elektronické prvky, ale pořád je to především příběh o dvou lidech, kteří se asi zamilují, asi spolu chtějí něco mít, ale nejsou si přesně jistí, jak toho mají docílit. Společně jim to sluší, sluší jim i ta trapnost, která do prvních vztahů patří, a já musím říct, že snímek mě prostě dostal. Není to velký film, ale prostě je to snímek, který má své kouzlo. Ani romantická, ani komediální část nejsou hnány do extrémů. První láska je hezká a takový je i film. Pokud si někdy rádi vzpomenete na to, jací jste byli tak v šestnácti, sedmnácti, zkuste tenhle film. Za hezké vzpomínky se člověk nemusí stydět. Ani za ty trapné.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete vrátit na střední a zavzpomínat na to, jak jste se setkali se svou první/se svým prvním.
Hodnocení: 70 % za hezký příběh o jednom poprvé


The Outback (2012) - 20 %


The Outback (2012)
A zase jeden zvířecí loser. "The Outback" - už jen při pohledu na poster - bude mít pravděpodobně hodně podobnou zápletku jako snímek "Snížek, bílý kožíšek", což byl animovaný film ze Španělska, který se dostal i do našich kin. Zatím jsem ho bohužel nestihl, ale přesto si nemyslím, že bych měl o hodně přicházet, zároveň si myslím, že jsem snímkem "The Outback" viděl poměrně dostatečnou náhradu. Už je to, že je na poster také postavička, která ze svého druhu vystupuje díky tomu, že je bílá.
Johnny je bílá koala, která moc nezapadá mezi ostatní koaly. Je vizuálně jiný, to znamená, že musí být ostatními odstrčen. Nachází ale přítele v tasmánském čertovi Hamishovi (také odvrženec, asi proto, že má skotské jméno) a díky němu se dostane do cirkusu, kde se stává chvilkovou atrakcí, ale pak se zase vrací do divočiny, kde musí bojovat se strašnými nepřáteli (obří krokodýl, sup a dingové), ale stejně tak i se sebou, protože samozřejmě všude lže, kde to jen jde a dělá ze sebe velkého dobrodruha, prostě koalí "Krokodýl Dundee".
"The Outback" se nás snaží přesvědčit, že je pořád strašlivá sranda sledovat groteskní scény, kde do sebe zvířátka narážejí, utíkají před sebou, zakopávají, ale díky prozření najdou tu správnou cestu, i když to vypadá, že už z ní sešli, protože se hodlali smířit s tím, že jsou prostě jenom úchylkou přírody. Naštěstí se ale ve správnou chvíli objeví nějaké to divné, ale moudré zvířátko, které hrdinovi promluví do duše a dá mu vědět, že vlastně je hrdinou. Jak se píše na obrázku výše - "From Zero to Hero" neboli "Z nuly hrdinou". Neviděli jste několikrát něco podobného? Mě osobně už nebaví poslouchat o tom, jak vlastně hrdinou může být každý. Mám pocit, že tohle už jsme všichni pochopili. Pak si sice člověk pustí nějaký snímek, třeba "Alpha Dog" a zjišťuje, že ono to s tím hrdinstvím tak horké nebude, ale co, tohle je přece film pro děti a těm se dá předhodit skoro všechno. Na nějaké ty nápadité animované filmy si budeme muset počkat. Doufám, že jedním z nich bude "Univerzita příšerek".
Animace překvapivě není nejslabší stránkou, i když krokodýli tu vypadají prostě divně. Místy jsem měl pocit, hlavně u krajin, že skutečně sleduji něco, co je poměrně dost realistické, ale voda je pořád něco, co nemá podobu vody. Chlupy na koalách super, lidé dobří, film se nesnažil karikovat a zastřít tak, že nebyly peníze na lepší animaci. To nízké procento, které jsem tak filmu nakonec dal, je dáno především tím, že animace ujde. Příběh je ale splácaninou toho, co fungovalo, nebo spíš nefungovalo jinde. Naprosto nic nového, naprosto žádný nápad, jen využití trochu jiného prostředí, ale ani to se neděje v nějak velkém rozsahu. Obyčejný animák, který zapadne.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete pořád dokola dívat na to samé.
Hodnocení: 20 % za to, že prostě nemůžu pořád tomu samému dávat průměrné hodnocení


středa 27. února 2013

Pianistka (2001) - 85 %


Pianistka (La pianiste, 2001)
Rozhodně se nepovažuji - a ani se považovat nemohu - za znalce Michaela Hanekeho, ale myslím, že s klidem můžu říct, že je to jeden z mých nejoblíbenějších režisérů. A to jsem viděl teprve tři jeho filmy. První byl snímek "Funny Games", z kterého jsem byl, přiznám se, celkem rozčarovaný. To, co si v závěru dovolil, to bylo něco navíc, co tam prostě nepatřilo. Proč? Podobné scenáristické zásahy jsou většinou na škodu, pokud nejste Charlie Kaufman. Druhý film už mě doslova nadchnul. Byla to samozřejmě oscarová "Láska". Film, který ve vás zanechá neskutečně hluboké pocity.
"Pianistka" je tak třetí setkání s Hanekem a jeho velmi osobitou tvorbou. Ani tentokrát se nezapře. Vybral si téma, které je jednoznačně zajímavé, kontroverzní, nevěnuje se mu každý. V určitém smyslu se něčím podobným zabýval David Cronenberg ve snímku "Crash". Sex není jen to, co většinou provozujeme doma a co tak krásně vypadá v amerických filmech. Je to i fetiš, je to touha po bolesti, jsou to různé úchylky. Takové jsou filmy jako "Crash" nebo "Pianistka". Sex není v jejich případě synonymum pro vášeň a chtíč, je to synonymum pro sebedestrukci.
Erika je profesorka na konzervatoři, kde vyučuje hru na klavír. Je to umělkyně, pianistka, podle všeho velmi dobrá. Zapisují se k ní pouze ti nejlepší žáci. Velmi vytrvalý je pak Walter Klemmer, který se nenechá odbýt a musí se k ní zapsat. Podaří se mu to, Je to jeho cíl, protože svou učitelku očividně dávno miluje. Ale ona je zvláštní ženou, ženou s úchylkami a divnými choutkami. Po asi 24 minutách se poprvé odhaluje, že s ní není po intimní stránce něco v pořádku. Jde do sex shopu, kde sleduje porno v kabince, kde před ní byli různí muži. Nemasturbuje, místo toho si vezme z koše kapesník, kam předchozí zákazník utřel svoje semeno. Ke kapesníku čichá. Dokonalý šok, kterým Haneke naprosto narušil film, který byl do té doby pouze o hudbě a o despotické, trochu šílené matce, kterou skvěle ztvárnila Annie Girardot, která již bohužel není mezi námi. Zemřela 28. února 2011. Skoro jako kdybych chtěl připomenout výročí její smrti.
Haneke si nechává v rukávu další silné scény, ví přesně, co si může dovolit, čím může šokovat. Nic z toho ale není prvoplánové. Nevidíme příliš naturalistických scén. Hlavní hrdinku v podstatě nevidíme nahou, stejně tak ani jejího milence, pokud ho tak mohu nazvat. Dělají spolu různé praktiky, ale nejde o to je při tom sledovat do detailu, jde o to vidět, jak se mění jejich postavení, kdo je ovládaným a kdo ovládá. Nejde o lásku, nejde ani o chtíč, jde o uvědomění si toho, že vlastně ani nevíme, co opravdu chceme, protože když to dostaneme, najednou to není ono. Ty představy, co se nám honily hlavou, jsou trochu odlišné, jsou jiné. Sebedestrukce není v tom, co chceme provádět, je v tom, že vlastně nevíme, po čem toužíme.
Neskutečně silný film, který mě opravdu dostal. Nebudete ho milovat, ale budete si ho pamatovat. To vám garantuji.
Kdy je na film vhodné kouknout: Někdo raději nikdy, ostatní, když snesou skutečně hodně.
Hodnocení: 85 % za neskutečný film o obsesích v Hanekeho stejně neskutečné režii


Gangs of Tooting Broadway (2013) - 25 %


File:Tooting Broadway.jpg
Gangs of Tooting Broadway (2013)
Tooting je jedna ze čtvrtí, které se nacházejí v jižním Londýně, která není příliš známá, alespoň já jsem o ní doposud neslyšel, což vlastně samo o sobě mnoho neznamená, ale chtěl jsem uvést to, že se nejedná o část města, kterou bych nějak zásadně toužil navštívit. Ne v případě, že by snímek "Gangs of Tooting Broadway" byl mým průvodcem. Tooting vypadá jako místo, kde se střetávají kultury, což je jednoduše jeden ze zásadních problémů našeho světa. Pořád nejsme schopni si porozumět. Jsme jiní a to podle všeho znamená, že ti jiní jsou špatní. Pořád, i ve 21. století.
V Tootingu jeden černoch zabije tamilskou ženu. Tamilové jsou národností, která žije především v Indii, na Srí Lance a v Malajsii. Z těch nejznámějších Tamilů je možné jmenovat M. Night Shyamalana, který má na svědomí "Šestý smysl". To jenom pro představu, jak Tamilové tak normálně vypadají. Místní tamilský gang se rozhodne, že je na čase se zbavit všech černochů, kteří ve čtvrti žijí. Jak osvícená myšlenka! Aby se nejednalo pouze o drsný film prezentující zvěrstva rasismu, je zde i další linie, trochu citlivější. Bývalý člen gangu, který se polepšil (to znamená, že odešel), se vrací, aby pomohl svému bratrovi a aby se znovu konfrontoval se svou minulostí.
"Gangs of Tooting Broadway" není snímkem, který by byl nějak zásadně naturalistický. Jsou zde drsné scény, které rozhodně nenechají každého chladným a slabší povahy nad nimi možná i přivřou oči. Není to ale nic strašného. Sem tam nějaký ten cákanec krve. Nejlépe je znázorněno prostředí, které má ten správný nádech drsného města, kde prostě nemůže přežít každý, ale jen ti vyvolení, ti silní. Alfa samcem 21. století nejsou géniové, ale pořád ti nejsilnější, nebo alespoň ti, co mají v rukou moc a v srdci nemají ostří nebo v hlavě kulku.
"Gangs of Tooting Broadway" není filmem, který bych chtěl příliš doporučovat. Filmově není na výši, snad jen hudba místy zaujme. Herecké výkony jsou spíše umravněné, nijak silné. S postavami se nedá moc ztotožnit, což je hlavně chyba scénáře, který chce jít v duchu moderní britské thrillerové školy, ale neuvědomuje si, že tenhle žánr potřebuje něco navíc, nějaký nápad, zajímavou zápletku, prostě něco. To tady - bohužel - chybí. Vlastně je to klasická válka gangů, jen z jiného města a z jiné čtvrti, než jak jsme zvyklí.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět britský thriller s Indy. (Nehledejte v tom nic rasistického, těch britských filmů s Indy zase tolik není.)
Hodnocení: 25 % za snahu


Money Shot (2012) - 5 %


Money Shot (2012)
Jason Mewes je do jisté míry hvězdou, kterou z něj udělal jeho kámoš Kevin Smith. Společně vytvořili dvojici pozérů Jay a Mlčenlivý Bob. Jason jinak není nijak skvělým hercem, spíš naopak, jedná se prostě o kluka, který měl štěstí. Zná vlastně jen jednu pózu, pózu frajera, kterou dává do každého filmu. Jenže se stal hercem kultovním a začínající filmaři toho využívají. K marketingovým účelům byl využit už při prezentování snímku "The Watermen", a nejinak je tomu v případě filmu "Money Shot". Není to hvězda první velikosti, ale na céčkový, místy déčkový film by mohl natáhnout.
Viděl jsem plakát k filmu "Money Shot", kde je uveden hned na vrcholu jako jedna ze dvou hlavních postav. Nebo alespoň tak to vyznívá. Hned vedle něj je jméno Al Snow, které něco řekne hlavně wrestlingovým fanouškům. Ani jeden ze jmenovaných není hvězdou filmu, ale mají pouze malé roličky, které nejsou pro děj zásadní, ale mají za úkol pobavit. Nebo tak něco. Problém je v tom, že tenhle film je takový brak, že by to nezachránil nikdo. Spíš by si na tom každý druhý zničil kariéru. Není se čemu divit, protože tenhle film prostě nemá žádnou úroveň.
"Money Shot" je komedie, i když zde není mnoho míst, která by stála za zasmání. Samozřejmě dojde i na fekální humor, který je v případě podobných komedií naprostou povinností. To i Farrellyovci ho sem tam dokážou pojmout na úrovni. No, opravdu jen sem tam. Co jiného film nabídne? Vlastně je to film o filmu. "Money Shot" vypráví o tom, jak parta nadšenců, totálních - s prominutím - kreténů, natáčí film, který by měl být pravděpodobně vyvražďovačkou. Něco ve stylu "Halloweenu", který je kombinovaný s hvězdnými válkami a teen komedií a la "Projekt X". Smutné je, že to není vtipné, není to zajímavé, není to hravé, není to nijaké. Herci nehrají, herci vás otravují svými výstupy, není to ani sexy, spíš je to prostě nudně hnusné. A ta silikonová prsa... no, to bylo vážně to poslední.
"Money Shot" je stejně stupidní jako film, který je uvnitř tohoto pokusu natáčen. Jak říká Al Snow v úplném závěru. "Jsou tam kozy, co sakra víc by tam mělo být?" Kápnul na to. Mělo by tam být všechno ostatní. A ne, tím vším ostatním nemám na mysli další ženské orgány. "Money Shot" muselo stát minimum, ale stejně budu dost pochybovat o tom, že se to vrátí. Jako snímek nadšenců, kteří ještě nemůžou v USA legálně pít alkohol, proč ne. Ale jako snímek člověka, který už se v branži pohybuje minimálně 20 let, i když nijak úspěšně, to je sakra - sakra! - málo.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět nepěkná silikonová prsa a Mewese, který zase nemá co hrát.
Hodnocení: 5 % za stupiditu o tom, jak se točí stupidní film



Chinese Zodiac (2012) - 60 %


Chinese Zodiac (2012)
Tohle je film, pro který Jackie Chan odmítl roli v "Expendables 2". Nabízí se otázka, jestli mu to skutečně stálo za to. Pravda, pozornost je zaměřena především na něj a může si tu dělat vlastně, co chce, když už si střihl i režii a participoval i na scénáři, ale mám prostě pocit, že jeho vysněný projekt je jen dalším z mnoha a ničím zásadně speciálním. Trochu toho lituji, že Jackie Chan dal přednost tomuhle projektu, na druhou stranu, jeho fanoušci asi stejně budou spokojeni. No, já doufám, že na něj Sly nezanevřel a že se Jackie objeví v "Expendables 3".
Jackie Chan je umělec a je to hlavně artista. Myslím, že právě kvůli tomuto je tak oblíbený. Když bojuje, je to tanec. Není to přímo wu-šu ve stylu "Tygr a drak" a jiných podobných filmů, ale nemá to k tomu zase místy daleko. Sem tam prostě cítíte přítomnost neviditelných nitek, které drží tohohle bojového génia ve vzduchu. Nic to nemění na tom, že i ve svém věku, příští rok mu bude 60 let, stále dokáže předvádět kousky, které nezvládnou mladší. Díky spojení bojových umění, rychlosti a kaskadérských kousků, je každé jeho vystoupení, každý jeho film, v něčem jedinečný. Vytvořil si vlastní styl, ke kterému se rád vrací a ke kterému se rádi vrací diváci.
"Chinese Zodiac" v tomhle směru nezklame a Jackie opět předvádí své umění, a to jak na malém prostoru, tak i při větších bitkách. Včera jsem tu měl recenzi na snímek "Malí kovbojové". V tomhle westernu bylo Johnu Waynovi už 64 let a sakra že na to vypadal. Jackie ale vypadá pořád tak maximálně na čtyřicet a na jeho pohybech nepoznáte, že za pár let bude mít nárok na starobní důchod. Bohužel problém není v něm, ale ve scénáři. Do něj tedy také přispíval, ale je to kolektivní vina. Jedná se o klasický dobrodružný scénář, který se snaží prezentovat různá prostředí, aby bylo možné ukázat různé způsoby boje, aby to bylo zajímavé, exotické, jímavé.
Čínský zvěrokruh, stejně jako ten, který používáme u nás, tvoří dvanáct znamení, dvanáct zvířat, ať už skutečných nebo bájných. Podle nich bylo vytvořeno dvanáct bronzových hlav, na jejichž lov se Jackie Chan a jeho skupina vydávají. Proti nim stojí nějací ti zlouni, nějaké ty lži a nějaké ty legendy. Zápletka je prostě moc jednoduchá, a tak musí vše zahraňovat hlavně Jackie a jeho kousky. Hned úvod nás navnadí. V něm Jackie sjíždí ve speciálním kolečkovém obleku kopec, když se snaží uniknout z vojensky hlídané základny. Tím se stanovuje vlastně všechno, čím film je. Zábavnou jednohubkou, která má trochu delší stopáž (2 hodiny), ale snaží se nás nadchnout. Kaskadérské scény jsou skvěle zrežírovány, souboj na pohovce je prostě dokonalý. Jenže jako celek je to prostě jen další hongkongská bojová sranda. Za Jackieho ale dávám trochu víc bodů, než je možná zdrávo. Pořád lepší než "Cesta kolem světa za 80 dní".
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete zase jednu hongkongskou oddychovku.
Hodnocení: 60% za to, že Jackie je pořád ve formě, ale nějak tomu chybí něco navíc


Freaky Deaky (2012) - 55 %


Freaky Deady (2012)
V současné době je naprosto běžené, že se točí kriminální filmy, které jsou, spíše než napínavé, humorné.  Trend je poměrně logický. Lidé se chtějí bavit. Chtějí od svých všedních starostí odskočit k něčemu, co jim nebude příliš zatěžovat hlavu. Takové filmy mohou být skutečně zajímavé. Stačí pojmout klasický kriminální film trochu jinak a hned to vypadá, že sledujete něco originálního. Přístup využil například William Friedkin ve svém snímku "Killer Joe". Příkladem takového filmu může být "Naboř a ujeď", což už je komedie prvoplánová. Záleží pak hodně na scénáři a na tom, jak se humor vlastně pojme.
Snímek "Freaky Deaky" se zaměřuje především na humor situační, který je místy téměř absurdní, protože se scénáristé snaží zatáhnout jednotlivé situace o něco dál, udělat je trochu jiné, než jaké většinou ve filmech jsou, a to z nich dělá scény celkem zábavné. Když se k tomu přidají navíc celkem zábavné postavy, může to být i legrace. Zábavné postavy ve snímku "Freaky Deaky" rozhodně nechybí. Billy Burke, který byl jedinou světlou stránkou série "Twilight" si hraje na drsného detektiva v 70. letech a jeho postava je téměř noirová. Je to v kontrastu s tím, jak se někdy chová a hlavně s kým se musí dostat do kontaktu. Christian Slater si střihnul dalšího cvoka, nejvíce ale zaujme Crispin Glover, který je s dlouhými vlasy téměř k nepoznání. Sestavu pak doplňuje ještě nějaká ta pěkná žena a sem tam nějaká známější tvář herce, na jehož jméno si stejně nevzpomenete.
Detroit, rok 1974. Specialista na bomby Chris se dostává do kontaktu s bombami až ve chvíli, kdy odchází od speciální jednotky. Najednou je dynamit všude. Kdo chce postavy oddělat? A proč je vlastně těch postav tolik? Kdo je s kým? Snímek nás postaví před velké množství charakterů, ale nemusíme se bát, že bychom se v nich ztratili. Každý je naprosto jiný, snad až na to, že u každého máte pocit, že jsou to cvoci. Dynamit se objeví na křesle, kam si sednete, v autě, kde hledáte svojí trávu, v krabici, která vyžaduje hodně obezřetné zacházení. Všechno je pak doplněno humorem, který vás nevyrve ze židle, ale třeba se i usmějete.
"Freaky Deaky" je komediální krimi, kterému se daří vytvořit tak specifickou dobu, že máte pocit, že jste v roce 1974, stejně jako si myslíte, že je rok 2013. Zas takovou hlavu si s dobou nedělali, ale právě to dělá film také kouzelným. Bohužel jeho rozplétání nakonec vede k tomu, že se nás snímek snaží spíš unudit. Kdybych měl srovnat s "Alpha Dog", který jsem recenzoval před "Freaky Deaky", tak oba filmy jsou naprosté opaky. První má skvělý závěr, který film nezachraňuje, druhý má skvělý úvod, který se rozmělňuje v závěru, jenž film spíš sráží. Nakonec je z toho tak nějak průměrná podívaná.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete pobavit, i když možná sem tam nebudete vědět proč vlastně.
Hodnocení: 55% za pár dobrých scén a celkově poměrně absurdní kriminálku


Alpha Dog (2006) - 55 %


Alpha Dog (Alpha Dog, 2006)
Filmy podle skutečných událostí mají jednu velkou nevýhodu. Lidé se na ně většinou budou dívat trochu jinak. Pokud je příběh sám o sobě emotivní, filmaři většinou využijí tuhle skutečnost ve svůj prospěch a budou se snažit na diváka zapůsobit emotivně. Takhle na mě působil snímek "Síla srdce". Na druhou stranu může dojít k tomu, že si jsou filmaři tak jistí tím, co točí, že tomu přidají strašně málo, protože si myslí, že snímek bude mluvit sám za sebe. Nepřidá se do snímku mnoho navíc, i když ono se tam toho zase tolik nestalo. Tohle je přesně problém snímku "Alpha Dog".
VAROVÁNÍ PŘEDEM. TENHLE ODSTAVEC OBSAHUJE SPOILERY."Alpha Dog" má svou sílu, ale ta se objevuje až v poslední části filmu, zhruba v posledních deseti minutách, možná patnácti, když budu hodný. O čem jinak snímek je? Tak kdyby se mělo shrnout, co se zde opravdu děje, tak jde o to, že banda kluků unese bratra jiného kluka, který hlavního v partě pořádně naštval. Chvíli ho drží v poměrně příjemných podmínkách, pak se rozhodnou, že ho zastřelí. A jsme na konci. Uběhlo to docela rychle, že? No, nedá se nic dělat. Film sází na závěr a do jisté míry s emu to vyplácí, jenže před tím je to celkem nuda.
Seznamujeme se se skupinou, která nakonec unese Zacka (Anton Yelchin). Ve skupině jsou celkem známí herci (Emile Hirsch a Justin Timberlake), ve filmu se objeví ještě další známé tváře (Bruce Willis, Sharon Stone, Harry Dean Stanton). Seznamování se všemi postavami je poměrně zdlouhavé, přestože v důsledku není tahle drobnokresba tak důležitá. Stejně jako není nijak dokonale vysvětleno, proč je vlastně patnáctiletý mladík, který si během svého únosu užívá orgie, vlastně polapen. Ten důvod je takový... divný. Pomsta, rozumím tomu, ale to jsou Američané skutečně takoví magoři.
Nejlepší pasáží, jak jsem řekl, je posledních několik minut, kdy se film snažil zužitkovat vše, co jsme doposud viděli, především to, že jsme sledovali milého chlapce, který sice byl unesen, ale nijak trápen nebyl. Poznal radosti, seznámil se, udělal si nové přátele. Všechno je důležité proto, aby výsledný dojem byl efektivní. Jenže ten efekt je takový chvilkový. Nemohl jsem si pomoct, že film byl neskutečně dlouhý se zbytečně velkým množstvím postav. Ano, bylo to podle skutečných událostí, ale i ty je možné přizpůsobit. Režisér Nick Cassavetes tak v hluchých momentech raději vsadil na pěkné herečky. Je to škoda, protože v konečném důsledku je film opravdu silný, ten příběh s vámi zamává, ale podaný takhle... To prostě není ono.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že být patnáctiletý kluk je fajn, že se nemůže nic stát, když jste s přáteli.
Hodnocení: 55% za film, který nevyužil potenciál skutečné události


úterý 26. února 2013

Naboř a ujeď (2012) - 45 %


Naboř a ujeď (Hit and Run, 2012)
Dax Shepard není zrovna nijak zářivá hvězda na hereckém nebi, ale sem tam už jsme ho někde vidět mohli. Já si ho osobně většinou vybavím jako astronauta ze snímku "Zathura: Vesmírné dobrodružství". Tenhle herec se rozhodl, že si natočí vlastní film, ke kterému napíše i scénář. Ten film se jmenuje "Naboř a ujeď" a není to první ukázka toho, že tenhle herec má vyšší ambice. Scenáristicky se již podílel na filmu "Brother's justice", kde si také zahrál hlavní roli. Když nevíte co by, napište si pro sebe vlastní scénář. U filmu "Brother's Justice" mu dělal režiséra David Palmer, s kterým se spojil i tentokrát. Takže ho v titulcích najdeme jako spolurežiséra, scénáristu a herce v hlavní roli. Jaké je shrnutí těchto informací? Někdo se inspiroval u Bena Afflecka. Jo, samozřejmě nesmím zapomenout na to, že si Dax Shepard dělal i producenta, i když ne jediného.
Ambice hezké, ale jak to dopadne v konečném důsledku? Kdybych měl film k něčemu přirovnat, asi bych to srovnal se snímkem "Sedm psychopatů", ale s tím, že zápletka není tak šílená a herecké obsazení není tak hvězdné, ale místy to má sakra náboj. Vyšperkované je to hlavně scenáristicky. Nemluvím o celém scénáři, ale místy to má ty správné grády. Sem tam jsou zde hluchá místa, ale dialogy jsou rozhodně to, co film posouvá výš. Není to Tarantino, není to McDonagh, ale některé hlášky jsou naprosto neskutečné. Například to, jak se řeší, jestli byl Alex ve vězení análně zneužit černochem, bělochem anebo asiatem. Prostě nejde se nesmát.
Jako celek ale působí scénář tak nějak nevyrovnaně. Skvělé hlášky se snaží skrýt příběh, který je neskutečně jednoduchý. Gagy se snaží zastínit fakt, že zde chybí zvraty a všechno plyne v tempu a ve směru, které byly od začátku očekávány. Není to film, který by měl ovlivnit něčí život, ale některé postavy jsou dobře napsané, některé scény skvěle promyšlené, ale pak najednou přijde pasáž, která je příliš jednoduchá, příliš nudná, příliš prázdná. I když zde existuje mezi postavami určitá historie, neznamená to, že by se s ní něco měnilo I když je očividně důležité, že hlavní hrdina měl něco s holkou, která teď po něm jde spolu s parťákem, který chce svoje peníze, vlastně je skutečnost, že spolu chodili, naprosto zbytečná, i když je několikrát zdůrazněná.
Je to škoda, že je tady tahle scenáristická - a vlastně i režijní - nevyváženost. Scény v autech se tváří lépe než ty z "Rychle a zběsile", ale ve skutečnosti jsou minimálně významné. Jsou prostě jenom na efekt. Místy efekt funguje, místy je to jen obyčejná honička s cílem, který s ní vlastně vůbec nesouvisí. Nejsmutnější je pak skutečnost, že postava, kterou ztvárnila Kristen Bell je jen prvkem, ke kterému může hlavní postava mluvit a vyměňovat si s ní nějaké dialogy. Pro děj je postradatelná, stejně jako její linie, ale bez ní by se jednalo o skutečně krátký film. Za skvělé hlášky velké plus, za zbytek spíše mínus. Nic světoborného to není.
Řešení toho, kdo ho análně znásilnil.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete trochu pobavit, ale zase ne moc.
Hodnocení: 45% za film, který vás může dostat nějakou tou hláškou


Malí kovbojové (1972) - 70 %


Malí kovbojové (The Cowboys, 1972)
John Wayne je legenda, která natočila více jak 170 filmů, ale jak to tak pokaždé bývá, každá legenda se musí nějak rozloučit. Myslím si, že snímek "Malí kovbojové" by byl dokonalým zakončením jeho kariéry, ale přece jen natočil ještě dalších šest filmů, mimo jiné se vrátil i k postavě Roostera Cogburna, kterou poprvé ztvárnil ve snímku "Maršál". "Malí kovbojové" jsou však dokonalou ukázkou toho, jak by mohl vypadat odchod člověka, který pro western, alespoň ten americký, znamenal vlastně všechno. Bez něj by tu nebyl prototyp čestného muže, bez něj by tu nebyl člověk, ke kterému mohou vzhlížet generace. Jenže každý stárne.
John Wayne a jeho postava Wil Andersen už jsou na pokraji života. Johnovi bylo v době natáčení snímku "Malí kovbojové" pětašedesát let, což už je věk, kdy i většina skutečných kovbojů pomalu vyměňuje koně za houpací křeslo. Duke se však nenechal zlákat a hrál kovboje i nadále. V některých scénách je jasně patrné, že ho zastupoval dublér, stejně tak je vidět, že legenda je už trochu pomalá, ale tak sakra aby nebyla. Šedesát pět je šedesát pět. Film ale není o něm, je především o chlapcích, které trénuje.
Wil má poměrně velké stádo, ale jeho honáci se na něj vykašlali kvůli zlaté horečce. Musí si najít nové chlapi a jeho volba nakonec padne na chlapy trochu menší. Rozhodne se, že zaučí skupinu kluků, kteří nejsou starší jak patnáct let a s nimi vyjede do nekonečných dálav, aby dobytek přepravil. Zápletka není právě originální, ale právě dětský prvek je tím, co ho posiluje. Navíc je zde onen dokonalý kontrast. Na jedné straně muž, který má za sebou skutečně velké věci, zkušeností má na rozdávání, a na druhé straně jsou pacholci, co se z nich legendy teprve mohou stát. Bude to tak? Jak nakonec tohle dopadne. Copak se kluci mohou postavit zkušeným honákům, kteří se vrátili a chtějí si svého bývalého zaměstnavatele podat?
Nevím, zda John Wayne skutečně přemýšlel o filmu stejně, jako o něm přemýšlím já, ale jednoduše jsem měl pocit, že sleduji jeho vlastní tribut. Loučení se se žánrem, který pro něj znamenal všechno a pro který on znamenal mnohé. rozloučil se se svými diváky ve velkém a v podstatě nám řekl, že on tady byl, zanechal tu nepřeberné dědictví a je jen na těch mladých, jak ho využijí. Ve filmu ho využily dobře, ale je pravdou, že snímek rozhodně dokonalý není. Část hodnocení vyplývá ze sentimentu, který ve mně vyvolal. Bohužel je trochu jednoduchý ve své zápletce a klišovitý, Na Johnovi je opravdu vidět, že zestárnul, ale pořád to stojí za to. I když jeho hlas už nemá takovou sílu, chvílemi pořád vidíme a slyšíme, že to v něm je. Ti, kdo western moc nemusí, tenhle film asi tolik neřekne, ale těm, kdo Johna Wayna obdivují, se musí tenhle snímek zamlouvat, i když už zde není jako ten nepřekonatelný
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, jak jedna generace nahrazuje druhou.
Hodnocení: 70% za western, který mě dokázal velmi mile překvapit


pondělí 25. února 2013

85. udílení cen Akademie filmového umění a věd (Oscary 2013) - ohlédnutí

85. Oscary jsou za námi a myslím si, že se jedná o jedny z nejklidnějších cen, které se v posledních letech rozdávaly. Nebylo zde žádné výrazné překvapení, snad jen trochu zklamání z některých udělených cen. Rád bych se za udílením Oscarů ohlédl a přidal nějaký ten svůj názor, když už mám web o filmech. Je to přece jen jedna z největších filmových událostí roku.
Vzhledem k tomu, že krátké filmy mě nikdy příliš neoslovovaly a stejně tak je to i s dokumenty, které také příliš nesleduji. Tak pouze v rychlosti, jak to bylo s těmito kategoriemi:


Existují i další oblasti, v kterých nejsem tak zběhlý, a to jsou především zvukařské profese. Dobrý soundtrack poznám, ale většinou si ho musím poslechnout až dodatečně, protože ve filmu ho většinou příliš nevnímám. Nyní tedy ke zvukařským cenám, kde jsem si tipoval především píseň "Skyfall", která nakonec vyhrála. Někdy to, co slyšíte desetkrát za den na jedné rádiové stanici, nemusí být pouze komerční "pecka", někdy je to opravdu umění.

  • Nejlepší píseň: "Skyfall" (Adele, Paul Epworth za píseň "Skyfall") - Jak jsem psal výše, některé písně jsou hity čistě proto, že jsou prostě dobré.
  • Nejlepší mix zvuku: "Bídníci" (Andy Nelson, Mark Paterson, Simon Hayes) - Nebylo by trochu divné, kdyby si muzikál nesáhl alespoň na jednu cenu spojenou se zvukem?
  • Nejlepší střih zvuku: "Skyfall" (Per Hallberg, Karen M. Baker) a "30 minut po půlnoci" (Paul N.J. Ottosson) - Jedno z větších překvapení, protože se zase nestává každý rok, aby se o cenu děllily dva různé filmy.
  • Nejlepší hudba: "Pí a jeho život" (Mychael Danna) - Johnu Williamsovi už holt Akademie nepřeje, stačí, že má 5 Oscarů a k tomu dalších 43 nominací.

V oblasti vizuálních efektů už jsem měl svého favorita a ten se nakonec stal i vítězem. Jak jsem psal ve své recenzi, snímek "Pí a jeho život" je místy tak krásný, až je kýčovitý, ale to nic nemění na tom, že vizuální efekty prostředí, ale hlavně zvířat, jsou naprosto dokonalé.

  • Nejlepší vizuální efekty: "Pí a jeho život" (Bill Westenhofer, Guillaume Rocheron, Erik De Boer, Donald Elliott)

Designové ceny jsou většinou takové, kde vás hned napadají favorité, kteří by si ceny zasloužili. Například "Hobit: Neočekávaná cesta", "Anna Karenina", "Bídníci" a vlastně i "Lincoln". Tohle jsou prostě filmy, které zaujmou tím, jaké mají kostýmy, jaká je výprava. Vítězové ve třech kategoriích byly následující:

  • Nejlepší výprava: "Lincoln" (Rick Carter, Jim Erickson) - Možná největší překvapení celého večera, protože v podstatě všechny čtyři další nominované filmy ("Anna Karenina", "Bídníci", "Hobit: Neočekávaná cesta" a "Pí a jeho život") by si cenu zasloužily více, ale tak "Lincoln" měl dvanáct nominací, musel proměnit alespoň jednu. Nebo dvě...
  • Nejlepší kostýmy: "Anna Karenina" (Jacqueline Durran) - Pro mě osobně byly kostýmy to nejkrásnější na celém filmu. Bohužel. Cena naprosto zasloužená. Přece jen, kostýmy pro "Sněhurku" už byly trochu přepálené.
  • Nejlepší makeup: "Bídníci" (Lisa Westcott, Julie Dartnell) - Pořád si myslím, že maska pro film "Hitchcock" byla skvělá, jen se prostě nepodobala Alfredu Hitchcockovi.
Tak už jen dvě technické ceny a dostáváme se k těm, které většinou zajímají i zbytek světa. Těmi posledními technickými (kromě scénářů) jsou cena za kameru a střih:
  • Nejlepší kamera: "Pí a jeho život" (Claudio Miranda) - Trochu se to dalo očekávat, protože přece jen v tomhle filmu najdete záběry, které v jiných filmech, které byli nominované, neuvidíte. Dokonalé zobrazení scén od detailů až po široká panoramata.
  • Nejlepší střih: "Argo" (William Goldenberg) - Střih většinou není to, co mě na filmu zaujme, snad kromě snímku "Láska", ale ať už "Argo" dostane jakoukoli cenu, přeji mu to. Ať si kritici film kritizují (a že jich zase není tolik), "Argo" si ovace zaslouží.
Nyní už k nejlepším filmům, tedy alespoň k těm, které nejsou vrcholem večera. Animovaný film a film cizojazyčný. V obou jsem měl želízka, ale trefil jsem se jen u jednoho, i když je pravda, že vítěz animovaného filmu se dal více jak předpokládat.
  • Nejlepší animovaný film: "Rebelka" - Doufal jsem, že si cenu odnese Tim Burton a jeho "Frankenweenie: domácí mazlíček", ale jakmile mají film Pixaři, a to je v podstatě každý rok, konkurence má většinou utrum.
  • Nejlepší cizojazyčný film: "Láska" - I když byl snímek "Královská aféra" neméně skvělým, "Láska" byla favoritem už od začátku, a to i proto, že se dostala i do kategorií Nejlepší film, Nejlepší režie, Nejlepší originální scénář a Nejlepší herečka.
Dostáváme se ke scénářům a k cenám, které mě osobně velmi zajímají. Už jen z toho titulu, že hodně píšu, se vždycky u filmu zaměřuji hlavně na příběh. Obě ceny vyhrály filmy, kterým jsem to přál. "Argu" především proto, že jsem dlouho neviděl scénář s tak ujetým nápadem, který se bere tak nádherně vážně a navíc vychází ze skutečných událostí, že mu prostě nejde odolat. "Nespoutaný Django" pro mě byl favoritem především proto, že Tarantino je pro mě scenáristický génius, který i z naprostého klišé dokáže udělat něco nového, navíc do příběhu zakomponuje takové scény, které by si nikdo jiný nedovolil, protože by to vypadalo hloupě. Ano, mám radost, když vyhrají mí favoriti, kdo by neměl. Alespoň mi to trochu vynahradilo zklamání z toho, kdo se stal vítězem režisérské ceny. Ang Lee není špatný režisér, předvedl to už několikrát ("Tygr a Drak" nebo "Zkrocená hora"), ale tentokrát si myslím, že cena měla připadnout Michaelovi Hanekemu. Bohužel mám pocit, že namísto toho, aby se tento rok prosazovaly cizojazyčné filmy jako loni (viz vítězné tažení filmu "The Artist"), ale spíše se akademie zaměřila na domácí tvorbu. Ang Lee je pak kompromisem díky svému taiwanskému původu. Ale nemohu mu upřít, že je skvělým režisérem, jen si prostě myslím, že Haneke dokázal film podat tak neskutečně silně, a to i přesto, že jeho filmy jsou většinou divácky jen těžko přístupné. Navíc vyždímal z herců všechno. Akademie však hlasovala, jak hlasovala. Angovi to přeji, Michaelovi zase přeji další skvělé autorské filmy.
Konečně jsem se dostal k cenám, které většinou zajímají i ty, kteří se zase o Oscary tolik nestarají. Který herec se stane pro daný rok tím nejlepším? Nejprve tedy ke kategorii herců ve vedlejší roli. U mužského osazenstva pro mě existovala jen jedna jediná volba - Christoph Waltz. Tenhle Rakušan s Quentinem vytvořil tak neskutečnou symbiózu, že to je i mnohem lepší než QT a jeho vztah s Umou Thurman. Ať už Hans Landa anebo Dr. King Schultz, oba dva si Oscara zasloužili, oba dva ho dostali. A Christophovi moc gratuluji. Co mě trochu mrzí, to je herečka ve vedlejší roli. Ne snad proto, že bych Anne neměl rád, ale prostě jsem fandil ostatním. Asi bych preferoval Sally Field, protože si pořád myslím, že Anne se pro "Bídníky" sice obětovala, ale ten výsledek mi neseděl. Sally Fieldová paní Lincolnovou ztvárnila s grácií, a to i jako částečně zlomenou ženu. Ale budiž. Anne to samozřejmě přeji, protože je to skvělá herečka. O kom jsem nepochyboval vůbec, to byl Daniel Day-Lewis. Už ve chvíli, když jsem viděl trailer filmu "Lincoln", věděl jsem, že budu svědkem dalšího naprosto neuvěřitelného výkonu. Ten jsem dostal. I když tu byly další skvělé herecké výkony (Joaquin Phoenix nebo Bradley Cooper) o Danielovi jsem ani na chvíli nezapochyboval. Ano, vytvářím si k hercům určitý osobní vztah a přeji vítězi, že je prvním mužem, kterému se podařilo získat sošku za Nejlepšího herce v hlavní roli již potřetí. Nikdo jiný to zatím nedokázal. Že by se třeba ještě Tom Hanks trochu zberchal? No, nakonec herečka v hlavní roli. Moc jsem fandil Jessice Chastain a myslím si, že je špatně, když tak dobrý film jako "30 minut po půlnoci" nezískal žádnou z hlavních sošek, navíc jeho jediná je dělená za střih zvuku (viz výše), ale nedá se nic dělat. Jennifer Lawrence byla ve své roli ve filmu "Terapie láskou" neodolatelná a skvělá, ve 23 letech je to obrovský úspěch. I když jsem jí po "Hunger Games" neměl příliš v lásce, hodně rychle dokázala změnit můj názor. I jí musím gratulovat, stejně jako Danielu Day-Lewisovi. Jako dva vítězové jsou ukázkou dvou naprosto specifických hereckých stylů. On je génius (Kevin Smith o něm nedlouho po udělení Oscara za nejlepší herecký výkon v hlavní roli řekl, že to je člověk, který vynalezl herectví a já s ním musím souhlasit), který se do role naprosto položí, prožívá jí, stává se tou postavou a vy nevidíte Daniela Day-Lewise, vidíte Abrahama Lincolna, Daniela Plainviewa nebo Hawkeye. Na Jennifer je zase vidět, že je mladou herečkou, která se do role pokládá, chce hrát uvěřitelně a myslím si, že jí to stojí ještě dost úsilí. Přesto ukazuje talent díky tomu, že je neskutečně přesvědčivá. Akademie tentokrát vybrala herce, které nemůže jen tak někdo kritizovat. Všichni čtyři herci si to zaslouží. Ano, i Anne. Jen pro shrnutí:
  • Nejlepší herec v hlavní roli: Daniel Day-Lewis ("Lincoln")
  • nejlepší herečka v hlavní roli: Jennifer Lawrence ("Terapie láskou")
  • Nejlepší herec ve vedlejší roli: Christoph Waltz ("Nespoutaný Django")
  • Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Anna Hathaway ("Bídníci")
Nakonec to nejlepší. Samozřejmě se musí jednat o vítěze nejlepšího filmu roku 2012. Výběr byl z celkem devíti filmů a musím říct, že osobně jsem jasného favorita neviděl. Jako kdyby zde bylo více dobrých, vlastně skvělých filmů, ale žádný nad ostatními nevyčníval. "Láska" zaujala svým specifickým pojetím, "Divoká stvoření jižních krajin" zase spojením fantazie s neskutečnou hlavní hrdinkou, "Bídníci" ohromili pěveckými výkony, které byly na herce podle všeho neskutečné, "Argo" zase tím, že i ve skutečnosti se mohou dít příběhy, které jsou jen těžko uvěřitelné, ale zároveň zábavné a silné, aniž by bylo třeba moc tlačit na pilu. Alespoň většinou. Tarantino oslnil dalším svým specifickým filmem "Nespoutaný Django", který byl přece jen moc roztahaný. "Pí a jeho život" je krásným filmem ve stylu "Forresta Gumpa", "Lincoln" zase vlasteneckým historickým filmem a na to Američané většinou dost slyší. "30 minut po půlnoci" představuje události nedávné, vítězství/nevítězství nad terorismem, "Terapie láskou" zase ukázala, že romantické filmy rozhodně nejsou mrtvým žánrem. Devět filmů, které rozhodně všechny stojí za zhlédnutí. Nakonec vyhrál snímek "Argo". I když není Ben Affleck tím nejlepším hercem, jako režisér je rozhodně mnohem silnější a mě mrzí, že nebyl aspoň nominován za Nejlepší režii. Fandím tomuhle chlapíkovi už dlouho. Přesto mu patří gratulace, stejně jako celému týmu, který se na snímku "Argo" podílel. Tenhle film mě osobně dostal a myslím, že to je jeden z nejlepších pohledů na nepokoje mezi národy, nepokoje, které lze řešit i jinak než válečným konfliktem. Poslední cena pro úplnost seznamu:
  • Nelepší film: "Argo"
Líbí se mi trend, který byl tentokrát zvolen. Není zde film, který opanuje většinu kategorií, a to jednoduše proto, že filmy byly neskutečně vyrovnané, žádná jasně zářící hvězda zde nebyla. Přesto si každý může najít svého oblíbence. Jsem rád, že nepanoval trend vlasteneckých filmů a na Spielberga se v podstatě nedostalo, i když Danielovi jsem cenu velmi přál. Ale tak ten ji dostal. "Lincoln" je příliš patetický film, čemuž se třeba takové "Argo" nebo "30 minut po půlnoci" skvěle vyhnuly, i když se také zaměřují na americkou historii a vlastenectví se zde řeší, nikoli však obdivně, alespoň ne nutně. Alespoň já jsem měl z "Arga" pocit, že není vlasteneckým filmem, ale celou dobu si z celého příběhu a přístupu Američanů trochu utahuje. Osobně jsem spokojený s tím, jak se hlasovalo a jen se těším na to, co nás čeká tento rok. Myslím, že toho bude hodně, co nás dostane.



neděle 24. února 2013

A Perfect Ending (2012) - 30 %


A Perfect Ending (2012)
"A Perfect Ending" je dalším filmem, který u nás bude spíše neznámý. Moc se není čemu divit. Na jednu stranu snímek, který se snaží zobrazovat něco, co osobně považuji v naší společnosti za normální, na druhé straně nezachází do takových podrobností, aby bylo možné mluvit o snímku skandálním. Zároveň si říkám, že ani ta nahota zde není nijak závratně řešena, pořád jsou zde scény, kde si přes sebe herečka rychle přetahuje deku. Proč? Protože to tak mají v Hollywoodu prostě naučené. Z vlastní zkušenosti vím, že tohle se většinou neděje. Ať už já, nebo moje přítelkyně, když se jdeme z postele rovnou obléct, tak sebou deku netaháme, ale jdeme tak, jak jsme měli chodit v Ráji, kdyby to Adam s Evou nepodělali.
O čem, že vlastně "A Perfect Ending" je a proč by to mělo šokovat? Ze začátku to úplně jasné nebude. Rebecca je provdaná za muže, který je bohatý. Jejího manžela mimochodem hraje John Heard, kterého stejně budu vidět pořád jako tátu Kevina ze "Sám doma". Je to hezké. Ona si žije v luxusu, ale ve svém věku si uvědomuje, že možná měla od života chtít trochu víc. Začíná se tím, že vlastně nikdy nepoznala orgasmus. Vzhledem k tomu, že má znalé kamarádky, které jí nenechají ve štychu, navrhnou jí, ať to zkusí se ženou, protože ta mnohem líp než chlap ví, co se má dělat, jak silně, jak intenzívně, atd.
Rebecca se k tomuhle nápadu moc nemá, ale vyzkouší to. Její tři následné pokusy končí fiaskem, ale nakonec to všechno vede k  tomu, že skutečně s luxusní prostitutkou Paris skoční v posteli. Dostáváme se k bodu, podle kterého by se snímek dal definovat jako kontroverzní. Postelové scény tu jsou zabrány poměrně komplexně, ale nutno říct, že se záběry sem tam opakují a zase nic tak převratného se tu neděje. Tolik tedy kontroverze. Romantika a něžnost z toho docela čiší, což je pozitivní, protože jinak toho na "A Perfect Ending" zas tolik pozitivního není.
Zase se setkáváme s tím, že se nám tu na sebe vrství klišé. Kamarádky, kterým se hrdinka se vším svěřuje, manžel, který se chce napravit, ale pozdě, děti, které kolem čmuchají. Tohle všechno je tak nějak normální, což se film snaží oživit zajímavými prostřihy, kdy se střídají současnost a minulost, myšlenkové výjevy s tím, co se skutečně děje. Nějak moc to nefunguje a filmu to nepřidává. Snad jen na troše těch emocí, které jsou zabity závěrem, který je tak silný, že by se o něj i hůl zlomila, kdyby ho chtěl někdo umlátit. Když nevíte coby... Ne, nebudu spoilerovat, ale když chcete z poměrně zajímavé romantiky udělat emotivně silný a přitom nudný snímek, uděláte přesně to, co se stalo na konci. Zajímavé záběry, ale nic, co by zásadně řešilo problematiku. Příště hutněji a bez zbytečných patetických kolotočů.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, že láska mezi ženami může být stejně silná jako mezi dvěma různými pohlavími.
Hodnocení: 30% za film, který chtěl být zajímavý, ale není