pondělí 31. prosince 2012

Sherrybaby, Let's Dance, Unesená, Synecdoche, Otec šílenec, Králova přízeň, Anna Karenina a další


Sherrybaby (Sherrybaby, 2006)
Některé filmy stojí na představiteli hlavní role. V tomhle případě je to představitelka. Maggie Gyllenhaal je skvělou herečkou, kterou mám osobně velmi rád, mimochodem i proto, že to není žádná z amerických krásek, ale prostě pěkná ženská. Ve filmu "Sherrybaby" nám navíc své přednosti ukázala v celé své kráse, a to jak přednosti herecké, tak přednosti fyzické. Herečtí kolegové jí zde nesahají ani po kotníky, na ni je upřena pozornost a ona dělá všechno, aby tuto pozornost ustála. Daří se jí to, její role je celkem dobře napsaná. Což je také tak nějak jediná role. Jsou zde motivy, které jsou naznačené, všechny jen proto, aby bylo vidět, jak může člověk padat na dno, co všechno mu v tom pomáhá. Těch vlivů je neskutečně mnoho a Sherry se setkala s velkým množstvím. Drogy, přátelé, kteří se na vás vykašlou, otec, který si rád sáhne, když nikdo zrovna není kolem, no a nakonec i ona sama, která si myslí, že je středem vesmíru, že se všechno musí dít tak, aby to bylo v její prospěch. Neděje se tak a ona se s tím jen těžko vyrovnává. Především pak s tím, že nevychovává svou dceru, která už jí ani neříká mami, ale Sherry. Jejími rodiči jsou teď Sherryin bratr a jeho manželka. Snaží se s dcerou sblížit, ale je to komplikované. Její postavě se dá jen těžko fandit, ale Maggie má přece jen něco v sobě, co vás úplně neodradí. Když už se s ní trochu sblížíte, film najednou končí. Krátká stopáž je sice hezká, ale tady se končí v tom nejzajímavějším. Je to škoda, pár minut navíc by tomu slušelo.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že vás život nestojí za nic.
Hodnocení: 50% za výtečný výkon Maggie Gyllenhaal v nijak výjimečném příběhu



Let's Dance (Step Up, 2006)
Taneční filmy mají většinou jeden základní problém. Taneční prvky jsou výborné, ale příběh je tak nějak nijaký. "Hříšný tanec" mohl být jenom jeden a ani on není po scenáristické stránce dokonalý. Přesto se zde řeší zajímavé problémy. "Let's Dance" - mimochodem český název je dokonalost sama, místo anglického dát jiný anglický - je filmem, který se trochu na "Hříšný tanec" snažil navázat. Nechce řešit jen radosti, ale i strasti, některé problémy tak zásadní, že jde doslova o otázky života a smrti. V centru je to ale pořád stejné. Romantický film, který se odehrává v tanečním prostředí. Není to však nic překvapivého. Dobrý scénář se od tanečního filmu neočekává, rozhodující by měla být samotná taneční čísla, která mohou posunout snímek o něco výš. První myšlenka filmu "Let's Dance" je dobrá. Mělo by se jednat o spojení baletu a street dance. Jak říkám, jako myšlenka je to hodně zajímavé, ale provedení trochu vázne. Problém je v tom, že dějová linie je zde na úkor tanečních čísel. Hlavní taneční číslo je pak ve finále - samozřejmě -, jenže i ono je nějak krátké a nakonec se zdá trochu neuspokojivé. Myslím si, že je to škoda. Kdyby tady toho tance bylo víc, myslím si, že film by dostal ten správný náboj. Problém je, že zde chybí sexuální napětí, které v hříšném tanci dominovalo. Vztah mezi hlavními hrdiny je možná až příliš romantický s klasickými překážkami, což je prostě klišé. Když film nabízí málo tance, ale je to film taneční, někde se asi stala chyba.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete podívat, jak by mohl vypadat ne až tak "Hříšný tanec" v novém tisíciletí.
Hodnocení: 45% za zajímavý nápad po stránce taneční, který nebyl dotažen do konce, toho tance je nějak málo



Let's Dance 2 (Step Up 2: The Streets, 2008)
Pokračování filmu "Let's Dance" je přece jen o něco zajímavější než film první. Je to dáno hlavně tím, že se autoři více zaměřili na samotná taneční čísla a toho tance je zde mnohem více. Jinak je ale šablona stále stejná jako v případě jiných filmů. Máme zde skupinu outsiderů, kteří nejprve pokazí, co můžou, ale nakonec se utkají se silným nepřítelem a vyhrávají. Nutno říct, že finální číslo je skutečně dokonalé a já jsem z něj nemohl spustit oči. Tanečně je to něco unikátního, krásného, což ještě umocňuje padající déšť. Tvůrci si to uvědomovali, a tak to zdůraznili i na plakátu k filmu. Proč je to vlastně pokračování filmu "Let's Dance"? No, to je problém. Byla jenom využita značka, která měla trochu úspěch. Prostě se jen využilo toho, že tu něco zafungovalo. Objeví se zde sice postava Chaninga Tatuma, ale jen na chvíli a opravdu jen proto, aby zde existovala určitá návaznost. Jinak by film mohl fungovat skvěle i samostatně. Návaznost na první film je zbytečná. Film vás dokáže dostat úvodním číslem, které je skvěle promyšlené, skvěle nasnímané a zajímavé. Originalita zde nechybí, i když v dnešním světě, kde jsou tzv. mob akce poměrně běžné, to zase tak jedinečné není. Nebudu tvrdit, že "Let's Dance 2" skvěle navázal na film "Let's Dance", spíš řeknu, že se film povedl po stránce taneční, dějová výplň je zde pak skutečně jen vata, která měla zaplnit místa mezi tanci. Sem tam je to sranda, sem tam je to nuda. Tanec ale nezklame.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že street dance je jako tanec jen nějaká podivnost.
Hodnocení: 50% za nulový příběh a skvělá taneční čísla



Unesená (Stolen, 2012)
Nicolas Cage si zase jednou střihl menší, béčkovou roli. Spousta lidí říká, že bere všechno, aby měl na dluhy. Možná je to pravda, možná ne, osobně mám Cage rád a celkem jsem zvědavý na každý jeho film. Tak jsem se dostal i ke snímku "Unesená". Je to kousek, který se snaží navazovat na tradici, jakou vytvořily filmy "Telefonní budka" a "Kurýr". Je to zvláštní spojení, ale v podstatě by se to tak nějak dalo spojit a vznikl by film "Unesená". Nicolas Cage má ultimátum. Musím získat peníze, aby dostal zpět svou dceru, s kterou nemá právě skvělý vztah. Tak ono se není co divit, když byl nějakou dobu zavřený v lochu. Aby nebyl vykreslený jako úplně křivák, dostal se do vězení proto, že se parťákovi snažil zabránit ve vraždě. To ho ale stálo potřebné minuty a spolupachatelé loupeže ho nechali na místě. Snažil se efektivně ujet, ale neměl na to. Policie ho dostala. Odsedí si svůj trest a vrací se do normálního života, kde na něj čeká bývalý parťák, který díky Cagovi přišel o nohu. Dost ho to trápí a chce si vylít všechnu zlobu. Unese tedy Cagovu dceru, vydírá ho a donutí ho, aby ukradl peníze. Policie totiž, jak už to tak bývá, nespolupracuje, a tak je třeba vzít věci do vlastních rukou. Jak jinak. Malin Åkerman má příliš málo prostoru na to, aby oslnila, i když se jí to stejně celkem daří. Simon West pak ale ukázal, že "Expendables - Postradatelní 2" jsou pořád hlavně dílem Stalloneho a že on zas takové akční schopnosti nemá, protože ani z hlediska akčního nedokázal v "Unesené" přijít s čímkoli novým.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi Cage za každou cenu jako já.
Hodnocení: 20% za nezajímavý příběh, který ničím nepřekvapí ani nezaujme



Synecdoche, New York (Synecdoche, New York, 2008)
Charlie Kaufman je velmi specifický scénárista. Jeho filmy jako "V kůži Johna Malkoviche", "Věčný svět neposkvrněné mysli" nebo "Adaptace" jsou velmi unikátní snímky, stejně jako snímky velmi uznávané. Film "Synecdoche, New York" je na první pohled - no, spíš na druhý pohled - Kaufmanovým autorským dílem, ale tentokrát zašel ještě trochu dál, posadil se totiž na stoličku režiséra. Očividně se mu to celkem zalíbilo, protože připravuje další film, ve kterém se chystá i režírovat. "Synecdoche, New York" je filmem skutečně zvláštním. Musíte ho sledovat velmi pozorně, abyste vlastně alespoň trochu pochopili, o čem to ten autor vůbec mluví. Do hlavní role Kaufman obsadil Philipa Seymoura Hoffmana, což je chlapík s nepopiratelným hereckým talentem. Dokazuje to každým dalším filmem. "Synecdoche, New York" není výjimkou, ale v hlavní roli je zde opět scénář. Hoffman si zahrál divadelního režiséra, jehož hra se začíná podivně rozrůstat. Ze začátku to vypadá, že Kaufman poprvé natočil něco, co je normální, ale postupem času se ukazuje, že film je mnohem komplikovanější, než se na první pohled zdálo. S postupující stopáží se začínají roviny osobního života, pracovního života a fantaskního života proplétat takovým způsobem, že už ani pořádně nevíte, kdo je herec, kdo je režisér a kdo je vlastně kdo. Je tohle jen divadelní hra? Je to skutečný záznam života stárnoucího muže? Anebo je to naprosto něco jiného? Kaufman využívá divadlo způsobem, který je jen těžko uvěřitelný. Přenáší lidský život na prkna, kde je nechává sehrávat. Režisér je tak v podstatě roli boha, který nechává hru plynout tak, jak by měl jeho život plynout. Nejedná se o dokonalé dílo, ale vaši mysl to asi rozjitří. Anebo naprosto otupí. Je to film, kterému se musíte otevřít. Pokud se otevřete, můžete mít zážitek, který se jen tak nesmaže.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi Kaufmana a chcete vidět všechno, co udělá.
Hodnocení: 50% za to, že film buď odkopnete jako naprostý blábol, anebo budete zbožňovat



Můj otec je šílenec (That's My Boy, 2012)
Adam Sandler je rozporuplnou osobností a filmem "Můj otec je šílenec" to jen dokazuje. Když pominu skutečnost, že český název je zase unikát a nemá žádnou spojitost s anglickým názvem, samotné herectví Adama Sandlera je hodě kontroverzní záležitostí. První část jsem si říkal, jestli to ten člověk myslí ještě vážně. Po filmu "Jack a Jill" jsem ho skoro zatratil, protože to byl vážně film příšerný. Po první hodině filmu "Můj otec je šílenec" jsem se v tomhle názoru téměř utvrdil. Adam Sandler hraje blba, prostě alfa samce, který kašle na hygienu, kašle na to, jak se chová a jak vypadá. Ne, nečekejte, že se na tomhle něco změní. Sandler celou dobu hraje stejně, ještě u toho musí mít pěkně imbecilní dikci. Ani trochu mě neupoutal a spíš jsem měl tendenci k tomu, abych film vypnul. Neudělal jsem to a nakonec jsem si zvykl. Když se mi tohle povedlo, celkem jsem se i bavil. Musíte však přijmout skutečnost, že to nebude inteligentní humor. Bude to humor vulgární a blbý, prostě klasický Adam Sandler, který je ještě posunutý dál, jako kdyby si jeho postava ani nechtěla zasloužit sympatie. Skutečně není proč k němu cokoli sympatického cítit. Je to nýmand, který nic nedokázal, ale je to největší borec na světě, který měl navíc v nezletilém věku poměr se svou učitelkou, která o devět měsíců později porodila dítě. Ano, Domy (Sandler) má syna Hana Sola, kterýsi ale raději říká Todd (Andy Samberg). Společně se k sobě nehodí, ale přesto mezi nimi chemie funguje. sandler si navíc pozval další zajímavé herce a celebrity. Celkem potěší role Vanilla Ice, uvidíme Susan Sarandon, skvělou postavu má Milo Ventimiglia. Sandler se nebrání žádným tématům, opět mu není nic svaté a nakonec je vtipný. Nebo aspoň film je místy celkem vtipný. Rozhodně se na to takhle ale nebude dívat každý. Po úvodním zklamání ze snímku však musím uznat, že zas tak hrozné to není a nějaký smysl to v sobě má. A samozřejmě nesmí chybět moralita na závěr, i když tentokrát v bizarním pojetí.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi opravdu blbý humor.
Hodnocení: 50% za to, že i blbý Sandler je lepší než mnohé jiné komedie



The Expatriate (2012)
Aaron Eckhart se od filmů se zajímavými hereckými možnostmi vydal podobnou cestou jako Liam Neeson. Už si natočil v pořadí druhý akční film. Po nepříliš strhujícím filmu "Světová invaze" to zkusil v něčem komornějším, kde je zaměřeno na něj samotného a na jeho boj o přežití. Stává se klasickým hrdinou, který se ve víru velkoměsta snaží přežít a uchránit i svou dceru. Co se mu vlastně stalo? Jeden den byl v práci, ze které odcházel velmi pozdě, což rozhodně neprohloubilo jeho špatný vztah s dcerou. Později se v práci ještě chtěl stavit, ale zjistil, že místo své kanceláře a věcí svých kolegů, nachází jen prázdné místnosti bez vybavení. Jeho email je prázdný, zkrátka jako kdyby jeho práce vůbec nikdy neexistovala, jako kdyby dělal něco, co si jen představoval. Začíná z toho být hodně nervózní, což je pochopitelné, ještě nervóznější je ve chvíli, kdy k němu přijde jeden z bývalých kolegů a strčí mu pod žebra hlaveň pistole. V té chvíli zjišťujeme, že náplň jeho práce byla v minulosti i zabíjení lidí a on tak má jisté schopnosti, které se právě v tuhle chvíli hodí. Ano, je to docela schéma a já se musel podívat do titulků, jestli scénář náhodou nenapsal Luc Besson. Nenapsal, ale rozhodně to k jeho stylu nemá mnoho daleko. Honba za pravdou, za zajištěním budoucnosti pro svoji dceru, navíc s vědomím toho, že konspirace jde hodně vysoko. Že by do ní byl zapleten i ten nejvyšší? "The Expatriate" nepřináší nic nového, není tak napínavý a promyšlený jako "96 hodin", ale dokáže více méně udržet pozornost. Aaron Eckhart je pro mě hercem, který dokáže zaujmout, navíc jeho tvář je natolik rozpoznatelná a příjemná, že mu člověk automaticky fandí.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi Eckharta, který má charisma velmi vysoké.
Hodnocení: 40% za to, že mi film přišel tak nějak jalový



Králova přízeň (The Other Boleyn Girl, 2008)
Když už se natáčejí dějinné události, asi bych od takového filmu čekal trochu víc. Nevím přesně co, ale nejspíš by to byla výpravnost, pompéznost. Nic takového jsem nedostával. Kostýmy nejsou nijak závratně zajímavé, mnohem krásnější jsou ve filmu následujícím, který mě po stránce výpravnosti zklamal neméně. "Králova přízeň" je filmem o důležitých událostech anglických dějin. Kromě toho, že se král poprvé rozvázal z církví a nechal vzniknout církvi anglikánské, tedy takové, která je podřízena královské moci, jednalo se i o velmi krvavé období anglických dějin. Vždyť kolikrát skončila královna na špalku. Zas tolikrát tomu nebylo. Anna Boleyn si však svůj osud vysloužila údajným incestem se svým vlastním bratrem. Důvodem měla být snaha znovu otěhotnět po potratu, aby král nebyl zklamán. Jindřich VIII. je králem, jehož příběh je častým námětem pro zfilmování nebo zdramatizování. Nemusí se jednat pouze o tragédii, jako tomu je v případě filmu "Králova přízeň", ale často je jeho osud i převeden do komedie. "Ženy Jindřicha VIII." jsou skvělou komedií na Otáčivém hledišti. Filmu chybí emoce, což je zásadní problém u takto silného příběhu. Natalie Portman nehraje špatně, stejně tak ani Scarlett Johansson, ale ani jedna nemá tolik prostoru, kolik by si zasloužila. Jako kdyby režisér vlastně nevěděl, na koho se má soustředit dřív. A tak nejvíce času na plátně tráví Eric Bana, co by král Jindřich III. Ano, nebudeme si lhát, tenhle "herec" opět dokazuje, že se do Hollywoodu dostal kvůli vzhledu, který je v tomto případě navíc dost příšerný. Historické drama, které ve vás nezanechá žádný velký odkaz. Smutné.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět historický film za každou cenu.
Hodnocení: 40% za ne až tak zajímavé zachycení dějin



Anna Karenina (Anna Karenina, 2012)
Lev Nikolajevič Tostoj je jedním z nejuznávanějších romanopisců z realistického Ruska a "Anna Karenina" jedním z jeho nejznámějších románů. Je to dílo rozsáhlé, které bylo převedeno do jednoho víceméně dvouhodinového filmu. Když se to srovná s útlým "Hobitem", který je roztahaný do tří filmů, které budou mít dohromady minimálně devět hodin, říkám si, kde se stala chyba. Tam, kde Jackson musí příběh nastavovat tím, že přidává nové dějové linie nebo natahuje nepříliš významné pasáže, tam zase tvůrci posledního filmu podle románu "Anna Karenina" museli na ději ubírat. A tak je děj minimální. Je to docela smutné, ale je tomu tak. Vše se děje ve scenáristické zkratce, ponechány jsou nejdůležitější momenty, které se pak točí okolo osob Anny a Vronského. Tihle dva mají prostor v první polovině, ve druhé se pak do popředí dostává i Karenin. Ostatní postavy nejsou statisty, ale jejich význam pro příběh je omezený a dočasný. Příběh princezny Kitty a Levina anebo Oblonského a jeho ženy jsou načrtnuty, ale jsou to jen vedlejší epizody, které nemají až takový význam na osud titulní hrdinky. Co mě ale nejvíce zklamalo, to je výpravnost snímku. Čekal jsem drama pompézní s krásnými kostýmy a scenériemi, dostalo se mi jen těch kostýmů. Děj se jinak odehrává na divadle, je zde opona, je zde lanoví, prostě všechno. Efekt je pak především ten, že film vypadá levně. Jestli byl tento způsob zvolen proto, aby bylo vidět, že ruská šlechta bylo skutečně jen takové divadlo, odříznuté od skutečného světa, existující na svých vlastních pravidlech, která nemají s realitou mnoho společného. Záměr chápu, ale takhle jsem si prostě "Annu Kareninu" nepředstavoval a nemyslím si, že tohle pojetí filmu výrazně pomohlo.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete klasiku trochu jinak, anebo divadlo a film v jednom.
Hodnocení: 60% za ne až tak zajímavé zachycení klasického díla



Kletba Měsíčního údolí (The Secret of Moonacre, 2008)
Rodinné filmy jsou vděčné a u toho zůstává. Rodiče na ně půjdou se svými dětmi, utratí peníze, protože chtějí ratolesti pobavit, a vůbec nevadí, že konečný výsledek je film, který mezi konkurencí neobstojí a hodí se akorát na optické disky. Film "Kletba Měsíčního údolí" je klasickou fantasy pohádkou moderního ražení, která čerpá inspiraci v "Narnii", ale nepřináší nic vlastního. Je docela smutné, jestli začneme evropskou kinematografii chápat jako tu, která pouze kopíruje americkou. "Kletba Měsíčního údolí" byla natočena jako koprodukční film Maďarska, Velké Británie, Francie, Austrálie, Nového Zélandu a Spojených států. Koprodukce docela šílená, navíc je smutné, že na něm peníze nejsou vidět. Je to film poměrně levý, a to rovnou na první pohled. Digitální triky nejsou nijak ohromující, stejně jako není ohromující příběh, který si bere z "Narnie" víc, než by se na první pohled zdálo. Máme tu lva, který je pro jistotu černý a nejmenuje se Aslan, máme tu holčičku, která nemá rodiče, ale nemá ani sourozence, potom strýčka, který ji nechce přijmout (dobře, to je spíš film "Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod"), no a nakonec tomu nechybí ani něco z filmu "Faunův labyrint". Jen ta skvělá atmosféra zde není. V konečném důsledku je to pak jenom další film, který zapadne a z kterého se nikdy nestane nic víc než jen příspěvek do filmografie několika tvůrců a nepříliš výrazných herců. Ioan Gruffudd asi nikdy nebude patřit k těm hercům, které budu uznávat.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když od fantasy filmů nečekáte velká překvapení.
Hodnocení: 50% za rodinný film, kterému chybí více kouzla



Ženy (The Women, 2008)
Film, který je skutečně v první řadě o ženách, a muži zde nevystupují. Ne, vážně nekecám, muži zde vůbec nejsou, pokud, tak jedině někde na ulici, ale myslím, že se to tvůrcům podařilo eliminovat dobře. Co to znamená? Že zde chybí vlastně jeden prvek? Ale vůbec ne! Ono se o mužích hlavně mluví a pořád se řeší. Smutné je, že film je pojat jako hloupá komedie a místo toho, aby byly ženy prezentovány jako skutečné postavy, jsou karikovány do podoby, kterou o nich mají muži. Maximálně ujeté na módu, navzájem si závidící, schopné podrazit sebe samu. Ta příručka se píše sama. Proč se dívat na filmy, který je o ženách, ale vlastně z nich dělá mrchy, feministické sochy a ženy plné přetvářky? Co je na tom tak strašně vtipného nebo zajímavého? To, že Meg Ryan hraje asi nejlépe z celého osazenstva je jen smutnou ukázkou toho, jak byly postavy blbě napsány, což je hlavní problém. Annette Bening rozhodně není z těch, které neumějí hrát, stejně tak Jada Pinkett Smith, jejíž postava je naprosto zbytečná a navíc hloupá. Neznám jediný důvod, proč by se někdo měl na tenhle film koukat. Že je to o kráse? Vnitřní, nebo vnější? To je sice hezké, ale proč jsme to museli zjistit až ve chvíli, kdy uběhly celé závěrečné titulky a hlavní protagonistky se rozpovídali o tom, co je to vlastně krása. Jsem přesvědčen, že film o ženách a jen se ženami může být vtipný a vážný zároveň, zajímavý a ne hloupý. V tomhle případě se to ale prostě nepovedlo.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete poslouchat, jak karikované ženy plkají a řeší kraviny.
Hodnocení: 20% za spoustu plkání a bezzubého humoru