pondělí 10. prosince 2012

WTC, Yes Man, Mary a Max, Zambezia, Černá kniha, Monstra, 21, Labyrint lží, Víno roku a další


A silhouette of the Twin Tower buildings of the World Trade Center
World Trade Center (World Trade Center, 2006)
Já vím, že ti chlapi to měli těžké. Každý, kdo přežil, nebo kdo umíral ve dvou věžích, to měl neskutečně těžké, ale copak se jim nemůže pocta vzdát takovým způsobem, který bude... já nevím, který bude hoden jejich hrdinství. Byli ochotni položit život za záchranu jiných a také se to téměř stalo. Oliver Stone si ale pro jednou neuvědomil, že jen nestačí natočit film, ale je potřeba do něj dát něco víc. To, co dokázal Paul Greengrass s filmem "Let číslo 93", to se Stonovi ani trochu nepovedlo. Emoce jsou v tomhle snímku nucené. Přitom ten příběh by sám stačil k tomu, aby je v nás vzbudil. Není nutné je tam dávat tak okatě. Jako kdyby nás Stone nutil, plakat, jako kdyby chtěl, abychom sakra pochopili, jaká hrůza to byla. Jenže my to chápeme už dávno, jen si myslím, že tímhle filmem se vzdala těm lidem pocta, ale nevystavěl se jim tím pomník. Na ten by bylo potřeba trochu víc. Myslím si, že kdyby Oliver Stone zvolil dokumentární styl, dopadl by lépe. Mohl by střídat skutečné výpovědi s hranými sekvencemi. Mělo by to svou sílu, na diváka by to dopadlo tvrdě. Takhle vlastně sledujeme jen film o hrozných událostech. Kdybychom nevěděli, o jakých událostech to je, kdybychom nevěděli, že je to podle skutečnosti, byl by to jenom kýčovitý film bez příběhu, který ani nechtěl zachytit skutečně utrpení. Sakra, vždyť i ten plakát je hrozně patetický. Od Stona bych čekal něco víc. V roce 2006 ho možná ještě omlouvalo, že ty události byly pořád dost čerstvé. Dnes je jeho film jen smutnou ukázkou toho, že se natočil drahý film o událostech, které lépe zachytily televizní kamery. Skutečnost, že si na sebe film vydělal jen velmi málo, dokazuje, že i Američané pochopili, že hrdinům by se měl vzdát hold jiným způsobem.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když toužíte po patetickém příběhu založeném na skutečných událostech.
Hodnocení: 50% za to, že kdyby se jednalo o hraný dokument, má to mnohem větší sílu



Yes Man (Yes Man, 2008)
Jim Carrey je prostě herec, na jehož film se budu rád koukat. Je jedno, jestli se bude jednat o jeho klasické komedie, novější komedie nebo vážnější filmy, ten člověk mě prostě vždycky dokáže zaujmout. Stejně tak je to i s filmem "Yes Man". Pobavil mě, ať už si budete říkat, co chcete. Jim má prostě na komedie talent od přírody, a když se sem tam dokáže zaksichtit jako dříve, prostě mu to sežeru. Pravda, pořád bych řekl, že potenciál příběhu nebyl dotažen do konce, mohlo zde být mnohem více vtipných scének, mnohem více gagů, ale přesto se to místy skutečně daří pořádně rozhýbat. Představte si člověka, který je k životu negativní. Není takový od přírody, ale manželství, respektive rozvod, ho směřovaly právě do končin negativního přístupu. S kamarády odmítá kamkoli chodit, nikomu nechce vyhovět prostě proto, že si nechce přidělávat problémy. Jako kdyby se chtěl nechat uzavřít do ulity, v které nakonec umře. Dojde ale k osudovému setkání se starým známým, který mu doporučí kurzy "Yes Man". Na kurzu se naučí, že je lepší na vše říkat ano. Dalo by se očekávat, že od této skutečnosti se bude odvíjet spousta vtipů, ale jak jsem řekl, až tak moc přecpané gagy to není. Jim Carrey ale nezklame, a když je mu poskytnut prostor, pořád to dokáže skvěle rozjet. Skvěle mu sekunduje Zooey Deschanel, která je krásná a vtipná. Dokonale k sobě pasují, což je ta správná chemie na film, který je místy až příliš klišovitý a nesnaží se nic vymýšlet. Jedná se vlastně o romantickou komedii, kde musí dojít ke zvratu, kdy to vypadá, že se ti dva nedají dohromady, ale konec je stejně nakonec dá dohromady. Nebýt skvěle zvolených herců a zajímavé zápletky ohledně slovíčka "yes", nedostal by se film ani na průměr.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vás jim Carrey baví tak, jako baví mě.
Hodnocení: 60% za to, že i když vím, jak to místy skřípe, pořád je to dobrá zábava



Mary a Max (Mary and Max, 2008)
Rovnou se přiznám, že jsem film nesledoval právě v nejlepší náladě. Hodně se to pak promítlo do toho, jak jsem snímek přijal. Přesto pořád nemohu uvěřit tomu, jaké hodnocení film má na obou filmových databázích, které sleduji - české a mezinárodní. Je do depresivní animovaný film. Samo o sobě zajímavé spojení. Animaci není možné vytknout skoro nic. Je skutečně výborná, a to i včetně výtvarného pojetí. Postavičky nejsou nijak hezké, jedná se o outsidery, tak se to od nich ani nečeká. Mary je mladá dívka, která nemá kamarády a touží po nich. Její rodiče na ni nemají čas nebo se jí nevěnují, jak mají, její sousedi jsou koktavý Řek a chlapík, který nikdy nevyleze ze svého domu, protože má strach z otevřených prostorů. Vznikají mezi nimi určité vztahy, ale rozhodně ne na takové úrovni, jak by bylo pro mladou dívku žádoucí. A tak si začne dopisovat s Maxem. Mary je Australanka, Max je Newyorčan. Ona je holka, on už je čtyřiačtyřicetiletý zamindrákovaný chlap, který buď hodně jí, sedí, anebo trpí svými záchvaty, kdy není schopen jediného pohybu. Léčí se, ale moc to nepomáhá, protože svět kolem něj je prostě špatný. Jak je možné, že lidé nedokážou dodržovat pravidla? Jednoduchá otázka, na kterou nikdy nedokáže najít odpověď. Snímek není jenom vtipný, i když některé nápady jsou neskutečně dobré, ale je skutečně velmi depresivní. Když má člověk blbou náladu, jakou jsem měl já při sledování, rozhodně není možné, aby bylo dosaženo efektu, který tvůrci zamýšleli. Je to škoda, asi budu muset dát snímku někdy ještě jednu šanci. Vůbec bych se pak nedivil, kdybych hodnocení také zvýšil, ale prozatím nechávám 60 %.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si chcete prohloubit svou depresi.
Hodnocení: 60% za to, že bych musel mít jinou náladu na sledování podobného snímku



Zambezia (Zambezia, 2008)
Animované filmy pořád letí a letět budou. Děti prostě mají rády animáky a děti zde budou pořád. Kromě toho, že animované filmy letí, ve filmu "Zambezia" létá i většina hrdinů. To, co film "Rio" podal ve vtipnější a mnohem barevnější podobě, o to se o rok později pokusil i snímek "Zambezia", který má svůj původ na jihu světa, konkrétně v Jihoafrické republice. Bohužel je problém, že si film půjčuje ze všech možných jiných animáků a vytváří tak směsici, která se tváří jako originální, ale vlastně není. Vyprávění se věnuje hlavně jednomu mladému sokolovi, kterému se nelíbí, že by měl být na jednom místě, které je navíc pěkně nudné. Chce do světa, chce poznat, jak to chodí i jinde. Chtěl by se stát členem legendárního uskupení a pomáhat ostatním ptákům. I proto se dostane do Zambezie, nádherného ostrova, kterému však hrozí velké nebezpečí. První motiv je z "Madagaskaru" - snaha unést stereotypu. Druhý motiv je z "Hledá se Nemo" - snaha zachránit syna, která se tu mění na záchranu otce. Další motiv je z filmů jako "Mravenec Z" nebo "Příběh žraloka" - zachránit někoho, většinou více postav, před nějakou velkou hrozbou. Ptačí koncept je pak ze jmenovaného snímku "Rio". "Zambezia" je tak v konečném důsledku nepříliš originálním filmem, který má místy celkem dobré vtipy, ale jeho schematičnost ho sráží do kolen. Je to škoda, protože člověk má pocit, že vidí mnohokrát viděné. Nedá se nic dělat. U animovaného filmu platí, že co jednou fungovalo, bude trochu pozměněné fungovat i jinak. Je to jako s hororem a vlastně i dalšími žánry. Právě na animácích je to ale velmi poznat, protože jich zase není tak velké množství, alespoň těch, co jdou do kin, takže srovnání je jednodušší. Jednou letí ryby, natáčí se filmy s rybami. Pak zase letí ptáci, někdo se na tom zkusí přiživit. Jsem rád, že se do animovaného světa pouštějí i jiné země, než pouze Spojené státy americké, ale kvalita je mnohdy tak bídná, že je to hrozné. V tomhle případě rozhodně neklesáme až na dno, ale na animaci je poznat, že to prostě není ono. Přesto to zkoušejte dál Neameričané. Ono to snad jednou vyjde.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vás prostě baví animované filmy.
Hodnocení: 40% za to, že to nenadchne ani neodradí, ale příběh je příliš schématický



Černá kniha (Zawartboek, 2006)
Nevyhledávám filmy z druhé světové války, není to moje srdcové téma, nikdy jsem nebyl ten typ, co ho válka nějakým divným způsobem vzrušuje. Ale chápu to. Zbraně, akce, technologie, tohle všechno k tomu patří a něco na tom asi bude. Jenže mě nějak neberou ani auta, značky poznám jenom proto, že mám dobrou paměť, ne proto, že bych se o ně jakkoli zajímal. Proto se mi více zamlouvají filmy jako třeba "Černá kniha", kde je válka jenom pozadím, nejde tam o samotné boje a válčení. Druhá světová válka zuřila i v Nizozemsku, domovině slavného režiséra Paula Verhoevena, který se musel vrátit domů, aby zase mohl natáčet skvělé filmy. Jeho poslední americké snímky "Muž bez stínu" a "Showgirls" rozhodně velké úspěchy nesklízely, no a z filmu "Hvězdná pěchota" se také velký trhák nestal a na film se i přes jeho určité kvality celkem zapomnělo. "Černá kniha" je ale režisérům návrat k dobrým filmům, o to lepší je, že dělal nejen režii, ale spolupodílel se i na scénáři. Je to pak skutečně autorské dílo, z kterého je cítit, že má cit pro místo, pro národní "hrdost", ale i pro skvělý příběh, který se nám odehrává před očima. Já vím, že scénář podobných filmů je velmi často daný - nevinní lidé mají trpět. I v tomhle případě samozřejmě nevinní lidé trpí a trpí hodně, ale nakonec se přece jen ukáže, že existuje spravedlnost a že ne všichni zlí zůstanou bez trestu. Vlastně je to krásný příběh o naději a o tom, že i ve válečných časech může svitnout, i když v případě hlavní hrdinky se ukazuje, že cesta k naději a zadostiučinění je skutečně velmi náročná a téměř smrtelná. chvíle, kdy jsou na ní doslova kydána hovna, je momentem, kdy všichni, včetně hlavní představitelky pomalu ztrácejí naději. Jenže i pod tou kopou výkalů stále dřímá a čeká na tu správnou chvíli. Válka nebyla laskavá a místy se na diváka přenáší paranoia, která je denním chlebem hrdinů. Skvěle natočený film s dobrým příběhem, kde není jasné, kdo je vlastně na čí straně. Zase jsem se ale přesvědčil, že Sebastian Koch může být na stranách obou.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi válečné filmy, kde nejde tolik o samotné boje.
Hodnocení: 80% za to, že nacisti sice byli svině, ale ještě větší se našli mezi obyčejnými lidmi


A teenage girl standing tall with three monsters in front of her and a cityscape behind her.

Monstra vs. Vetřelci (Monsters vs Aliens, 2009)
Tenhle týden bylo těch animáků docela dost, ale je pravda, že právě na "Monstra vs. Vetřelce" jsem se těšil už dlouhou dobu. Přece jenom, slyšet hlasy takových herců, jako jsou Seth Rogen nebo Hugh Laurie, to mě docela zajímalo. Navíc název byl celkem slibný. Pravda, čekal jsem trochu drsnější film, který nebude jen obyčejnou rodinnou zábavou, ale pořád si myslím, že postavy zde byly vymodelovány natolik zajímavě, že to úplně ztráta času není. Pro milovníky béčkových filmů je tu docela dost odkazů, nad kterými je možné se pousmát. Zápletka je docela dobrá, vážně jako z béčkového sci-fi filmu. Žena se chce vdávat za svého vysněného, který jí den trochu zkazí tím, když jí sdělí, že nebude žádná vysněná cesta do Paříže, ale místo toho pojedou jenom do Fresna v Kalifornii, což rozhodně není největší město ze všech. Ani nejzajímavější. Jenže nedojde ani k samotné svatbě, když z vesmíru najednou přiletí meteorit, který budoucí novomanželku zasáhne. Naštěstí přežije, překvapivě, ale u obřadu jsou všichni svědky zvláštní události. Nevěsta začne světélkovat. A potom najednou začne i růst. Do doslova enormních rozměrů. Okamžitě je u ní armáda a zpacifikují ji. Zjistí, že je více monster, tvorů, kteří byli vytvořeni experimentem, ale je jediná, která stále vypadá ještě lidsky. Také jediná, po které jde mimozemšťan a jeho stovky klonů. Jak říkám, je to jako z parádního béčka a těm se to podobá nejvíce. Postavičky monster jsou dostatečně zajímavé na to, aby se divákům zalíbili, záporák na druhou stranu nijak vynikající není, což ale ani tak nevadí. Vychytávky, které používá, jsou smrtící dostatečně. Příběh samozřejmě musí mít jasný scénář, nic tak nového zde není, a tak největší překvapení je, že hrdinka začne na začátku růst. Nic ale až tak převratného, že? V konečném důsledku ucházející film, který neohromí ničím výrazně novým, ale dokáže zaujmout postavami a jejich humorem.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi animáky, které vás nezklamou.
Hodnocení: 60% za to, že se mi prostě líbily jednotlivé postavy



Oko bere (21, 2008)
Co se stane ve Vegas, zůstane ve Vegas. Když jste dobrý na matematiku, co budete dělat ve Vegas? Pravděpodobně počítat karty. Ben ale rozhodně není tím týpkem, který by s touhle myšlenkou přišel. Skutečným tvůrcem myšlenky je jeho učitel. Ten dohromady dává partu lidí, co by šli do byznysu s blackjackem, který jim může pomoct vydělat doslova jmění. Ben nejprve nechce, ale potom se do toho pustí. Je na počty skutečně velmi dobrý. Tak, že budete docela koukat. Jenže pak se film zvrhne a začíná to být dlouho na jedno brdo. Jsme ve Vegas, oni vyhrávají, pak si užívají, hádají se, dělají si navzájem problémy. Někdy musí dojít ke katastrofě, někdy se musí něco zle pokazit. To se samozřejmě také děje. "Oko bere" je celkem zajímavým filmem, který má devizu dvou zajímavých představitelů postav. Vlastně tří. První je postava Bena, kterou ztvárnil Jim Sturgess, jeden z nejnadějnějších mladých herců dneška. No, mladých, ono už je mu taky dost přes třicet. Jeho učitele a muže, který stojí za celým plánem, si zahrál Kevin Spacey, který jen těžko zklame. No a ještě nesmím zapomenout na Laurence Fishburna, který si střihnul, a to s chutí, jednoho s mužů v ochrance kasin. To je ten týpek, co dohlíží na to, aby se karty nepočítaly, ale všichni hráli podle pravidel a kasina si přišla na pořádné peníze. Schéma je tedy naprosto jasné. Hodný kluk, co se z nerda promění na borce, jednoho muže, který stojí na straně zákona nebo alespoň na takové straně, která je spravedlnosti trochu podobná, no a samozřejmě tu nesmí chybět mozek toho všeho, který možná nemá tak čisté úmysly, jak by si jeden myslel. Je to vlastně jenom další film o nápravě, ke které je potřeba dojít přes bolest a ztráty. Není to nic tak děsivého, protože nakonec vítězí čest a spravedlnost. Kdyby to nebylo na závěr tak pohádkové, film má mnohem lepší vyznění, protože místy má docela dobrý spád, i když po nějaké chvíli máte pocit, že pořád sledujete jedno a to samé.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když jste ještě nikdy nehráli blackjack, ale rádi byste to zkusili.
Hodnocení: 55% za to, že to má hlavu a patu, ale jinak je to snůška klišé, herci hodně zachraňují



Cesta kolem světa za 80 dní (Around the World in 80 Days, 2004)
Jackie Chan bude produkovat novou verzi klasické knihy Julese Verna a navíc si zahraje jednu z hlavních rolí. Docela šílená věta. Asi byste nevěděli, co si máte myslet o člověku, který by vám něco podobného před pár lety řekl. Ono se to však skutečně stalo. Jackie Chan se rozhodl, že bude spolu produkovat film podle knihy "Cesta kolem světa za 80 dní". "Cesta kolem světa za 80 dní" byla nádhernou knihou, která dokázala mladým i starším čtenářům představit svět na několika desítkách stránek. V době, kdy lidé Zemi ještě neznali tak, jak ji známe my, to bylo doslova snové. I dnes je kniha zajímavým čtením, protože je prostě dobře napsána. Jules Verne byl mistr dobrodružné literatury i sci-fi. Když se podíváme na film "Cesta kolem světa za 80 dní", musíme se smířit s tím, že postrádá jakoukoli exotiku. Ano, a to i přesto, že se odehrává v předminulém století, vystupuje zde hongkongský herec a francouzská kráska. Je to jen vyprázdněná adaptace, která se zbavila původního příběhu a nechala jen klasickou zápletku, kdy se Phileas Fogg vsadí, že zvládne cestu kolem světa za 80 dní. Ostatní je už o úplně něčem jiném. Scénáristé si vymysleli vlastní příběh, který asi víc seděl jejich potřebám, vsunuli do toho mistrovské kousky Jackieho Chana a ještě Arnolda Schwarzeneggera, který asi hodně dlouho seděl v solárku. Jeho role je naprosto příšerná. Hlavní představitel Fogga se mi nezamlouval, protože jsem si ho rozhodně nepředstavoval jako zakřiknutého ňoumovského troubu, který má víc štěstí než rozumu. Samozřejmě má i své divné vynálezy. Z "Cesty kolem světa za 80 dní" se stala kostýmní komedie, což je škoda. Pokud budete chtít tuhle klasiku vidět ve filmové podobě, raději zkuste španělsko-japonský kreslený seriál "Willy Fog na cestě kolem světa". To je dětská klasika a je to mnohem lepší a zábavnější.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když snesete jakékoli adaptace klasických knih.
Hodnocení: 35% za výborné herce, kteří hráli v klasice přetvořené do příliš kýčovité podoby



Labyrint lží (Body of Lies, 2008)
Když začínám psát recenze na filmy Ridleyho Scotta, většinou začínám tím, že řeknu, že se mi jeho filmy většinou nelíbí. Proč bych měl svoje zvyky měnit? Nemám rád jeho filmy, ale vzhledem k tomu, že mě filmy zajímají obecně, dívám se na ně. Říkám si, že mě třeba dokáže překvapit, jako to dokázal snímky "Vetřelec" nebo "Blade Runner". Většinou se mu to nepovede. V případě filmu "Labyrint lží" jsem si myslel, že to bude jiné. Zajímavé prostředí, celkem rychlý spád, herci, které můžu - ano, už jsem se smířil i s tím, že předsudky k Russellu Crowovi nemají smysl, protože ten chlap je prostě skvělý herec. V tomhle filmu moc prostoru nemá, protože hlavní postavou je Leonardo DiCaprio, kterého se celo dobu téměř nezbavíme. Je na Blízkém Východě, aby zde páchal akce pro americkou vládu. Russell Crowe je jeho koordinátor, mozek, který za tím stojí, člověk, který dokáže dělat několik věcí najednou. V jednu chvíli plánuje, co má Ferris (DiCaprio) udělat, a zároveň vypravuje dítě do školy. Docela zajímavý kontrast, který se po chvíli ohraje a už to není úplně ono. Akce na Blízkém Východě však stojí za to a myslím, že se Scott hodně naučil při natáčení filmu "Černý jestřáb sestřelen". Akce vypadají dobře, jsou natáčeny ze zajímavých úhlů, nechybí rychlé střihy. No, myslím, že se naučil hodně i u svého bratra, alespoň ve smyslu akce. Film "Labyrint lži" je na první pohled nabitý nějakou akcí, ale v konečném důsledku si uvědomíte, že se vlastně nic až tak zásadního nestalo. K čemu ty akce byly? Aby žili lidé ve strachu? To budou stejně? Aby někdo zemřel? Umírají pořád. Co nám vlastně chtěl snímek říct? Ideově mi přijde poměrně vyprázdněný, snaží se nám říct, že Amerika je za velmi nebezpečnými akcemi, že plánuje velkolepé akce, které mohou výrazně zamávat děním ve světě. Copak tohle všechno dávno nevíme? Svět je plný lží a my vlastně nevíme, kdo tahá za nitky. Nezjistíme to ani po tomhle. Dobře natočené, ale stojím si za tím, že film je ve své výpovědi celkem prázdný.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vás neodradí jméno režiséra Ridleyho Scotta.
Hodnocení: 50% za skvělé zpracování, ale zároveň za příběh, který je vlastně poměrně nekomplikovaný


a line drawing of many rows of bottles. one bottle has a blue prize ribbon on it

Víno roku (Bottle Shock, 2008)
Mám rád filmy o vínu, co víc bych měl dodat? I když víno piji spíš příležitostně - tzn. velmi málo - nějakým způsobem mě dokáže nadchnout, když znalci mluví o víně a hodnotí ho. Asi je to tím, že uznávám profesionály, kteří dokáží poznat dobré jídlo, dobré pití. Z tohoto důvodu se mi velmi zamlouval film "Andělský podíl", i když whisky vůbec nepiji, anebo film "bokovka", kde víno rozhodně nehrálo pouze podružnou roli. "Víno roku" je filmem, který je o víně. Víno je zde v první řadě a přesto se o něm zase až tak moc nemluví. Je pravda, že jsem se o víně víc naučil z "Bokovky", tedy alespoň o nějakých základech. "Víno roku" má spíše představit lidskou snahu hnát se za vysněným cílem, kterým je v tomhle případě výroba toho nejlepšího možného vína. Vyrábět luxusní víno není sranda, ale vyrábět ho v Kalifornii, to je sranda ještě menší. Francouzi mají proti takovým vínům předsudky, a proto ho odmítají. Vidět je to v krásné scéně ke konci filmu. Jenže prodejce vína Steven Spurrier není Francouz, ale Brit, i když by to příjmení nemuselo potvrzovat. Ani on nemá na růžích ustláno a jeho malý krámek zrovna neoplývá zákazníky. Chce ale zkusit něco nového. Chce do Francie přivézt vína z Kalifornie a ukázat, že i tamní vína se dají pít. Setkává se s rodinou Barrettových. Mladým hipíkem Bo - Chris Pine s dlouhými vlasy - a jeho otcem Jimem, který zahodil kariéru pro sen, i když vínu zase tak dobře nerozuměl. Pomalu se blíží sklizeň a on má stáčet své víno. Právě po tomhle víně jde i Spurrier. Jenže ne vše se daří, jak má. Kromě toho, že sledujeme osudy dalších postav, dostáváme se nakonec i k tomu vínu. Mysleli jste si, že víno nemůže být hnědé? Tak se přesvědčte o tom, že to tak být může. Dobré herecké výkony, místy až v rámci karikatur, jen koření tenhle zajímavý snímek, který si zaslouží více pozornosti, než jaké se mu dostalo. Zajímavý je i tím, že příběh, který nám odkrývá, se skutečně stal. A jeho aktéři jsou stále naživu.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když milujete víno a nemusíte Francouze.
Hodnocení: 70% za to, že mám prostě rád filmy o vínu, navíc tenhle si udržuje příjemnou úroveň vtipu



Město Ember (City of Ember, 2008)
O filmu "Město Ember" jsem toho mnoho neslyšel. Docela chápu proč, protože to zase není nic tak závratného, co by stálo za to vidět okamžitě po premiéře. Vlastně jsem ani nevěděl, že to šlo v našich kinech. Bylo tomu tak a my jsme mohli sledovat příběh o jednom podzemním městě a jednom kufříku. Kufřík byl vytvořen před dvěma sty lety. Ale tak trochu se ztratil a lidé pořádně nevědí, k čemu vlastně má sloužit. Objeví ho ale správná dívka. Ta je součástí právě nadcházejícího losování prací. Každý mladiství si musí vylosovat zaměstnání, které bude vykonávat. Lina (Saoirse Ronan) se měla stát opravářkou potrubí, ale nakonec si to vyměnila s Doonem a stala se poslem. Sděluje zprávy, které je potřeba rychle předat. Na jejich základě se dovídá, že ve městě něco není v pořádku a že starosta (Bill Murray) možná nemá s městem ty nejlepší úmysly. Skutečnost, že vypadává elektřina a celé město se propadá do tmy, také není zrovna pozitivní faktor. Lina ale najde onen kufřík. V tu chvíli se film mění na řešení hádanky. Předchozí generace cosi připravily a Lina s Doonem musí přijít na to, co to je. Jako kdyby skládali jedno velké puzzle, které musí zapadnout do sebe. Jako dítě jsem měl vždycky slabost pro podobná tajemství, "hledání pokladu", což mě neopustilo ani dnes. Jenže tentokrát tomu chybí napětí. Postavy jsou předurčeny k tomu, aby poklad našly a jejich cesta, i když se snaží být trnitá, je vlastně celkem procházkou. Není tu skutečný záporák, který by se jim postavil do cesty. Sem tam jsou zde momenty, které se snaží být napínavé, ale film je vlastně hodně jednoduchý. Zajímavá je pak vizuální stránka a samotné město Ember, které je dobře fungující. Jenže to je všechno. Sledujeme pak dvojici nezajímavých postav, které se snaží zachránit svět, i když se možná někomu jinému ve městě děje něco zajímavějšího. Jako nakouknutí hezké, jako celý film spíše nudné.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když od rodinného filmu čekáte jenom zajímavé kulisy a celkem dobré herce.
Hodnocení: 40% za to, že je to hezké, ale opravdu o ničem, nevyužitý potenciál prezentovaného světa



Dvojí hra (Duplicity, 2009)
Poslední film, který bych zde rád pro tento týden prezentoval, je film "Dvojí hra". Velmi roztahaný film, který nedokázal upoutat mou pozornost. Nevím, možná byl vlastně zajímavý, ale nějak jsem to v něm nepoznal. Herecké výkony byly dobré, přece jen Clive Owen i Julia Roberts by měli mít určitou úroveň, nemluvě pak o hercích jako Tom Wilkinson a Paul Giamatti, kteří jen těžko zklamou. Clive Owen a Julia Roberts jsou pracovníky výzvědných služeb. On pro MI6, ona pro CIA. Nebo alespoň byli. V současné době se ale zabývají průmyslovou špionáží. Však víte, co to znamená. Nějaká společnost má něco převratného, a tak to chcete získat, protože by vám to mohlo přinést spoustu peněz. Raději ať máte peníze vy než konkurence. Co na tom, že použijete nekalé a nezákonné nástroje k tomu, abyste získali - v tomto případě - chemický vzorec? Hlavně, že vy budete první, kdo se objeví na patentním úřadu. je vážně smutné, že je prostě jednodušší, aby na jeden skutečně dobrý mozek, který něco vymýšlí, existovalo několik, možná i desítky těch, kterým není proti srsti si přivlastnit myšlenky toho mozku. Kam se poděla morálka, co? Já vím, že je to dost blbá otázka, ale to to opravdu jenom přijmeme, mávneme nad tím rukou, že to je normální a jdeme dál? Jestli ano, tak potom nevidím moc světlou budoucnost. Říkám si, že krize pro nás byla varováním. Jednalo se o krizi, která byla dána úpadkem morálky. Nikoli tím, že někdo špatně ratingoval společnost. nikoli tím, že banky moc půjčovali, ale prostě tím, že my jsme nespláceli. Tím, že Řekové falšovali dokumenty, aby mohli mít něco, na co nemají. Těch příkladů je mnoho. Film na nic z toho ani omylem nepoukazuje. Na to je to až moc povrchní zábava, která nám chce jen ukázat, jak všichni lžou, jak každý má svůj vlastní plán. Dobře, pokud tomu tak je, kde budeme za deset, za dvacet let? Každý bude mít svůj plán, který se nebude shodovat s plánem jiného? No, to vážně ani nechci vidět, kam se dostaneme.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi zamotané snímky bez finální rány, která vás uzemní.
Hodnocení: 50% za to, že film se snaží udělat dojem, ale v konečném důsledku docela ztrácí