středa 27. února 2013

Alpha Dog (2006) - 55 %


Alpha Dog (Alpha Dog, 2006)
Filmy podle skutečných událostí mají jednu velkou nevýhodu. Lidé se na ně většinou budou dívat trochu jinak. Pokud je příběh sám o sobě emotivní, filmaři většinou využijí tuhle skutečnost ve svůj prospěch a budou se snažit na diváka zapůsobit emotivně. Takhle na mě působil snímek "Síla srdce". Na druhou stranu může dojít k tomu, že si jsou filmaři tak jistí tím, co točí, že tomu přidají strašně málo, protože si myslí, že snímek bude mluvit sám za sebe. Nepřidá se do snímku mnoho navíc, i když ono se tam toho zase tolik nestalo. Tohle je přesně problém snímku "Alpha Dog".
VAROVÁNÍ PŘEDEM. TENHLE ODSTAVEC OBSAHUJE SPOILERY."Alpha Dog" má svou sílu, ale ta se objevuje až v poslední části filmu, zhruba v posledních deseti minutách, možná patnácti, když budu hodný. O čem jinak snímek je? Tak kdyby se mělo shrnout, co se zde opravdu děje, tak jde o to, že banda kluků unese bratra jiného kluka, který hlavního v partě pořádně naštval. Chvíli ho drží v poměrně příjemných podmínkách, pak se rozhodnou, že ho zastřelí. A jsme na konci. Uběhlo to docela rychle, že? No, nedá se nic dělat. Film sází na závěr a do jisté míry s emu to vyplácí, jenže před tím je to celkem nuda.
Seznamujeme se se skupinou, která nakonec unese Zacka (Anton Yelchin). Ve skupině jsou celkem známí herci (Emile Hirsch a Justin Timberlake), ve filmu se objeví ještě další známé tváře (Bruce Willis, Sharon Stone, Harry Dean Stanton). Seznamování se všemi postavami je poměrně zdlouhavé, přestože v důsledku není tahle drobnokresba tak důležitá. Stejně jako není nijak dokonale vysvětleno, proč je vlastně patnáctiletý mladík, který si během svého únosu užívá orgie, vlastně polapen. Ten důvod je takový... divný. Pomsta, rozumím tomu, ale to jsou Američané skutečně takoví magoři.
Nejlepší pasáží, jak jsem řekl, je posledních několik minut, kdy se film snažil zužitkovat vše, co jsme doposud viděli, především to, že jsme sledovali milého chlapce, který sice byl unesen, ale nijak trápen nebyl. Poznal radosti, seznámil se, udělal si nové přátele. Všechno je důležité proto, aby výsledný dojem byl efektivní. Jenže ten efekt je takový chvilkový. Nemohl jsem si pomoct, že film byl neskutečně dlouhý se zbytečně velkým množstvím postav. Ano, bylo to podle skutečných událostí, ale i ty je možné přizpůsobit. Režisér Nick Cassavetes tak v hluchých momentech raději vsadil na pěkné herečky. Je to škoda, protože v konečném důsledku je film opravdu silný, ten příběh s vámi zamává, ale podaný takhle... To prostě není ono.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že být patnáctiletý kluk je fajn, že se nemůže nic stát, když jste s přáteli.
Hodnocení: 55% za film, který nevyužil potenciál skutečné události


Žádné komentáře:

Okomentovat