pondělí 23. května 2016

Jak jsem balil učitelku, Charlie, L'hermine, Showdown in Manila, Lola běží o život


Jak jsem balil učitelku (Rushmore, 1998) - 60 %
Mám filmy Wese Andersona rád, ale tenhle prostě nepovažuji za to nejlepší, co natočil. Jeho poetika už je zde cítit, je to tak příjemně ujeté, ale ta hlavní postava je opravdu otřesná. Můžete ji snadno nesnášet. Navíc ani ten příběh vás tolik neuchvátí jako jiné Andersonovy věci. Herecky dobré, ale asi jsem čekal víc.

Charlie (2015) - 80 %
Dvouhodinové hledání toho, který by mohl být tím pravým, i když ho vlastně ani pořádně nepotkala. Myslel jsem si, že mě Indové na tohle nedostanou, ale ono se ukázalo, že na to pořád mají i s takovou látkou. Skvěle to funguje a já jsem jen zíral, jak mě to ve druhé polovině strhlo. Hezká hra s divákem i postavami.

L'hermine (2015) - 40 %
Na mě přece jen trochu moc ukecané a hlavně ukázka toho, že film z právního prostředí, anebo přímo od soudu, mohou celkem nudit. I když mezi herci cítíte nějakou tu chemii, do scény se to nedaří plně přenést a já jsem po několika desítkách minut zjistil, že mě příliš nebaví snímek sledovat a že je mi jedno, jak skončí.

Showdown in Manila (2016) - 30 %
Je fajn, že se tvůrci zase vracejí na Filipíny a natáčejí tam. V tomhle případě ale rozhodně nedošlo k něčemu, co by nějak zásadně zemi mělo proslavit. Jedná se jen o béčko, které ani svůj vlastní žánr moc neakcentuje. Prostě jen nuda s nějakým tím vtipem, ale skoro bez akce, která je v tomhle snímku opravdu velmi špatná.

Lola běží o život (Lola rennt, 1998) - 80 %
Parádní jízda, které jsem se prostě nemohl vyhýbat a musel jsem na ni jednou narazit. Franka Potente je naprosto skvělá, i když vlastně jenom běhá. Ale co je ještě lepší, to je celkový styl filmu, respektive střídání různých stylů. Tykwer dokáže skvěle sladit tempo dění s tempem vyprávění a hudby a krásně to ladí a dere se kupředu.