pondělí 30. března 2015

Popel a démant, Big Eyes, Pošetilost mocných, King of the Pecos, Žut


Popel a démant (Popiól i diament, 1958) - 70 %
Zásadní dílo polské kinematografie určitě, ale nějak jsem se do toho nemohl dostat a postava Macieka mi v tom moc nepomohla. Líbí se mi, jak je to místy téměř surrealistické, i když si to stále udržuje zasazení do skutečného světa. Maciekův konec je skutečně povedený a režisérsky i herecky zvládnutý s bravurou.

Big Eyes (Big Eyes, 2014) - 70 %
Tak nějak nevím, jestli mám být vlastně rád, že si sice Burton vybral zajímavé téma, které mu sedlo, ale přitom potlačil sám sebe a nechal vyniknout umění někoho jiného a sebe prosadil jen v tom vizuálu 50. a následně i 60. let. Celkově je to na Burtona vizuálně ale slabé, kdežto příběhově je to samo o sobě zajímavé a herecky skvěle zvládnuté.

Pošetilost mocných (La folie des grandeurs, 1971) - 60 %
Nějak mi to dějově celé nesedlo, stejně jako mi přijde, že už jsem viděl až moc filmů v krátkém časovém rozpětí, což vede k tomu, že de Funèse vidím jako člověka, který hrál většinou až příliš stejně. Patří to k jeho osobnosti, ale tady mi to místy přišlo až moc otravné. Jsou zde dobré části, ale asi mám také problém s historickým pojetím.

King of the Pecos (1936) - 70 %
Takový klasický starý western s Johnem Waynem. Není to nic skvělého, ale prostě mi to celkově nějak bodlo. Muž cti, který se snaží pomstít svou rodinu, a to cestou práva, ale nakonec se ukáže, že pokud nebude bojovat, nevyhraje. No, samozřejmě že vyhraje. Někdy takové jednoduché filmy prostě stojí za to.

Žut (Der Schut, 1964) - 60 %
Jasně, pořád je to jenom Old Shatterhand, i když mu tu říkají trochu jinak, pořád tu jsou stejní herci, i když se oblékají trochu jinak, ale ty postavy jsou stejné, aniž by to skutečně vadilo. To poselství se nemění a pravda a čest jsou stále stejně důležité, jako ochota pomáhat. Prostředí je pořád krásné, a kdyby byli všichni oblečení jako indiáni a kovbojové, budete jim to také věřit.