čtvrtek 9. ledna 2014

Jen Bůh odpouští, Matrix, Dárek, Legenda o sv. Prokopu, Román s basou


Jen Bůh odpouští (Only God Forgives, 2013) - 40 %
Refn si udělal jméno snímkem "Drive" a rozhodl se, že jeho přístup musí fungovat pokaždé. A tak opět dostáváme drsnou podívanou, kde stříká krev, stoické herecké výkony, dlouhé záběry, většinou nic neříkající, a nakonec i známé tváře, což se Refnovi daří už od "Barbara". První půl hodina je fajn, může přinést v podstatě cokoli, třeba i tarantinovskou řežbu, ale na to vám Refn nakašle. Dál si stylizuje svůj snímek a jede si podle sebe. Musím říct, že jeho pojetí násilí mi prostě sedí. Vypadá to neskutečně dobře a realisticky, což je podpořeno i statickou kamerou. Souboj Juliana s mafiánským bossem je třeba ale strašná ubohost. Bohužel druhá polovina filmu už je opravdu o ničem a samo násilí to prostě nezachrání. Škoda, náběh byl mnohem slibnější. Co si o tom filmu asi myslí David Lynch?

Matrix (The Matrix, 1999) - 100 %
"Matrix" je pro mě jedním z nejlepších sci-fi, jaké jsem kdy viděl, a nic na tom nemění již skutečnost, že už je to také nějaký ten pátek. Ten čas letí... Celá série není dokonalá, ale tenhle první film v sobě má ještě tu správně vyrovnanou dávku akce, kung fu, filosofie a právě vědecké fikce že to prostě funguje naprosto dokonale. K tomu i skvělé hlášky a gesta, která se prostě vryjí do paměti. Tohle je jeden z filmů, na které se kdykoli rád podívám znovu, protože jsem si jistý, že tam zase něco nového najdu. Od té doby sleduji i sourozence Wachowské a každý jejich další film mě láká.

Dárek (1946) - 95 %
Krátký snímek z dílny Jiřího Trnky má zajímavou strukturu. Začíná jako hraný film s jediným hercem - Františkem Filipovským - který právě dopsal drama "Dárek". Právě tohle drama pak začíná ožívat jako animovaný snímek. Jiří Trnka a jeho kreslíři si skvěle hrají s formátem a ukazují, jaký má kresba přesah mezi animací a uměním na papíře. Navíc je zde výborný příběh se skvělými myšlenkami, které hned tak někde neuvidíte. Sama kresba, které sem tam naprosto chybí obrysová linka je specifická. Krásná ukázka toho, jak lze na krátkém prostoru a animací vykreslit příběh i postavy. A navíc je "Dárek" i vtipný. Ona ale skvěle funguje i hraná pasáž, což jen umocňuje prožitek.

Legenda o sv. Prokopu (1947) - 55 %
Loutkovou animaci, respektive stop motion animaci mám obecně moc rád, stejně jako se mi líbí vizuální stránka Trnkových děl, ale tady jsem prostě nemohl jen tak kousnout ty loutky. Nejsou pěkné. Prostředí, to je vytvořeno krásně, všechny ty předměty, ale loutky samotné jsou prostě ošklivé. Hudební stránky krátkého filmu pak zbytečně moc převažuje a dere se dopředu na úkor děje.

Román s basou (1949) - 70 %
Lepší propojení hudby s filmem než v případě snímečku "Legenda o sv. Prokopu". Líbí se mi, jak Jiří Trnka věděl, že méně je někdy více, což v případě tohoto krátkého animovaného filmu platí o slovech. Moc se zde nemluví, ale to nevadí, protože animace sama řekne dost. Loutky jsou i pro mě trochu snesitelnější, ale pořád mi přijdou takové bramborovité.