neděle 3. dubna 2016

Topení po číslech, The Legend of Barney Thomson, Dekalog III, Někdy se vracejí 3, Něco z Alenky


Topení po číslech (Drowning by Numbers, 1988) - 55 %
Peter Greenaway nebude úplně režisér pro mě. Má ve svém filmu děj, má v něm i myšlenky a celou dobu zde o něco jde, ale to pojetí mi prostě nesedlo. Uznávám ale skutečnost, že se nesnaží záběry zbytečně přikrášlovat a ukazuje to, co se ukázat nesmí, ale mělo by, má to v tom filmu svůj význam tím, že je to přirozené.

Postavy tady mě zaujaly hlavně tím, že se jednalo o celkem povedené karikatury. No a také tím, že je hráli herci, kteří jsou celkem známí. Emma Thompson mě tu hodně překvapila a musím uznat, že bych měl co dělat, abych ji poznal, kdybych nevěděl, že je to ona. Celkově má ale z filmu takové spíše rozporuplné pocity.

Dekalog III (Dekalog, trzy, 1988) - 65 %
Pro mě zatím nejslabší snímek o tom, který je primárně o tom, jak lidé nedokážou žít bez lidí, které vlastně možná ani tolik nepotřebují. Je pro nás strašně náročné si najít to místo ve světě a pak si ho nějak rozumně udržet. Ti hrdinové jsou tak nějak zajímaví, ale stejně vás mohou tak trochu svým chováním odpuzovat.

Někdy se vracejí 3 (Sometimes They Come Back... for More, 1998) - 20 %
Tak tohle už opravdu nechápu, co má vlastně být. Respektive nechápu, proč je to podáno v rámci této série. Nemá to s ní nic společného a nemá to nic společného ani s Kingovou povídkou. Co je ještě horší, tak celkově ten příběh nemá žádný moc velký smysl a hlavně je to jako horor dost špatné. Ani náznakem to nemá atmosféru hororu "Věc", který se odehrával ve stejném prostředí.

Něco z Alenky (1988) - 80 %
Jan Švankmajer - mimochodem můj první celovečerní film od tohoto tvůrce, což je trochu smutné - dokázal něco neuvěřitelného. Ponechat bizarnost celé "Alenky", ale k tomu ještě přidat svůj vlastní přístup a udělat z toho příběhu něco, co nemá vůbec daleko k hororu. Minimalistické a přesto s nádhernou fantazií, krásné i děsivé.