pátek 1. dubna 2016

Dekalog I, Temný úplněk, Jednou se vrátí, The Carrier, Une histoire de vent


Dekalog I (Dekalog, jeden, 1988) - 80 %
Polskou tvorbu moc nesleduji, ale začínám mít pocit, že je to také chyba. Tak ono se v každé filmografii dá najít něco skvělého. A tenhle rámcově celkem obyčejný příběh, je podán neskutečně emotivně, a to i přesto, že se z vás ty emoce nesnaží ždímat, ale jednoduše je ve vás vytváří tak, jak by je vytvářel život sám.

Temný úplněk (Bad Moon, 1996) - 60 %
Vlkodlačí snímek, který má tak nějak relativně normální průběh, ale snaží se o to, co by vlkodlačí film měl dát - napětí a přeměnu ve vlkodlaka. Obojí zde je a ani jedno není dokonalé, ale rozhodně je to dobré. Napětí se daří udržet v podstatě až do konce, i když divák už stejně dávno ví. No a ta přeměna také není vůbec špatná, hlavně je dělána klasickými triky.

Jednou se vrátí (Sometimes They Come Back, 1991) - 60 %
Ten casting tady byl moc důležitý a poznáte to hlavně na part, která šla po malých klucích. To jsou na první pohled tak odporní sígři, že je vám z nich až nevolno. V tomhle směru se to povedlo, ale na druhou stranu budete mít u téhle kingoviny pocit, že je to možná až moc natahované, ač je stejně jasné, jak to musí dopadnout.

The Carrier (2015) - 35 %
Vlastně to není až tak špatné a celá epidemie je zde podána docela dobře, jenže v některých filmech vám prostě vadí, jak jsou podány levně, a tohle je jeden z nich. Nápad dobrý, i když ne originální, ale to provedení mě prostě iritovalo. Celkově, i s hereckými výkony, to sráží dojmy z filmu na podprůměr.

Une histoire de vent (1988) - 60 %
Nemůžu si pomoct, ale mám takový pocit, že si Joris Ivens natočil na sklonku svého dlouhého a neskutečně plodného života snímek, který je tak nějak tributem jeho osobě, jeho tvorbě a i životu jako takovému. Je to hraní si s filmem a se scénami, ale aby mi to přineslo nějaký silnější zážitek, to zase ne. Prostě hra jednoho starého pána.