Moje levá noha, Dekalog VIII, Arrowhead, Fourth Man Out, Kozí příběh se sýrem

Moje levá noha (My Left Foot: The Story of Christy Brown, 1989) - 100 %

Trochu jsem se toho snímku bál, přece jen není téma postižených to, které by mě hodně zajímalo, ale zároveň jsem se těšil na výkon Daniela Day-Lewise. A on nezklamal. To je naprosto neskutečný herec, kterých je jen málo a já bych ho dovedl přirovnat jedině k Marlonu Brandovi, i když ani s ním si nemá co vyčítat. Oba jsou neskutečné legendy. Ale tenhle film nestojí jen na něm, ale i na tom, že je celkově téma podáno neskutečně lidsky a krásně.

Dekalog VIII (Dekalog, osiem, 1988) - 65 %

Po silných příbězích v rámci série "Dekalog" následuje jeden trochu slabší, který se vzhledem k tématu jeví na první pohled jako velmi silný, ale nakonec se ukazuje, že to až taková sláva nebude. A také skutečně není. Nějak jsem od tohoto filmu čekal více a vina zde není podána tak, aby mě to skutečně dostalo.

Arrowhead (2016) - 35 %

Takový ten klasický snímek, který byste klidně mohli vidět v televizi. Je to sice sci-fi, al nějakými triky se šetří, je zde příběh, který se má vyprávět, ale je tak nějak ohraný, no a celkově z toho budete mít dojem, že to je levná produkce, kde sice možná šlo o myšlenku, ale žádná pořádná nikoho z tvůrců nenapadla.

Fourth Man Out (2015) - 30 %

Nejenom, že je docela náročné najít tu správnou holku, ale snímek "Fourth Man Out" se nám snaží ukázat, že je náročné najít i správného chlapa. Není jednoduché být gayem - jak jsem se dnes dověděl, někteří učitelé stále učí, že se jedná o nemoc - a tak ani hlavní hrdina to nemá jednoduché. A předvádí to v otravné a nezábavné komedii, která je ve skutečnosti tuctovou romancí.

Kozí příběh se sýrem (2012) - 30 %

Nemůžu si pomoct, ale i když se mi první díl dvakrát nelíbil, tak mě přece jen nakonec bavil více než díl první. Tady to nebylo tak přehnané, příběh měl jasnou linii, ale celkově to byla jen úlitba groteskám bez nápadu, jen se snahou podpořit pohádkový háv, který mi tu moc neseděl. Ty děti byly fajn, ale jako postavy prostě nic speciálního.

Flákač, Dekalog VII, Kozí příběh - Pověsti staré Prahy, Himalaya, We Are Monsters

Flákač (Drugstore Cowboy, 1989) - 70 %

Takový snímek "Requiem za sen" je co se týče zobrazení drog mnohem depresivnější a temnější, ale přesto film "Flákač" Guse Van Santa ukazuje, že fetovat není žádný med, a že když se chcete napravit, mohou vás vaše vlastní činy dohnat. Ten závěr je povedený, i když možná až moc symbolický, což mi trochu vadilo.

Dekalog VII (Dekalog, siedem, 1988) - 80 %

Další velmi povedený snímek v rámci celého desatera. Příběh o jedné ženě, která měla dítě možná až příliš brzy, ale myslela si, že je připravena. Zajímavá situace, která není dovedena ad absurdum, ale jako kdyby k tomu neměla daleko. Tady je ten závěr povedený a celkem s vámi dovede zamávat. Kieślowski natočil něco velkého, i když to ukazuje na malých příbězích.

Kozí příběh - Pověsti staré Prahy (2008) - 40 %

Přiznám se, že jsem si to pamatoval mnohem horší. Animace se mi nějak závratně nelíbí, ale nakonec na tom opravdu není to nejhorší. Některé ty postavy by ještě šly, ale ten příběh je takový blábol, až se to zdá neuvěřitelné, že tohle skutečně mohlo projít až k samotnému natočení. Ani ta ujetost postav to nezachrání.

Himalaya (2015) - 50 %

Když se podívám na film "Everest", který byl tematicky hodně podobný, musím před Američany smeknout, protože vytvořili něco, co je skutečně silné. Tohle se Jihokorejcům v takové míře rozhodně nepodařilo, ani ta velkolepost z toho pro mě nebyla cítit takovým způsobem. Navíc mi to v jejich podání přišlo roztahané.

We Are Monsters (2015) - 50 %

Tenhle snímek dovede překvapit hlavně svou krutostí, která se projevuje samozřejmě už tak nějak od začátku, ale především ve druhé polovině to nabírá na obrátkách, a to hlavně v rámci toho, co všechno můžeme vidět. Téma nepřináší vůbec nic nového, ale to gore zpracování, to je přece jenom povedené.

Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec, Poslední lovec čarodějnic, Dekalog VI, The Cottage, Keunalui Bonwigi

Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec (The Cook, the Thief, His Wife & Her Lover, 1989) - 70 %

Jeden z těch filmů, které zobrazují něco tak hnusného, až je musíte obdivovat. Tady se neskutečně silně zobrazuje lidská nenávist a zloba, která doslova prýští z postavy, kterou zahrál Michael Gambon. Přitom je to film plný chtíče i lásky, ale ta zrůdnost je zobrazena tak dokonale, že ani netušíte, jak bylo možné, že se Gambon stal Brumbálem.

Poslední lovec čarodějnic (The Last Witch Hunter, 2015) - 60 %

Je strašná škoda, že se v tomhle filmu hraje na jistotu a příběhově je to neskutečně přímočaré a velmi očekávané. Ale ten svět, který se zde představuje, mě bavil, je to takové pěkně namachrované béčko, které má postavy, jež mám osobně moc rád. Vizuálně zajímavé, má to něco z "Constantina", ale přitom je to své. Jen hned víte, jak to dopadne. Nic velkého v tom nesmíte hledat.

Dekalog VI (Dekalog, szesc, 1988) - 90 %

Asi se není moc čemu divit. Je to v podstatě východisko z filmu "Okno do dvora", ale pojaté naprosto jinak a s naprosto jinými následky v jiném žánru. Skvěle je zde zachycen voyeurismus, ale ještě lépe je zde zachyceno celkově vyvrcholení, které je nečekané, ale přitom se jeví jako jediné logické. Opět smekám. Není divu, že to Kieślowski protáhl na hodinu a půl ve filmu "Krátký film o lásce".

The Cottage (2008) - 60 %

Asi jsem čekal, že to bude ještě o něco zábavnější, trochu styl "Tucker a Dale vs. Zlo", ale přesto jsou zde scény, které krásně staví na hlavu slasher jako jeden z nejzprofanovanějších hororových žánrů. Navíc je to úžasně drsné a je zde gore, za které by se nemusel stydět žádný hororový snímek. Zábava, ale mohlo by to být ještě lepší.

Keunalui Bonwigi (2016) - 60 %

Taková hezká romantická komedie, která nabízí to, co očekáváte. Romantiku, hezké lidi, milostný příběh, který je až pohádkový, a sem tam nějakou gradaci napětí a emocí. Končí to očekávaně, nepřekvapí to, prostě to, co chcete. Ale nějak si nemůžu pomoct, to korejské balení se mi líbí víc než americké. Většinou. Navíc je to místy opravdu vtipné.

Zločiny a poklesky, The Well, Dekalog V, Blue Mountain State: The Rise of Thadland, Fight to the Finish

Zločiny a poklesky (Crimes and Misdemeanors, 1989) - 75 %

Temnější Woody Allen je přece jen jiný. Je to člověk, který se více obrací do svého nitra a zkoumá temnotu, která tam může být. A není to jen jeho nitro, je to nitro nás všech. Pořád je to ale Woody Allen, který je pořád nesmírně dobrý a bude vás bavit. Jen prostě jinak a možná o něm bude ještě o trochu víc přemýšlet.

The Well (2014) - 40 %

Celkem dobré východisko, které ale předznamenává postapokalyptický film, který nemusí sednout každému. Ale svět, kde voda neprší, je prostě skvělý nápad a slibuje, že by ten boj o přežití mohl být docela drsný. Není. Tohle je spíš snaha o takový poetičtější, málo akční přístup, který ani finále pořádně nezachraňuje, jen trochu.

Dekalog V (Dekalog, piec, 1988) - 90 %

Pokud jste viděli "Krátký film o zabíjení", tak tohle je jeho kratší verze v rámci série "Dekalog". Příběh je naprosto stejný, záběry jsou stejné, jen je to nahuštěné do kratší stopáže, která nemá ani hodinu. I tak je to ale film, který vás zasáhne a který ukazuje to, jak je nesmyslné zabití, stejně jako je podivný trest smrti.

Blue Mountain State: The Rise of Thadland (2016) - 35 %

Možná kdybych znal seriál, tak mi tenhle film něco dá, ale vzhledem k tomu, že jsem odkojený "Prcičkami", přišlo mi tohle jenom jako modernější napodobenina, která má stejně ujetý humor, stejné nechutnosti, jen se to snaží dotáhnout ještě dál a prsa už ukazuje celkem bez problémů. Přesto to ani zdaleka není tak vtipné.

Fight to the Finish (2016) - 10 %

Tohle je hrozné. Já jsem pro to, aby se točili nízkorozpočtové, v podstatě amatérské snímky, ale v takovém případě se musíte snažit. A když máte film o bojovníkovi MMA, či co to je, ale nejhorší na celém filmu je choreografie soubojů, kdy i na plácku za panelákem vidíte lepší rvačky, je jasné, že tomuhle tvůrci dali skutečně málo. Herecké výkony to také moc nezlepšují.

Když Harry potkal Sally, Spotlight, Joy, Sázka na nejistotu, Dekalog IV

Když Harry potkal Sally (When Harry Meet Sally..., 1989) - 60 %

Je to hodně fajn romantická komedie hlavně v tom, že ta romantika je zde upozaděna a herci dostávají prostor pro to, aby se převedli a hlavně aby se jim dařilo skvěle provést některé vtipy. Přesto mě ten film prostě nedokázal nadchnout, celou dobu jsem si říkal, že je to fajn. Fajn, ale nic moc víc.

Spotlight (Spotlight, 2015) - 100 %

Neskutečné překvapení v tom, jak je snímek natočen se skvělými hereckými výkony, kde na sebe ale herci zbytečně neupozorňují, ale hrají tak, aby vyniklo neskutečně silné téma, které ukazuje zkaženost společnosti, primárně americké a jejího začlenění víry do života. Ale tohle je možné vztáhnout i na jiná témata. Jestli by si nějaký film zasloužil Oscara, tak právě "Spotlight".

Joy (Joy, 2015) - 40 %

Je mi líto, Jennifer Lawrenci i Robert De Niro, a vlastně i ostatní, zde mohou hrát, jak chtějí, ale tenhle film mi přišel - až na posledních pár minut jako neskutečná hloupost. Proč mám sakra fandit ženské, která prodává v rámci telemarketingu? Nemůžu si pomoct, ale americký sen prostě nemiluji a tohle není jeho kritika, naopak jeho zbožňování, i když trochu přece jen pokřivené. Jinak by to ale mohlo být i zábavné.

Sázka na nejistotu (The Big Short, 2015) - 90 %

"Sázka na nejistotu" má zajímavou formu, to se mu musí nechat. Vlastně nejen formu, je to skvělý film, ale v porovnání se "Spotlightem", který mi přišel tak nějak podobný v tom investigativní zaměření, i když je každý film jiný, mi "Spotlight" přišel ještě údernější. Snad tím, že tam není takový důraz na herce, ale na téma. I v tomhle případě je téma ale silné a vy si uvědomíte, jak jsou lidé pitomí a jaké jsou to svině. Tohle je na pořádnou depku z toho, jak se všechno hroutí, mi se na to díváme, a pak to necháme hroutit znovu.

Dekalog IV (Dekalog, cztery, 1988) - 70 %

Rozhodně to není díl, který budu považovat za nejlepší, ale když jsem se na to koukal a sledoval jsem to téma, tak jsem si říkal, že je to docela odvážné, ale zároveň jsem si říkal, že by bylo možné pojmout to i trochu jinak. Přesto z toho Kieślowski vyšel tak, aby měl chytrý film a ne nějaký fetiš pro nadšence.

Topení po číslech, The Legend of Barney Thomson, Dekalog III, Někdy se vracejí 3, Něco z Alenky

Topení po číslech (Drowning by Numbers, 1988) - 55 %

Peter Greenaway nebude úplně režisér pro mě. Má ve svém filmu děj, má v něm i myšlenky a celou dobu zde o něco jde, ale to pojetí mi prostě nesedlo. Uznávám ale skutečnost, že se nesnaží záběry zbytečně přikrášlovat a ukazuje to, co se ukázat nesmí, ale mělo by, má to v tom filmu svůj význam tím, že je to přirozené.

The Legend of Barney Thomson (2015) - 50 %

Postavy tady mě zaujaly hlavně tím, že se jednalo o celkem povedené karikatury. No a také tím, že je hráli herci, kteří jsou celkem známí. Emma Thompson mě tu hodně překvapila a musím uznat, že bych měl co dělat, abych ji poznal, kdybych nevěděl, že je to ona. Celkově má ale z filmu takové spíše rozporuplné pocity.

Dekalog III (Dekalog, trzy, 1988) - 65 %

Pro mě zatím nejslabší snímek o tom, který je primárně o tom, jak lidé nedokážou žít bez lidí, které vlastně možná ani tolik nepotřebují. Je pro nás strašně náročné si najít to místo ve světě a pak si ho nějak rozumně udržet. Ti hrdinové jsou tak nějak zajímaví, ale stejně vás mohou tak trochu svým chováním odpuzovat.

Někdy se vracejí 3 (Sometimes They Come Back... for More, 1998) - 20 %

Tak tohle už opravdu nechápu, co má vlastně být. Respektive nechápu, proč je to podáno v rámci této série. Nemá to s ní nic společného a nemá to nic společného ani s Kingovou povídkou. Co je ještě horší, tak celkově ten příběh nemá žádný moc velký smysl a hlavně je to jako horor dost špatné. Ani náznakem to nemá atmosféru hororu "Věc", který se odehrával ve stejném prostředí.

Něco z Alenky (1988) - 80 %

Jan Švankmajer - mimochodem můj první celovečerní film od tohoto tvůrce, což je trochu smutné - dokázal něco neuvěřitelného. Ponechat bizarnost celé "Alenky", ale k tomu ještě přidat svůj vlastní přístup a udělat z toho příběhu něco, co nemá vůbec daleko k hororu. Minimalistické a přesto s nádhernou fantazií, krásné i děsivé.

Falešná hra s králíkem Rogerem, The Sin Seer, Dekalog II, Vracejí se... znovu, Ženská záležitost

Falešná hra s králíkem Rogerem (Who Framed Roger Rabbit, 1988) - 100 %

Tenhle film jsem měl strašně rád už jako dítě a zjistil jsem, že i po letech ho naprosto zbožňuji. Teď už to není tak kvůli postavičkám, i když i ty jsou báječné, ale hlavně pro to, jak Zemeckis, jako nikdo před ní a nikdo po něm, dokázal trikově spojit herce a animaci - technicky dokonalé - ale navíc tomu dal ještě příběh, který je zábavný, napínavý a parádně ujetý.

The Sin Seer (2015) - 35 %

Tohle by byl vlastně docela dobrý film, kdyby skutečně přinesl to, co naznačuje. Měl by to být snímek o ženě, která má speciální schopnosti. Jenže když se na to budete koukat, tak způsobem, kterým je to podáno, budete mít pocit, že to nejsou schopnosti, ale v podstatě jen dedukce a empatie. Nesmírně nudný film, který je vlastně jen ostřejší romancí.

Dekalog II (Dekalog, dwa, 1988) - 80 %

Při sledování tohoto dílu si uvědomíte, že to není prostředí, které nutně působí negativně, ale že to jsou lidé, kteří v něm pracují, kteří jím procházejí. Jako kdyby žádná z postav, které zde jsou, v sobě už neměla radost, jako kdyby v každé něco více umíralo, než žilo, což je v kontrastu s tím, že hlavní hrdinka je těhotná. Opět silné a nepříjemně depresivní.

Vracejí se... znovu (Sometimes They Come Back... Again, 1996) - 50 %

Na ten průměr se to ještě chvílemi vyškrabe, ale výš určitě ne. Některé scény jsou hodně nápadité, trikově je snímek povedený a jsou zde dobře zvládnuté triky - scéna v posteli anebo s kořínky trávy. Ale jinak je to jen opakování toho, co bylo řečeno prvním filmem, jen trochu jinak a místy i trochu drsněji. Nic moc navíc.

Ženská záležitost (Une affaire de femmes, 1988) - 70 %

Takový zvláštní film v tom, jakou má poetiku a k čemu vlastně vede. Některé scény vás samy o sobě donutí přemýšlet o tom, na co vlastně koukáte, což je hrozně dobře, ale zároveň máte pocit, že toho chtějí říct víc, než měl vlastně autor na mysli. Anebo jen Chabrola podceňuji. Tohle ale rozhodně není špatný film.

Dekalog I, Temný úplněk, Jednou se vrátí, The Carrier, Une histoire de vent

Dekalog I (Dekalog, jeden, 1988) - 80 %

Polskou tvorbu moc nesleduji, ale začínám mít pocit, že je to také chyba. Tak ono se v každé filmografii dá najít něco skvělého. A tenhle rámcově celkem obyčejný příběh, je podán neskutečně emotivně, a to i přesto, že se z vás ty emoce nesnaží ždímat, ale jednoduše je ve vás vytváří tak, jak by je vytvářel život sám.

Temný úplněk (Bad Moon, 1996) - 60 %

Vlkodlačí snímek, který má tak nějak relativně normální průběh, ale snaží se o to, co by vlkodlačí film měl dát - napětí a přeměnu ve vlkodlaka. Obojí zde je a ani jedno není dokonalé, ale rozhodně je to dobré. Napětí se daří udržet v podstatě až do konce, i když divák už stejně dávno ví. No a ta přeměna také není vůbec špatná, hlavně je dělána klasickými triky.

Jednou se vrátí (Sometimes They Come Back, 1991) - 60 %

Ten casting tady byl moc důležitý a poznáte to hlavně na part, která šla po malých klucích. To jsou na první pohled tak odporní sígři, že je vám z nich až nevolno. V tomhle směru se to povedlo, ale na druhou stranu budete mít u téhle kingoviny pocit, že je to možná až moc natahované, ač je stejně jasné, jak to musí dopadnout.

The Carrier (2015) - 35 %

Vlastně to není až tak špatné a celá epidemie je zde podána docela dobře, jenže v některých filmech vám prostě vadí, jak jsou podány levně, a tohle je jeden z nich. Nápad dobrý, i když ne originální, ale to provedení mě prostě iritovalo. Celkově, i s hereckými výkony, to sráží dojmy z filmu na podprůměr.

Une histoire de vent (1988) - 60 %

Nemůžu si pomoct, ale mám takový pocit, že si Joris Ivens natočil na sklonku svého dlouhého a neskutečně plodného života snímek, který je tak nějak tributem jeho osobě, jeho tvorbě a i životu jako takovému. Je to hraní si s filmem a se scénami, ale aby mi to přineslo nějaký silnější zážitek, to zase ne. Prostě hra jednoho starého pána.