pondělí 19. března 2018

Doctor Who: Shada, Earth: Den na zázračné planetě, Erin Brockovich, Final Portrait, Frankie a Johnny




Doctor Who: Shada (2017) - 50 %
Tohle je zajímavé zakončení něčeho, co se začalo psát na konci 70. let. Mělo to být uzavření jedné části seriálu, ale stávka nakonec vedla k tomu, že se to nedotočilo. A po téměř čtyřiceti letech je to venku s tím, že jsou nedotočené části animované. Zajímavé, trochu divné, ale fanoušci se dočkali uzavření.

Earth: Den na zázračné planetě (Earth: One amazing Day, 2017) - 60 %
Tenhle film by si skoro zasloužil, aby byl bez komentáře, a to přesto že ho četl Robert Redford. Jsou to slova navíc, která stejně nedokážou docenit to, co člověk vidí. Ty záběry jsou nádherné a skutečně místy berou dech. Ale s tím komentářem to najednou ztrácí na tom, jak je to silné a intenzivní samo o sobě.

Erin Brockovich (Erin Brockovich, 2000) - 70 %
Myslel jsem si, že to bude Julia, co mě na snímku nejvíc zaujme, ale ona to nakonec nebyla, popravdě se mi do role přímo nehodila. Na to, co hrála, mi přišla až moc hollywoodská, ale dobře. Albert Finney mě dostal víc, stejně jako příběh, který je jednou z těch ukázek, že někdy spravedlnost alespoň trochu zvítězí. Anebo aspoň o tom, že lidé dostanou peníze, když už ne život.

Final Portrait (2017) - 50 %
Stanley Tucci si vzal zajímavou osobnost, vzal si zajímavý příběh z jejího života a nebýt herců, s nimiž točil, tak tenhle film bude opravdu nudný. Ale herci zachraňují to, že tohle je vlastně jen o tom, že někdy umělci trvá hodně dlouho, než vytvoří obraz tak, aby s ním byl skutečně spokojený. Ale udělá u toho spoustu jiných a zbytečných věcí.

Frankie a Johnny (Frankie and Johnny, 1966) - 40 %
Taková blbina z výletní lodi, kde bylo prostě největší atrakcí to, že se hlavní role ujal Elvis Presley. Ten zde sem tam zazpívá, což je docela fajn - vlastně film je nejlepší, když se v něm zpívá - ale dějově je to celkem nuda, kterou nic moc nezachrání. Technicolor barvy jsou zde ale parádní. V tom je to příjemně retro.