středa 29. ledna 2014

Zmizení, Tokyo Gore Police, Matrix Reloaded, Matrix Revolutions, Within Our Gates


Zmizení (Prisoners, 2013) - 70 %
Kdyby ten film nebyl tak neskutečně dlouhý, protože v délce se tentokrát ztrácí veškeré napětí, mohlo by se jednat o skutečně silný thriller. Takhle je to dobrý film, ale na ty pomyslné vavříny prostě nedosáhne. Herecky výborné, scénář je dobrý, ale prostě je rozprostřený do až nepochopitelné stopáže. Ano, jsou zde silné momenty, celá zápletka má na diváka tvrdý dopad, ale ve dvou hodinách a půl se dojem začíná ztrácet a režisér to pomalými scénami nezachraňuje. Minimálně o půl hodiny méně a byl by to thriller roku 2013. Takhle jen hodně dlouhý film, který vás donutí o tématu přemýšlet, ale sám o sobě tolik nenadchne.

Tokyo Gore Police (Tôkyô zankoku keisatsu, 2008) - 70 %
Hodnotit tenhle snímek je strašně komplikované. Příběhově je to totální slátanina, která nemá hlavu ani patu, ale na druhou stranu jsou tady tak neskutečné nápady, že se tomu člověk musí někdy dost nedobrovolně obdivovat. Japonci jsou šílenci a já už jsem s tímhle jejich šílenstvím celkem smířený a dokážu ho přijmout a dokážu se jím bavit. "Tokyo Gore Police" má strašné efekty, ale je tu tolik krve, tolik masek a celkem zajímavá myšlenka policie, že prostě musím konstatovat, tohle ano. Psychedelický zážitek, k němuž divák nepotřebuje drogy.

Matrix Reloaded (The Matrix Reloaded, 2003) - 80 %
Je strašně jednoduché tenhle film zatratit, alespoň ve srovnání s prvním filmem. Je nesmírně áčkový a skoro se chce říct až mainstreamový a jeho stylizovanost nemusí každému sedět. Dle mého názoru by se měl hodnotit spolu s druhým filmem, protože bez sebe nemají význam. Jednička může stát samostatně, klidně by mohla série skončit jen jí, ale dvojka potřebuje "Revolutions". A já jsem s výsledkem spokojený. Jediné, co mě štve, je to nesmyslné filozofování, které dosahuje vrcholu právě třetím dílem.

Matrix Revolutions (The Matrtix Revolutions, 2003) - 75 %
Jak jsem psal u "Matrix Reloaded", tyhle dva filmy by se měli hodnotit společně, protože společně fungují nejlépe. Ano, je to místy až moc komerční a na druhou stranu zase místy až moc filosofické bez toho, aby ta filosofie cokoli řekla. Člověk se vlastně točí v kruhu a není se čeho chytit. Když ale dochází na závěrečnou scénu, kdy se Neo má dostat do hlavního mozku a buď vyhraje, nebo prohraje, stejně mě to vždycky vezme za srdce a mrazí mě z toho. Určitě se nenaplnilo to, co sliboval první film, ale nemohu si pomoct, s odstupem vlastně nejsem ani tak moc zklamaný.

Within Our Gates (1920) - 55 %
U některých filmů mě prostě fascinuje jejich historie. V případě prvního dochovaného snímku, který natočil černošský autor, je to především proto, že dlouhých 70 let byl považován za ztracený, až se pak objevil ve Španělsku. Ze španělské verze byl restaurován. Bohužel se nedochovaly původní anglické mezititulky, ale pouze překlady španělských. To samo o sobě však na snímku, který se zabývá rasovou problematikou a utlačováním černochů, které v té době nadále probíhalo, nic nemění. Stopáž se podle všeho zachovala kompletní, ač byla ve své době cenzurována. Není se čemu divit. Jsou zde scény na svou dobu celkem intenzívní, jen kdyby nebyly tak přehrávané. Co však kazí dojem, to je kvalita obrazu, ale také třeba herecké výkony. Dívat se na film jako na propagandu je hloupost spíš bych v tom viděl snahu se bránit, ukázat, že ve společnosti prostě rasové problémy jsou a přetrvávají. Přesto je pravda, že na tohle se prostě dnes dobře nekouká.