pondělí 27. ledna 2014

Ecce homo!, Closed Circuit, The Girl Can't Help It, Watchmen, Cesta na východ


Ecce homo! (The Crowd, 1928) - 80 %
Tohle je moje první setkání s mužem, který si říkal King Vidor. Změnil si jméno z původního Vidur na Vidor. ano, křestním byl skutečně King. Rodiče asi věděli, že z něj bude někdo známý a král filmový do jisté míry skutečně byl. Podle tohoto neskromného jména jsem si říkal, že to, co uvidím, bude epická podívaná anebo nějaká pořádná estráda, ale byl jsem překvapen. Tohle je celkem syrové drama o sebedestrukci jednoho člověka. Narodil se v Den nezávislosti, a to dokonce v roce 1900. Všichni mu předurčovali velké věci, a tak tomu věřil. Jen pro to nic nedělal. Film má naprosto skvělé scény, kdy hlavně ty obrovské uniformní místnosti jsou neskutečně depresivní, stejně tak i bezstarostnost hlavního hrdiny. Závěr je krásným dovětkem a pochopením originálního názvu filmu, což ale nebylo těžké pochopit dříve.

Closed Circuit (2013) - 50 %
Kdyby se tenhle snímek tak moc nebabral ve vztazích postav, jejichž vzájemné propojování je naprosto zbytečné, a prostě se jen zaměřil na soud a to celé bylo natočeno syrově, skoro až bez emocí, možná by to byl i výjimečný film, ale takhle je to soudní drama, které je kombinováno s thrillerem a vlastně i romancí. Člověk se ale ptá proč, protože takhle je to jen jeden z mnoha, i když Bana zase jednou ukazuje, že nemusí ve filmu umřít, aby byl snesitelný.

The Girl Can't Help It (1956) - 70 %
Moje první setkání s Jayne Mansfield, s nádhernou platinovou blondýnkou, kterou bych si asi i mohl zamilovat trochu víc než Marylin. Je energická, je zábavná, je přihlouplá a přesto v sobě má něco trochu víc. Ale to celý film, který je prostě bláznivou komedií, ještě ne úplně ve stylu crazy, ale rozhodně k tomu má díky postavám blízko. Technicolorové barvy jsou pak jen příjemným zpestřením téhle jízdy, která je nahypovaná hlavně skvělým rokenrolem. Svým humorem i pojetím mi to připomnělo "Producenty".

Strážci - Watchmen (Watchmen, 2009) - 95 %
Pro mě jedna z nejlepších komiksových adaptací, jaká kdy byla natočena. To, že jsem nedal plné hodnocení, jen 95 %, je dáno tím, že komiks je prostě nepřekonatelný a že nikdy nemohl být na plátno přenesen tak, jak byl vytvořen. Přesto dokázal Zack Snyder prezentovat ty hlavní myšlenky, naprosto skvěle zachytil vztahy a postavy, a ta atmosféra doby je naprosto geniální. Myslím, že tohle je jedna z mála Moorových adaptací, za které by se ani autor nemusel stydět. A stejně se zřekl... No, nedá se nic dělat. Tenhle film si ještě pustím mnohokrát.

Cesta na východ (Way Down East, 1920) - 80 %
Krása němého filmu je v tom, že už tak trochu z toho, jak se herci tváří, poznáte, jestli je to šmejd nebo ne. To je trochu škoda, protože je to do jisté míry omezující. Právě v tomhle snímku D. W. Griffithe je to hned na začátku patrné a je to skoro škoda. Kdyby se Sanderson od začátku netvářil jako šmejd, možná to bude ještě silnější než v tomto případě. Docela mi ještě vadí, jak se Griffith pitvá ve víře. Právě v "Cesta na východ" se tak neustále a rádoby nenuceně dostává do popředí. Ano, Griffith byl očividně věřící, ale to neznamená, že by mi v tomhle směru jeho názory neměli vadit. Holt moje povaha. Nevěřím v boha, tak to prostě je a jeho protěžování jako spasitele mě irituje. Vrcholem snímku je samozřejmě jeho závěr, kde se střídají exteriérové záběry s interiérovými v mrazivém tempu. Film zde skutečně graduje v tom plném slova smyslu a Griffith dokazuje, že pro dramatické scény není potřeba moderní techniky, ale pouze umu, kterého měl na rozdávání.