Playtime, Zatôichi abare tako, Jattáman, Mnichov 1938, Moon Zero Two

Playtime (Playtime, 1967) - 80 %

Filmy Jacquese Tatiho jsou natolik specifické, že máte pocit, že sledujete někoho, kdo rozuměl světu tak jedinečně, že se buď na jeho vlnu naladíte, nebo nikoli. V tomhle případě se jedná o film, který je a není groteskou, je a není komedií. Takové ztvárnění společnosti opravdu, není daleko od reality, z čehož místy docela mrazí.

Zatôichi abare tako (1964) - 80 %

V podstatě každý díl této filmové série stojí za zhlédnutí, protože v případě, že nejsou součástí filmu akční scény, tak se hraje na něco jiného - na dramatickou rovinu, anebo naopak na rovinu komediální. V tomhle dílu se spojuje všechno dohromady v takové kombinaci, která je velmi příjemná, což vede k tomu, že i tenhle díl stojí za to.

Jattáman (Yattâman, 2009) - 70 %

Takashi Miike opět ukazuje, jakým je šílencem a jak dokáže svoje filmy vypilovat k vizuální dokonalosti. Tohle je natolik ujeté, že se vám to nejspíš ani nebude líbit, ale pokud máte aspoň trochu rádi japonskou šílenost, tak si budete lebedit blahem. I na mě je tohle trochu moc, ale i tak jsem si snímek nesmírně užil.

Mnichov 1938 (1968) - 90 %

Trochu jsem se bál toho, že tenhle kraťas bude ovlivněn komunistickou propagandou, ale je to naopak velmi cenný dokument, který se zaměřuje na zásadní událost v českých dějinách, a to s věcnou přesností a se zajímavými svědectvími osob, které se této události účastnily. Těch 20 minut rozhodně stojí za vidění, a to i v případě, že historii znáte.

Moon Zero Two (1969) - 65 %

Tohle je takový zvláštní film, o kterém nemohu říct, že by se mi nelíbil, ale stejně tak nemohu říct, že bych z něj skákal do stropu. Jako kdyby tohle byl předchůdce takového "Flashe Gordona". Snímek, který je na pomezí vážného sci-fi a komediální space opery a to místo mu docela sluší. Postavy jsou dobré a dobře zahrané pro potřeby filmu.

2 ou 3 choses que je sais d'elle, Zatôichi senryô-kubi, Slaměný štít, Souboj na slunci, Christmas in Connecticut

2 ou 3 choses que je sais d'elle (1967) - 50 %

Já se na tyhle film dívám, ale jako kdybych nic neviděl. Baví mě různé prvky, které Godard používá, například v tomto případě hlas vypravěče, ale jako celek mi ten film prostě nesedl, a to i přesto, že téma je zajímavé a je podáno téměř dokumentárním stylem, anebo alespoň formou velmi realistického pojetí scén.

Zatôichi senryô-kubi (1964) - 80 %

Zatoichi se dostává do pořádných problémů, protože se stává osobou hledanou. Samozřejmě, že je to všechno nedorozumění a on je za hajzla jen proto, že ho prostě lidé nenechají na pokoji. On už si ale najde cestu, jak se s problémy vypořádat. Stejně mu nic nezbývá. Úsměv a zarputilost jsou mu vlastní, stejně jako neskutečně rychlý meč.

Slaměný štít (Wara no tate, 2013) - 85 %

Další skvělá ukázka toho, že Takashi Miike je prostě schopen natočit cokoli a hlavně pokaždé dobře. Chopil se thrilleru o tom, že je vypsána odměna na vraha. Policie musí vraha chránit. Skvělá zápletka, která je výborně rozvržena i přes dlouhou stopáž. Miike se zbavil jakýchkoli výstřelků a natočil temný thriller, který vás strhne.

Souboj na slunci (Duel in the Sun, 1946) - 55 %

Strašně moc zdlouhavý snímek, což mu velmi škodí. Není to ale celé tak špatné, jen se vaše pozornost postupně rozmělňuje, až si ten finální souboj ani pořádně neužijete, a to je přitom zajímavý a tematicky novátorský. Jenže to bohužel jako celek vůbec není dobře natočeno a místy budete spíše trpět, než abyste se kochali. Gregory Peck ve výborné, ale postupně nudné roli.

Christmas in Connecticut (1945) - 75 %

Tohle je romantická komedie, která mě bavila. V tomto období se točily v Hollywoodu celkem zajímavé a vtipné věci, což je i po letech poznat, protože ty filmy nijak nezestárly a jsou nadále zábavné a vtipné. Ten příběh je sám o sobě tak kouzelný, navíc si ho všichni herci skutečně užívají, což jen dává filmu tu správnou atmosféru.

A co dále, Baltazare, Nepovedenej kšeft, Wyoming Outlaw, Zatôichi kenka-tabi, Píseň krtka: Tajný agent Reiji

A co dále, Baltazare (Au hasard Balthazar, 1966) - 60 %

Ano, pro filmové studenty je tohle určitě pošušňáníčko. Sám jsem si skoro jistý, že za takových dvacet, no, možná spíš třicet let tenhle film ocením a docením i jeho hloubku, ale prozatím je to jen dobrý a snesitelný film z éry a oblasti, která mi moc neříká. Genialitu takového Bergmana v tom nevidím, a tak jsem se spíše nudil a nežasl jsem.

Nepovedenj kšeft (Unfinished Business, 2015) - 30 %

Vince Vaughn by si měl uvědomit, že už prostě není vtipný a já mám skoro pocit, že snad ani nikdy vtipný nebyl. Jeho postava mě tentokrát neiritovala tolik jako vždycky, ale rozhodně jsem si její přítomnost neužíval. Dave Franco je tu za debílka, což mi vyhovovalo, Tom Wilkinson v podstatě zbytečný. Tahle cesta Evropou je nuda.

Wyoming Outloaw (1939) - 70 %

Ze začátku jsem si myslel, že by to mohlo být celé o tom, jak se tři chlapi snaží přežít v bouři, ale je pravda, že to jsem byl dost naivní. Tady musí jít o nějakého lidského záporáka. Na to nakonec došlo, a tak snímek sklouzl do takové té waynovské klasiky z jeho počátků, kde jsou film sice zábavné, ale celkem snadno zaměnitelné.

Zatôichi kenka-tabi (1963) - 80 %

Zatoichi je jedna z těch postav, které vás prostě nemohou zklamat, samozřejmě za předpokladu, že máte rádi samurajské filmy. Já je rád mám a Zatoichi je přesně tou správnou dávkou vážného příběhu a akčního filmu, navíc i s humorem, který sem tam probleskne. Tenhle masér je geniální postavou a je skutečně skvěle ztvárněný.

Píseň krtka: Tajný agent Reiji (Mogura no uta - sennyû sôsakan: Reiji, 2013) - 80 %

Další krásná šílenost, která vzešla z představivosti a schopností Takashiho Miikeho. Tenhle člověk je prostě neskutečný a on dokáže mangu do filmu převést takovým způsobem, že buď budete zírat s otevřenou pusou, anebo si budete klepat na čelo. Já zírám s otevřenou pusou, protože ono to i v tomhle případě funguje a je to akční, zábavné i drsné.

Persona, Strange Magic, The Last Rescue, Záměna, Katakuri-ke no kôfuku

Persona (Persona, 1966) - 95 %

I když se vám tenhle film nemusí líbit, tak prostě pochopíte, že tohle je něco, co vytvořil člověk, který byl neskutečně schopným filmařem a který dovedl médium využívat naplno a proniknout do něj jedinečnými způsoby. Prolínání obrazů/tváří je neskutečně skvělé což mimochodem ukazuje i na castingové schopnosti režiséra.

Strange Magic (2015) - 40 %

Klasický výplod současných animátorských studií, kdy je to strašně líbivé, jsou zde postavy, které jsou strašně ploché, příběh, který je mnohokrát omletý i když v tomhle případě malinko s nádechem originálního pojetí, ale přitom je to jen strašný kýč, který se snaží oslovit covery známých písniček, což je samo o sobě strašně prvoplánové. Tohle mě opravdu nedostalo.

The Last Rescue (2015) - 45 %
Válečný film, který opět hraje na to, že i s nízkým rozpočtem je možné natočit film, který by mohl být zajímavý. Emotivně jsou zde místa, kde by to vypadalo i na celkem dobrý film, ale to opravdu není dotaženo do konce. Celkově mi to přišlo dlouhé a zbytečně roztahané. V tomhle podání vypadala válka tak nějak hezky čistě.

Záměna (Trading Places, 1983) - 55 %
Asi jsem měl tuhle komedii vidět dřív, ale nějak mi v televizi kdysi unikla. Dostal jsem se k ní až nyní a musím říct, že jsem se prostě moc nebavil. Pravda, ona stačí ke štěstí i Jamie Lee Curtis sama o sobě, ale přece jen, na dvouhodinový film je to docela málo, hlavně proto, že je zde příliš mnoho hluchých míst.

Katakuri-ke no kôfuku (2001) - 75 %
Tohle je opravdu strašná šílenost. Spolu s Terrym Gilliamem je Takashi Miike jeden z mála tvůrců, kterým bude ve filmu, jenž je většinu stopáže hraný, fungovat i loutková sekvence. Miike ji zařadil hned na začátek, ale není jediná. Už to vás ale vrhne do šíleného žánrového mišmaše, který si buď užijete, anebo ho rychle odkopnete. Já jsem si ho užil.

Kdo se bojí Virginie Woolfové?, Cha-i-na-ta-un, Laugh Killer Laugh, Love Clinic, Částicová horečka

Kdo se bojí Virginie Woolfové? (Who's Afraid of Virginia Woolf?, 1966) - 90 %

Neskutečně silné drama, které je nasnímáno takovou poklidnou kamerou, která nakonec graduje všechny scény, které se zde odehrávají. Prvotina Mika Nicholse ukázala, že má neskutečný talent pro film a že má ještě co přinést, což v následujících letech také potvrdil. Filmová čtveřice v tomto filmu je herecky neskutečná.

Cha-i-na-ta-un (2015) - 75 %
Tak nějak jsem si myslel, že to bude jen o tom, jak se holka, co jí vychovával gang korejských Číňanů, ocitne v klinči, protože miluje kluka, kterého má zabít, ale tohle se děje jen v jedné části. Následuje něco, co je docela dobrá cesta za pomstou, která je podána docela lidsky, uměřeně a velmi dobře. Korejci mě začínají bavit víc a víc.

Laugh Killer Laugh (2015) - 60 %
Ale jo, jsou tady momenty, které se mi docela líbily, i když je na tom strašně moc vidět, že nebyly finanční prostředky na to, aby to bylo trochu technicky lépe zvládnuté. William Forsythe ale svou roli zahrál dobře, jak jen to bylo v jeho možnostech a v možnostech postavy, jak byla napsána. Snaha se v rámci možností vyplatila.

Love Clinic (2015) - 80 %
Romantická a dramatická komedie, která má zajímavé postavy, jež si dokážete zamilovat a s nimiž dovedete prožívat jednotlivé momenty. Humor je přesně dávkovaný, příjemný a místy hezky ujetý. Sex je zde zobrazovaný celkem názorně, což je v porovnání s americkou produkcí velmi příjemné oživení. Korejci prostě umí. Ano, začínám jim hodně nadržovat.

Částicová horečka (Particle Fever, 2013) - 80 %
Pokud jste nikdy neslyšeli o Higgsově bozonu anebo Velkém hadronovém urychlovači, je tohle přesně snímek pro vás. Snímek, který je schopen podat vědu celkem srozumitelně, abyste si uvědomili, že se kolem vás skutečně děje něco zásadní. A ono se to děje, jen ještě pořádně nechápeme, jaký je význam toho všeho. A to je na tom to krásné.

V žáru noci, Gukjesijang, A Dark Reflection, Fishing Naked, Vichry pustiny

V žáru noci (In the Heat of the Night, 1967) - 90 %

Skvělý film, kde je mezi dvěma hlavními postavami tak neskutečná nenávistná chemie, která se dokáže na základě okolností změnit v něco, co by se dalo nazvat velmi křehkým náznakem přátelství na konci, že prostě musíte ten scénář, ale hlavně herecké výkony oceňovat. Nenominování Sidneyho Poitiera na Oscara je zločin.

Gukjesijang (2014) - 80 %

Tak mám pocit, že abych se podíval na silné historické a přitom lidské příběhy, budu se více zaměřovat na korejskou kinematografii než na tu americkou. Korejská filmografie se v posledních patnácti letech neskutečně rozvinula, a to jak do kvality natáčení, tak i do kvality příběhů. A to je strašně dobře, protože pak se na takové silné příběhy velmi dobře kouká.

A Dark Reflection (2015) - 60 %

Zajímavé drama, které vypráví o tom, že s tímhle světem opravdu není vůbec nic v pořádku. Za vším stojí pár lidí, kteří tahají za nitky. Jen doufám, že se opravdu sem tam najde někdo, kdo zatahá za ně. Tohle je případ leteckého průmyslu, ale myslím si, že by to snadno šlo aplikovat v podstatě na jakékoli odvětví s velkými hráči.

Fishing Naked (2015) - 55 %

Je to docela pitomost, ale není to tak ujeté, aby mi to vadilo, jak je to praštěné. Naopak jsem měl docela pocit, že tohle je celkem příjemně vyladěné, aby to bylo blbé tak akorát. Neříkám, že jsem se celý film tlemil, to určitě ne, ale trochu jsem se bavil a postavy se podařilo vytvořit a zahrát tak, aby byl snesitelné. Tentokrát mi tohle k relativní spokojenosti stačilo.

Vichry pustiny (Winds of the Wasteland, 1936) - 70 %

Velmi příjemný film s Johnem Waynem, kdy vlastně nejde o nic jiného než o to, aby zase vyhráli ti správňáci, ale ono to v Johnově podání prostě funguje v podstatě vždycky. Dobře jsem se bavil a finální jízda je v rámci možností roku 1936 nasnímána celkem dobře. Není to velké dílo, ale ta hodinka je akorát.

Spojení Shaolinů, Táta šampión, Dohola, Hercule Poirot: Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota, Shinjuku kuroshakai: Chaina mafia sensô

Spojení Shaolinů (Da zui xia, 1966) - 80 %

To, čím Ang Lee exceloval s filmem "Tygrem a drak", nebylo něco naprosto nového, ale jen znovuobjevení a dotažení do vizuální dokonalosti toho, s čím přišel již v 60. letech King Hu. Výborná akční podívaná, která má překvapivě skvělé momenty a souboje, které jsou i na svou dobu velmi dobré. Pro milovníky akčních filmů krásná ukázka toho, že to šlo i před 50 lety.

Táta šampión (World's Greatest Dad, 2009) - 70 %

Není to až tak zvláštní film, jak by se mohlo zdát, ale rozhodně se zde řeší témata, která nejsou až tak tradiční. To celé je pak podáno způsobem, kdy se skutečně jedná o něco, co je na pomezí komedie a tragédie, přičemž komediální pojetí a odlehčení nakonec převládá. Jednoznačně zajímavý film, který stojí za zhlédnutí.

Dohola (Blow Dry, 2001) - 70 %

Není to skvělá komedie. Jsou zde momenty, kdy jsem si říkal, že je to až zbytečně vykonstruované tak, aby zde za každou cenu byly emoce. Pak jsou zde ale momenty, které jsme si s přítelkyní prostě užili a bavili jsme se. Finále je jedním z nich. To se prostě povedlo a vizuálně je výtvor opravdu nádherný. Mimochodem, Josh Hartnett má opravdu strašný anglický přízvuk.

Hercule Poirot: Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota (Agatha Christie's Poirot: The Labours of Hercules, 2013) - 90 %

Tady mi strašně učarovalo prostředí, které bylo prostě krásné. Nádherné Švýcarské Alpy, vrcholky, které jsou celoročně zasněžené a navíc minimum lidí. Takhle si představuji ideální dovolenou. A do toho je ještě dán příběh, který rozhodně není špatný, naopak je velmi dobrý a má překvapivé rozuzlení. Jako vždy. I když to není poslední díl Poirota, byl to poslední ke zhlédnutí, který jsem viděl. A tak na mě padla určitá nostalgie.

Shinjuku kuroshakai: Chaina mafia sensô (1995) - 70 %

Klasicky drsný Takashi Miike, který je v tomhle případě ještě takový temný a špinavý. Je vidět, že si svou formu a hyperstylizaci ještě hledal, ale už byl na dobré cestě. Hlavně měl natočit drsný kriminální thriller, což se mu v konečném důsledku také podařilo, a to více než dobře. Některé scény s vámi pořádně hnou.

Zvětšenina, Mr. Turner, My Old Lady, Hacker, Ai To Makoto

Zvětšenina (Blowup, 1966) - 70 %

Samozřejmě, že jsem od filmu čekal úplně něco jiného, ale to jen proto, že jsem o něm sem tam něco načetl, ale jeho sledování pořád oddaloval. Člověk si pak vytvoří naprosto jiný obrázek, než jaký ve skutečnosti dostane. Jsou zde ale scény, které mě prostě zaujaly a od kterých se nedalo odtrhnout, a tak hodnotím lépe než většinu režisérových snímků.

Mr. Turner (Mr. Turner, 2014) - 70 %

Rozhodně to není film, po kterém byste nadšením skákaly do vzduchu. Timothy Spall má v podstatě celý film jeden výraz, což je ale součástí jeho výkonu, který je obdivuhodný. Celému filmu pak trochu chybí vypjaté okamžiky, protože ono je to všechno podáno v jednom tempu, ale přesto je život malíře Turnera zajímavý.

My Old Lady (2014) - 70 %

Takový příjemný příběh, který uplyne, na chvíli ve vás zanechá docela hezké pocity a víru v lepší vztahy mezi lidmi, ale stejně tak celkem rychle tyhle pocity vymizí a je dost možné, že si druhý den z toho filmu nic moc pamatovat nebudete. Ale ten první dojem, ty první pocity jsou skutečně docela příjemné.

Hacker (Blackhat, 2015) - 30 %

Tohle prostě ne. I na mě to bylo až neskutečně zdlouhavé a postrádalo to pak v podstatě jakékoli napětí. Mann ukazoval svou sílu v akčních scénách, které byly skutečně skvěle natočeny, ale šetřil s nimi jako se šafránem. Akční thriller, nebo alespoň thriller, a já jsem se u něj opravdu neskutečně nudil. Takhle to dopadá, když chce být někdo moderní za každou cenu.

Ai To Makoto (2012) - 60 %

Nějak jsem nevěřil tomu, že by Takashi Miike zvládl i muzikál, ale formálně to zvládl dokonale. Jenže samotný příběh se mi moc nelíbil. Ano, je docela dobré do celkem romantického dramatu šoupnout i trochu té akce, tady to prostě vypadá dobře, ale forma to tentokrát až tak moc nezachránila. V některých chvílích jsem se ale skvěle bavil.