pátek 22. září 2017

Emily Brontëová: Bouřlivé výšiny, Yampla Pagla Deewana, Žlutá ponorka, Já taky, Vždyť jsme jen jednou na světě




Emily Brontëová: Bouřlivé výšiny (Wuthering Heights, 2009) - 75 %
Jako že na klasiku opravdu moc nejsem a nevěřil jsem tomu, že by Tom Hardy zvládnul takovou postavu, tak musí uznat, že jsem podcenil jak předlohu, tak i tohoto hereckého borce, protože tom Hardy mě přesvědčil o tom, že zvládne všechno a hlavně díky němu mě dokázala tahle verze klasického příběhu strhnout.

Yampla Pagla Deewana (2011) - 40 %
Pro mě naprosto ničím nevyčnívající další indická romantická komedie, která v sobě má i trochu akce a něco jako náznaky heistu, i když ty nejsou nijak dotažené k dokonalosti a fungují spíše jen pro definování jedné z postav. Od začátku víte, jak to dopadne, jen na to musíte docela dlouho čekat. A pak překvapení nepřijde.

Žlutá ponorka (Yellow Submarine, 1968) - 80 %
Úspěšně jsem se tomuto snímku Beatles vyhýbal, ale jsem konečně rád, že jsem se k němu dostal. Jasně, že to nejlepší na ně jsou písně, které zde zazní, mnohé skutečně známé, jiné méně, ale i absurdita samotného příběhu a krásně divná animace mu dívají svoje a film se stává celkem nezapomenutelným zážitkem.

Já taky (Yo, también, 2009) - 60 %
Nemyslím si, že je tohle snímek, který se snaží někoho citově vydírat. Naopak si myslím, že z pohledu osob s Downovým syndromem je to natočeno moc dobře, akorát se mi vůbec nelíbila kamera, která mi prostě celou dobu vadila a kazila mi dojem z vyprávěného příběhu, který mě pravda, také tolik nezasáhl.

Vždyť jsme jen jednou na světě (You Can't Take It with You, 1938) - 60 %
Nemohl jsem si pomoct, ale ke konci už jsem měl pocit, že je to přece jen trochu zbytečně natahované a že by možná stálo za to skončit to trochu dříve, ubrat na patosu, který se zde místy projevoval, i když byl podáván příjemnými hereckými výkony, kdy to nebyl James Stewart, kdo na sebe nejvíce strhával pozornost, ale spíše Lionel Barrymore.

Žádné komentáře:

Okomentovat