sobota 21. ledna 2017

Devudu Chesina Manushulu, Strach a hnus v Las Vegas, Finisterrae, Bratr Slunce, sestra Luna, Oi sfaires den gyrizoun piso


Devudu Chesina Manushulu (2012) - 20 %
Indové se mi přesně netrefili do vkusu. Tohle je komedie, které nemám rád. Spousta nezajímavých postav, které se neustále pitvoří a jsou jednoduše nudné. Příběh je zdlouhavý, neví, co je vlastně za žánr, chce to být romantické, ale ve skutečnosti je to jen trapné, nemluvě o tom, že to opravdu není vtipné.

Strach a hnus v Las Vegas (Fear and Loathing in Las Vegas, 1998) - 40 %
Nemůžu si pomoct, ale tenhle snímek mi prostě nic neřekl. Na jednu stranu vypadají všechny scény improvizovaně, za což by bylo možné ocenit herce, a druhou stranu se na to dost těžko dívá, protože tomu prostě chybí děj. Film, kterému jsem se dlouho vyhýbal a možná jsem v tom měl raději pokračovat.

Finisterrae (Finisterrae, 2010) - 40 %
Už když jsem zjistil, že s tímhle filmem je spojeno slovo "podobenství", tak nějak jsem věděl, že tohle nebude něco, co mě dostane. A bohužel to tak je. Jsou zde scény, které jsou na první pohled zajímavé, ale podobné filmy mi prostě jako celek mnoho nedávají. Tvůrce mě tady nezaujal tolik, abych chtěl zjišťovat, co tím chtěl říct.

Bratr Slunce, sestra Luna (Fratello sole, sorella luna, 1972) - 40 %
Dovolím si být trochu zaujatý, ale nemohu si pomoct, jde také o to, jak na mě film působí. A já jsem člověk, který křesťanské příběhy prostě moc nemusí. Jasně, životopis Františka z Assisi by mohl být zajímavý, ale tohle je podáno prostě jako křesťanská zpověď. Já tohle jednoduše nemusím. Navíc mi herci nepřišli dvakrát zajímaví.

Řecký western, navíc černobílý? To zní samo o sobě zajímavě a musí se snímku nechat, že je dobrý. Má to správný nádech westernového filmu, má to příběh, který není špatný, má to jednoduše všechno, co od westernu očekáváte, ale nic moc navíc. Ta černobílá kamera je ale přece jen docela zajímavá.