pondělí 17. února 2014

Děti velké revoluce, Ženy v pokušení, Hard Boiled, Usmívající se paní Beudetová, 3:10 Vlak do Yumy


Děti velké revoluce (Orphans of the Storm, 1921) - 80 %
D. W. Griffith opět ukazuje svoje režisérské mistrovství, kdy dokonale zachycuje podstatu a atmosféru jednotlivých scén. To platí jak o scénách násilných, které je pácháno především na dvou sestrách, tak třeba ve scéně se šlechtou. Velká revoluce není obecně téma, které by mě zajímalo, ale film poměrně věrně zachycuje dobu a místo, a to jak exteriéry, tak i interiéry a oblečením postav. Griffith opět ukazuje, jak dokáže pracovat s tím, co chce prezentovat a jak moc věrně se o zachycení snažil. Herecké představitelky, ve skutečnosti sestry Lilian a Dorothy Gish, jsou pak opět ozdobou filmu. Na svou dobu jsou všechny Griffithovy filmy prostě úžasné. Navíc tenhle je tematicky méně kontroverzní.

Ženy v pokušení (2010) - 80 %
Rozhodně jedna z těch nejlepších komedií poslední doby. "Muži v naději" jsou proti tomu už docela slabota. Humor je zde místy celkem nucený, ale většinou to funguje dobře, a to hlavně díky ženským představitelkám, které byly neskutečně dobře vybrána. Eliška Balzerová ukázala, jakou je dámou a jak skvěle dokáže zahrát, ale ještě více mě překvapila Lenka Vlasáková, kterou jsem od té doby v ničem pořádném bohužel neviděl. Film, který jsem podceňoval mě velmi silně a příjemně překvapil.

Hard Boiled (Lat sau san taam, 1992) - 80 %
Je to výborné, možná nejlepší ze všech filmů, na kterých spolupracovali John Woo a Chow Yun-Fat, ale nemůžu si pomoct, když člověk vidí jeden z jejich filmografie, jako kdyby viděl skoro všechny. Ty výstřely jsou naprosto úchvatné, tady fakt máte pocit, že se trhá lidské tělo. Zvláště v závěru jsou to násilné orgie. Jinak ale to není film, který by mě donutil k orgasmu. Akční řežba, ale nějak bych si možná myslel, že v tom bude ještě trochu víc.

Usmívající se paní Beudetová (La souriante Madame Beudet, 1923) - 70 %
Velmi specifický film, který myslím nijak v současné době nepobouří svým feministickým pojetím, ale naopak má velký potenciál k tomu, aby zaujal svým snovým pojetím. Stále se zde dají nalézt prvky, které nadchnou i současného diváka, hlavně v tom smyslu, jak jsou scény pojaty, jak jsou natočeny. Pokud se nepletu, jedná se zároveň o jednu z prvních režisérek, která je uznávaná, a to natolik, aby se její film objevil v 1001 filmech, které musíte vidět, než zemřete. Příběh sám o sobě nemusí nadchnout, ale právě pojetí scén je výborné.

3:10 Vlak do Yumy (3:10 to Yuma, 2007) - 80 %
Remaky jsou ošidná věc, ale natočit remake klasického westernu, a to navíc v roce 2007, to už je úkol, který vůbec není jednoduchý. Překvapivě se ale ven dostal snímek, který dělá starým westernům čest a rozhodně nijak nekazí jejich jméno. Výborně vybraní herci jsou jedna věc, Russell Crowe dokonce potlačil australský přízvuk, ale tady je důležitý sám příběh, kde jde o nedobrovolné střetnutí dvou světů. Šmejdů a těch, co chtějí prostě jenom v klidu žít. Russell Crowe také ukazuje, jak je silný v charakterních rolích a jak na sebe dokáže poutat pozornost jako šmejd i jako celkem ucházející chlapík zároveň. No jo, můžu tohohle herce čím dál víc.