Řidič slečny Daisy, Rvačka mezi muži, L'insegnante viene a casa, Mumsy, Nanny, Sonny & Girly, Trhák

Řidič slečny Daisy (Driving Miss Daisy, 1989) - 90 %

Film, který je jednoduše o tom, že stáří není vždycky pěkné, ale prostě nějak k tomu životu patří. Stačí jen mít někoho, s kým je možné to stáří prožívat. A je jedno, kdo to je, pokud si s ním rozumíme. Tyhle dvojice je krásně nesourodá, ale hlavně je úchvatně zahraná. Morgan Freeman se zde ukázal v neskutečné formě.

Rvačka mezi muži (Du rififi chez les hommes, 1955) - 80 %

Klasika filmu noir, kde Francouzi ukazují, že pochopili, o čem tenhle žánr skutečně je, a využili černobílou naprosto jedinečným způsobem. V některých chvílích minimalistické, skoro až prosté, ale celou dobu atmosférické, kdy máte pocit, že se něco musí stát, něco se musí pokazit, někdo musí umřít. Vizuálně krásné.

L'insegnante viene a casa (1978) - 60 %

Co si budeme povídat, na snímek "L'insegnante viene a casa" se podíváte proto, že zde hraje Edwige Fenech a hraje zde velkou část stopáže jenom málo oděná, velmi často pak nahá. Její prsa si zde skutečně užijete naplno, což je prostě fajn. Jinak je to celkem úchylná italská komedie, ale kvůli ní stojí za to se kouknout.

Mumsy, Nanny, Sonny & Girly (1970) - 60 %

Takový zvláštně podivný film, který v sobě má hororové prvky, má v sobě prvky černé komedie, ale nic z toho skutečně nevyniká, spíš jen takové šílenství, které se krade na povrch každou chvíli, kdy si začínáte myslet, že to bude normální. Není to normální, ale je to zvláštně pěkné. Zapadlý snímek, kterého je skoro škoda.

Trhák (S.O.B., 1981) - 70 %

Až mě překvapilo, jak je tohle dobrý a zároveň absurdní film. Jen kdyby skončil tak asi o půlhodiny dřív, bylo by to skvělé, protože takhle mi to po smrti jedné z postav připadalo už jen jako natahovaná kaše, která ředí to, co bylo do té doby docela dobře a kriticky řečeno. Ke konci už je to groteskně smutné a ne sžíravé.

DOA: Na život a na smrt, Podivné dědictví, Jíst, meditovat, milovat, Anděl zkázy, Kocour

DOA: Na život a na smrt (DOA: Dead or Alive, 2006) - 60 %

Díky té akci, která je místy tak krásně ujetá, že je prostě parádní, jsem si snímek užíval. Navíc je zde Jaime Pressly, pro kterou mám z nějakého důvodu slabost. Tím důvodem bude asi "My Name Is Earl". Příběh je celkem jednoduchý a vlastně mě ani nějak moc nebavil, ale ty souboje a postavy jsou tu prostě dobré a celý film je příjemně namachrovaný.

Podivné dědictví (E poi lo chiamarono il magnifico, 1972) - 80 %

Jasně, že ty body jsou hlavně z nostalgie, ale Terence Hill je v tomhle prostě parádní, jako dobrák, který se má stát padouchem, protože si to otec přál. Je to i film nostalgický vzhledem k Divokému západu, což je takové trochu smutné, hlavně v závěru. Film funguje jako komedie i jako western, což se cení.

Jíst, meditovat, milovat (Eat Pray Love, 2010) - 30 %

Tohle je blbý film o víře a filosofii. Tohle je blbý film o jídle, i když se místy snaží o to, aby zde záběry na jídlo byly. Ničím ale nevynikají. A co nejhorší, tohle je pěkně blbá a nudná zdlouhavá romance, kdy stejně budete mít pocit, že ta hrdinka se vlastně ni nenaučila. Tady mi Julia přišla hodně otravná.

Anděl zkázy (El Ángel Exterminador, 1962) - 80 %

Na Luisi Buñuelovi je pěkné to, že i v tomhle svém surrealistickém období byl schopný natočit filmy, které jsou v určitých ohledech divné, ale stejně tak jsou smysluplné a někdy i docela hlubokomyslné, a to nemyslím negativně. Tenhle snímek je o lidském životě, o tom, kam směřujeme a je to podáno zajímavě, a doplněno specifickým stylem a scénami.

Kocour (The Cat in the Hat, 2003) - 40 %

Tohle mi přišlo tak pitomé, až se mi to místy docela líbilo. Vizuálně je to hodně nápadité, u když neskutečně křiklavé a kýčovité. Nevím, jestli Dr. Seuss postavu, jak ji ztvárnil Mike Myers, zamýšlel, podle jiných děl si nemyslím, ale je to sem tam docela vtipné a není to tak blbé, jak jsem si myslel, že to bude.

Dva dny, jedna noc, Disaster Movie, Rozvod po italsku, Erik Viking, Sivaji

Dva dny, jedna noc (Deux jours, une nuit, 2014) - 60 %

Snímek o tom, s jakými problémy v práci se lidé také mohou vyrovnávat. Francouzi vědí, že Marion Cotillard je národní poklad a dávají jí role, kde může naprosto úchvatně vyniknout. To se jí daří i tady. Prostě žena s depresemi, kterou chtějí vychytrale vyhodit. Dobře natočené, ale nějak jsem čekal, že mě to odrovná víc.

Disaster Movie (Disaster Movie, 2008) - 0 %

Tohle je vážně tragédie. Jsem si říkal, jestli těm hercům vůbec nevadí to, jak moc jsou trapní a hlavně jak málo jsou vtipní a jak je celý film naprostá slátanina. Jasně, je tu Carmen, je tu Kim, ale pokud jste jejich fanoušci, na internetu najdete lepší materiál. Tohle už není ani parodie, protože to ani není komedie.

Rozvod po italsku (Divorzio all'italiana, 1961) - 80 %

Snímek stojí na výborném Marcellu Mastroiannim, který zde naplno ukazuje svoje herectví, o to zajímavější je skutečnost, že to je ve snímku komediálním, i když jeho podtóny jsou také dramatické. Přece jen, zabít manželku není zrovna zábavný čin. Marcello Mastroianni ale všechno skvěle táhne v příběhu, který nenudí.

Erik Viking (Erik the Viking, 1989) - 70 %

Tady mě hodně mrzelo, že ten konec vyznívá tak nějak do ztracena a nebylo zde už nic, co by zasadilo tu poslední pomyslnou ránu. Chvílemi je to skvělé, humor je zde výborný, ale nakonec sama cesta je to hlavní, protože cíl opravdu za moc nestojí. Trikově hezké, herecky dobré, dějově holt trochu horší.

Sivaji (Sivaji, 2007) - 60 %

Na první pohled je jasné, že tohle bude film, který je až moc dlouhý. Na první pohled byste si také mysleli, že to bude akční. Ono to teda akční je, ale díky tomu, že trikově je to celkem tragické, tak ta akce moc nefunguje. Snímek mnohem více funguje jako sociální kritika, což je něco, co se v Rajnikanthových filmech objevuje častěji. Ale ono se tomu v Indii nedá moc vyhnout.

Hurá do pravěku!, Dior a já, Jo Nesbø: Doktor Proktor a prdící prášek, Elefante blanco, Cold War II

Hurá do pravěku! (Dino Time, 2012) - 40 %

Takový celkem obyčejný film, který nemá překvapivý děj, nemá překvapivý závěr a snaží se hodně moralizovat o tom, jak je rodina důležitá. Netvrdím, že to jsou špatné hodnoty, jen to je už celkem nuda. Grafická stránka spíše fajn, humor spíše dětinský, prostě další animák, který celkem snadno zapadne.

Dior a já (Dior et Moi, 2014) - 40 %

Co si budeme namlouvat, filmy o módě mi prostě nic neříkají, a tak ani tenhle, poměrně dobře natočený dokument, mě nedokázal zaujmout. Na jednu stranu je možné vidět při vytváření šatů umění, na druhou stranu mám pocit, že je to prostě snobské a velmi povrchní. Ale to je holt moc ovlivněno mým osobním vnímáním.

Jo Nesbø: Doktor Proktor a prdící prášek (Doktor Proktors prompepulver, 2014) - 40 %

Chvíli jsem si i říkal, že by ten nápad mohl být vlastně i docela vtipný, že by mohla být sranda sledovat nějaký takový film, ale i když jsem knihu nečetl, tak film mě rozhodně neoslovil. Jako kdyby Jo Nesbø měl už příliš thrillerů, a prostě si odskočil někam, kde to mělo být trochu pošahané. Moc není, ale hlavně to ani není moc zábavné. Minimálně v tom filmovém provedení.

Elefante blanco (Elefante blanco, 2012) - 60 %

Co se filmu daří naprosto skvěle, to je chudoba a podmínky, v jakých musejí někteří lidé žít. Je pak dobře, že se najdou tací, kteří jim chtějí pomoct, ale ani oni někdy nevzmůžou nic. Jestli je církev k něčemu dobrá, tak je to pomoc právě v těchto místech. Dějově mě ale snímek nedovedl dostat, postavy jsou celkem dobré.

Cold War II (2016) - 60 %

Nejedná se o tak akční snímek, jako v případě prvního filmu, i když i ten si akci šetřil. O to zajímavější mi ale film "Cold War II" přišel herecky, a to nejen díky tomu, že zde hraje můj oblíbenec Yun-fat Chow. Jako na drama se na to kouká docela dobře, jako akční film to tolik nefunguje.

Diaz: Neuklízej tu krev, Epizoda ze života sběrače železa, Hon zin, Legenda o Pavlovi a Pavle, Růžový panter 2

Diaz: Neuklízej tu krev (Diaz - Don't Clean Up This Blood, 2012) - 60 %

Snímek se zdá trochu prvoplánový v tom, jak diváka vykrádá, na druhou stranu se snaží - a myslím, že i celkem věrně - zachytit, jak to dopadne, když lidem dáte moc a řeknete jim, že můžou dělat, co chtějí. Dopadne to tak, že ji zneužijí, stejně jako za to nedostanou trest. Film není skvělý, ale připomenutí toho, že se něco podobného může dít, mi přijde důležité.

Epizoda ze života sběrače železa (Epizoda u zivotu beraca zeljeza, 2013) - 50 %

Takový celkem jednoduchý, i když na první pohled celkem silný příběh o tom, jak to může dopadnout, když nemáte na pořádnou zdravotní péči. Je dobré, jak je to natočené s neherci - alespoň myslím - protože to vyznívá celkem věrně. Jenže když film skončil, najednou jsem zjistil, že to se mnou nic neudělalo.

Hon zin (2012) - 60 %

Hong Kong odvedl dobrou práci, ale v tomhle smyslu skutečně jen dobrou. Máte pocit, že tohle je něco, co jste už viděli, jen je to ve skutečně dobré technické kvalitě. Akční scény mi nepřišly až tak dobře vygradované, když jsem čekal nějaký vrchol, tak přišlo hluché místo. Není to zklamání, jen nejsem ohromen.

Legenda o Pavlovi a Pavle (Die Legende von Paul und Paula, 1973) - 70 %

Nejen, že je to zajímavé zachycení doby se všemi jejími specifickými módními výstřelky, ale zároveň je to film poeticky lyrický, který má některé scény vyloženě laděné do poetična a vyznívají krásně a divně zároveň. Daří se jim tak ale vyjádřit zajímavou dobu a to, jak vznikají a zanikají vztahy mezi lidmi.

Růžový panter 2 (The Pink Panther 2, 2009) - 30 %

Snímek, který se oproti prvnímu dílu absolutně nikam neposunul. Je to pořád stejná ptákovina, stejné gagy, některé naprosto stejné, což je celkem tragické, i když tohle dělal i původní "Růžový panter". Geniální odhalení případu mi zase nesedělo, herecký výběr super, potenciál rozhodně nevyužit. Jo, jiné to vlastně je, Dreyfuse hraje John Cleese.

Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě, Bezva chlap, Růžový panter, Rodina k pronájmu, xXx: Nová dimenze

Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě (En duva satt på en gren och funderade på tillvaron, 2014) - 40 %

Vizuál snímku je rozhodně zajímavý, stejně jako třeba práce s jednotlivými scénami a s hudbou, ale nemohu si pomoct, tohle prostě není typ filmu, který by mě dostal a já se u něj bavil, celou dobu - teď nemyslím, abych se celou dobu smál, ale aby mě to prostě zaujalo. Tohle se snímku s krásně dlouhým názvem prostě nepodařilo.

Bezva chlap (En ganske snill mann, 2010) - 70 %

Stellan Skarsgård je ve snímku tak špinavě neodolatelný, stejně jako vlastně celé pojetí a prostředí, kde se film odehrává. Život jeho postavy je celkem nudný, nejspíš byste ho ani moc prožívat nechtěli, ale stejně vidíte, že on je vlastně spokojený, protože moc nechce. Jen nějakou tu práci, aby měl peníze a mohl žít. A to se mu daří. K tomu i něco navíc.

Růžový panter (The Pink Panther, 2006) - 30 %

Steve Martin se pokusil nazout do bot po legendě a bohužel asi nezjistil, že jsou mu až moc velké. Místo toho, aby se pokusil o nějakou vlastní interpretaci Clouseaua, tak to zkoušel se stejnými prvky jako Peter Sellers. Ano, sem tam je to sranda, ale udělat z detektiva v závěru opravdového génia, to najednou nějak nesedělo. Nemluvě o tom, že vtipné je to opravdu jen v několika málo momentech.

Rodina k pronájmu (Une famille à louer, 2015) - 40 %

Jéé, a já si naivně myslel, že když je film prezentován jako komedie tak že bude vtipný. A on i vtipný je, dohromady tak možná i celých pět minut. To mi přijde na komedii docela málo, i když pravda, znám více amerických filmů, které jsou delší a ještě méně vtipné a také jsou to komedie. Tady je ale škoda, že romance se stala důležitější.

xXx: Nová dimenze (xXx: State of the Union, 2005) - 40 %

Namachrované béčko, které je ale ve srovnání se svým prvním dílem spíše nudné, než jakkoli podařené. Akce nechybí, to by asi ani nebylo možné, ale je to akce, která není tak krásně velkolepá jako v případě Cohenova filmu. Ani postavy nejsou nakonec tak zajímavé, mimo jiné i proto, že Jacksonova postava měla zůstat v pozadí a ne se drát dopředu.

Chůvák, Dr. Jekyll & Mr. Hyde, Perleťový knoflík, Syn Růžového pantera, xXx

Chůvák (Der Nanny, 2015) - 70 %

Jasně, že to je prvoplánové a z toho závěru mi bylo na nic, jak je to hloupé a naivní, ale o to asi stejně šlo, na to se musel člověk připravit. Cesta k tomu závěru je ale fajn, postavy se mi líbily a děcka byla prostě skvělá, hlavně v tom úvodu, kdy jsou ještě za ďábly. Bavil jsem se a to bylo účelem filmu. Já jsem spokojený.

Dr. Jekyll & Mr. Hyde (Dr. Jekyll and Mr. Hyde, 2003) - 40 %

Bohužel je tohle nesmírně slabá adaptace, kdy člověk by se vždy měl raději vrátit k filmu z roku 1931, který je ve srovnání s tímhle bezkonkurenční. John Hannah je v roli neskutečně obyčejný a divadelní a opravdu se do ní moc nehodí. Kulisy jsou pěkné, ale vyznívá to prostě jako historické drama, kde kvituji celkem překvapivé množství krve.

Perleťový knoflík (El botón de nácar, 2015) - 80 %

V tomhle dokumentu jsou některé tak krásné obrazy, hlavně na začátku z vodou, že jsem byl jen schopen je sledovat a na nic nemyslet. Ale tenhle dokument není jen o tom, že jsou zde krásné záběry, ale je i o tom, že donutí člověka přemýšlet. A tohle je na něm dobré. To propojení života s vodou je zajímavé, i když je vlastně logické, ale člověk nad tím tak nepřemýšlí.

Syn Růžového pantera (Son of the Pink Panther, 1993) - 5 %

Tohle už je prostě filmová tragédie. Roberto Benigni nesahá nesahá Peteru Sellersovi ani po kotníky, bohužel se ho snaží až moc napodobovat. Film si vystačí s opakováním starých vtipů a scén, což vede jen k tomu, že je to pořádně velká nuda, která skoro až fyzicky bolí. Ani Claudia to moc nezachrání, nemluvě o proměně postavy Herberta Loma, který je najednou mentorem.

xXx (xXx, 2002) - 60 %

Výborně nabušená akční jízda, která je taková hezky mainstreamová, ale prostě jede. Už úvodní klip k Rammsteinům je parádní a jede se dál. Cohen nešetřil na výbuších a kaskadérských tricích, což už se zase tolik nevidí. Jasně, je zde i nějaká ta počítačová grafika, ale jinak to docela dobře funguje. Prostě fajn jízda.

Call Girl, Coquette, Kletba Růžového pantera, Nebezpečná, White Island

Call Girl (Call Girl, 2012) - 70 %

Musím říct, že tenhle snímek se mi líbil. Ne tím, co zobrazuje, ale tím, jak je to zobrazeno. Ten retro nádech je nádherný a je do dopilováno tím, jak jsou všichni oblečeni, jaké to má místy nadpozemské tempo. To sedí dokonale. Chlapi jsou tu skutečně hnusní, některé ženy neméně, ale ani oběti zde nejsou skutečnými oběti. I takhle vypadala 70. léta.

Coquette (1929) - 60 %

Ze začátku mě ten film moc nezaujal, přece jen už má na sobě docela dost prachu, ale když si uvědomíte, jaké je téma a co je na konci u soudu probíráno, musí se uznat, že to ujde na svou dobu natočeno velmi dobře, i když je snímek samozřejmě velmi konzervativní v tom, co je skutečně zobrazováno. Tady je ale vidět, že něco může fungovat jen ve zvukovém filmu, kde herci dostanou více prostoru i na mluvené herectví.

Kletba Růžového pantera (Curse of the Pink Panther, 1983) - 10 %

Tady už se nepovedlo nabalit nic na ten příběh, který se začal v předcházející "Stopě Růžového pantera". Pokus nahradit Petera Sellerse nevyšel, protože prostě vyjít nemohl. On byl jedinečný a naprosto přirozený, což v tomhle případě neplatí. Ted Wass je jen křečovitý, ale co hůř, film postrádá humor.

Nebezpečná (Dangerous, 1935) - 80 %

Bette Davis už v sedmadvaceti ukázala, jak je vyspělou herečkou a jak skvělé výkony dovede podávat. V jejím věku není moc žen, které by byly tak úchvatné nikoli jen zevnějškem, ale také svými hereckými schopnostmi. Příběh se může dnes jevit jako tradiční, ale ona podává svou postavu dokonale.

White Island (2016) - 50 %

Trochu komedie, trochu drama, trochu napínavý film, trochu romance. Má to v sobě tak nějak všechno a všechno funguje tak nějak průměrně. Ibiza je docela vděčné prostředí, herci se snaží o to, aby to nebyla nuda, jednoduše řečeno, na ten průměr si film celkem sáhne i díky nějaké té známější tváři.