pátek 26. února 2016

Vzpomínky na Afriku, Unhinged in Hollywood, The Priests, What Happened, Miss Simone?, Yeol-jeong-gat-eun-so-ri-ha-go-it-ne


Vzpomínky na Afriku (Out of Africa, 1985) - 70 %
Ten přízvuk, kterým tu Meryl mluví, je opravdu strašný a já tuhle americkou úchylku po přízvucích prostě nechápu. Vždyť je jedno, jestli mluví anglicky nebo divně anglicky, pořád mluví anglicky... Robert Redford klasicky skvělý, ale na tomhle filmu je nejlepší jednoduše Afrika. O té to je a to ostatní je jen taková vata.

Unhinged in Hollywood (2015) - 70 %
Přiznám se, že jsem Jeffa Dunhama neznal, respektive nikdy jsem neslyšel jeho humor, i když Achmed mi připadal neskutečně povědomí, jen nevím odkud. Ten humor není geniální, místy jsou to celkem laciné vtipy, ale v některých chvílích mě dokázal Jeff odrovnat, v což jsem tak nějak doufal. Takže jako první zkušenost rozhodně dobré, ale Fluffy to není.

The Priests (2015) - 50 %
Bohužel Korejci v tomhle případě nepřinesli nic nového a v podstatě se jen dívají na klasické téma vymítání svým způsobem, který je až neskutečně křesťanský. "Vymítače ďábla" tenhle film rozhodně nepřekoná, a už vůbec ne ve chvíli, kdy ze sebe postižený chrlí digitální krev. Trochu zklamání, ale Korejci jsou zruční filmaři, což je na filmu pořád vidět.

Vždycky jsem rád, když se ke mně tyhle dokumenty dostanou, protože se dozvím o osobách, které jsem ani pořádně neznal, i když jejich tvorbu třeba ano. Ani jsem netušil, že moje milovaná píseň "Don't let me be Misunderstood", kterou zbožňuji v podání Santa Esmeraldy, je původně Niny Simone. Teď už to nezapomenu.

Opět jeden z těch spíše méně výrazných filmů, které vás dovedou oslovit proto, že máte žánr rádi, anebo na vás prostě nebude mít efekt, protože to není v ničem nové, v ničem významné. Prostě film o tom, jak to nefungovalo, jak to fungovalo, jak se to zkazilo a zase se všechno napravilo. Ten mustr je už trochu nudný.