pátek 5. února 2016

Velké rozčarování, Pan, Hunting the Phantom, Christmas Eve, Lásky jedné plavovlásky


Velké rozčarování (The Big Chill, 1983) - 80 %
Mám rád konverzační filmy, které jsou založené na zajímavém příběhu, ale především mají k dobru skvělé herce. A tady snad ani jeden herec nebyl vybrán špatně, ale všichni dokonale sedli svým rolím, a to jak muži, tak i ženy. Tohle je taková filmová balada o tom, jak je život zkurveně krásný. Ať tak nebo tak, vždycky ho stojí za to žít, protože se můžete smát.

Pan (Pan, 2015) - 60 %
Tak nějak jsem nevěděl, co přesně od tohoto filmu čekat a to, co jsem nakonec dostal, je... no, pro mě rozporuplné. Herecky nádherně obsazené, Rooney Mara je tu skvělá, vizuálně jsou to krásné orgie, ale přesto mi to přišlo nesmírně ploché a vlastně jen jako film na efekt, kde mi chybělo to, co má příběh s Peterem Panem mít - okouzlení dětstvím a ta krásná bezstarostnost. Tohle zde prostě nebylo.

Hunting the Phantom (2014) - 40 %
Ale co. Sem tam je tu nějaká ta docela dobrá akční scéna, je tu Kristanna Loken, která pořád stojí za víc než jeden pohled, no a pak je zde atmosféra, která se dá celkem snést. Má to nějaký ten béčkový nádech, kdy si nejste jistí, jestli se film vlastně bere vážně, nebo ne. Takže díky tomu alespoň těch 40 % tomu dám.

Christmas Eve (2015) - 30 %
Jo, je vidět, že to má tu správnou vánoční atmosféru, která na vás padne skutečně jen v tomhle období. A taky to má Patricka Stewarta, což je opravdu celkem jedno, protože filmu nic navíc nedává. Vypadne elektřina, několik lidí se někde zasekne, a zjišťují, jak je skvělé být člověkem a mít druhé. No, nic objevného, ale některé vztahy jsou fajn.

I když neměl Miloš Forman v Československu dostatečné prostředky, aby točil velkofilmy, dovedl si poradit s tím, co dostal, a mohl tak natočit malé, ale silné snímky, které skvěle vypovídají o tom, jací vlastně jsou Češi a jaké hlouposti ve svých životech řešíme, aniž bychom si uvědomovali, že tím někomu ubližujeme.