All Night Long: Daredemo yokatta, The Foreigner, The Games of the V Olympiad Stockholm, 1912, The Glass Castle, The Good Catholic

All Night Long: Daredemo yokatta (2009) - 30 %

Šestý a snad i poslední díl ze série japonského režiséra Kacuji Macumury, kdy už opravdu ani nevíte, proč něco takového točil. Nemá zde už nápady, jen kopíruje sám sebe a není už ani tak úchylný, jak by se dalo čekat. Záběr se někdy skutečně opakují a je to taková tristní podívaná. Ani strach, ani hnus to nenažene.

The Foreigner (2017) - 70 %

Jackie Chan a Pierce Brosnan jsou v tomhle filmu skvělá dvojka. Jackie, i když jeho obličej říká něco jiného, nestárne a jeho schopnosti jsou pořád skvělé, myslím schopnosti akční, o těch hereckých nepochybuji. I když se tady předvádí hlavně jako MacGyver, tak i na akci a kaskadérské kousky dojde. A pořád mu to jde!

The Games of the V Olympiad Stockholm, 1912 (2017) - 60 %

"The Games of the V Olympiad Stockholm, 1912" je snímek, který má hlavně historickou hodnotu, protože se zde můžete na krásně zrestaurovaných záběrech podívat na to, jak probíhala olympiáda před více jak sto lety. A je skoro vtipné některé sporty sledovat. Je šílené, kam se za sto let konání her posunulo a jak jiné dnes jsou. Jako kdyby jim dnes chyběla hravost, jde hlavně o prestiž.

The Glass Castle (2017) - 70 %

Rozhodně zajímavý příběh, který je velmi dobře podaný. Ale je pravda, že život je schopný napsat skutečně zajímavé (rozuměj zvláštní, divné, silné, apod.) příběhy, které sami o sobě nepotřebují ani moc přikrášlovat. Woody Harrelson tady předčí všechny ostatní a ukazuje svůj herecký růst film od filmu.

The Good Catholic (2017) - 40 %

Romantický a romanticky pojatý film o tom, že má mladý kněz problém s vírou, protože do jeho života zasáhne žena. Je mladá, je jiná, je nekonformní, prostě něco, co on nezná, co mu může zahýbat jeho hodnotami. Je to až podivně naivní, bez humoru, přímé a s koncem, který vlastně neřekne nic o tom, jestli to bude končit dobře nebo blbě.

Catching the Sun, Ooru naito rongu: Inisharu O, Puppy, Hořící postel, Flamingo Kid

Catching the Sun (2015) - 40 %

Dokument o tom, že solární energie je důležitá a v podstatě každý se může zaměřit na to, aby se snažil využívat právě takové zdroje, které jsou ekologicky méně náročné. Sice film trochu vyznívá, že někdy to budete dělat proto, že nic jiného na práci nemáte, ale záměr hezký. Dokument je ale docela nudně podaný.

Ooru naito rongu: Inisharu O (2003) - 40 %

Kacuja Macumura už si prostě jen točí úchylnosti, protože na to ho docela užije. Nic moc jiného v tom není. Dostal nápad, který není až tak špatný, ale jeho pojetí už je celkem ohrané a není v tom nic moc navíc. Prostě snímek pro lidi, kteří mají něco podobného rádi, ale i ti zde najdou hlavně protahované scény, kde s moc neděje.

Puppy (2017) - 60 %

Animované filmy "Hotel Transylvánie" mám celkem rád, mimo jiné i proto, že se na nich minimálně hlasem podílí Adam Sandler. Tohle je taková jednohubka, která má tak jeden dva skutečně povedené gagy, takže za mě rozhodně těch 60 %, i když si nemyslím, že bych si snímek nějak extra dlouho pamatoval.

Hořící postel (The Burning Bed, 1984) - 70 %

Farrah Fawcett tady ukazuje, že byla dobrá herečka a její pojetí ženy, která byla týrána a našla jen jedinou cestu, jak z toho uniknout, je hodně emotivní a silné. Celkově na vás bude mít snímek hodně intenzivní dopad. A pořád si budete říkat, proč jsou všichni proti ní, proč je proti sobě i ona sama. A uvědomíte si, že to tak někdy prostě je, že je těžké utéct.

Flamingo Kid (The Flamingo Kid, 1984) - 60 %

Mám pocit, že na začátku své tvorby byl Garry Marshall přece jen takový ještě kritičtější a dovedl v lidech vidět i to opravdu špatné. Z jeho posledních filmů se to naprosto vytratilo. Jasně i "Flamingo Kid" je film s šíleně pozitivním vyzněním, kdy hodnoty jako rodina jsou nade vše, ale není to tak hrozné jako jiné filmy, které Garry Marshall natočil v novém tisíciletí.

Ooru naito rongu R, Super Dark Times, Podezřelý, Sweet Virginia, Thank You for Your Service

Ooru naito rongu R (2002) - 50 %

Úchylnost, kterou dokáže Kacuja Macumura ještě vymyslet, přece jen asi nemá moc mezí, a i když se zdá, že se v podstatě jen opakuje šablona třetího dílu v této bizarní sérii, tak nakonec zjistíte, že tvůrce měl nápadů ještě dost a že vás s nimi dovede překvapit. Rozhodně nevěřte některým nerdům a nechtějte vědět, co mají doma. Sakra, to vlastně neplatí jen o nerdech.

Super Dark Times (2017) - 70 %

Docela dobrý snímek, na kterém je vidět, že se trochu inspiroval úspěchem seriálu "Stranger Things" a hlavně jejich vizuálem dobovým zasazením a případně i hudební složkou. Má to ale o něco drsnější okraje, které jsou spojené s tím, že primárně zde zlo nevychází z něčeho nadpřirozeného, ale z člověka. A to je vždy pořádná síla.

Podezřelý (Suspect, 1987) - 60 %

Není to výborné, ale je to dobré. Má to správnou retro atmosféru a docela fajn herce, kdy Liam Neeson asi nikdy nezklame, ale ona i Cher je hodně snesitelná. Je hezké, jak se snímek snaží tlačit na pilu a chce nás strašně moc překvapit tím, jaké je zde finále. Trochu se to možná i povede, a tak si myslím, že film stojí za pozornost.

Sweet Virginia (2017) - 60 %

Na tyhle pomalé thrillery musíte mít náladu. Jon Bernthal je herec, který je zvládá levou zadní a je v tom dobrý. Tady nám ukazuje, že být správce motelu není sranda, pokud jsou jeho nájemníci podivné existence. Ale s jedním se spřátelit dokázal. A to byla chyba. Pomalu gradující tempo, které prostě musí vést k destrukci.

Thank You for Your Service (2017) - 50 %

Když jsem sledoval snímek "Thank You for Your Service", měl jsem jednoduše pocit, že se jedná jen další film o tom, že mladí vojáci, kteří se vrací z misí, mají celkem problém se vrátit i zpět do života. A přesně tohle snímek je. Nic jiného, nic víc. Ani herečtí představitelé mě nedokázal přesvědčit, aby mě jejich osudy strhly.

Ooru naito rongu 3: Saishuu-Shô, Rise of the Footsoldier 3, Stone Cold Dead, Silnější, Léto roku 1942

Ooru naito rongu 3: Saishuu-Shô (1996) - 55 %

Nemyslím si, že by to bylo tak dobré jako předchozí dva filmy, i když to, co nám hlavní postava ukazuje ještě ve chvíli, kdy je sběratel a nikoli ještě vrah, je rozhodně zajímavé, a to minimálně ve své úchylnosti. Postupně už to graduje jen v nudu, která je dána zabíjením a przněním, to už mi přišlo obyčejné.

Rise of the Footsoldier 3 (2017) - 50 %

Jedná se sice o třetí díl, ale ve skutečnosti je to film, který předchází prvnímu dílu. A nejde tu o nic jiného než o to, aby se ukázalo, jak si hajzlové žijí dobře, jak šukají, fetují a mlátí, případně i zabíjejí. Alespoň do chvíle, než se všechno posere, což je ale ve filmu řečeno jen ve finále. Víc jak na průměr to nevidím.

Stone Cold Dead (1979) - 60 %

Snímek "Stone Cold Dead" má takový příjemný nádech 70. let, kdy na jednu stranu máte pocit, že se tvůrci chtěli inspirovat italským giallo, ale přitom zase nechtěli zacházet někam moc daleko. Takže je snímek drsný jen lehce, je zde lehká nahota, ale bohužel to hlavní, příběh, není tak tajuplný a dobrý, jak by to chtělo.

Silnější (Stronger, 2017) - 60 %

Příběh, který napsal sám život. Bohužel ve filmovém provedení není nijak lepší ani horší, prostě je to takové celkem dobré zpracování, kdy jediné, co vyčnívá je Jake Gyllenhaal a jeho pojetí postavy, které mu věříte. Musím uznat, že alespoň v tomhle zpracování, Jeffovi moc nezávidím jeho rodinu, kdy chvílemi nevíte, jestli je vůbec někdo schopen se do něj aspoň trochu vcítit.

Léto roku 1942 (Summer of '42, 1971) - 70 %

Krásná romance, která stojí skoro až na poetické kameře a pomalém tempu děje, na příjemné hudbě, která je silně melancholická a na hereckých výkonech, které jsou tak akorát přiměřené, aby bylo vše dostatečně uvěřitelné. A přitom se vás to nesnaží vydírat a ani vás to nenutí do nějakého trapného konce. Krásně natočené.

American Satan, Ooru naito rongu: Sanji, Rise of the Footsoldier Part II, Singularity, Vesmírný tábor

American Satan (2017) - 60 %

Snímek "American Satan" je zbytečně moc roztahaný, což je škoda, protože kdyby byl přece jen trochu kratší, tak je ještě o něco lepší, ještě o něco snesitelnější. Má to hororové prvky, je to místy docela dobře dekadentní a do toho je zde celkem dobrá tvrdá hudba. Na to, jak nezávisle snímek vypadá, se povedl.

Ooru naito rongu: Sanji (1995) - 60 %

Drsné, ale pořád dobré. Nesnáším šikanu, k tomu se přiznám, Myslím si, že kdokoli šikanuje, je prostě ubožák. Proto mám rád filmy, kde je šikana potírána. Tohle je sice hodně extrémní způsob, ale stejně je podán tak, že vás to zaujme, drsné, krvavé, ale přece jen ne tak moc explicitní - pořád jsou to Japonci, kdy něco nejsou ochotni zobrazit.

Rise of the Footsoldier Part II (2015) - 50 %

Docela dobré, i když mám pocit, že filmy v téhle sérii jsou zbytečně zdlouhavé, a to hlavně proto, že se berou moc vážně a mají pocit, že skutečně mají co vyprávět a že to, co vypráví, je vlastně dobrá a rozsáhlá sága. Nemyslím si, že by to bylo až tak skvělé, ale přece jen, na ten průměr si "Rise of the Footsoldier" sáhne.

Singularity (2017) - 40 %

Tak jo, opravdu nemám rád levná sci-fi, protože je na nich moc vidět, jak je to komorní a jak to nesedí k tématu. Film, kde v podstatě dojde k vyhlazení lidstva a odehrává se jen v lese a na jednom hradě, přičemž by to zde mělo doslova kvést technologií, co se ukáže jen na pár záběrech, je prostě málo.

Vesmírný tábor (SpaceCamp, 1986) - 50 %

Začalo to jako skvělá zkušenost, kdy se děti měli stát součástí vesmírného programu NASA s tím, že se měli podívat do prostor, kde kosmonauti trénují a sami se jimi jakoby stát. Jenže pak najednou došlo k tomu, že se s nimi raketa dostala do kosmu a oni musejí ukázat své schopnosti naostro. Hodně naivní provedení, ale zápletka je pěkně ulítlá.

Die Brut des Bösen, Ooru naito rongu, Salinger, Score: A film Music Documentary, Shiryô no wana

Die Brut des Bösen (1979) - 70 %

Tak jo, tohle je tak blbé, tak jednoduché, ale za mě tak dobré, že jsem se prostě skvěle bavil. Jeden by si myslel, že tohle nemůže fungovat, ale ono to funguje. Tohle je film, který mě dokázal tak nabudit, že jsem v době, kdy jsem na něj koukal, prostě zapomněl, že jsem naštvaný, že mě něco trápí. Parádní béčko.

Ooru naito rongu (1992) - 60 %

Japonci prostě dokáží kombinovat žánry, jak to nikdo jiný moc nedokáže. Tohle skutečně chvíli vypadá jako teen komedie, případně drama o nesmělých mladících, kteří si chtějí vrznout, ale najednou se to mění v pořádně gory movie, který se ještě dokáže proměnit v revenge snímek. A ono to funguje.

Salinger (2013) - 60 %

Dobrý obraz jednoho z nejvýznamnější spisovatelů Ameriky posledního století - a toho tolik nenapsal - dokument, který se zabývá jeho tvorbou, jeho životem, jeho dopadem na další, ale je nesmírně kažen hranými scénami, jež jsou zde naprosto zbytečné a nijak neumocňují to, co je pamětníky a dalšími sdělováno. Salinger je ale jednoznačně zajímavou osobností. Vlastně byl.

Score: A film Music Documentary (2016) - 70 %

I když nejsem zrovna ten, kdo pozná podle prvních několika tónů, o jakou hudbu, k jakému filmu se jedná a kdo ji napsal, přesto si myslím, že je hudba naprosto nedílnou a nezbytnou součástí filmu. Tenhle dokument to dokazuje a dokáže vás upozornit i na to, co možná někdy nevnímáte. Hudba je prostě nezbytná součást filmu.

Shiryô no wana (1988) - 70 %

Japonci jsou prostě frajeři a musí se jim nechat, že i hodně drsný a krvavý snímek dovedou podat takovým způsobem, že vám nad tím mnohdy zůstává rozum stát. Tohle má zajímavou zápletku, je to napínavé, špinavé, ale přitom to má skvělou hudební složku, která se k filmu na první poslech nehodí. Ale přitom to dohromady funguje.

Pirates of Tortuga, Professor Marston and the Wonder Women, Rebel in the Rye, Rememory, Return to Montauk

Pirates of Tortuga (1961) - 40 %

Spíše rodinný film než nějak dobrodružný, natožpak akční. Tohle je snímek, který si může rodina pustit v neděli a ani ho nesledovat. Možná, když na něj sem tam kouknou, se trochu pobaví, ale spíše ne. Piráti jsou v tomhle podání takoví celkem bezzubí, spíš zábavní frajeři než nějaká hrozba, což je pojetí, které mi nesedlo.

Professor Marston and the Wonder Women (2017) - 70 %

Líbí se mi, co ve skutečnosti stojí za postavou Wonder Woman a jak se v současné podobě v podstat změnila k nepoznání, alespoň tedy v tom smyslu, že se jedná o hrdinku, která je nyní symbolem feminismu, nikoli nutně dominance, nebo submisivity. Jen kdyby byl i tenhle snímek trochu odvážnější.

Rebel in the Rye (2017) - 60 %

Klasický dobrý životopisný snímek, který stojí na hercích, kdy Nicholas Hoult svou roli zvládl skvěle, profesionálně, stejně jako Kevin Spacey, od něhož bych nic jiného nečekal. Pořád doufám, že to není jeho poslední role. Film není zbytečně vyhrocený, má celkem klidné plynutí a představuje Salingera i těm, kdo ho tolik neznají.

Rememory (2017) - 55 %

Není to tak promyšlené, jak by se to chtělo tvářit, není to tak chytré, jak by si to přálo, ale přesto se jedná o snímek, který vám nevadí dokoukat až do konce, i když zde na vás nečeká překvapení, které byste si přáli. Peter Dinklage ale ukazuje, že má tolik charismatu, aby utáhl celý film, a díky němu vás to baví.

Return to Montauk (2017) - 50 %

Nemastá neslaná romance, respektive návrat minulosti, do současného života jednoho autora. Snímek v podstatě slouží jen k tomu, aby Stellan Skarsgård ukázal svoje herecké schopnosti, což se mu daří, především pak ve chvíli, kdy má monology (předčítání), které jdou skutečně intenzívním diváckým zážitkem.

My Little Pony Film, Nico the Unicorn, Listopadoví vrazi, Patti Cake$, Phineas a Ferb v paralelním vesmíru

My Little Pony Film (My Little Pony: The Movie, 2017) - 50 %

Rozhodně nejsem fanoušek "My Little Pony", tohle vlastně bylo moje první setkání, ale musím uznat, že to nebylo setkání vyloženě špatné. Nejsem z postaviček na větvi, ale třeba jako muzikál je to docela příjemné. U tohoto animáku si dovedu představit, že to může děti i bavit, což není špatné a není to málo.

Nico the Unicorn (1998) - 50 %

Fajn rodinný snímek, který si ale asi moc dlouho pamatovat nebudete, protože ničím zásadním nevyniká. Samozřejmě až na skutečnost, že je tu jednorožec. Jinak je to ale o tom, jak chudák kluk nezapadá, najde si ale kamaráda v němé tváři, ten je speciální, a tak po něm jsou zlí lidé, ale kluk zvíře zachrání. Je to trochu nuda...

Listopadoví vrazi (November Criminals, 2017) - 50 %

Chloë Grace Moretz a Ansel Elgort fungují dobře, ale příběh nehraje v jejich prospěch. Ještě tak do poloviny stopáže to vypadá, že by to mohlo být docela dobré, napínavé, že by tu mohla být docela zajímavá pointa, ale k tomu překvapivě vůbec nedojde a rozuzlení je hodně o ničem. To je velká škoda.

Patti Cake$ (2017) - 70 %

Jasně, tenhle snímek se srovnání s "8 mílí" asi těžko vyhne, ale sakra, na to, jak to vypadá místy skoro až amatérsky, nebo minimálně hodně nezávisle, se mi to sakra líbilo. Hudba se zde docela dobře vyvíjí a to finále má svoje grády. Ani jedna z postav mi nevadila, naopak bylo celkem jednoduché se s nimi sžít.

Phineas a Ferb v paralelním vesmíru (Phineas and Ferb the Movie: Across the 2nd Dimension, 2011) - 70 %

To je docela dobrá šílenost, kterou jsem do té doby neznal. Seriál mi unikl, i když je určitě možné ho nakoukat, ale musím říct, že film mě zaujal. Má to takový příjemně specifický absurdní humor, staví to místy na banálních scénách, ale ta absurdita je schopná je dotáhnout k něčemu novému. Dobré, vtipné, hezky divné.

Maudie, Maze, Milano rovente, Mrs. Parker a začarovaný kruh, Mythica: Soumrak bohů

Maudie (Maudie, 2016) - 80 %

Velmi povedený film, kdy pro silné téma byli vybráni dostatečně dobří herci, kteří ho dovedli skvěle prezentovat. Postavu Ethana Hawka je celkem snadné nesnášet, ale přitom je zde mužem, který má prožít romantický vztah. I postava Maudie (opět skvělá Sally Hawkins) také není klasickou hrdinkou romancí. O to silnější dopad má jejich vztah na diváka.

Maze (2017) - 40 %

Myslel jsem, že film bude trochu drsnější, než jak se ukazoval. A pak skutečně přišla scéna, která byla dobrá, drsná, dokázala s divákem zamávat. Jenže pak opět dlouho nic. Vězeňská dramata nejsou špatná, ale tohle irské provedení, které je sice založeno na skutečných událostech, postrádá nějaký pořádný náboj.

Milano rovente (1973) - 70 %

Když se díváte na snímek "Milano rovente", bude vás možná napadat, jestli se tohle nezvrtne v italské porno. Vizáž herců, místy i styl natáčení by k tomu směřovali, ale on je to ve skutečnosti mafiánský film, který má celkem dobré postavy, docela dobrý spád a jede od začátku až do konce, který musí být krvavý. A je.

Mrs. Parker a začarovaný kruh (Mrs. Parker and the Vicious Circle, 1994) - 50%

Jennifer Jason Leigh je hvězdou tohoto filmu, který je o určité formě dekadence v jazzovém období Spojených států amerických, Jako kdyby celá generace nevěděla, kam se vydat, a tak nehledá cestu, jen způsob, jak se té cestě vyhnout. Překvapivě to není tak zajímavé, jak by si jeden myslel, bohužel ani herecky.

Mythica: Soumrak bohů (Mythica: The Godslayer, 2016) - 50 %

Od téhle série skutečně není možné očekávat, že by se jednalo o nějaké hardcore fantasy, spíše je to historický film s nějakým tím CGI efektem, ale na druhou stranu se docela daří dělat kulisy tak, aby byly uvěřitelné. Možná nízkorozpočtové, béčkové, ne až tak zábavné, ale vlastně jsem si na tuhle sérii docela zvykl a nevadí mi. Skoro škoda, že už skončila.

1922, A Plastic Ocean, Manifesto, Mark Felt: The Man Who Brought the White House Down, Marshall

1922 (2017) - 70 %

"1922" je vlastně jednoduchý příběh o tom, jak se chtěl farmář zbavit svojí ženy, ale celé se to hodně děsivě zvrtlo, protože ona i po smrti dokázala způsobovat zlo. Snímek "1922" ale nestojí ani tak na Kingově předloze, ale spíše na hereckém výkonu Thomase Jana, který ukazuje, že by rozhodně neměl být podceňován.

A Plastic Ocean (2016) - 80 %

Snímek hodnotím vysoko proto, že se zabývá tématem, které je dle mého hodně důležité. Nepoukazuje na to, že je zde problém s opadem, ale je zde problém s lidmi, kteří jsou natolik bezohlední k přírodě, že ani vlastně nevidí, jak ničí sami sebe. Jen další silná ukázka toho, jak smrtící je člověk pro tuhle planetu.

Manifesto (Manifesto, 2015) - 50 %

Nemůžu si pomoct, ale vnímám snímek "Manifesto" spíše jako takový experiment, který je zajímavou ukázkou toho, jak je možné pojmout film, stejně jako je ukázkou toho, jak je možné hrát. Cate Blanchett je zde jako chameleon a je to ona - nikoli myšlenky - proč stojí za to na snímek kouknout.

Mark Felt: The Man Who Brought the White House Down (2017) - 40 %

Vzít tak zajímavé téma jako je pozadí Watergate, tak zajímavý příběh, který napsala sama skutečnost a zmrvit ho s tolika herci, kteří jsou opravdu dobří, to je prostě škoda. To je hodně trestuhodné. Liam Neeson je dobrý, ale i na něm je poznat, že prostě jen rutině hraje něco, co je celkově hodně rutinní a strašně nudné.

Marshall (2017) - 70 %

Musím říct, že se mi film líbil. Jasně, je to trochu očekávané téma, přece jen rasová problematika je živá, ale je to natočeno dobře, se zajímavými herci a hlavně celý příběh je zajímavý a je dobře, že se na něj upozornilo. To, jaká je v Americe - a nejen tam - pořád rasová nesnášenlivost, bude ještě dlouho aktuální.