Ztracený víkend, Klub rváčů, Ďáblův advokát, Památkáři, Objížďka

Ztracený víkend (The Lost Weekend, 1945) - 90 %

Výborná ukázka toho, jak je možné natočit film o alkoholikovi a podat ho skutečně tíživě, i když od začátku nevíte, že to tak bude probíhat. Ta postupná gradace je skvělá, stejně jako forma, která byla v některých chvílích použita. Scéna s netopýrem je skutečně tíživá. Je škoda, že se Hollywood v té době řídil kodexem, protože by mě docela zajímalo, jak by to skončilo, kdyby etický kodex neexistoval. I tak je to skvělý film.

Klub rváčů (Fight Club, 1999) - 100 %

Davd Fincher předvádí neskutečnou hru, která není jen v tom, jak je celý příběh skvěle vypointovaný, ale zejména v tom, jak je natočený. To, že herecké výkony jsou úchvatné, s tím se tak nějak počítá, ale to, jaké jsou využity filmové nástroje, různé nálety kamery, vkládání na první pohled nesmyslných záblesků, mozaika snů a reality. David Fincher je králem temného psychologického thrilleru a dokazuje to v podstatě každým svým filmem.

Ďáblův advokát (Devil's Advocate, 1997) - 75 %

Ale jo, ten rozjezd je pomalý a ten konec až nepříjemně špatný v porovnání s tím, co jsme doposud sledovali a jak se film jevil po stránce toho, co by mělo na konci být. Jenže ty herecké výkony, kterým jedinečně kraluje Al Pacino, jsou prostě dobré. Keanu Reeves se pro tuto roli hodil dokonale, ale ve srovnání je přece jen vidět, jak je Al Pacino skvělý. Některé scény jsou zde naprosto skvělé, například ta v metru nebo ta úvodní u soudu.

Památkáři (The Monuments Men, 2014) - 50 %

Nemůžu si pomoct, ale celou dobu jsem měl pocit, že hlavně šlo o to, aby se bavili tvůrci a herci, kteří se na tomhle podíleli a kteří jsou skutečně z první ligy, ale stejně tak jsem měl pocit, že se trochu zapomnělo na to, aby se bavil i divák. Ten název a základní zápletka vzbuzovali něco, co bylo divákovi dáno. Ale přesně to, nic víc. Forma celkem snadná, uhlazená, jednoduše jsem ale necítil nic navíc.

Objížďka (Detour, 1945) - 75 %

Když se něco pokazí, tak se to pokazí kompletně. Neúspěšný člověk se stává ještě neúspěšnějším, protože tomu tak náhoda chce. Že je to levný film, je poznat hlavně ve chvíli, kdy se nad tím trochu zamyslíte. Jinak ale výborná ukázka filmu noir se skvělými klasickými prvky tohoto žánru. Hlavně ty stíny a ten voice-over jsou výborné.

Over Time, Řím, otevřené město, Anniversary Present, The Homesman, Metachaos

Přesčas (Over Time, 2005) - 80 %

Konečně se mi zdálo, že je možné, aby v krátkém filmu souzněla hudební stránka s tím, co je na plátně, a vy tak máte pocit, že sledujete naprosto funkční představení, kde jsou prvky v jednotě. To je ještě podpořeno velmi zajímavými postavičkami a jejich animací, stejně jako tím, jak melancholický celý "Přesčas" je.

Film můžete zhlédnout zde.

Řím, otevřené město (Roma città aperta, 1945) - 90 %

Asi jsem si to ani nechtěl připustit, ale ten neorealismus má něco do sebe. Kamera, která zde zabírá dění, je neskutečně přirozená a neuhýbá ani před momenty, které mají i po tolika letech stále co říct. Hlavně proto, že se jedná o momenty velmi emotivní. Závěr jich nabízí hned několik, ale nejen kvůli němu stojí za to snímek zhlédnout. Itálie se dostala na koně. Hlavně filmově.

Anniversary Present (2005) - 60 %

Skvělé, pokud se na to díváte, co si ti dva navzájem, ač vlastně nechtěně, přivodí. V tomhle smyslu je to skutečně jízda, které nejde, než se smát. Pokud se ale jedná o vtip, tak je strašná škoda, že pointa je prozrazena, respektive tušena už velmi brzy, což jí trochu ubírá. Jinak ale povedený vtip o tom, jaké následky má špatná komunikace. A také lidská povaha.

Film můžete zhlédnout zde.

The Homesman (2014) - 80 %

Western žije i v dnešní době a já jsem tomu skutečně rád. Tenhle můj milovaný žánr potřebuje resuscitaci a myslím, že snímek jako "The Homesman" je tou správnou cestou. Není to "Django", to se čekat nedá, ale Tommy Lee Jones ukazuje, že má cit hlavně pro postavy, ale i pro příběh, který není nudný, i když jeho tempo je pomalé. Jako režisér a scénárista je dobrý, ale jako herec ukazuje své nejlepší schopnosti, kterým v tomto díle konkuruje jedině úchvatná Hilary Swank. Ona je tak maskulinní a ošklivá, až je prostě krásná. Úžasná herečka.

Metachaos (2010) - 20 %

Jako performance to má asi něco do sebe, ale dovedu si představit, že něco podobného se dá vyjádřit i jinými způsoby a trochu efektivněji. Pro mě je tohle jen mix nepříjemné hudby s nijak příjemnou vizuální stránkou. Ano, emoce tam asi budou, ale já jsem si je musel spíše domýšlet.

Film můžete zhlédnout zde.

Don't Hug Me, I'm Scared, Četař York, Kiss, The Immigrant, Holandský zakrslý

Don't Hug Me I'm Scared (2011) - 45 %

Inspirace pořady jako "Sezame, otevři se" nebo "Muppeti" je více než jasná, stejně jako zaměření se na dětské publikum. Hezky se to rýmuje, to to celkem pěkné, kreativní jen trochu, ale proč ne. Pro děti je to myslím docela dobré, ale samotné opakování toho, že to chce být tvůrčí, mi nepřijde jako tvůrčí nápad.

Film můžete zhlédnout zde.

Četař York (Sergeant York, 1941) - 60 %

Gary Cooper je skvělým tahounem tohoto filmu. Bez něho by to nikdy nebylo ono. Jeho pohled, jeho mluva, to, jak celkem jednoduše a přirozeně hraje, jsou okrasy filmu o tom, jak se může změnit život jednoho člověka, ale jak se sám člověk změnit nemusí. Nebo alespoň ne tolik. Hezký příběh o člověku, který nechtěl být velkým, ale tak trochu se jím stal. Asi jsem ale stejně čekal trochu silnější zážitek.

Kiss (2011) - 30 %

Nemůžu si pomoct, ale celé mi to přijde nesmírně klišovité a kýčovité. Černá a bílá na začátku jsou jednoduše prvoplánové, stejně jako barva, která se později objevuje. Hudební doprovod, respektive podkreslení, tomu dává alespoň trochu něco navíc, ale neřekl bych, že v nějakém velkém množství.

Film můžete zhlédnout zde.

The Immigrant (2013) - 55 %

Snímek se skvělými hereckými výkony, který mě bohužel nechal celkem chladným. To, co předvádí zejména Joaquin Phoenix je skutečně paráda, ale celkově mi to prostě nesedlo. Nadchl mě příchod kouzelníka, pro ty mám asi pořád slabost, ale pak zase najednou nic. Prostě jen další historické drama.

Holandský zakrslý (Netherland Dwarf, 2008) - 60 %

Ale jo, celkem zajímavý příběh o tom, že někdy hledáme něco, co jsme dávno našli, jen o tom nevíme. Pro oči nevidíme. Králík je tady zajímavým katalyzátorem událostí, ale ty jsou bohužel utnuty poměrně brzy. Ano, dá se domýšlet, jak to pokračuje, ale skoro si říkám, že by si postavy zasloužily ještě o trochu více. Některé scény se vám ale stejně zapíší.

Film můžete zhlédnout zde.

Děti ráje, Hands Solo, Reclaim, Ormie, Space Station 76

Děti ráje (Les enfants du paradis, 1945) - 90 %

Krásný příběh, který vychází ze skutečných událostí a oslavuje postavu Jeana Gasparda Debureau nebo Jana Kašpara Debrio, chcete-li. Je to ale oslava divadla a herectví obecně, což se projevuje v úchvatných hereckých výkonech. Nevěřil jsem tomu, že tříhodinový snímek z roku 1945, navíc francouzský a s podobným tématem, udrží pozornost celou dobu, ale "Dětem ráje" se to skutečně povedlo.

Hands Solo (2009) - 80 %

Výborný fiktivní dokument, který má vtipnou zápletku, i když, pravda, mohla by se jevit trochu nablble. Tvůrcům se to však podařilo zvládnout se ctí, jsou zde skvělé vtípky a navíc to celé má i nějaký příběh, který je smysluplný a v rámci možností i dramatický a gradující s příhodnými zvraty. Čekal jsem nějakou úchylárnu, ale tohle mě mile překvapilo.

Film můžete zhlédnout zde.

Reclaim (2014) - 50 %

Nemůžu si pomoct, ale i když je tohle místy skutečně dialogová hrůza, John Cusack mi v podobných rolích poslední dobou docela sedí. Částečně za to může jeho obličej, ale i jeho herectví. Strašně prvoplánový film, ale aspoň upozorňuje na něco, co se opravdu děje. Neříkám, že stojí za to, ale určitě se najde někdo, koho také zaujme.

Ormie (2010) - 55 %

Nijak moc originální mi to nepřišlo, ale podařilo se přijít s animací, která chytne a nepustí. Čuníka budete sledovat od začátku do konce a nejspíš se u něj budete i bavit. Jeho kousky jsou celkem fajn, pobaví, ale podle mého prostě neohromí. Kvalitně odvedená práce, která přeskočí průměr jen lehounce.

Film můžete zhlédnout zde.

Space Station 76 (2014) - 60 %

Není to úplně skvělé sci-fi, ale rozhodně má velmi dobře naběhnuto. Skvěle jsem se u něj bavil a musím říct, že mě překvapilo, jak moc zajímavé herce se podařilo sehnat. Patrick Wilson mi opět dokazuje, jak zajímavým je a co všechno dovede zahrát. Nesedne každému, to je jasné, ale já už si ho pomalu řadím mezi oblíbence.

My Best Friend's Wedding/My Best Friend's Sweating, Mildred Pierceová, Gulp, Operation Rogue, Mac 'n' Cheese

My Best Friend's Wedding/My Best Friend's Sweating (2011) - 90 %

Tak tohle se mi hodně líbilo. Název, než přečtete, tak film skončí, ale je to výborná triková minutovka, která nepostrádá vtip, a to ani v poslední sekundě. Ujeté, zábavné, prostě skvěle strávená minuta, které rozhodně nelituji.

Film můžete zhlédnout zde.

Mildred Pierceová (Mildred Pierce, 1945) - 90 %
V hlavní roli úchvatná Joan Crawford, která nemusí být symbolem hollywoodské krásky, stejně jako její obrovská sokyně Bette Davis, ale nic to nemění na tom, že dívat se na ni jako na hlavní postavu, prostě stojí za to. Neskutečná herečka. Ano, příběh má slabiny, ale to, jak je to herecky podáno, to samo o sobě některé momenty vynahrazuje.

Gulp (2011) - 30 %

No co, nejde tady o nic jiného, než ukázat, jak skvělou kvalitu mají filmy natočené na mobilní telefon. V tomhle směru se to povedlo. Ve smyslu, aby to něco řeklo, to ani ne. Trochu variace na Jonáše a velrybu, ale opravdu jen slabá.

Film můžete zhlédnout zde.

Operation Rogue (2014) - 40 %

Celkem fajn akční film, který nijak zásadně nevyniká v akčních scénách, ani v těch poklidnějších, ale stejně máte místy pocit, že je to docela zajímavé a hlavně skousnutelné. Některé scény vypadají dobře, asi to bude kamerou, která byla použita, protože té se docela daří třeba v ulicích celkem zachytit atmosféru.

Mac 'n' Cheese (2011) - 60 %

Dobrý vtípek, který je naštěstí velmi krátký. Celou dobu čekáte na to, jaká bude pointa, a myslím, že ta je schopna vám přivodit alespoň trochu toho smíchu. Navíc je průběh výborně akční, až steroidově nabušený. Byly ještě zvoleny skvělé barvy, které z toho dělají ještě větší kýč. Ale to vůbec nevadí, protože o to jde.

Film můžete zhlédnout zde.

San Pietro, Truth in Advertising, Love song, Our Deal, Obvious Child

San Pietro (San Pietro, 1945) - 70 %

Válečný dokument o válce, který byl - z větší části - natočen při jedné bitvě, kde Američané utrpěli velké ztráty. Hlavně ten závěr ukazuje, jak je válka nesmyslná a jak si všichni přejí, aby skončila. Ale rozkazy jsou rozkazy, politika je politika. Tu obyčejní lidé nezajímají.

Truth in Advertising (2001) - 30 %

Nesedl mi styl, nesedl mi humor, a tak je pak těžké tohle hodnotit. Je to zajímavě podané, ale není to něco, co by mě i v tomhle smyslu dorovnalo. Prostě snaha ukázat určitou absurditu reklamy, ale tak s tím každý trochu počítá.

Film můžete zhlédnout zde.

Love song (Begin Again, 2013) - 80 %

Trochu jsem čekal, že by mě to vzhledem k hereckému obsazení mohlo zaujmout, ale nevěřil jsem tomu, že mě nějaká romantika dostane. Dostala, možná i proto, že o tu romantiku ani tak nejde, jako jde spíše o hubu a o krásu z jejího tvoření. Ruffalo je prostě skvělý herec, ale tady mu skvěle sekundují všichni.

Our Deal (2011) - 50 %

Drew Barrymore tomuhle nic moc jako režisérka nedala, myslím speciálního, je to celkem standardní, klipové, očekávané, ale Chloë je prostě úchvatná, hlavně jak je stylizovaná. Docela dlouhý videoklip, který hudbou ani tím, co zobrazuje, moc nezaujme. Zkrácená verze "West Side Story" v moderních kulisách není objevný nápad.

Film můžete zhlédnout zde.

Obvious Child (2014) - 50 %

Ten úvod mi celý film tak zprotivil, že jsem se do něj nemohl dostat tak, abych si druhou polovinu, nebo spíš poslední třetinu užil tak, jak by si snímek zasluhoval. Postavy mi na začátku byly tak protivné, hlavně hrdinka filmu, že jsem se celou dobu cítil otrávený. To se vezlo celou dobu, a tak jsou dojmy spíše rozpačité.

Aanaatt, Sbohem buď, lásko má, Two Laps, Zemřít je snadné, Yowie and the Magpie

Aanaatt (2008) - 20 %

Podobné experimentální filmy mi prostě nic neříkají, a tak oceňuji jen to, že se do nich tvůrci pouštějí. Takže body jedině za snahu. Spojení s hudbou je spíše tradiční, než jakékoli jiné, takže ani v tomhle ohledu není nic překvapivě nového.

Film můžete zhlédnout zde.

Sbohem buď, lásko má (Murder, My Sweet, 1944) - 80 %

Vzhledem k tomu, že jsem tenhle snímek viděl hned v závěsu za filmem "Pojistka smrti", tak musím říct, že je to opravdu až druhé místo. Ani mi tolik nesedli herci, stejně jako celé pojetí filmu, které mi u "Pojistky smrti" přišlo takové temnější, i když ta temnota se rodila postupně. Anebo snad právě proto. Dobré, ale prostě jsou lepší noirové filmy.

Two Laps (2010) - 70 %

Někdy je setkání se dvěma neznámými lidmi docela zajímavé a já musím říct, že tohle mi zajímavé přijde. Dva nezmaři, kteří se rozhodli, že se budou pravidelně setkávat. Je v tom něco krásného a lidského. To se mi líbí, a tak mi tihle dva starší pánové docela učarovali.

Film můžete zhlédnout zde.

Zemřít je snadné (Command Performace, 2009) - 60 %

Ten děj je takový celkem hodně unylý a není zde nic moc, co vás překvapí, ale Dolph Lundgren ve vlastní režii a podle vlastního scénáře jako bubeník rockové skupiny je prostě skvělý. Právě kvůli tomu jsem chtěl snímek vidět a v tomhle směru jsem nelitoval. Ten člověk má prostě charisma a tady to skvěle potvrzuje.

Yowie and the Magpie (2008) - 50 %

Příběh o tom, jak se člověk žene za něčím, co chce dostat v tomhle případě ulovit. Není to nic, co by nějakým způsobem zrovna v tomhle ohledu, jaký příběh si to zvolilo, vynikalo. Jen ta animace má několik celkem dobrých nápadů - no, nebo vlastně jen jeden - vousy.

Film můžete zhlédnout zde.

Pojistka smrti, My Mother's Coat, The Stranglers of Bombay, One Plastic Beach, The Zero Theorem

Pojistka smrti (Double Indemnity, 1944) - 90 %

Přesně takhle si představuji noirový film - snad až na tu lehčí notu, která je na začátku. Od začátku víte, že se něco podělalo, jen se potřebujete dostat k tomu jak. Nevinný začátek, více méně nevinný, se rychle mění po setkání s femme fatale, která je v podání Barbary Stanwyck - hlavně díky jejímu hlasu - naprosto skvělá. Postava detektiva se zdá zbytečná, ale ona tu není proto, aby vyšetřovala, ona je tu proto, aby tomu celému dala tu pomyslnou korunu. Skvělý film.

My Mother's Coat (2010) - 50 %

Graficky určitě stojí za zhlédnutí, i když budete mít nejspíš pocit, že tohle někdo hodně odfláknul. Ale ono to docela souzní s tou sentimentalitou, kterou se snaží vyjádřit hlas vypravěčky. Jako rodinný počin je to skvělé, novátorské, jako film je to celkem průměrné.

Film můžete zhlédnout zde.

The Stranglers of Bombay (1959) - 50 %

Já mám hodně rád snímky od studia Hammer, ale tenhle, i přes režii Terence Fishera, je jeden z těch, které mě po dlouhé době zklamaly. Částečně je to kvalitou obrazu, ale spíše je to příběhem, který mě nijak nenadchnul a nechal mě chladný. V Indii by šel udělat ještě větší bordel, ale na svou dobu je to asi pořád silné. Třeba scéna s mangustou je skvělá. Jako celek ale prostě nic...

One Plastic Beach (2011) - 65 %

Někdy se člověk prostě diví tomu, co jiného napadne a co celý život dělá. Hezké je, že tady se našli dva příjemní blázni, kteří prostě sbírají všechno možné, plastikové, co moře vyvrhne, a pak z toho dělají něco, co je na první pohled krásné. Vlastně dělají umění. A proč ne. Od umění, které se v současné době považuje za vysoké, neočekávám ani tu dekorativnost. Ta tady nechybí.

Film můžete zhlédnout zde.

The Zero Theorem (2013) - 50 %

Nemůžu si pomoct, ale Terry Gilliam už vykrádá sám sebe. Jako kdyby se pokusil natočit "Brazil" pro nové tisíciletí. Ta společnost je velmi podobná, je zde také Velký bratr, který vás sleduje, a celé je to podobně ujeté. Je to šílená satira, ale tentokrát jsem neměl pocit, že by myšlenka převážila nad provedením. Je to škoda, protože herci tu předvádějí neskutečné kusy.